Voda, oheň a písek - 18. kapitola - Zkratka

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 32

Byla odhodlaná vydat se na cestu hned. Koneckonců, Tsunade řekla, že pro ni pošle, až bude chtít, aby zas nastoupila do služby, a do té doby ji prý nechce vidět plnit žádnou misi. Zařídí se tedy podle toho a udělá si malý výlet. Důkladně prostudovala trasu celé cesty a připravila si všechno vybavení. Pečlivě uschovala do kapsy lísteček se znamením, kterým se měla prokázat strážím v Písečné.
„Nebudu pryč dlouho. Vrátím se domů včas.“
Rodina ji vyprovodila před dům. „Snad nejdeš neozbrojená? Pořád máme hlídky v pohotovosti.“
Lianna se usmála. „Buď bez starosti, otče. Postarám se o sebe.“
Vyrazila, mávali jí na cestu.

Přední branou odejít nemohla, všimli by si jí. Svým způsobem to byl naplánovaný útěk. Znala však jedno tajné místo, kudy opustí vesnici z druhé strany. Je to zkratka, i když bude rozhodně nebezpečnější než přímá cesta.
Chystala se použít ten východ.
„Mizíš z Konohy?“ promluvila zahalená osoba.
„Shino! Co tu děláš?“ Nadskočila.
„Prcháš. Ale dost jsi mi pomohla, tak tě neprásknu,“ řekl se vší vážností.
„Věděla jsem, že na tebe je spoleh. Kromě toho… mám volno a přísný zákaz plnit mise.“
„Hlavně, jestli dobře víš, co děláš.“
Usmála se. „Za pár dní se uvidíme!“

Vyklouzla tajným vchodem z vesnice a pečlivě ho zamaskovala. Není divu, že o té zkratce věděla, vždyť její otec nebýval obyčejným ninjou, ale pracoval jako špeh. Znal tedy spoustu tajných míst. Ten Shino mne děsí! Jak mohl prokouknout tenhle převlek?
Oblékla si modré triko s šedou vestou, v níž měla plno tajných kapes. Ideální skrýš na zbraně a jiné věci. Nechala si krátkou tmavou suknici, na zádech měla upevněné pouzdro na svoji katanu. Přes sebe si ještě přehodila černý plášť s kápí. Ofina jí zakrývala čelenku se znakem Listové. Musela být opatrná, Akatsuki určitě ještě neřekli poslední slovo.
Bez větších obtíží se dostala až k nějaké jeskyni, která měla být podle otcových slov opuštěná. Nyní byla rozbořena. Ze skalního převisu pohlédla dolů. Tady se snad stal nějaký masakr! Uvědomila si, že stejně nemůže dělat nic jiného, než slézt dolů a projít na druhou stranu. Sešplhala. Prozkoumala okolí. Nebyli to lidé, ale zničené loutky. Spoustu bojových loutek. Že by tu řádil Kankurou? Ne, to jí přišlo směšné. Prohlížela to místo obezřetně, protože na několika místech zůstaly zbytky jedu. Zaujala ji nehybná postava mající na sobě podobný plášť jako ona. Podívala se blíž a zděšeně ucouvla. Tak mladý a hezký kluk, ale… lidská loutka! Nevěděla, co se tu stalo, ale ani to vědět nechtěla. Spěchala odtud pryč.
Jakmile opustila jeskyni, musela Lianna přebrodit řeku a vydrápat se na skálu, aby mohla pokračovat lesem. Pořád jí ještě nebylo moc dobře z toho, čeho právě byla svědkem. Zpomalila. Soustředila se, aby vysledovala ten proud cizí chakry. Není tu sama, ale neví, koho má proti sobě. Šla pomaleji a na jednom místě se zastavila a shodila z hlavy kápi. Opřela se o strom a vytřeštěnýma očima zkoumala okolí. Cizí se blížil, už zahlédla obrys postavy.

Blonďatý modrooký ninja s vlasy, co mu padaly do obličeje, se upřímně podivil. Ona osoba ho ještě nemohla spatřit, zato on ji viděl dobře. „Parádní maskování! Nebýt těch očí, nepoznal bych tě, Itachi!“ zahlaholil. Postava teď zírala přímo na něj.

Lianna nechala toho chlápka přijít blíž. Ihned si všimla jeho černého pláště se znakem rudých mraků. Na chvíli ji udivilo, že má jen jednu ruku, ale nebyl čas nad tím teď přemýšlet. Otevřela ústa a řekla jediné slovo. „Akatsuki!“
Blonďák už poznal svůj omyl. „Jejda! Tak ty jsi cizí ninja! Tak to bude zábava.“
Bojovat s ním nemůžu, je to příliš riskantní. Mohu se ho jedině pokusit omráčit a zmizet!
Překvapilo ho, že se nechvěje strachem, spíš na něj hleděla nějak vyčítavě. Shodila ze sebe plášť a v ruce sevřela kunai. Pozoroval ji s ledovým klidem, přitom dělal nějaké pohyby rukou za zády.
Trvalo to nějak dlouho. Proč nezaútočí? Ušklíbl se, v ruce svíral zvířátko… z jílu.
„A teď ti předvedu, děvčátko, že umění je… odpal!“
Hodil po ní vymodelovanou sošku. Nestačila včas uhnout a popálila si pravou paži. Nijak vážně, ale kdyby se k tomu ještě přiblížila… Tohle vůbec nevypadá dobře! Nebude riskovat! Sňala ze zad katanu. Vydechl údivem. Ta kočička má drápky. Zatímco si připravoval další výbušnou várku, musel jí uhýbat, vrhla se k němu a snažila se ho zasáhnout. Vzápětí musela uskočit, protože proti ní vyslal další živé „bombičky.“ Ohnala se po nich shurikeny, musela je nechat vybuchnout dříve, než se k ní dostanou. Pochopila, že jediná možnost, jak se odsud dostat, je ochromit toho muže. Dvakrát použila své vodní jutsu, aby ho odlákala, ovšem nezabralo to. Dosáhla jedině toho, že byl od hlavy až k patě mokrý. Prohlížel si ji speciálním dalekohledem umístěným na druhém oku, analyzoval její pohyby. Lianna musela jednat rychle. První fáze! Opět rozdělila své tělo. Hmotná schránka dopadla na zem a z kapsy vypadl papírek, který se rozevřel.
„Ten znak… měl ho na čele ten Jinchuuriki!“
Liannino průsvitné já se vrhlo do boje. Uhýbal, docela statečně.
„Tak tuhle techniku ještě neznám,“ uklouzlo mu.
Další svoji sošku mrštil po bezvládném dívčím těle. Nehmotná Lianna si toho všimla právě včas a výbuch prošel přes ni. Aha! Takhle na ni musím! „Co?“ Zvýšila rychlost a praštila ho do ruky.
„Nemůžu s ní hnout!“ Pokusil se opět uhnout. Další rána ale mířila na srdce. Padl na zem… omráčený.
Odvolala jutsu a s námahou se zvedala ze země. Vyplýtvala spoustu chakry a teď by měla prchnout, než se tenhle ninja probere. Ostatně, to bude během pár vteřin. Posbírala rychle věci a rozběhla se pryč, co jí síly stačily.