manga_preview
Boruto TBV 07

Chránit 20

Část devatenáctá - Tady

Část dvacátá - Pohlazení

Ochráním svou sestru …
V uších pořád slyšel jednu větu: „A zemřu …“
Ale ona si zaslouží žít.
Hakari se napřáhl a jeho katana opsala půlkruh. A stejnou trasou se začala vracet. Její terč byl tam, kde měla Aki srdce. Jenomže … Nestačila se zastavit, když jejímu cíli něco zabránilo v cestě. Nedokázala se zastavit, i když viděla, že nesplní svůj úkol. Chtěla bodat, zabíjet … A na své čepeli pocítila teplou krev. Krev, podobnou té, kterou měla ochutnat. Krev stejnou … Ale tahle … Tahle byla zvláštní …
Bolí to …
Bolelo to jako čert. Minato stál, skoro ležel, před svou sestrou. Tváří v tvář Hakarimu a na krku zezadu cítil Akiin zrychlený dech. Rozděloval mu vlasy a nepříjemně hřál. A jako kdyby tu nastalo ticho. Jako kdyby všechny boje oněměly … Bojovníci se dívali dopředu, pod tu podestu s rozdělanými záclonami. Protože na schody, na nichž stál jejich pán, začala kapat červená tekutina.
Někteří něco křičeli, ale slova jim nevycházela z úst. Alespoň pro Minata. Neslyšel je. Kushina běžela jeho směrem. S vyděšeným pohledem … A on stál, stál s lehce vytřeštěnýma očima, protože … Ta bolest se nedala přejít jenom tak, s úsměvem. Pomalu cítil, jak mu slábnou ruce, kterýma držel Hakariho paži. Kdyby feudál udeřil plnou silou, možná by to zasáhlo i Aki … A tohle všechno by bylo zbytečné …
Slyšel jenom jeden, jediný hlas. Přímo za svým uchem.
„Bráško,“ šeptal a byly v něm slyšet slzy, lítost …
„Aki,“ usmál se. Už umíral. A Hakariho pohled … Překvapení? Pořád stejně tvrdý. Možná, snad … Snad ho porazí někdo jiný. Musí už to nechat na nich. Použil by na jeho poražení náhrdelník, ale on nevěděl, jak ho spustit … Byl už to jenom obyčejný šperk. Udělali pro něj všechno a on jim to vůbec nevrátil.
Už přestával cítit bolest. Kolik mu bylo? Třináct let … Myslel, že před sebou má ještě nějakou budoucnost … Ale asi tady zemře, jenom tak. Stejně, jako zemřela jeho matka. A on jí to potom vyčítal … I on zemře pro ochranu toho, co má rád. Uchránil svou sestřičku … Ale nevyčítal si to. Naopak. Byl šťastný.
Ještě poslední nádech … Poslední … A za ním následuje …
Minato zhluboka vydechl.
Sbohem …
Čas jako kdyby se s tím výdechem zastavil.
Minatovy oči při něm viděly modré světlo. Bylo všude. Neměl sílu ani zamrkat … Všechno se mu jenom zdá. Teď odejde a třeba to bude nebe …
Ale modré světlo se šířilo. A chlapcovy víčka se pohnuly. Nahoru, dolů … A modrá nemizela.
Znovu začal vnímat, co se kolem něho děje. Ale nerozuměl tomu. Nikdo se ani nepohnul. Hakari se tvářil stále stejně, Kushina se zastavila uprostřed běhu. S nějakými slovy na rtech, které ale nemohla říct … A krev? Ta přestala téct. Rána už nebolela … A katana se sama od sebe začala vytahovat. Uprostřed modrého světla, jako kdyby ji chytila nějaká ruka, víc a víc a Minato ani necítil tu bolest, která by tam někde měla být. A potom, najednou … Špička meče byla venku z jeho těla. A když si to chlapec uvědomil, zjistil, že se kolem něho doopravdy zastavil čas. Ačkoli to mělo být naopak, on byl jediný, kdo se pohyboval. Nebo, začínal se pohybovat. Měl víc a víc síly. Znovu mu přibývala a on nevěděl proč. A najednou …
„Nadechni se,“ uslyšel odněkud.
Proč? Copak on … On nedýchá?
„Nadechni se!“
Nedýchá! On pořád … Pořád zůstal u toho posledního výdechu, ani si to neuvědomil. A přinutil svoje plíce nasát vzduch.
Konečně pohnul nohama a spadl na zem. Do modrého světla, které bylo všude … A jak si teď uvědomil, vycházelo z náhrdelníku, který měl na krku. Přesněji z těch menších modrých drahokamů uvězněných v těch zelených … Silné modré světlo.
A potom, zvedl hlavu.
Zdá se mi to nebo jsem se zbláznil?
Celá místnost zmizela a před jeho očima se ukázala noc. Noc nad širou krajinou, kterou ozařoval jedině měsíc. A pod tím měsícem stály dvě postavy. Dva bojovníci, v plné zbroji a s katanami, napřaženými proti sobě. Bojovali a krajinou se ozývaly zvuky kovů, bijících o sebe. Všichni se dívali … Nespočet samurajů jenom stálo se sklopenými meči a sledovali, jak se ti dva snaží zabít. A potom, jeden z nich se obrátil tváří na Minata. Ačkoli ho neviděl, alespoň to nedával najevo, muž se usmál, jako kdyby cítil výhru … Poprvé, co ho Minato viděl se usmívat. Poprvé, kdy jeho tvář nebyla jakoby vytesaná z kamene. První císař. Ale někdo ho bodl do zad. Třetí člověk ho prachsprostě bodl do zad a on se ani nemohl bránit … Jenom se zavrávoral a bojoval dál. Pořád a pořád … A na jeho hrudi se zaleskla nějaká zelená barva. Náhrdelník …
„Dneska tě zabiju, Aikoku!“ vykřikl druhý muž a pokynul svému spojenci, který ho bodl ještě jednou. Aikoku neměl jak se bránit … Několik mužů okolo, zřejmě jeho vojáci, se na toho zrádce ale vrhli se zlostnými výrazy. Zazněl výkřik a …
„Nezabiješ. Já budu muset zabít tebe,“ řekl Aikoku z posledních sil. „Protože musím ochránit svůj lid! I kdybych měl zemřít!“
A oba dva se probodli svými katanami. Navzájem … Z náhrdelníku na hrudi Prvního zazářilo modré světlo a –
Celá scéna zmizela. Jako mávnutím nějakého kouzelného proutku, Minato stál znovu v síni šestého feudálního pána Vírové země. A stejně jako předtím, bylo tu spousta modrého světla a nikdo se ani lehce nehýbal. Až na dvě … postavy? Nebyli tam, předtím tam nebyli … Přímo uprostřed místnosti.
Jedna se nadechla.
„A potom, co První císař použil svůj náhrdelník, zachránil svůj lid tím, že zemřel jeho protivník. Ale První zemřel také, bohužel,“ usmála se mladá žena. Ten hlas zná, zná ho …
„Tajemství náhrdelníku je v tom,“ pokračovala, zatímco jí světlé vlasy poletovaly kolem hlavy, jako kdyby tam byl nějaký proud vzduchu, „že se spustí jenom tomu, kdo je ochoten někoho tak moc ochránit, až by pro to zemřel. A náhrdelník potom zastaví čas. Člověk může zabít svého protivníka. Ale potom, když je tahle síla použita, musí zemřít on sám. Je to nevyhnutelné.“
„Takže,“ opovážil se váhavě Minato, „takže zemřu?“
„Ne, ty nezemřeš.“
Jakto? Copak má nějaké … Výhody? Bonusy? Hmm, ale proč zrovna on?
Bonus na život …
„Proč?“
„Protože to tvůj strážný anděl nedovolí,“ zahřměl hlas druhé postavy. Až teď si Minato uvědomil jak vypadá … Hrůzostrašně. Z hlavy mu trčely dva rohy a jeho kůže byla mrtvolná .. Byl ohromný. A všude kolem něho se vznášel temný kouř … Ale ta druhá postava, blonďatá žena, stála vedle něho a kouř k ní nešel. Ačkoliv se mohl dostat kamkoli, z ní měl respekt. A z jejích zad … Téměř průsvitná … Křídla? Ale on ji znal, věděl, že ji má v paměti …
„Strážný anděl?“ zeptal se pomalu, ale potom …

„Mamííí!“ zakřičela malá blonďatá dívenka. Seděla na podlaze a usilovně plakala. A nad ní stál jenom o trochu větší kluk a tahal ji za culíky.
„Minato! Nechej svou sestřičku!“ vběhla do místnosti nějaká žena s dlouhými světlými vlasy. A usmívala se.
Chlapec zvednul hlavu.
„Proč, mami?“
„Protože jestli ji nenecháš, jak ji znám, zítra ti udělá něco mnohem horšího.“

Vzpomněl si. Byla … Byla …
„Mami?“ pootevřel Minato ústa. Nechtěl uvěřit … Co se mu to zdá?
„Minato …“ vzdechla ta žena. Vyzařovala světlo a vypadala … Nadpozemsky. Ale byla to jeho matka. Byla to ona.
„Víš,“ usmála se, „Někteří lidé mají strážné anděly. Ačkoliv tomu nevěří, ti andělé tam někde jsou … A hlídají je. A já jsem tvůj strážný anděl.“
Minato nedokázal rozeznat jak se cítí. Bylo mu smutno i veselo zároveň … A potom, mávla křídly a z nich vyletělo něco jako zářivý prach … Prolétl tím modrým světlem a usídlil se ve vzduchu.
Jakže to říkala Kushina?
Strážní andělé zamávají křídly a z nich vyletí třpytivý prach. A ačkoli ti je smutno, usměješ se, takhle, ne?
Krátkým pohledem se na dívku podíval. Byla zastavená uprostřed běhu. Vlastně, vypadala srandovně … Jedna ruka natažená, ústa pootevřené … Ještě že tu nebyly žádné pohybu schopné mouchy.
I když je to zvláštní, měla pravdu.
A rozesmál se. Možná za to mohl ten prach, možná za to mohlo, že vidí svoji matku, nebo že si představoval jednu dotěrnou mouchu jak … No fuj. Tohle si nepředstavoval. Ale smál se. Rozběhl se ke své matce a pevně ji objal.
„Mám tě rád mami … Chybíš mi.“
Voněla tak, jako vždycky. Hladila ho po vlasech, tak jako vždycky …
„Já tě mám taky ráda.“
Jemně ho od sebe oddělala a položila mu ukazováček na nos.
„Ale teď musíme spěchat … Nemáme moc času, náhrdelník nebude fungovat věčně.“
„Chápu, jasně,“ přikývnul s úsměvem. Cítil, že už je všechno v pořádku. Všechno dopadne dobře.
„Co mám udělat?“
„Víš, normálně bys v tomhle čase … Kde vlastně žádný čas není a ty najednou můžeš vidět to, co je všude kolem tebe, jako třeba mě, nebo anděla smrti …“
Minato svůj pohled zabodl do postavy opodál.
„To je anděl smrti?“
„Ano,“ přikývla Umi Namikaze. „On do toho náhrdelníku vložil tuhle sílu po té, co ho v jednom chrámu vyrobili.“
„A proč?“
„Protože mi z toho plyne jistý zisk,“ zahřměl andělův hlas znovu. Promluvil jenom párkrát, ale i z toho šel strach.
Umi přikývla.
„Shinigami si bere duše těch, kteří náhrdelník použijí. Za oplátku toho, že oni mohou v tomhle prostoru udělat co chtějí. A protože to může použít jenom silná duše, která chce náhrdelník použít na ochránění nějaké osoby, anděl dostane do své říše doopravdy kvalitní … zboží.“
Minato se nebál. Už předtím několikrát řekla, že nezemře … Nechápal sice jakto, ale on zemřít nemá.
„Ale já jsem s ním uzavřela smlouvu. Jako tvůj strážný anděl jsem mu slíbila jednu věc, kterou musíš potvrdit …“
„Při dalším použití náhrdelníku,“ zahřměl shinigami, „si můžeš přát cokoliv … Ale za to, tvoje duše mi tentokrát padne.“
Umi se usmála.
„Takže jsem vysmlouvala druhou šanci …“
Chlapec sklopil svůj zrak. Co to znamená? Že tenhle, podíval se na ty tři zářící krystaly, tenhle náhrdelník … Ho jednou zabije. Ale za to, ochrání další život. Nevěděl sice čí, ale …
„Dobře.“
… tohle se určitě vyplatí.
„Nechám si tuhle možnost na vhodnou příležitost,“ usmál se. Jako kdyby se nic nedělo … A, ono se ani nedělo. Chápal, že má ještě čas …
„Tak, co uděláš,“ ptal se anděl smrti, „když můžeš udělat cokoliv chceš?“
„Chtěl bych odvést Aki někam dál od toho Hakariho.“
„A budeš si přát jeho smrt?“
„Od vás ne … Já … Rád bych něco zkusil …“
Umi se usmála a poodešla pár kroků. Chytla svoji dceru za ruku a posunula ji o dva metry zpátky. Tam, kde už jí nic nehrozilo. A, i když ji zřejmě necítila, pohladila ji po tváři a setřela slzu, která tam byla ještě, když Minato umíral.
„Měj se dobře, holčičko,“ usmála se její matka.
„A, ty,“ podívala se na stále usmívajícího Minata, „ty se staň dobrým shinobi …“
„Stanu,“ přikývl.
„Hlídám tě …“
Modré světlo začalo mizet. I anděl smrti a Umi. Pomalu, jistě, postavy se rozhýbávaly .. Znovu do toho prostředí vnikal čas. A Minato zavřel oči. Srdce mu bilo, rychle a rychle. Rány měl zahojené … Díky jeho matce. A, znovu ji viděl. Mohl jí říct, jak moc ji má rád … Splnil se mu jeho sen. A teď musí splnit ten, který patřil celé Uzu no Kuni.
Začal se soustředit. Víc a víc … Do uší mu vnikaly stále ještě zpomalené zvuky.
Ještě …
Zrychlovaly se …
Zní to srandovně. Takový hluboký tóny …
Cítil, jak kolem něco proběhlo. A hned se zastavilo.
Kushina.
A pochopil, že je čas. Podíval se před sebe. Hakari zíral na místo, kam do země dopadla jeho katana. Muž nechápal … Nechápal nic … A když vzhlédl …
„Rasengan!“
Minato zatlačil svou ruku do Hakariho břicha. Teď už to bylo ono. Teď se mu to povedlo, cítil to … Hakari prudce odletěl na schody. Ale tím to ještě nekončilo. Světlo chakry zářilo víc a víc. A Minato se usmíval.
Pro normálního člověka existují dvě výjimečné chvíle. Narození a smrt.
Víc chakry!
Pro normálního shinobiho existují tři výjimečné chvíle. Narození, jmenování a smrt.
Zpevnit ji!
A pro normálního hrdinu existují čtyři … Narození, jmenování, zachránění něčího života a … Okamžiky, kdy na něho budou všichni vzpomínat i tehdy, když už dávno nebude na tomto světě …
Protože hrdinové existují.
„Víte co?“ zašklebil se na stále zmateného Hakariho. Feudálův obličej byl zkroucený v bolesti … Ale on se chystal způsobit bolest daleko větší. Zabít stovky životů … Jenom pro svůj rozmar.
„Vím, kdo je pro mě hrdina,“ zakřičel Minato, aby ho šlo slyšet. Pod sílou rasenganu totiž začaly praskat i schody.
„Můj sensei, První císař, Sueko-san a … Dokonce i Kushina.“ Ano … Nebýt jí … Kde by teď byl? „Ale tím největším hrdinou je pro mě …“
Hakari byl před svým posledním nádechem.
„Moje máma!“
Praskot utichl. Vítr ustal. A chlapec si vysíleně klekl na zem.
Zvládl to. Dokázal to … Dokázal …
„Minato?“ ozvalo se slabě kousek odsud. A najednou, pocítil náraz, který ho svalil k zemi. Jeho sestřička ho silně objímala a brečela … Cítil, jak mu máčí tričko a věděl, že pláče štěstím.
„Jsi borec,“ přišla se k nim i Kushina a plácla ho do ramene.
Aki ho konečně pustila a Minato mohl vstát.
„Víš co?“ pokrčila čelo Kushina. „Chvíli jsem tě viděla, jak do tebe ten chlápek zabodl tu svoji kudličku. Ale … Věř tomu nebo nevěř … Asi ne.“
„Zázrak,“ vydechl najednou někdo v místnosti a Aikoku přikývl.
„Zázrak náhrdelníku.“
„On .. Začal žít a –,“
Neznámý samuraj, který udiveně stál s otevřenou pusou, odhodil svou katanu na zem. Pochopil to.
A následovali ho i ostatní.
Jiraiya se začal smát. Nikdo nic nechápal, ale všichni se vzdávali. Navíc byl označený za hrdinu, jistě že to slyšel …
A Sueko? Ta si spokojeně promnula ruce.
„Tak zpátky do práce,“ usmála se. „Ještě pořád jsem vrchní velitelka stráže, tak šup, hlídejte, samurajové … A všude můžete rozhlašovat, že Hakari, feudální pán, byl jenom vrah, který chtěl zabít všechny shinobi. A že to bylo prostě …“ Nechtěla být sprostá, ale ono to jinak ani nešlo. „Materialistický prase. Jenom ho pěkně očerněte!“
Jiraiya se znovu zasmál. Ale kunoichi najednou něco došlo …
„A kdo nám bude vládnout teď?“ pokrčila obočí.
No ano. Lhal zase Hakari, nebo Sueko vážně chtěla jenom feudálovo místo?“
„Ty?“ ušklíbl se Jiraiya ironicky, jako kdyby snad věděl, co se Minatovi honí hlavou. Ale žena se vyděsila.
„Nikdy! Víte, kolik je s tím práce a –,“
Už bylo dobře. Všichni začali pomalu vycházet z místnosti, na světlo, na vzduch … Možná to i oslavit. A potom se zvedl i Minato. Už chtěl s Kushinou vyjít ven, když v tom si něco uvědomil.
„Běž, já vás doženu,“ kývl na rudovlasou dívku a ona jenom nechápavě zakoulela očima.
„Dobře, dobře.“
Minato se otočil za sebe. Aki tam pořád klečela … A držela se za tvář.
„Bolí tě zub?“ pozvedl obočí, ale Aki zavrtěla hlavou.
„Jako … Asi to bude znít bláznivě … Ale, jako kdyby mě předtím pohladila mamka …“
Chlapec se usmál. Kdyby tak věděla …
„Všechno ti řeknu. Ale teď pojďme pryč …“

***
Na tuhle kapitolu jsem se těšila i bála se jí ... Ale potom jsem psala, psala a psala ... A uvědomila si, že už jenom jeden díl. Chránit mi bude chybět, to jo ...
Novej díl je tu rychle, že? Smiling Ale já to nemohla nechat takhle blbě rozepsaný ... Sama jsem chtěla vědět, jakej bude ten další xD Měla jsem jenom hrubej náčrt, všechno bylo na mě xDD Zní to zvláštně, ale snad to chápete Smiling
Pokračování: Duha, KONEC

4.960785
Průměr: 5 (51 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Ne, 2023-08-20 06:45 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Mise Obl: Dokonce i samotný Shinigami se nám ukázal. Toho bych tady nečekala. Má i odklad, no jo, holt konexe dělají svoje. To je jasné. Minato bude mít co vysvětlovat, proč není mrtvý a žije si vesele dál. Taky mě zajímá, kdo potom bude vládnout... a ta moje otázka nakonec byla zodpovězena. Týkala se Sueko. Teda, čekala jsem, že se náš Sannin ukáže víc... hehe. Větší rozbor si nechám na konec. Ale je to pecka, tahleta povídka.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Ne, 2008-09-14 04:29 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Minnie, vieš, neviem, či je to tou hodinou, ale tak som premýšľala, kedy to použil zase. A asi viem. Pekne si to tam dala...
Dúfam, že aj o tom napíšeš, hoci myslím, že vtedy budem plakať...
Toto bol krásny diel. Jeho stretnutie s mamou... Jooj to ma tak potešilo Smiling


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Ramengirl
Vložil Ramengirl, So, 2008-08-30 21:36 | Ninja už: 5743 dní, Příspěvků: 320 | Autor je: Prostý občan

Min, ja tu dva dni nie som a ty to celé dokončíš?! No nevadí aspoň to tu už je a ja to môžem zhltnúť naraz. A ohladne tohto dielu, tak v ňom bolo niečo také, ja neviem, nadpozemské Laughing out loud. No je to smiešne slovo ale také mi to pripadalo nadpozemsky dokonalé, áno také to bolo Laughing out loud

Obrázek uživatele Tomon
Vložil Tomon, So, 2008-08-30 11:42 | Ninja už: 5736 dní, Příspěvků: 1689 | Autor je: Editor ve výslužbě, Pěstitel rýže

Nádherný díl, nádherná série. Zbývá jen se těšit na závěr... (a na druhou řadu! Smiling )

Obrázek uživatele skauter1
Vložil skauter1, So, 2008-08-30 09:11 | Ninja už: 6146 dní, Příspěvků: 280 | Autor je: Prostý občan

paradna poviedka

Moja poviedka čierny drak dakujem za komenty : http://konoha.cz/?q=node/29165

[img]http://***/images/myplayercard/295491.jpg[/img]

Obrázek uživatele Flying_Nikass
Vložil Flying_Nikass, So, 2008-08-30 09:01 | Ninja už: 5857 dní, Příspěvků: 309 | Autor je: Prostý občan

Tvůj předposlední díl Chránit má skoro stejně komentářů, jako můj poslední díl SnH! =/// Chci vidět, co bude u posledního dílu xDDD Kpždopádně se na něj těším =)

Obrázek uživatele Ailen Shinestar Sakuro
Vložil Ailen Shinestar..., Pá, 2008-08-29 21:50 | Ninja už: 5811 dní, Příspěvků: 862 | Autor je: Prostý občan

Ailenka vyhodila mamku z počítače a může s klidem říct, že ta hora výčitek a zákazů za přečtení téhle kapitoly stála. Smiling Super!


Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.

Obrázek uživatele ._Itachi_.
Vložil ._Itachi_., Pá, 2008-08-29 20:24 | Ninja už: 5723 dní, Příspěvků: 9 | Autor je: Prostý občan

5 hvezdicek, jasna volba... asi nejlepsi dil Laughing out loud

Obrázek uživatele Dantuška
Vložil Dantuška, Pá, 2008-08-29 20:03 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 215 | Autor je: Prostý občan

Neee chránit už bude končit *nábytek už plave ve velké louži slz* ale to neznámená že si ho nemůžu přečíst znovu.. Bwhahaha... Laughing out loud
Tenhle díl byl.. *a neví co napsat* asi nejlepší z celé série chránit, co jsem kdy četla ! Smiling má to úplně všechno.. akci, napětí, boj, nadpřirozeno, Minata (samozřejmě Laughing out loud ), dojemné chvilky, smutnoou minulost, záporného padoucha který stejně skončí špatně (a dobře mu tak xD).. prostě všechno..
Min.. já už nemám slov Smiling

Obrázek uživatele Minnato
Vložil Minnato (bez ověření), Pá, 2008-08-29 20:03 | Ninja už: 19810 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Minato,tohle co si zde předvedla je něco něco naprosto užasného .. kdybych mohl tak bych ti dal nobelovu cenu nebo co se to dává za povídky Cool .. prostě takhle dobře napsat FF,.. tohle sem ještě nikdy neeviděl

Obrázek uživatele Ten_Ten
Vložil Ten_Ten, Pá, 2008-08-29 19:27 | Ninja už: 5896 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Prostý občan

Mě bude Chránit taky moc chybět, ale doufám, že nezůstaneš jenom tak zahálet.

http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3

TWINCEST FÜR IMMER!!!

Obrázek uživatele Samr
Vložil Samr, Pá, 2008-08-29 20:12 | Ninja už: 5800 dní, Příspěvků: 718 | Autor je: Prostý občan

jj byl to skvelej dil ikdyz trosku delsi Laughing out loud ale dalo se to celkem cist Laughing out loud