Můj život změnil Naruto - 24. kapitola - Gang z Mlžné

„Zasloužili by na zadek! Přece jsme jim jasně řekly, že se nemají nikde courat.“
„Ne každý se zajímá o to vaše vyučování!“ namítla Sakura, ještě pořád se na Kimberly zlobila.
„Chybí Akatsuki krom Deidary a náš mstitel,“ vyjmenovávala Ashley. „Musíme ještě vyzvednout ty dvě hrdličky, nemůže se tu zdržovat pitomostma.“
„Ve škole je ale taky nechat nemůžem! Nebo jsi neviděla, co tady blonďáček proved Slizounovi?“ vyhrkla Kim.
„Který?“ zděsil se Naruto.
„On.“ Ashley se rozchechtala a nenápadně mířila prstem na Deidaru.
„To chce taktiku. Nemáme čas!“
„Dobře. Lee, mohl bys zkontrolovat pánské záchody, prosím?“ Ninja v zeleném poslušně zasalutoval. „Sakuro, ty dojdi na holčičí. Ale kde hledat ten zbytek?“
Kankurou už vytahoval svitek a rozběhl se chodbou. „Pak se sejdeme tady, jasný?“

Z opačné strany k nim přicházeli Kabuto a Itachi, tvářili se vážně. „Tak mi tak napadá… kde byl vlastně celou dobu náš brýlatý přítel?“ napadlo zrzku.
„Řešili jsme cosi na pozemcích,“ prohlásil mladík a Uchiha přikývl.
„Hledáme ostatní, tak se zapojte.“
Dívky stály celou dobu obrácené k sobě, aby to vypadalo, že zcela normálně klábosí, přitom však šeptem udílely ninjům pokyny.
„Kde myslíš, že bude nesmrtelná dvojka?“ zajímala se Kimberly.
„U dámských sprch!“ vyhrkly obě naráz a rozběhly se tam nejkratší možnou cestou.

„Já věděla, že budete tady!“ rozčílila se Kimberly. „Že se nestydíte! Očumovat ženský, když se převlíkají!“
Uvnitř přítomné dívky začaly pronikavě ječet, i když by nikoho neviděly, a rychle se zakrývaly ručníky.
„A od čeho se tomu pak říká dámská šatna?“ namítl Kakuzu.
„Nekažte nám zábavu!“ zlobil se Hidan.
Zatímco je Ashley vystrkovala na chodbu, Kim oznamovala partě starších děvčat přes zavřené dveře, že nebezpečí bylo zažehnáno.

Lee se tvářil zkroušeně, protože jeho hledání nebylo úspěšné. Gaara a Sakura také pátrali marně. Kankurou našel Sasukeho, jak v jedné třídě poslouchá výklad o zbraních ve středověku. Kisame a Tobi se schovávali u plaveckého bazénku. Zetsu si ke svému úkrytu vybral jeden z nejstřeženějších kabinetů, pracovnu ředitele.
„Musíme ho odtamtud nějak dostat,“ uvažovala Ashley. Do ředitelova kumbálu byl vstup přísně zakázán, dovnitř směli jen provinilci.
„Zetsu! Vylez ven!“ houkl na kanibala Itachi.
„Proč?“ zněla odpověď.
„Už odcházíme!“ zařval Uchiha, až se většina přítomných příšerně lekla a poskočila na místě. Dveře ředitelny se začaly otevírat.
„Ashley! Honem za roh!“ Kim popadla kamarádku za ruku a táhla ji do nejbližšího kouta. Zdržovat se bezdůvodně v okolí ředitelovy pracovny bylo krajně nebezpečné.
Zetsu vyšel ze dveří a připojil se k ostatním. „Baka! Slušnej člověk za sebou zavírá!“ Deidara přibouchl dveře.
„To bude super, jestli se teď Vládce ústavu nedostane do svý svatyně,“ uchechtla se Ashley.
„Kam zmizel Naruto?“ Kim se rozhlížela kolem sebe.
„Obdivuje to, čemu říkáte automat na sušenky,“ hlásil Lee.
„No, tak ho půjdeme vyzvednout,“ vzdychla černovláska.

Shikamaru a Temari spěchali na místo plánovaného setkání. Nutno říci, že se oba vyznali v té nesmírně složité mapě.
„Nejsem si úplně jistá, jestli je to správné místo.“ Střapatá blondýnka se ohlížela po názvu ulice.
„No, tak se s nimi spoj,“ navrhl chlapec s drdolem. „Je to otrava, pořád na někoho čekat!“ prohlásil znuděně.
„Mohl bys být rád, že nás přijdou vyzvednout!“ opáčila. „Chytni mě.“ Odložila vějíř, dotkla se značky na předloktí a ztuhla. Shikamaru ji rychle chytil, aby se nesesunula k zemi. Bylo to trochu podobné Inině technice přenosu mysli. Aspoň věděl, co má v takové situaci udělat.

Kim, Ashley a zbylí ninjové se mezitím mačkali v hromadné dopravě, což se vůbec nelíbilo cestujícím, kteří se nemohli vmáčknout do vozu. Kimberly se držela tyče a Ashley si všimla, že sahá po značce a rychle jí strhla ruku stranou. „Jsme v metru! Ty lidi po nás už tak dost divně koukají!“
„Na to kašlu!“ sykla černovláska a sevřela pevněji tyč. „Chtějí navázat spojení.“
„Počkej s tím, až vylezeme na nástupiště.“
„Přestalo to,“ vydechla Kim. Dál už cesta ubíhala bez větších problémů.

Temari nabyla vědomí. „Co se stalo?“ zeptal se jí Shikamaru.
„Nepodařilo se mi to.“
„Tak počkáme a uvidíme.“
Nemuseli čekat dlouho. Na Trafalgar square už směřovala eskorta ozbrojených ninjů. „Jsou tam! Vidím je!“ jásala zrzka. I oni už si jich všimli.
„Tak to má být! Je dobře, že ses postaral o dámu!“ zubil se Rock Lee.
„Cože?“ nechápal Shikamaru.
Temari se okamžitě vrhla ke svým bratrům, div je oba neumačkala. „To stačí!“ zarazil ji nejmladší sourozenec.
„Promiň, Gaaro. Hledala jsem vás dva neúspěšně tolik dní…“
„Tak pojďme tedy domů.“ Ashley byla ráda, že to tak dobře dopadlo.

Následoval bouřlivý večer v domě Sommersových. „Šup do garáže! Máma se za chvíli vrátí z práce!“ zaháněla dívka Akatsuki.
„Nech nás ještě koukat na televizi!“ loudil blonďáček.
„Ale Deidaro! Přece nemůžu riskovat, že mamka o někoho z vás v noci zakopne, až se tu budete rozvalovat na zemi,“ namítala Ashley.
„Tiše! Běží zprávy!“
Nevěnovala tomu pozornost. Teprve hlas moderátora sdělující další zprávy z černé kroniky ji donutil se otočit.
„V poslední době se množí velice zvláštní druh přepadení. Pachatele nemůže policie dopadnout, zatím po sobě nezanechal jedinou stopu. Strážci zákona se nicméně domnívají, že se jedná o práci organizované skupiny. Oběť je vždy brutálně napadena, k zabití naštěstí zatím nedošlo!“ V záběru kamer se mihl zakuklenec v černém.
„Viděli jste to taky?“ vydechla Ashley.
„Řekl bych, že boj se Skrytou mlžnou je nevyhnutelný,“ přikývl Gaara.
„A já doufala, že nebudeme muset zajít tak daleko,“ povzdychla si zrzka a sáhla po mobilním telefonu. Musí říct Kim, aby se připravila na boj.