V Orocháčově doupěti 004 – Demolition men...

Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.

-------------------

Když se s ranním kuropěním mužské osazenstvo vracelo z noční bojovky, na kterou nějak „opomněli“ pozvat ženskou, dětskou a psí část tábornictva, vládla mezi nimi vyloženě pozitivní nálada. Užili si dost srandy - Kabuto byl ještě pořád vysmátý z toho, jak na Peina chrstnul plechovku červené barvy a chudák country-boy dostal hysterický záchvat, protože si myslel, že je to krev.
Sasuke byl také celý nadšený, jelikož se mu v přestrojení za mumii podařilo vyděsit Gaaru s Kankurem. Měl z toho takovou radost, že dokonce vtipkoval s Itachim!
Kisame, Sasori a Deidara po očku pozorovali kulhajícího Kakuza. Starostlivý Hidan svého parťáka ochotně podpíral a sliboval mu, že do zítřka v celém lese zlikviduje všechny ošklivé kořeny, o které by se dalo zakopnout.
Zetsu se přidružil k Orochimarovi s Jiraiyou a společně provokovali Kakashiho. Sebrali mu Icha Icha a házeli si s ní, takže ubohý kopírovací ninja běhal mezi nimi ve snaze svou drahocennou knihu získat zpět, až málem vyplivnul plíce. Nepomohly prosby, nepomohly nadávky, ti tři si s ním hráli jako kočka s myší...
Chuuninsko-jouninská pětka ve složení Genma, Hayate, Izumo, Kotetsu a Ebisu lítala kolem v prostěradlech a houkala jak souprava lokomotiv. Bohužel ve dne už to bylo pramálo děsivé. Spíše to bylo k smíchu... No možná k pláči..., ale jim to evidentně nevadilo.
Teuchi s Choujim rozvíjeli své teorie o tom, jak dovést k dokonalosti jejich barbecue ramen; za nimi jdoucí Kiba s Narutem jen němě slintali.
Neji a Lee jako obvykle vedli rozvleklou debatu týkající se osudového vlivu síly mládí na život a za nimi se táhli Shikamaru s Asumou, pokuřovali a litovali, že v lese není pro samé stromy vidět mraky...
Vytlemení chlapci vstoupili na mýtinku a...

„Co to, ku*va, je?!“ zařval Hidan, pustil Kakuza na zem a upaloval k Akatsuki stanu.
Zahučel dovnitř jak Pendolino do tunelu, aby vzápětí s šíleným výrazem opětovně vyběhl ven a demonstrativně se probodl násadou své kosy.
Ostatní župani jen nevěřícně kroutili hlavou, zatímco obyvatelé Konohy zahodili prostěradla, knihy, obvazy i cigarety a metelili si to ke svým příbytkům.
„Kdo to udělal?!“ pištěl Jiraiya a rval si vlasy.
„Moje teplákovka!“ vřískal Naruto, mávaje nad hlavou kouskem růžového hadru, jež kdysi býval jeho mikinou.
„Moje kytara!!!“ rozplakal se Pein při pohledu na sladké dřevo, ze kterého ještě odkapávala fosforově růžová barva.
„Copak drsní záporáci můžou nosit tohle???“ zoufal si Itachi, když ze stanu vylovil poničené pláště. Tatam byla jejich čerň, tytam byly rudé mraky... Chlouba a poznávací znamení jejich organizace vypadala jako kopie Tsunadina domácího mazlíčka...
Najednou se ozvala tupá rána. Všichni se seběhli k Sasukeho stanu, kde se jim naskytl pohled na mini Uchihu v bezvědomí, kterak v ručce svírá narůžovo obarvené trenýrky...
Kde se vzaly, tu se vzaly, vedle kluků náhle stály Niya, Konan, Ivča, hAnko a Danieeru, nevinnost sama, úsměv na rtech.
„Copak se stalo Sasínkovi?“ zašvitořila roztomile Konan a upravila si rukáv bílých šatů.
Pein zbrunátněl a vychrlil na svou přítelkyni hromadu nadávek. Když se trochu uklidnil a vydýchal, položil jí zásadní otázku. Přesněji řečeno několik otázek.
„Co to má znamenat? Kdo to udělal? Proč to udělal? A co to máš, proboha, na sobě?!“
Bývalá členka županové party pohladila Peiňuli po vláskách: „Víš, zlatíčko, tohle má znamenat, že spiknout se proti ženám se nevyplácí. Ano, udělaly jsme to my a udělaly jsme to, abychom se pomstily za naši koupelnu. A na sobě mám bílé šaty, protože ten váš hnusáckej mundúr si na sebe už nikdy nevezmu. Končím s váma! Už žádní Akatsuki, teď patřím k holkám. Takže Au revoir. To znamená adios, lebe wohl, valete, sayonara a to všechno volně přeloženo znamená – sbohem!“
Orochimarusek s Kabutíkem se mohli smíchy potrhat, dokud k nim nepřikročily hAnko a Danieeru. hAnko poplácala Orilorda po rameni: „Víš, být tebou, tak se moc nesměju a jdu se radši podívat do svého příbytku.“
Danieeru sundala Kabušátku brejličky, sladce ho políbila na obě tvářičky, náhradní oči mu znova nasadila na nosánek a dodala: „Hlavně knihovnu bych zkontrolovala...“
Zlosyni už na nic nečekali - zapadli do úkrytu rychlostí blesku. A podle všeobecného očekávání se za krátkou chvíli okolím rozlehly dva zoufalé výkřiky. Následně se parodie na Pottera a napodobenina zmije vypotáceli z podzemí a skáceli se do mdlob. Tentokrát se mohla smíchy potrhat děvčata, ovšem jen do doby, než si všimla hloučku rozlícených zástupců mužského pohlaví.
„Já s vaší koupelkou nemám nic společnýho!“ soptil Deidara. „Jak k tomu přijdu, že mám nosit růžový oblečení a spát v růžovým stanu? To jen podpoří zvěsti o tom, že nejsem tak docela chlap! Tímhle jste si to u mě pěkně pohnojily, děvenky!“
„Přesně,“ přidal se Sasori a výhružně zapraskal dřevěnými klouby. „Růžová vůbec neladí k mým vlasům!“
„Mým osudem není růžová!“ zvolal Neji. „Byakugan!“
„Po... počkejte!“ bránila se Niya, když s ostatníma holkama pomalu ustupovala před rozlíceným davem. „My... myslely jsme, že nás podpoříte. To... to se přece nedělá, aby se proti nám v naší nepřítomnosti někdo spiknul a-“
„A co jste udělaly vy?“ vyjel náhle Kankuro, za kterým stála Karasu klapající zubama.
„Pomoc!“ zašeptala hAnko a rozběhla se směrem k Orodoupěti, následována svými kolegyněmi...

Kabuto se pomalu zdvihal ze země.
„Sensei?! Kde jste, lorde Orochimaru?!“ hulákal, než si všiml háďátka, povalujícího se opodál.
Pomohl Orodešťovce na nohy a společně zamířili domů. Ke svému zděšení však našli sídlo v ještě horším stavu, než předtím. Nejen, že se skvělo růžovou barvou, ale bylo doslova a do písmene v troskách. Všude se povalovaly kusy nábytku, ze zdí odpadávala omítka, z některých místností se kouřilo (zde evidentně úřadoval jeden z Uchihů a jeho Katon), ušetřena nebyla ani Kabutova laboratoř. Na zemi střepy, převrácené lehátko, roztřískané monitory, rozlité tinktury... Všechno bylo zkrátka... zdemolované. Orochimarovi se z bezkrevných rtů vydral tak zoufalý výkřik, že děvčata, chlapci a muži zanechali bojů a rozběhli se zjistit, co se děje.
„On... on se asi zbláznil,“ oznámil jim Kabuťas, držící v náručí slintajícího mistra. „Musíme... musíte najít Sakona s Ukonem. Já ho mezitím uložím do postele. Tak nestůjte a běžte! Rychle!“

Všichni se okamžitě jali plnit medikův rozkaz. Rozutekli se po okolí a slídili po šedovlasém... eh, šedovlasých psycholozích (Nebo psychologách? Psycholožích? Psycholo... to je jedno! xD). Nakonec je nalezli. Sakon a Ukon seděli u stolu s Moegi, Udonem, Konohamarem a třemi ninkeny a vysvětlovali jim, jak negativně může sledování hororů ovlivnit jejich duševní vývoj.
„No jo,“ hlesla Danieeru. „My jsme ty kazety neuklidily...,“ mrkla provinile na Niyu.
„No a co,“ prohlásila Ivana. „Tahle přednáška je pro ně horší trest než cokoliv růžovýho, nemyslíte?“