Ask Anyone! Speciál

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...
Speciál!

..:::::ASK ANYONE! Speciál!:::::..
..:::::Na Stopě Kakashiho pravé podoby:::::..

„Šéfko?“
Ano, Watsone?
„Proč máte tu dýmku a ten směšnej kostkovanej vohoz?“
Naše dnešní uniforma, Brepto. Na, tady máš taky sadu.
(Brepta se oblékne a dá do pusy dýmku)
„Šéfko, myslím, že ste to moc přeháněla s četbou Šarloka Holmse.“
Dnes máme spešl úkol, který vyžaduje spešl výstroj.
„Já myslel, že na super tajné šmírovačky musíme být hlavně nenápadní. Tohle je horší jak chodit vohození jako Naruto. Hnědá je sice lepší jako ta zářivě oranžová, ale tady v Konoze hnědá a kostky už delší dobu nejsou v módě.“
No jo, máš recht. Takže změna. Vyrážíme mezi ninji, tak taky jako ninja musíme vypadat.
„Kudla šéfko, vy ste čórkla chuuninské uniformy!“
Vypůjčila, Brepto, vypůjčila .
„Ale...ááááháááá...“
Takže když jsme si ujasnili poměry a správně se oblékli, můžeme vyrazit!

Psal se Srpen, neznámého roku, a chlapec jménem Hatake Kakashi se přidal do týmu vedeným samotným Čtvrtým Hokagem. V ten den oficiálně započal hon za pravou podobou tohoto tajemného týpka (podle historických žurnalistických záznamů, hon započal Uchiha Obito, pozn. autora).
Od té doby se novináři, stejně jako i lidé v jeho okolí snaží zjistit, jak vypadá Kakashi ve skutečnosti.
Doposud byla snaha všech – MARNÁ
Obito měl hned několik dobrých pokusů (v horkých pramenech, při obědu, při večeři, když mu ´nechtěně´ podpálil masku, dokonce vidět jeho pravou tvář bylo jeho poslední přání), ale ani jeden jediný z nich, se nezdařil.
Posledními zvědavci v tomto řetězci byl tým sedm. Naruto, Sasuke a Sakura se o odkrytí masky pokoušeli před pár lety. O jejich výpravě však v našich záznamech nic nebylo. Proto jsou naším prvním cílem.

Zdá se to být jednoduché najít tuto trojku. Ano, na Naruta si počíhal Brepta v Ichiraku a Sakuru jsem zastihla na cestě z nemocnice, kde v tu dobu pracovala. Problémem byl ale Sasuke, který nemá nahlášené trvalé bydliště. Ti, co se o podobný rozhovor pokoušeli, dělali tu chybu, že chtěli vypátrat místo, kde zrovna Sasuke přebývá. Nejen, že rozhovor nepořídili, protože Sasukeho nenašli, ale těm co se poštěstilo a po cestě na něj narazili...už nikdy nebyli spatřeni živí.
My jsme s Breptou zvolili tu nejjednodušší možnost. A zatímco jsme posadili Naruta a Sakuru do naší spešl místnosti pro rozhovory (bývalý Uchiha komplex, policejní stanice, vyslýchací místnost), zavolali jsme Sasukemu na mobil (telefonní číslo nám s radostí sdělil Orochimaru) a napojili ho na záznamník, aby ho slyšeli i všichni přítomní.
„SASUKEEEEE, kde se sakra flákáš!!!!“
„Urusei, dobe!“
„Sasuke-kun!“
Chvíli jsme tak s Breptou seděli naproti nim (a záznamníku) a nepřítomně naslouchali jejich...ehm...rozhovoru. Když už se to nedalo vydržet a hrozilo, že záznamník přijde k újmě (naruto se pomalu měnil na Kyuubiho, Sakura zatínala pěsti), vložil se do toho Brepta, který iniciativně přinesl kyblík studené vody a uštědřil přítomným osvěžující spršku. To svůj úkol splnilo na jedničku a bylo ticho.
Ehrm...kde že jsme to skončili, Brepto?
„Ještě sme ani nezačali šéfko.“
Pravda. Přejděme k věci.
„Hn. Být vámi spěchám, tohle rozhodně není meziměstský hovor,“ upozornil Sasuke.
NANI?!
„To neřešte, ´vypůjčili´ jsme si přece mobil od kapitána Yamata.“
Á no jo vlastně. Času je dost Sasuke. Takže, naše noviny stojí před velkou výzvou. Zjistit, co má Kakashi-senpai pod maskou!
„Hn.“
„Kakashi-sensei pod maskou?“
„Supééééér!!! Konečně se to dozvím!!!“
Znamená to, že vaše vlastní pátrání nebylo úspěšné, Naruto?
„Jak se to vezme,“ začal Naruto se zamyšleným výrazem. „Vymysleli jsme možné nemožné, abychom se to dozvěděli. Začali jsme se šmírováním. Ale sensei nám vždy unikl.“
„Ani skvělý nápad od Sasukeho-kun, rozdělit se a sledovat ho po jednom, se nezdařil,“ povzdechla si Sakura.
„A jídlo sní tak rychle, že jeho tvář spatřili jen majitelé,“ oznámil suše Sasuke.
Brepto piš si, příští zastávka, Ichiraku.
„Pak sme zkusili horké prameny, ale i do vody chodí s maskou!“
„Chtěli jsme vyzkoušet znovu jídlo, ale vymluvil se na dietu!“
„A nakonec jsme se prostě zeptali.“
8-O A co? Ukázal vám to?
„Jo,“ řekla zoufale Sakura a skácela se pod stůl.
„Ha hááááhaha...pod druhou maskou...má prý většinou...druhou masku,“ rozchechtal se hystericky Naruto a následoval Sakuřina příkladu a vzhledem k tichu na druhém konci záznamníku i se Sasukem to seklo.

I přes neúspěch mise, zjistili mladí detektivové jednu podstatnou věc. Kakashiho maska je dvouvrstvá, což znamená, že naše mise je nyní dvakrát obtížnější.
„Asi jako dostat se přes dvojité dveře v Alcatrazu.“
Díky Brepto. Každopádně z Naruta ještě vypadla jedna zajímavá informace. Jednou se Kakashi dostal do nemocnice, kde masku alespoň několik dní neměl a šance zjistit co se skrývalo pod pouhou nemocniční přikrývkou je velká. Naruto ji ovšem nevyužil.
„Na to asi není dostatečně velký zákeřňák.“
Co se dá dělat. Je čas na oběd.
„Už? Ale šéfko, vždyť sme ještě ani pořádně nezačali a vůbec...“
Říkám...jde se na oběd.
„Ale přece...(žárovečka se rozsvítila) aháááá!“

Ayame? Jeden Žůžo Ramen pro mě a pro Breptu cokoliv bez kofeinu.
„Hned to bude.“
Brepto? Jaké máme informace o Ichiraku Ramen?
„Majitelem je otec Ayame, Teuchi, výborný kuchař, ten nejlepší co se ramenu týče. Žádný kriminální složky ani nic v bulváru, on jen prostě vaří ramen. Stejně tak i Ayame. Ta ovšem vede trochu rušnější noční život. Její oblíbený klub je ten na rohu páté.“
All masks off club?
„Přesně ten. S někým tam už delší dobu randí, ale naše novinářské výzvědné jednotky v tomto ohledu taky nemají moc úspěch.“
Co si člověk neudělá sám...
„Tak tady to máme. Jedno žůžo a miso ramen.“
Mňam. No, Ayame. Zrovna jsem přemýšlela o dalším čísle našeho časopisu.
„Ano?“
Jak to teď vypadá v AMOCu?
„Všechno při starém,“ mávla rukou Ayame.
Pořád vaří stejně dobře?
„Dá se to.“
Na baru je pořád ten černovlasej borec.
„Asi.“
Dobrý drinky?
„Ano.“
Chodí tam hodně lidí.
„Jo.“
S kým tam chodíš ty?
„S Kakashim...ehm...co?!“
„Sem si to myslel šéfko,“ šeptnul Brepta, plně ponořený ve svém Miso Ramenu.
A co Kakashi jak se má?
„Ehm...no...vlastně dobře,“ usmála se nervózně Ayame a očima vyhledávala nejrychlejší cestu úprku.
Pořád čte Icha Icha?
Ayame se zamračila a flákla rukou do stolu. „JO! Pervert jeden...“
Hm *zlověstný úsměv, na kterej mám patent jen a jedině já*. Mám takový návrh *zlověstný úsměv v.2*.

Schylovalo se k půlnoci a to je čas, kdy v Konoze ožívá noční život a většina dobrých (špatné otevírají už v osm, tsss) nočních podniků se otevírá.
Po ulici si to štrádoval Kakashi, jak jinak, plně začtený do své Icha Icha knížky. A nemířil nikam jinam, než do oblíbeného klubu AMOC.
„Já do toho amoku už taky daleko nemám šéfko!“
Sklapni Brepto, sákryš, ještě tě uslyší!
Před klubem již notnou chvíli vyčkávala Ayame. (Co jiného se dá od Kakashiho taky čekat)
„Ahhhh, promiň, že jdu pozdě, ale po cestě jsem pomáhal dětem stavět bábovičky a trochu sem se zapálil do hry no...“
„Aha,“ povzdychla si Ayame podezřívavě. Asi proto, že v okolí několika set kilometrů není žádný písek. „Tak poď, ať stihneme aspoň ´drink zadarmo do pěti minut po otevření´.“

O pár drinků později.

„Co takhle Becherovku, pro změnu,“ usmála se již na půl opilecky Ayame.

O mnohem víc drinků později.

„A helééééé, tuzemáááák!“ Kakashi už taky neviděl nic jiného, ani za pomoci sharinganu.

Šest ráno

„Ještě jednohooooo, za maminku a pak....no...zua...zua tatínka.“
Kakashi si změřil pohledem dvě zbývající štamprdle a směle je do sebe kopnul. A tak bylo o jednoho opilce pod stolem více.

Druhý den večer, nemocnice Konoha

„Co...co to?!“ probudil se náhle Kakashi a rozmetal tak všechny přikrývky a polštáře po celé místnosti.
BLESK!
„Huh?!“ zamrkal oslepeně.
Super fotka Kakashi, dík moc
„Co...,“ nechápal pořád. „Co se stalo.“
„Otrava alkoholem,“ škytla Tsunade, sedící vedle na židli, v ruce flašku s nápisem ´penicilín´. „To by se *škyt* elitním ninjům *škyt* stávat nemělo! *škyt* Sákryš, asi na mě někdo vzpomíná,“ usmála se zasněně.
„Ayame?“ ohlédl se Kakashi po usmívající se dívce. „Nandéé!“
„Sorry, ale ta nabídka se nedala odmítnout. Ty tvoje Icha Icha knížky fákt nenávidím!“
„Icha...ICHA ICHA!!!“ začal jančit Kakashi a zběsile hledal svoji knížku. „Kde je,“ obrátil se ke mně s vražedným pohledem (to dělá ten sharingan).
Tady. *ukáže na hromádku popela*
Kakashi uroní slzičku, ale nakonec se sebere a hrdě prohlásí. „Nevadí, mám jich doma dost.“
Ehm...kdyby ses ráčil podívat z okna, Kakashi-senpai.
Přešel k oknu a co nevidí! Před nemocnicí je zapálená hranice větší jak při pálení čarodějnic a okolo si snad celá vesnice opíká špekáčky a marshmellow. Jen Jiraiya se marně snaží oheň uhasit a ječí něco typu „VANDALOVÉÉÉÉ! KNÍŽKY SE NEPÁLÍÍÍÍ! A UŽ VŮBEC NE TY NEJLEPŠÍÍÍÍ!!!“ Na to se Kakashi přilepí na sklo okna a taky něco mumlá, vodopády slz stékají na podlahu.
Bylo mi ctí s tebou obchodovat Ayame.
„Mě taky, kdybys zas potřebovala nějaký super exkluzivní kompromitující věcičky, stačí říct,“ mrkla Ayame, drapla stále plačícího Kakashi za límec a odtáhla si ho někam do soukromí.
„Ahhhh, usmiřování,“ povzdechl si zamilovaně Brepta.
Kušuj! Radši běž honem hodit ty fotky na kompl ať sou zítra v tisku!
„HAI!“

Toť vše přátelé, exkluzivní foto na straně 56. V příštím čísle Ask Anyone, načítanou!

..:::::ASK ANYONE! Speciál!:::::..
..:::::Na Stopě Kakashiho pravé podoby:::::..

Historické žurnalistické záznamy, str. 1254789
Píše se 10. Únor neznámého roku a já zde mohu hrdě prohlásit, že tajemství Kakashiho pravé podoby, už není nadále tajemstvím. Stálo to spoustu úsilí, přemlouvání, obchodování, kreditů na mobilu a alkoholu, ale nakonec vše dobře dopadlo a našeho cíle bylo s úspěchem dosaženo. Jako důkaz přikládám foto materiál. Kakashi hold neměl svůj den x)
Všechno nejlepší k narozeninám, Obito.

Lantia-chan

Příště: ASK ANYONE! 03 – noviny se vydají na výlet do Písečné vesnice...