Podruhé ztratit - Falešné chvíle štěstí? 06

Hinata s ostatními členy klanu rázně, ale přitom opatrně, vstoupili do hlavní místnosti. Jakmile překročili ten práh, který je odděloval od vězeňského života, byli spatřeni několika vězni a ti hlasitými výkřiky dali vědět ostatním. Vězňové začali vylézat a chopili se všeho možného, co jim mohlo posloužit jako případná zbraň.
„Jsem Hinata Hyuuga. Vzdejte se a nebude vám ublíženo, také se to bude brát, jako polehčující okolnost ve vašem trestu. Zvažte, jak se rozhodnete, není cesty zpět!“ Vykřikla rázně a její hlas protrhl jinak tichý zatuchlý vzduch.
„Che... to určitě, máme možnost se dostat na svobodu hned a ne tady sedět další léta a tvrdě makat. Dostali jsme šanci, jaká se jen tak nenabízí!“ Vykřikl na odpověď muž a strhl tak k sobě Hinatinu pozornost. Byl urostlý a měl světle hnědé vlasy, které mu spadaly do tváře a padaly mu až po lopatky. Kolem čela a na zápěstí měl obvázaný špinavý obvaz. Jeho postava byla vypracovaná a kolem úst se mu táhlo krátké strniště. Byl celkem mladý. Víc než pětadvacet mu být nemohlo, jak Hinata odhadovala. Kdyby tohohle člověka potkala venku, do cely by ho asi nepřiřadila. Tady to však bylo jiné. Muži a ženy nejrůznějšího věku se začali shlukovat kolem něho. Bylo vidět, že za dobu jejich nepřítomnosti si tady upevnil pozici a nikdo s vězňů neváhal ho následovat.
„Dobrá tedy, jak myslíte. Nebudeme brát jakoukoliv ohleduplnost.“ řekla a postoupila po špinavé zemi o krok vpřed, její krok zaduněl rázně ozvěnou.
„S tím ani nepočítáme.“ řekl muž a zlověstně se usmál.

Naruto se probouzel ze spánku a zjistil, že usnul na tvrdé zemi u schodiště. Rozhodl se při čekání opřít o schody a počkat na Hinatu, než se vrátí. Byl však tak unavený, že usnul. První věcí, co zaregistroval bylo, že je půl sedmé ráno a že ho bolí příšerně ruka a bok, na kterém spal. S námahou se zvedl a zabědoval. Poté mocně zívnul a přišoural se k umyvadlu, tam si pustil studenou vodu. Ač se mu to protivilo, vychrstl si ji v mžiku na obličej. Účinky se dostavily ihned. Zastavil vodu a utřel si mokrý obličej.
„Hinata tu ještě není. Ona by mě nenechala spát na zemi.“
Mumlal si pro sebe a pohlédl oknem ven. Poté přešel ke dveřím, nazul si boty a vyšel ven. Sluneční paprsky, bijící mu do očí, ignoroval a po zvyku se vydal k jednomu z domů. Byl to dům, kde bydlel Hizashi, Hanabi, dříve taky Hinata a jejich matka.
„Možná, že šla k nim.“ zamumlal si Naruto a vyběhl pár schodů ke dveřím. Tam zaklepal a vyčkával. Zanedlouho se dveře otevřely a v nich se objevila usměvavá tvář ženy. Její dlouhé, tmavě modré vlasy po pas jí přepadaly přes ramena a tvořily nádherný závoj. Její světle modré oči byly plné laskavosti a pořád v nich hrála ta jiskřička mladosti a nezbednosti.
„Ohayogozaimasu, Naruto. Pojď dále.“ vyzvala ho a otevřela dveře víc, aby mohl projít.
„Ohayogozaimasu,“ pozdravil ji také Naruto a vstoupil.
Už dávno se naučil, že nemá moc cenu téhle ženě odporovat, protože dosáhne vždy svého. Když vstoupil, okamžitě ho praštila do nosu vůně jablka a skořice. Zul se a přijal ženou nabízené místo. Ta přešla do kuchyně k pultu, dělat snídani. Naruto se rozhodl počkat, až si také sedne. Za chvíli dům provoněla vůně čerstvého pečiva a šálku čaje. Žena donesla snídani na stůl a usadila se na polštářku na zemi, naproti Naruta.
„Já, chci se omluvit, že ruším tak brzy.“ řekl jako první.
„Ale vůbec se neomlouvej, jsem vzhůru už celkem dlouho.“ řekla žena a mávla nad tím rukou. Poté mu nabídla pečivo.
„Arigatou.“ řekl a vzal si čerstvou housku.
„Bez Hanabi je teď tady takové ticho,“ posteskla si.
„Ale jí se u ANBU líbí,“ řekl mužský hlas a oba se po něm obrátili. Z vedlejší místnosti vyšel oblečený a upravený Hizashi, jako vždy. Naruto si přitom s hrůzou uvědomil, že on se ani nečesal.
„Doufám, že nehodláš tady Naruta přemlouvat.“ Řekl, ale z jeho tónu hlasu bylo znát pobavení.
„Ale vůbec ne, jen říkám, že je to nezvyk. Jindy dům duněl jejím smíchem od rána do noci a teď jenom, když je občas doma.“ Oponovala mu žena a chystala mu porci. Hizashi usedl vedle Naruta a napil se čaje.
„A co tě sem vůbec přivádí, takhle brzy ráno?“ Optal se a zakousl se do pečiva.
„Oh... ano, chtěl jsem se zeptat, jestli tu náhodou není Hinata. Domů jsem přišel až nad ránem a ona nebyla doma. Myslel jsem, že si jen třeba někam zaskočila, i když mi bylo divné, že zrovna tak pozdě, ale rozhodl jsem se počkat chvíli. Bohužel jsem jaksi usnul,“ přiznal poslední větou nerad.
„Kdepak, Hinata tu není.“ Vyhrkla žena a podívala se na Hizashiho. Naruto znervózněl a neměl odvahu se na Hizashiho podívat.
„No, včera v noci tu byl Neji. Řekl bych, že šla s ním.“ Řekl a opět si ukousl pečiva.
„Ale Hinata nikam jít neměla. Vím to, sám jsem vydával rozkazy!“
„Naruto, to že je těhotná, neznamená, že je nemocná,“ pokárala ho žena, i když věděla, že to myslí dobře. Poté si povzdechla.
„Dej jí trochu víc svobody. Je to dospělá žena a ví, co je pro ni vhodné a co ne. Umí se o sebe i o dítě dobře postarat. Navíc je sní Neji a ostatní. Je v dobrých rukou.“ Ukončila to žena a Naruto musel uznat, že má pravdu. I když si s tím pořád dělal starosti.

Obrovskou místností s několika patry a celami po stranách s železnými mřížemi zněly výkřiky, nárazy chakry a řinčení zbraní o sebe. V hloučku bojujících téměř uprostřed nemilosrdně bojovali Hinata a muž, který stál v čele téhle vzpoury. Medici už dorazili na místo společně se Sakurou, která rozdělovala příkazy a pomáhala, kde se dalo. Přitom všem ještě stihla rozdávat smrtelné rány pěstí s brutální silou komukoliv, kdo by jí překážel v práci.

Hinata se s lehkostí vyhnula letícímu kunai, který muž získal při ošacování dozorců. Hinata se zatím do boje moc nepouštěla a nechávala ho předvést, co umí. Ačkoliv si to bála trochu přiznat, celkem si tento boj vychutnávala. Vtom uviděla, jak k ní letí zezadu kunai a rychle se přikrčila k zemi. Kunai jí proletěl nad hlavou a zabodl se mužovi do paže. Ten ho bez jakékoliv známky bolesti vytáhl a pevně ho uchopil. Teplá krev po něm stékala dolů a odkapávala na špinavou zem stejně, jako z rány, kterou kunai zanechal. Hinata využila chvíli jeho nepozornosti a vrhla se vpřed. Jedním skokem byla před ním a napřahovala ruku s chakrou.
„Juuken!“ zvolala a nataženou pěst vrhla proti muži, ten stačil trochu odskočit, takže se vyhnul tomu nejhoršímu, přesto ale pocítil účinky. Hinata se rozhodla na nic nečekat a opět se vrhla do útoku. Její pohyby byly lehké a přitom tak rychlé. Muž, očividně i přes jeho vypracovanou postavu byl slabý v boji na blízko, stihl ještě v zoufalém momentu, kdy se mu Hinatina pěst zastavila na srdci, trhnou prudce rukou s kunaiem vpřed. Hinata cítila, jak se jí kunai zabodl do břicha a strnula hrůzou. Muž povolil sevření kunaie a mrtvý padal k zemi. Hinata uchopila kunai a vytrhla ho z těla ven.

Sakura, která poblíž právě léčila jednoho poraněného Hyuugu viděla, co se stalo. Okamžitě ho nechala ve společnosti jednoho medika a rozeběhla se k Hinatě. Boj již utichl a členové Hyuuga rodiny se radovali z poměrně lehkého vítězství. Sakura doběhla k Hinatě, která držela kunai strnule v šoku před sebou. Pohlédla na Sakuru a oči se jí zachvěly a tvář zkřivila strachem. Na povrch se draly slzy, ale ona jim nechtěla dát průchod, dokud nebude vše definitivně potvrzeno. Sakura opatrně vytáhla Hinatě kunai z ruky.
„Hin, posaď se,“ řekla rychle a pomáhala jí sednout si.
„Hinato-san!“ Vykřikl Neji a už se chystal k těm dvěma, zarazil ho však zlostný Hinatin pohled.
„Neji, postarej se o ostatní a zajisti vězně. O mě si nedělej starosti!“ Houkla na něj přes rameno a Neji, ač nerad, poslechnul. Když se však Hinata otočila zpět k Sakuře, ve tváři už měla opět úzkost. Sakura jí zeleným světlem přejížděla po břiše v blízkosti rány a v duchu se modlila, aby to dítě bylo v pořádku.

Naruto právě odcházel od Hinatiných rodičů a pomalu se zaplňujícími uličkami šel pozvolným krokem do kanceláře. V tichosti si sám vychutnával kouzelné ráno dnešního dne a cítil se již o něco lépe. Cestou potkával známé, se kterými se pozdravil a také se zastavil u pár stánků. Když se přibližoval k budově Hokage, jeho mozek už přeřadil trochu na práci. Od Gaary má již slíbenou pomoc a zanedlouho by měl od něj dorazit posel. Byl celkem zvědav, kdo to bude, i když to tak ve skrytu duše tušil. Tahle osoba se totiž objevila v Konoze při každé příležitosti, která byla spojená s ní. Pomalu vystoupal po schodech nahoru až do kanceláře a tam se posadil na kolečkovou židli. Za chvíli k němu dorazila Shizune s nejnovějšími novinkami dnešního dne.
„Ohayo, Shizune-san. Co je nového?“
„Ohayo, Naruto-kun. Můžu říci, že mám celkem dobré zprávy.“
„Tak spusť.“ vyzval ji Naruto a zaposlouchal se.
„ANBU už našli některé ze zločinců a vedou je zpět do vězení. Sasuke je dále na stopě Madarovi a Orochimarovi. Také Suna hlásí úspěchy s pochytáním vězňů.“
„A jak to vypadá ve vězení?“
„Právě dorazila zpráva od hlídky z první věže. Hyuugové úspěšně odvrátili povstání, zachránili některé dozorce a pozavírali vězně do cel. Hlásí, že tam zůstanou, dokud nepošleme nějakou hlídku do vězení.“
„O Hinatě nic?“
„Ne nic. Mám jim tam někoho poslat?“
„Ano a také jim dej nějaké dělníky, vězení určitě nezůstalo pohromadě celé.“
„Hai.“ řekla Shizune a odpochodovala dveřmi pryč. Naruto se opřel o židli a otočil se tak, aby měl výhled na hlavy Hokage.
„Den celkem pěkně začíná. Doufám, že to tak vydrží.“ A oddával se každodennímu hluku Konohy, který mu zněl jako rajská hudba. Oddával se také slunečním paprskům, které mu proudily přes sklo do kanceláře a naplňovaly ji příjemným teplem.