Naruto a duchové 6.kapitola

Zahradník to nebyl, já se snad zblázním

Silně motivovaní Narutovým proslovem vydali se tři ninjové a čtyři duchové na akci, Prďochem nazvanou Velký bratr tě vidí, spočívající v nezpozorovaném sledování údajného pachatele, tedy souseda Kawaniho.
Jelikož byl dům Tarashiových ze třech stran obklopen stromy, nezbývalo jim nic jiného, než se vypravit po mechem porostlé cestičce skrz hustý les.
Naruto si v čele skupiny vykračoval tím pro něho tak typickým krokem, mlel něco o úspěšnosti mise a svojí nenahraditelnosti, zatímco Sai jdoucí za ním se neustále rozhlížel na všechny strany, jako důchodkyně hledající ztracené mládí a v duchu přemítal o houbařské sezóně.
Netrvalo dlouho a dorazili k místu, kde se cesta dělila, mohli pokračovat buď kořeny prorostlou pěšinou vlevo nebo vpravo po stezce svažující mírně dolů a vedoucí do husté, temné části lesa.
„A co teď?“ optal se Naruto a bezradně rozhodil rukama.
„Zatočíme flaškou. Nemá někdo Fantu?“ Přišel s řešením Smraďoch.
„Ne, jen urologický čaj,“ hrabala se dál Sakura v brašně.
„Počkejte, podívejte, je tu rozcestník. Vlevo Dům voskových figurín a soused zabiják je vpravo, po červený,“ ukazoval Casper svou průsvitnou ručkou na malou cedulku připevněnou na letitém stromě.
„Á, proč ti padouši vždycky musí sídlit na nějakém odlehlém hrůzostrašném místě?“
„Potom líp vynikne odvaha hlavního hrdiny,“ poučil vztekajícího se Naruta Tlusťoch.
A protože už neměli žádný důvod se zde zdržovat, dali se do sestupování a klestění si cesty mezi silnými i slabšími větvemi.
Uběhlo zhruba dvacet minut, když stromy začaly řídnout a na naše hrdiny dopadly nesmělé sluneční paprsky.
„Podívejte, to musí být ono,“ zajásal nadšeně Naruto a bez varování pustil ohýbanou větev, která se s nečekanou pružností vrátila do své původní polohy, čímž poslala k zemi teď už hlasitě nadávajícího Saie.
„AU! Naruto, zlomil jsi mi nos! Přísahám, až se vrátíme z týhle mise a já to přežiju, zabiju tě,“ hrozil blonďákovi pěstí raněný Necita, jehož krvácení zastavovala Sakura svou zelenou chakrou.
Po řádném ošetření si trojice žijících nasadila mikrofony a každý se jal jíti jiným směrem na domluvené stanoviště, ze kterého bude mít dobrý výhled na dění v sousedovic domku. Duchům bylo přikázáno následovat Naruta, z čehož byli značně otrávení, ale přestali držkovat v okamžiku, kdy na ně dopadl nesmlouvavý pohled zelenooké kunoichi.

Naruto měl za úkol oběhnout stavení po okraji lesa a obhlédnout východní stranu domu a stáje, nadpřirozené bytosti mu byly neustále v patách, až mu to začínalo lézt na nervy. Tlusťoch jistojistě shlédl všechny filmy s Jetem Leem a každou chvíli radil schránce devítiocasého démona, jak se správně maskovat.
„Gr, tak hele, já jsem tady ninja, absolvoval jsem akademii, tak snad vím, co a jak!“ nevydržel to už a vyjel na nejtlustšího z bratrů.
„No, prosím. Vždyť my tu vůbec nemusíme být! Jdeme, kluci. Aspoň ještě stihneme několik kol F1. Ale nemysli si, že až budeš volat o pomoc, že tě přiběhneme zachránit.“ A než se zaražený blonďák stačil rozkoukat, byli v tahu.
U nemravné knihy Kakashi-senseie, jestli jsou po smrti všichni takhle nevrlí a urážliví, potom odmítám kdy zemřít! Brblaje si pod vousy, a to v jeho případě doslova, plížil se dál.
V tom rozhořčení si bohužel nevšiml, že není tak docela sám.

Sai byl pověřen monitorovat situaci seshora, teda… on si v klidu a pohodě seděl opřený o kmen jednoho dubu a jeho malé oživené papírové vlaštovky poletovaly nad budovou a každých pár minut mu donášely nové zprávy, všechny však zněly stejně: vzduch je čistý, nikde patrná známka pohybu nepřítele.
Naruto obešel stáje.
Kromě toho, že zvířata byla neobvykle neklidná, se nedělo nic. Rozhodl se, že ještě prozkoumá seník a s tímto úmyslem vstoupil do dřevěné stodoly.
V tu chvíli byl obklopen více jak třiceti ne zrovna přátelsky vypadajícími ninji, jejichž čelenka oznamovala, že pocházejí z vesnice Solných dolů.
Byl překvapen rychlostí, s níž se objevili a ještě více, když uviděl muže provádějícího tak dobře známou pečeť a uslyšel vždy následující Katon: housenka no jutsu. Naštěstí stačil uskočit, ale seno povalující se volně po podlaze se vzňalo a v jediné vteřině vypukl ohromný požár.

Sakura se chystala protáhnout dírou v plotě ohraničující Kawaniho pozemky, s jednou nohou prostrčenou v pletivu se zarazila, jakmile v mikrofonu uslyšela výkřik a v té samé chvíli spočinula pohledem na stodole celé uchvácené plameny. Rychle protáhla druhou nohu, až si roztrhla kůži a uslyšela opět v rádiovém spojení Saiův naléhavý hlas „Sakuro, Naruto má problémy! Musíme…“
„Já vím, už tam běžím.“
Už byli téměř u hořícího objektu, když jim cestu zastoupilo nemálo cizích ninjů připravených k boji.
„Chcete zachránit kamaráda? To byste museli nejdřív projít přes nás!“
Cože? Naruto je uvnitř?
Sakura si se Saiem vyměnila kratičký pohled, ten přikývl, rychlostí Tsunadiného klopení saké vytáhl svitek a štětec a vypustil na protivníky desítku děsivých tygrů.
Medička využila nastalého zmatku, proklouzla kolem Solňáků snažících se shodit rozzuřenou zvěř ze svých nohavic a bez jediného zaváhání rozrazila dveře a proskočila mezi plameny dovnitř.
Musela si přitisknout hřbet ruky pevně k ústům, ve stodole se nedalo vůbec dýchat a viditelnost byla taky téměř nulová.
„Naruto!“
Nikdo se neozval.
Přivřela trochu oči a prodírala se dál do útrob té pece.
„Naruto!“
Á, co to je?Zaslechla nad sebou praskot. Otočila se a němý výkřik ji ztuhl na rtech, střecha se začínala bortit.