Když přestane pršet 5

„ Cože ? ! To si děláš p*del ne ? ! “ ozývalo se z domu, který vlastnil klan Fujiwara.
„ Okamžitě na mě přestaň ječet ! “ zaječel ženský hlas.
„ No to teda ne ! Jak si to představuješ ? “ ozval se hlas chlapce.
„ Co se tu děje ? “ zeptal se dívčí hlas.
„ Tady královna všech moří, chce vyhodit naše nejdražší ! “ ozvalo se.
„ To teda ne ! “ zaječela dívka „ Tati ! Že to nenecháš dopustit ? ! “
„ Táta tu není “ uculila se žena.
„ Budou tady a to nezměníš ! “
„ Já ne, ale váš táta jo “
„ Tak to ne “ špitl chlapec a uraženě odešel pryč. Dívka ho po chvilce následovala.
Oba si sedli na verandu a byli zticha. Poslouchali jak si vítr pohrává s listy stromů a jak si ptáci mezi sebou štěbetají. Po chvilce se ozval i líbezný zpěv slavíka.
„ Slavík není moc hezký ptáček, že ne ? “ špitla dívka.
„ Ne, je jako obyčejný vrabčák. Proč tě to teď vůbec napadlo ? “ podíval se na ní naštvaně chlapec, její bratr.
„ Myslela jsem, že je jako slavík “ řekla smutně černovlasá kunoichi a podívala se do země „ Myslela jsem, že bude hodná, že pro nás udělá cokoliv “ začaly se jí lesknout oči, od slz
„ myslela jsem, že - “ vzlykala.
„ Že bude jako máma ? “ zeptal se jí. Ona se na souhlas rozplakala ještě víc. Chlapec jí pohladil po hlavě a jeho sestra si lehla do jeho klína.
„ Katsumi, všechno bude jako dřív, táta jí vyhodí a bude to super “ utěšoval jí, i když věděl, že lže „ nakonec jsi přece Fujiwara ne ? My něco vydržíme “ zazubil se.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Katsumi čekala první mise. Pečlivě se na ní připravovala a dávala do batohu potřebné věci. Pak si uvědomila, že na něco zapomněla. * Mám ho vzít sebou, nebo ne ? * ptala se sama sebe. * Nevím. Možná nebudeš potřeba . I když . * Protřela si oči a cítila lehký závan větru. Nebyl to podzimní vítr, byl to studený, severský a krutý vítr. Cítila v kostech zvláštní pocit, jakoby se je někdo pokoušel dostat ven. V hlavě se jí ozval zvonivý hlásek.
No páni, tak ty máš první misi a ani mi o ní nepovíš jo ?
* Cože ? Co jsi zač ? ! *
To by jsi spíš měla vědět ty, celou dobu jsem byla s tebou a něco ti povím. Holka ty seš slepá jak patrona.
* Já jsem rozdvojená osobnost ? *
Haha! No teda ty seš dobrý tele !
* Řekni mi konečně co po mě chceš a dej mi pokoj ! *
Přece by ses nevztekala, teď, když jsem se po tolika letech probudila.
* Začínám bláznit *
Neblbni, přišla jsem ti poradit.
* Děkuji za záchranu života *
Moment, ještě jsem nic neřekla !
* Právě proto *
Poslouchej mě.
* Dobrá, máš pět minut *
Tak jo, co ti říká slovo „klan Uchiha ? “
* Nepatří tam ten namyšlenec Sasuke ? “
Jo. Někdy před X lety, když byl ten klan kompletní, jeho starší bráška si usmyslel, že celej barák vyvraždí.
* Wow, moment, napíšu si to *
Přestaň blbnout, tohle je vážný. Ten jeho bratříček už se s tebou setkává dost dlouho, akorát ti vždycky vymaže paměť Sharinganem, to je jejich kekkei genkai. Je nebezpečný, dávej si na něj pozor jo ?
* Nikdo mi paměť nemaže, tak mi dej pokoj * přestala se hádat se svým svědomím a vyšla před budovu, kde sídlil hokage, tam měli všichni čtyři sraz. Choji a Shikamaru už tam čekali. Asuma se dostavil o pár vteřin později než Katsumi.
„ Tááák děcka ! “ zazubil se sensei a jeho svěřenci se na něj dívali jakoby přistál z Marsu.
„ Dneska jdeme na pořádnou misi muhaha “ odmlčel se a v zápětí pokračoval „ berte na vědomí, že to také může být vaše poslední mise. Proto vás žádám o stoprocentní soustředěnost a opatrnost . “
„ Tak to tak neprotahujte “ řekl líně Shikamaru.
„ Dobře, dobře. Máme za úkol odnést nějakou rostlinku do zemně Větru “ usmál se sensei.
„ Nějakou ? “ zeptala se Katsumi.
„ Nějakou bon…bon…něco, nevzpomenu si “ utrousil Sarutobi a pokoušel se si vzpomenout.
„ Bonsai ? “
„ Jo ! To je ono ! Ale už dost řečí, jdeme ! “ zařval Asuma a udělal krok vpřed. V tom ho zarazil dívčí hlásek.
„ Sensei ? Ten stromek “ pípla jeho žákyně. Učitel ji na odpověď podal květináček s menším stromečkem s drobnými bílými kvítky.
„ Pasuji tě na nosiče stromů “ zazubil se.
„ Ach, díky “ dívala se na něj překvapeně Katsumi. Shikamaru a Choji jen blbě přihlíželi. Po chvilce mlčení se všichni vydali na misi.
Najednou si Choji vlastně uvědomil, že nejsou v míru se Skrytou Písečnou zemí. Asuma – sensei ho však uklidnil, že mají povolení.
Podle všeho měli květinku donést staré babičce, které je pěstuje už od ne paměti.
Jůůů, není to čajovník ?
* Jak to mám vědět ? *
Ale jo, je to Čajovník Fuki ! Když jeho květy smícháš s troškou vody, lžičkou kari a přidáš lžíci odvaru z jeho listí, vznikne ti –
* Sajrajt *
Ale kuš ! Vznikne ti zelená tekutina, kterou když vypiješ –
* Budu nesmrtelná *
Neskákej mi do řeči ! Když jí vypiješ, vyléčí ti hodně rychle zranění.
* Aha, zajímavý *
Bacha ! Za tebou !
* Co ? * zaposlouchala se a ucítila negativní chakru. A nebyla jí málo.