Light in the darkness 1.

,,Naruto!!!" vyjekla naštvaně Sakura a už letěl deset metrů dozadu.
,,Ale.. Ale S-Sakura-chan…." Snažil se Naruto nějak vymluvit.
,,Co-tady-děláš?!!!" vyhláskovala mu.
,,Nic.." zatlemil se a v tu ránu ho nebylo.
,,Debil!" ujelo Sakuře a už začala promýšlet pomstu.,,Já mu nakopu tu jeho ř**!!!" rozčilovala se sama pro sebe. Šla směrem k jeho domovu celá rudá a stoupající pára já z uší.,,Já ho zaškrtím, uškrtím…!! Prostě toto určitě nepřežije!!"
,,Sakuro." Ozval se za ní známý hlas.
,,Ano Kakashi-sensei?" podívala se na něho tázavě, ale i naštvaně. Kakashi se zamyslel aby si vzpomněl co to vlastně vůbec chtěl.
,,Jó, aháá, už vím!" ťukl si do hlavy. Sakura se na něho podívala jako na idiota, ale toto neřešil.
,,Tsunade-sama tě chce do nemocnice, mají tam nějaký těžký případ." Řekl klidně.
,,Pane Bože!! To jste na to tak dlouho vzpomínal?!?" vyjekla dneska už docela dost vytočená Sakura. Ale na odpověď od Kakashiho nečekala, protože se rozběhla do nemocnice. Když doběhla už tam na ni čekala naštvaná Tsunade.
,,Kde si tak dlouho?!" zaječela.
,,Kakashimu tak dlouho trvalo než si vzpomněl co mi vlastně chtěl!" kroutila se z toho.
,,Sakra ta skleróza na ňho de nějak až moc brzo…" zamyslela se.
,,Tsunade-sama, jdeme teda?!" vyjekla ještě více dopálená Sakura.
,,Ježiši aha! Promiň, zamyslela jsem se…" odpověděla a už se tlačilo do sálu.
,,Hmm… Sem si všimla.." zamručela Sakura a pádila za ní. Dveře klaply a nad nimi se rozsvítilo červené světlo.

,,Auu! Sakura-chan mi dneska dala pořádnou ránu…" mžoural Naruto a s rukou na tváři se plazil k Ichiraku.
,,Jako vždy." Řekl sklesle, když se doplazil. K němu se ale přisedla Hinata s Kibou, který ji pozval.
,,Jééé!! Ahoj Hinato!" zaječel na celé kolo.
,,Ahoj N-Na..Naruto-kun." Zrudla.
,,S Kibou??" podíval se na ni nevěřícně.
,,N-néé!" vypískla.
,,He?" podíval se na ni Naruto nechápavě.
,,Jsme jenom ka-kamarídi!" osvětlila mu to.
,,Aháá, já myslel, že něco víc!" ušklíbnul se a dál se věnoval ramenu.

Z nemocnice vyšla zpocená Sakura. Dotyčného zachránili, a až se probere, budou do vyslýchat, protože na něho zaútočili. Došla domů, podívala se na sebe do zrcadla a řekla si, že by to chtělo změnu. Nějak vykouzlila černý lak na nehty a už ho měla na sobě.
,,Hmm, lepší než ten zelený." Pousmála se a zjišťovala, co by se s jejíma vlasma dalo udělat. Zkusila jeden culík nahoře.
,,Ne.." zabroukala a přesunula ho dolů. ,,Taky ne.." Tak to teda zagumičkovala do dvou malých culíčků vyčnívajících jí z pod uší. ,,Jo, aspoň něco." Usmála se a zahrabala někde v koupelně a vytáhla malovátka.
,,Ha. A teď jsem zvědavá, co provedu s tímhle.." řekla si pro sebe a začala to zkoumat, jelikož toto nepoužívala. Vzala jakousi černou tužku a zkoušela černý linky (mno, tak růžové asi ne, když má černou tužku.. xD). Docela se jí to líbilo a ani nevypadala tak blbě. Všechno poschovávala šla se podívat po novém oblečení. Zašla do obchodu a potkala tam Ino.
,,Ha! Co ty tu chceš?" vyjekla Ino polekaně.
,,Sháním něco nového na sebe.." řekla zadumaně a prohlížela si červené tričko a černýma tříčtvrťákama.
,,Jo, to by ti slušelo." Poradila Ino a usmála se.
,,Hmm.. Oki, vyzkouším to.." řekla a šla si to teda vyzkoušet. Po chvíli vylezla a Ino musela uznat, že jí to sluší. Sakura si to teda koupila a zase zalezla domů. Převlíkla se do toho a vydala se podívat do nemocnice za raněným.

Když Sakura došla, byla tam i Tsunade. Dotyčný se probral, ale asi to byl nějaký obyčejný obyvatel, jelikož byl pořád vyděšený a nic nechápal.
,,Dobrý den, Tsunade-sama." Pozdravila slušně a šla za ní.
,,Áá.. Ahoj Sakro." Pousmála se Tsunade a naznačila, aby šla za ní.
,,Kdo to je?" špitla tak, aby to slyšela jenom Tsunade.
,,Teprve jsem sem přišla, ty hned po mě, takže ještě nic nevím." Odpověděla a obrátila se na postiženého.
,,Jak se jmenujete?" začala s vyslýcháním.
,,To vám neřeknu! Vždyť jste se mi ani sama nepředstavila!" vyštěkl na ni.
,,Eh.. Pardon.. Já jsem Tsunade, hokage a toto je moje studentka Sakura." Vysvětlila mile až to Sakuru udivilo.
,,Hokage?" vyjekl.
,,Ano."
,,P-pardon. Já jsem Hachiro."
,,Super.. Pamatujete si, kdo vás přepadl?" padla otázka.
,,Byl takový… Bílý.. Jako stěna, měl dlouhé černé vlasy a-…" nedopověděl, jelikož ho Tsunade přerušila.
,,Orochimaru!" vyplivla to jméno z pusy jako žížalu. ,,A byl s ním ještě někdo?" otázala se hned.
,,Šedovlasej kluk s brýlema." Vypadlo z něj.
,,Kabuto." Zasyčela Sakura.
,,Kde?" zajímala se po chvilce mřemýšlení Tsunade.
,,V lese, byl jsem na dřevo. …Asi dva kilometry od Konohy." Osvětlil jim to.
,,Díky, zatím odpočívejte, pustíme vás asi za týden, to se ještě uvidí. Zatím nashle." Řekla Tsunade a zmizela ve dveřích. Sakura se rozloučila a potom za ní rozběhla.
,,Tsunade-samaa!" ječela přes celou chodbu, ale honila ji až k její kanceláři, kde se ještě stihla posadit, vložit hlavu do dlaní a přemýšlet.
,,Tsunade-sama! Co chcete dělat?" ozvala se Sakura až doběhla.
,,Tsunade-sama, děje se něco?" optala se Shizune, která právě krmila TonTon.
,,Orochimaru.." zašeptala Tsunade a Shizune hned vyjekla tu samou větu, co před chvílí Sakura.
,,Nevím… Sakuro…" upřela svůj pohled na ni.,,Ty běž domů a nelam si s tím hlavu." Rozkázala. Sakura raději nic nenamítala a tak šla domů. Tsunade mezitím vyslala pár joujinů na průzkum.

Sakura šla zadumaně a přemýšlela o anbu. Má se jím stát? Vždycky jí to lákalo.. Ale z přemýšlení jí vytrhne něčí náraz. Spadla a neznámý ji podar ruku.
,,Promiň." Šeptl a čekal až ji přijme. Ale ona se spíš zasekla. Ten hlas už někde slyšela, byl jí tolik povědomý, ale.. Čí je? Komu patří? Osoba je celá zahalená v plášti a hlavně obličej. Ruku přijala a snaží se nakouknout pod plášť.
,,Ne, promiň.. Já za to můžu.. Zapřemýšlela jsem se." Řekla po chvíli co tam na sebe civěli. Osoba ale zavrtěla hlavou.
,,Co když za to můžu já?" mluvil pořád tak opatrně, tak tiše.
,,Sakra.. Kde jsem ten hlas slyšela! Sakra Sakuro vzpomínej!" nachvilku zavřela oči aby si vzpomněla. Jenom na chvilinku, ale jak je otevřela, před ní už nikdo nestál.
,,Co to bylo?" udiveně se rozhlížela. Ale i u toho stále přemýšlela nad tím hlasem. Kde ho slyšela? Začala si namlouvat, že má už snad i vidiny či co, ale tyhle myšlenky se jí přestaly honit hlavou když na zemi uviděla kousek černého pláště.
,,Ne, nezdálo se mi to!" řekla si pro sebe tak potichu, aby se slyšela snad jenom ona. Ještě jednou se rozhlédla, ale nic nespatřila, tak vzala ten kousek pláště a vydala se směrem domů. Po cestě ale potkala zklamanou Hinatu.
,,Ahoj Hin, co se dějě?" tarala se hned.
,,N-Naruto-kun si myslí, že mám něco s Kibou, protože mě dneska ráno pozval na ramen." Vysvětlila jí své potíže a zvlykla.
,,Tím se netrap.." konejšila ji Sakura.
,,Ale já budu! On to nikdy nepochopí!" zalila Sakuru tak, že byla umytá na týden dopředu.
,,No, eh.. Neboj.. Jednou na to příjde, uvidíš!" usmála se Sakura a jemně Hin odstrčila aby to nedopadlo ještě hůř (jestli to teda ještě šlo).
,,Dobře." Hin popotáhla nudli, rozloučila se a šla. Sakura si to namířila k Narutovi. Ozvalo se ,,jemné" bušení na dveře. Rozespalý Naruto šel otevřít.
,,Sakura-chan?" stihl se ještě ujistit kdo to je, ale to už mu přilítla facka.
,,To je za Hin." Pak přilítla ještě jedna, ale pro změnu z druhý strany.,,Tohle za dnešní šmírování…" A pak Naruto přeletěl celej svůj domeček. ,,A toto za oboje!!" vykřikla Sakura a šla za ním.
,,Proč za Hin?" ozval se.
,,Bože! Ty si idiot!! Ona tě má ráda a ty si v klidu prohlašuješ, že chodí s Kibou a přesto ji pozval jenom z přátelství na ramen?? A nesnaž se mi namluvit, že o ničem nevíš, nebo tak něco! Určitě ti to vysvětlovala!!" dokončila svůj výstup.
,,Ona… Ona .. CO?!? Ona mě má… ráda??" podíval se na ni jako na idiota.
,,Seš opravdu magor! Ona tě přímo miluje." Osvětlila mu to s ochotou. Naruto ale bohužel omdlel (ou, nečekané to chování xD). Tak ho ještě s větší ochotou hodila zpátky do baráku a šla si shodit nějakej ten strom, protože měla v sobě tolik nabité energie… A to už od rána. Přišla na trénovaní plochu a .. Už kácela les. Shazovala jeden strom za druhým. A jelikož ji to ještě nestačilo, tak si bouchla do země. Zem se rozpadla na hafo kousků v okruhu patnácti metrů. S tímto ale nebyla spokojená. Jenom si pro sebe záporně zakroutila hlavou a znovu to chudinka matička země schytala. Tentokrát v okruhu dvaceti metrů. Možná, že by bylo i víc, ale Sakuře se chtělo spát. Otočila se na odchod, ale zastavil ji hlas, který dneska už slyšela.
,,Hodně si vyrostla. Jsi hezčí a vypadá to, že už nejsi ta slabá Sakurka, kterou jsem znal…