Příběh dítěte lásky- 1. kapitola

Lehká mise

Budu vám vyprávět svůj příběh. Je zasazen do světa odvahy, přátelství, lásky... do světa ninjů. Odvaha, přátelství i láska, to vše mě na mé cestě potká. Ačkoli nebude vždy lehká, nakonec dojdu tam kam mám, domů. Můžete poslouchat mé vyprávění, ale i nemusíte... budete věřit jedné holce co měla do začátku života sakra štěstí i smůlu? Jak říkám, to je na vás, ale jakmile vás to jednou chytí, nepustí. Nacpu vám ho do hlavy třeba násilím, na to já mam speciální jutsu . No... možná nebudete jako ti které znám, máte tu úplně jiný svět než já... Tak dost planých řečí, začínáme!

Můj příběh začíná jednoho pěkného dne ve Skryté Listové. Pátá si nechala přivolat dva ninji. Dva kteří se pro tuto misi hodí nejlépe.
,,Tsunade-sama, už tu dávno měli být, nemám pro ně poslat?.''
,,Ne. Za chvíli příjdou.,'' odpověděla Pátá s klidem své společnici Shizune. V tu ránu se ozve velká rána.
,,Vidíš? Říkala jsem že jdou.,'' usmála se. Jak jinak by snad měl přijít Nejhlučnější ninja...? Prááásk! Dveře se rozlétly až narazili o zeď což vyvolalo takovou ránu až z toho Shizune poskočila na židly.
,,Naruto! Nemlať s těmi dveřmi!,'' zařvala na Uzumaki Naruta Haruno Sakura souběžně pěstím mířícím do jeho obličeje.
,,Jako malí.,'' pomyslela si z úsměvem Pátá.
,,He. Promiňtě, že jsme přišli pozdě, měli jsme předtím sraz s mistrem Kakashim.'' vysvětloval Naruto zatím co se sbíral ze země.
,,Chápu, to vás omlouvá. Přistupte.,'' řekla Pátá myslíce na Kakashiho 'přesné' chození.
,,Mám pro vás důležitou misi stupně S.,'' zvážněla, ,, Vydáte se do Vodopádové vesnice. Tam doručíte svitek který vám dám, je to důležitá mezistátní věc. Ale to není vše, ve Vodopádové najdete jednu dívku.''
,,Dívku?,'' zeptala se Sakura.
,,Ano. Má hnědé oči a vlasy a je o rok mladší než vy. Víc o ní bohužel nevíme, ale vy ji musíte najít a zkontrolovat jestli je v pořádku.,'' popsala ji Pátá.
,,Tohle že je S?,'' smál se Naruto jak to slyšel.
,,Ano.,'' odpověděla mu s klidem Tsunade-sama. Naruto na ni ještě chvilku nevěřícně koukal.
,,No nestůjte tu tak! Za půl hodiny vyrazíte.,'' ukončila rozhovor Pátá a opět se ponořila do papírů.

,,Hmm... Je to doopravdy divné, tak lehká mise a rovnou S...,'' uvažovala Sakura těsně potom co opustili vesnici.
,,NARUTO POSLOUCHEJ MĚ KDYŽ S TEBOU MLUVIM!,'' zařvala na něj když si všimla že ji nevnímá.
,,E? Co si řikala?,'' ptal se jako omráčený Naruto. To ale neměl dělat, Sakura se naštvala a dala mu ránu až odletěl.
,,Jó, jasně máš uplnou pravdu Sakuro-chan.,'' souhlasil na zemi. Sakura ještě chvilku pěnila , ale pak se uklidnila. Uvědomila si, že už to neni jako dřív když tu byl Sasuke.
,,Sasuke-kun...,'' řekla si pro sebe v duchu. Tolik se jí po něm stýská, ale on... Přemýšlení o něm jí rvalo srdce, ale naštěstí se Naruto začal ptát.
,,Proč vlastně bábi Tsunade pověřila touhle misí nás? Proč ne nějakého Jounina, dyť Kakashi řikal, že teď má konečně pár dnů volna a tak mohla dát tu misi jemu když je to tak důležité.,'' také uvažoval Naruto. Sakura se zamyslela. Něco pravdy asi na tom bude co řikal Naruto. Ale určitě tím nechtěla naznačit, že je Naruto lepší než Jouninové, to v tom je něco jinýho.
,,Říkala přeci, že ta dívka je o rok mladší a tak možná proto dala na tuto misi nás.,'' přemýšlela Sakura.

Cesta jim rychle ubíhala. Země Vodopádu severně sousedila s Ohňovou zemí a tak měli dojít do Skryté Vodopádové za dva dny. Byl den první a Naruto a Sakura byli blízko hranic.
,,Naruto, už budeme brzy na hranicích. I když je Vodopádová spojencem Listové musíme se mít na pozoru.,'' varovala Naruta Sakura.
,,Jo. Hele, tak jsem přemýšlel, napadlo mě že jsem ještě neviděl tvoji matku, vždycky ji jenom od někud slyším. Jak vypadá?,'' zeptal se otázkou překvapené Sakury.
,,Proč se najednou zajímáš o moji matku? Je normální.,'' odpověděla udiveně Sakura, ,,Proč se ptáš?''.
,,No, prostě ještě jsem jí nikdy neviděl a vrtalo mi to hlavou.,'' odpověděl nevinně Naruto. Popravdě se bál že mu Sakura něco udělá, podle jeho názoru si nikdy nemohl být jist jestli ho někdy nezmlátí. Sakura však k Narutově oddychu tuto otázku neschledala vhodnou fyzického útoku a tak dál bez mluvení pokračovali.

Hranice přešli k Sakuřině úlevě bez potíží. Země Vodopádu je přivítala tradičním deštěm který dvojici určitě udělal radost.
,,Prší a už se bude stmívat, půjdeme do támhletý vesnice a tam někde přespíme.,'' navrhl Naruto a Sakura souhlasila. Tak tedy šli do vesnice. I za takového počasí se to venku lidmi jen hemžilo.
,,Asi budou na takové to počasí zvyklí.,'' pomysleli si a hledali nějaké místo na přespání. Recepční v hospodě jim hned mile nabízela pokoj, ale ne zrovna podle Sakuřina gusta.
,,Ne, my nejsme mladý pár na cestách a ani nechceme jednu postel, chceme pokoj s dvěmi postelemi.,'' vyjádřila se jasně v obličeji celá červená a recepční hned bylo jasné, že je 'mladým párem' radši nazývat neměla. Naruto z toho měl legraci, ale naštěstí si ho Sakura nevšimla jinak by už poněkolikáté za tento den dopadl na zemi.

Naruto a Sakura se odebrali do pokoje, ulehli každý na svou postel a snažili se usnout. Každý myslel na něco jiného, vždyť večer když už chcete spát k vám příjdou ty myšlenky kterými se za dne nechcete zaobírat. Před pár lety by se v pokoji rozléhal slabý dívčí pláč, ale dnes již Sakura dokáže obstát na své cestě ninji i bez pláče. Před nějakou dobou by chlapec nedbal misí a šel by jen za svím slibem, ale Naruto už ví že není vše tak lehké jak si to představuje. Vždyť oba dva mají Ohnivou vůli své rodné vesnice Listové a tak je jasné, že se na své cestě jen tak neztratí.