Uč se dcero...14 - Konec!

Předem se omlouvám za taaaaaaaakk dlouhé zpoždění s finálovým dílkem. Ke konci jsem měla problém s uvozovkami, protože klávesnice, nebo počítač se rozhodl rezignovat, takže nejsou správně.

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 14.Díl - Konec!

V aréně:

Hamano doslova cloumal vztek. Věděla však, že se musí uklidnit a soustředit se na chakru a poté prudkým aktivováním rozbít zem, ve které se sotva mohla hnout. Její soupeř právě vytahoval z kapsičky kunaj. Zavřela oči a soustředila se. Když si byla jistá, že už má co potřebuje, uvolnila chakru a zem se rozpadla. Její soupeř a Genma, kteří to nečekali skončili ve zlověstně vyhlížející puklině. Hamano se rychle zachytila jednoho kusu země, který vyčníval a vyhoupla se zpět na pevnou a celou zem arény. Po čele jí sjížděly kapky potu a těžce oddychovala. Měla pocit, jako by se jí hlína usadila v plicích.
„Tak a teď jsem na řadě já.“ Řekla si pro sebe a mířila si to rovnou k puklině z níž se hrabal její soupeř. Ten, když ji spatřil rychle se vyhoupl a začal dělat pečetě v nichž Hamano poznala pečetě pro oheň.
„Katon:..“
„Suiton: Suishi no jutsu!“ Vyhrkla Hamano po utvoření pečetí a z pukliny v zemi za jejím soupeřem se vyvalil proud vody. Ten smetl jejího soupeře a vlna ho unášela po zdech arény, takže to vypadalo, jako když jede v trychtýři. Hamano přeskočila k okraji arény a počkala v dostatečné vzdálenosti, až ji voda s jejím soupeřem mine. Pak koncentrovala chakru a praštila do země. Ta se rozpadla a vytvořila tak další obrovskou puklinu. Poté Hamano odskočila a čekala na druhé straně pukliny před vodou, která se opět valila k tomu místu. Voda zahučela do pukliny a její soupeř se zachytil na kraji, jak očekávala. Ničeho si nevšiml oslepen vodou v očích a s kašláním se vyhoupl ven z pukliny. Na to však Hamano čekala. Po jeho vyšvihnutí vyskočila do vzduchu a soustředila do nohy chakru, kterou při nárazu na jeho tělo prudce uvolnila. Když padali k zemi ve vzduchu se otočila a zasáhla ho druhou nohou přesně ve chvíli, kdy se jeho tělo dotklo země. Ta se pokryla pavučinovými prasklinami,ale zázrakem držela pohromadě. Hamano se z hlasitým funěním naklonila k soupeři a jeho překvapenému výrazu, jeho oči byly už opět normální, ale nedýchal. Hamano rychle nahmatala na krku tepnu , s úlevou zjistila, že má slabý puls. Rychle mu přiložila ruce k plicím a objevilo se zelené světlo. Trvalo delší dobu než její soupeř procitnul, naklonil se dopředu a vykašlal hromadu vody.
„Dobrý?“ Zeptala se trochu roztřeseným hlasem a pomohla mu udržet se v sedu. On se chytl za hlavu a břicho.
„Myslím, že není moc kostí, které by držely v celku…“ řekl s námahou : „ co se stalo, nic moc si nepamatuji.“ A se syknutím zavřel oči. Jeho hlas zněl hvízdavě, jako by měl v plících díru a pořád špatně dýchal.
„Asi se ti úlomek žeber zapíchl do plic…“ Řekla a nepřestávala ho léčit. To už však dorazila skupinka mediků.

V lóži Kage:

„Uff,“ Tsunade si potichu oddychla a na rtech jí hrál pobavený úsměv, když se podívala na Raikageho, jak s ním cloumá vztek. Mizukage byl na tom podobně. Kazekage však nehnutě seděl v křesle rukou opřenou hlavu a pokradmu se díval na Kageru a tajně sunul nepatrnou vrstvičku písku k jeho nohám. Raikage se nasupeně otočil k Tsunade, která zároveň s ním prudce vstala z křesla.
„Gratuluji, tentokrát vám to vyšlo. Ale nebude to vždycky tak.“ Procedil skrze zuby naštvaně a společně s Tsunade se měřili zlostným pohledem.
„Vyhrožujete mi?“ Zeptala se Tsunade ze zlostným úšklebkem na tváři.
„Vyhrožovat? Ne, takové škaredé slovo. Já vás pouze upozorňuji na velice zvláštní okolnosti, které by se mohli stát ve váš neprospěch v tom případě, že se váš postoj nezmění.“
„Na to vsaďte váš klobouk, že nezmění!“ Sykla zlostně v odpověď.
„Tentokrát jste odklonila válku, ale nebude to tak navždy. Naše převaha je jasná, jste jen jedna země s několika organizacemi-“
„-semnou už nepočítejte.“ Ozval se náhle Gaara, který pořád hleděl do arény pod sebou.
„Co prosím?“ Zeptal se Mizukage, který už byl také na nohou.
„Po dnešku mě už nebudete moci vydírat, jelikož dnes jsem získal důkaz, který jsem potřeboval, spíše řečeno mám ho na dosah ruky a to doslova.“
„Co tím myslíte?“ Zeptal se podezřívavě Raikage a Gaara se konečně odtrhl od sledování dění v aréně a znuděně se na Raikageho podíval.
„Myslím, že medikové z Konohy nejsou takový amatéři, aby nepoznali, že byl náš shinoby během zápasu zmanipulován a vůbec nevěděl o tom co dělá.“ A postupně dával svým slovům víc na důrazu. Tsunade se na něj překvapeně otočila, stejně jako její dvě společnice a Raikage se zlostně zašklebil. Najednou se zvedl lehký vánek a objevil se obrovský vějíř, za kterým stála Temari s Kankurem a Temari vějíř hlasitě zaklapla.
„Navíc, i kdyby tohle mému lidu nepostačilo, tak mám tělo člověka, který ho ovládal a pitva určitě potvrdí, že jím manipuloval.“ Temari, která stála vedle Gaary se pousmála.
„Pochopte , nikdy jsme nechtěli s nimi spolupracovat, ale náš lid a Rada Starších si přála něco jiného, aby ochránili lid a zabránili tak značným ztrátám, kdyby konflikt přešel do války. Museli jsme jim ustoupit.“ Řekla Temari a Tsunade se Sakurou a Shizune poslouchaly.
„Teď už máme však důkaz, že jsme měli pravdu.“ Usmál se Kankuro, který vystoupil před Temari.

V aréně:

Hamano jen bezmocně přihlížela tomu, jak jejího kamaráda odnášejí. Cítila se strašně. Vlastně to byla přeci jen ona, kdo ho tak zřídil a věděla čím si teď bude muset projít. Dostala ho vlastně tam, kde to nenáviděla. Aniž by moc uvažovala nad tím co dělá vytáhla z kapsy malou krabičku a zahrkala jí. Poté ji otevřela a vysypala na dlaň jednu malou bílou pilulku, kterou si hodila do úst a rozkousla jí. Ucítila náhlý příval energie ( sakra těch pilulek bych normálně potřebovala xD ) v jejím těle.

Raikage těkal očima z Tsunade na Gaaru a jeho sourozence.
„Nemáte nic, vůbec nic! A i kdyby jste měli, co na tom záleží!! Kageru, jdeme! Vrátím se sem, ale až jako vůdce téhle země!“ A chtěl odejít východem za křesly, když si všimnul, že ho jeho věrný společník nenásleduje. Naštvaně se otočil ve směru, kde stál Kageru, ale když ho spatřil, v jeho tváři hrálo překvapení smíšené se zděšením. Gaara se jen pousmál a natáhl před sebe ruku. Kageru, zcela obalený pískem chtěl něco říci, když ho písek začal stahovat a pomalu mu drtil některé kosti. Když Raikage pochopil situaci, chtěl utéct východem pryč, ale tam už stáli Temari s Kankurem. Přeběhl tedy k okraji arény s úmyslem, že sestoupí dolů a arénou si to poštráduje pryč. Už stál na římse a vítr mu rozevlával jeho oblek Raikageho a oči se zlostně leskly v odpoledním slunci. Chtěl už seskočit, když se ozvalo zezdola:
„Ty jeden za**anej BASTARDE!!“ A rychle se to přibližovalo, takže vyniklo hlavně poslední slovo a ve vzduchu se objevila Hamano. Raikage ještě stačil stočit zrak na osobu před sebou, když mu do tváře uhodila pěst nabušená chakrou a katapultovala ho na druhou stranu, kde prorazil zeď a zastavil se až o tu další.

Hamano to po tom výskoku a ráně trochu odhodilo do zadu a při tom všem zapomněla soustřdit do nohou chakru, díky které vyběhla kolmou stěnou nahoru. V poslední vteřině natáhla ruku a zachytila se na římse. Okamžitě aktivovala chakru na chodidlech a brzy se vyhoupla na lóži Kage. Dopadla v dřepu na zem a postavila se, když zjistila, že se dívá přímo do očí Gaary. Okamžitě se začala červenat, jako ředkvička. Kluk, s kterým se tak toužila setkat tu stál přímo před ní a hleděli si do očí. Ten kouzelný okamžik (naprostej trapas ) přetrhla až Tsunade.
„Hamano no výborně! Já věděla, že na to máš!“ A Hamano se k ní obrátila v obličeji celá červená. Tsunade si ji prohlídla a pozastavila se nad její rudou tváří.
“Není ti něco?” Optala se, když hleděla na ten zjev.
„N-ne to je je od vzte-ku.“ Snažila se to zalhat Hamano a pomalu se jí tvář vracela do normální barvy pleti. “A teď co s vámi?” Řekla Tsunade a pohlédla přísně na Mizukageho, který se zděšeně choulil na svém křesle.
“Já už budu hodný, Tobi is Good boy!!!” Zavřískal a všem vylezly oči s důlků.
“Tobi??!!!”

21:00
Konoha:

Oblohu nad Konohou zdobily nyní nádherné ohňostroje. Celá Ohnivá a Větrná oslavovaly a Hamano díky obrovské pozornosti ze stran ostatních si aspoň na pár chvil užívala svou minutku slávy, než se bude muset vrátit. Celá Konoha byla na nohou a všude to jen šumělo.
„Né, že se mi tu ožereš!!!“ Varovala Hamano Tsunade a zmizela s Jirayou a Oroháčkem na skleničku saké. Hamano nad tím jen mávla rukou, když byla někým vtažena do menšího hloučku. Zamrkala a spatřila partičku Rozbřeku, jak jí provolávají slávu, v ruce každý pivo. Hamano jim vůbec nerozuměla, protože se navzájem překřikovali a tak z toho teda moc neměla. Přesto byla opravdu šťastná. Zbytek noci proběhl jako v pohádce. Oslavovala s Narutem, Sakurou, Sasukem, Rozbřeskem a zbytkem světa Ale těď už si dávala pozor. Nechtěla přijít zase o zuby

O týden později:

Všechna sláva definivně skončila a Hamano stála uprostřed namalovaného kruhu na mýtince a na okraji byli již se svitky nachytaní ninjové. Tsunade, Gaara, Naruto, Sakura, Itachi a Shizune stáli uprostřed kruhu společně s ní a loučili se. Hamano měla téměř na krajíčku a ostatní na tom byly podobně. Nejlepší pohled byl na Gaaru a Itachiho, kteří se to snažili všelijak maskovat. (Nebudeme zveřejňovat, co si Hamano za ten týden s Gaarou prožila ) Jako první přišela na řadu Sakura.
“Jsem moc ráda, že ze všech osob na světě jsme měli tebe. Jsi skvělá kámoška. Tady něco máš.” Řekla a vtiskla Hamano něco do dlaně. Když se Hamano pořádně podívala, byla to malá krabička. Zachrastila s ní a už věděla, co to je.
“Vojenské pilulky! Díky Sakuro, ty se vážně zhodí.” Pousmála se Hamano.
“No, já vlastně ani nevím, jak ti poděkovat.” Začal Naruto, když přistoupil k Hamano.
“Ale to nic nebylo!” Hájila se Hamano.
“Ale jo, díky tobě je Sasuke zpět, no a i Orocháč bohužel, ale všechno má prý své světlé a stinné stránky.” Řekl a vytahoval a předal jí menší tašku. “To je ode mě pro tebe!” Řekl a smál se jako měsíček na hnoji.
“Co to je?” Podivila se Hamano a nakoukla dovnitř. Nemohla uvěřit svým očím! Z tašky se na ní smály instatní rámeny od Ichiraku!!”
“Jééé Naruto arigato!!!” Nadechla se a naposledy si s ním stiskla ruku. Jako další přistoupila Shizune.
“Hamano, jsem moc ráda, že jsem tě poznala. ” Řekla. “Tady máš něco ode mě.” A podala jí malou vyšší krabičku. Hamano se na zvědavě podívala na Shizune.
“To je proti bolesti. Na nohu však víš.” Dodala na vysvětlenou a Hamano jen vděčně přikývala. Další chtěl jít Gaara, ale Itachi ho vystrčil a mumlal něco ve smyslu, že už to chce mít za sebou nebo si zkazí svoji pověst zločince. Přistoupil k ní a z hluboka se nadechl.
“Chci ti za celou partu Akatsuki poděkovat, oni se nemohli dostavit, prý nechcou tyjátr, tak poslali jenom mě...abych...abych si zničil pověst jenom já.” A rychle vytáhl vyšívaný kapesníček do něhož se hlasitě vysmrkal. Hamano už pomalu popotahovala s ním. “No, oni jako něco na památku navrhovali, ať ti dám sharingan, ale nezlob se. Musím Kishimu udělat tu radost a dát ho Sasukemu.”
“Itachi to nevadí.” Řekla Hamano a společně se smáli.
“Tak tu teda mám pro tebe něco jiného. Musíš si toho vážit, páč získat to byl obrovský problém!” A vytahoval z pláště svitek. Rozdělal ho a udělal pár pečetí. Objevil se obláček kouře a Hamano přivřela oči. Když se kouř rozplynul měla nevídaný pohled. Itachi tam stál s úsměvem na tváři v ruce dlouhé růžové vodítko na jejím konci byl obojek, který patřil světle růžovoučkému prasátku s růží papírů za uchem. “Je tvoje.” Řekl a vtiskl Hamano ještě stále v šoku konec vodítka do ruky. Když Hamano procitla její první slova byla:
“Kakuzu žije?”
“Jo, neboj, ten toho jetě vydží. Měl z toho jen menší infarkt a teď je v Konoze v nemocni, ale je tam šťastný, protože může okrádat pacienty v komatu.“ Usmál se a naposledy si stiskli ruce, poté se rychle otočil k ní zády a byly jen slyšet vzlyky a smrkání do kapesníku. Předposední přišel Gaara a držel v ruce malou červenou krabičku s mašlí.
„Hamano, ten týden co jsem s tebou prožil byl zatím nejkrásnější v mém životě. Tady máš něco ode mě.“ A podal jí krabičku. Hamano ji ještě vtiskla do ruk, ale už si s nikým nemohla potřást rukou. No, Gaara to vyřešil tak, že ji objal. Když se tam tak objímali něco jí zašeptal do ucha:
„Až ti bude smutno, pověs si to kolem krku a pak uvidíš.“ Řekl a odtáhl se. Hamano ho jen nerada pouštěla a teď již měla v očích opravdu slzy. Gaara na ni naposled mrkl a stáhl se k ostatním. Jako poslední přišla Tsunade.
“Arigato, Hamano-chan. Arigato za celou zemi a tenhle svět. Dala jsi nám ten nejlepší dárek ze všech a tvoje jméno je již vyryto na pamětníku.”
“Snad ne na tom, kde jsou mrtví hrdinové??!!” Zděsila se Hamano.
“Ne, tenhle jsme vystavěli nový a jmenuje se po tobě. Hamanin pomník. Je pro živoucí hrdiny.”
„No teda...“ To bylo to jediné co dokázala na to říci.
“Děkovala jsem ti za všechny, ale chci ti také především poděkovat za sebe.”
“To já bych měla děkovat. Naučila jste mě toho opravdu hodně.” Oplatila jí to Hamano a myslela to zcela upřímě. Tsunade se na ni smutně zakoukala.
“Zavři oči.” Řekla nakonec. Hamano se podivila ,ale poslechla. Slyšela, jak Tsunade něco hledá v kabátě, pak zlostně kleje a nakonec k ní přistoupila. Dala jí něco na čelo a zavázala to.
“Už je můžeš otevřít.” Řekla a usmála se.
“Já..já ..mám shinobi čelenku Konohy!!! Tsunade arigato!!!” A už brečela, jak želva. Tsunade se na ni usmála, přitom popotáhla a zařadila se zpět za ostatními.
“Teda, jestli mě naši nebo bratr takhle uvidí, tak budou čučet, jak péro z gauče!” Vyhrkla Hamano a naposledy si je všechny prohlédla. Poté odešli za čáry kruhu a nechali ji tam samotnou.
“Začnětě!” Slyšela křiknout Tsunade a kruh začal svítit. Poté se začala zvedat pomalu záře a začínala zakrývat Hamano výhled na tváře jejich přátel.

Zvedl se jemný vánek a vítr k Hamano přivál několik lístků z nedalekého stromu. Pohladily Hamano po tváři a opět odletěly dále, až na jeden. Ten se jí usadil v přeplněné ruce. Hamano se na něj podívala a pevně ho stiskla aby jí nevyklouzl.
“Sbohem Listová.” Zašeptala a už ji pohltila světelná záře.

Doma se probudila na posteli, jak Šípková Růženka, akorát místo té kytice měla všechny ty dárky v posteli i s růžovým prasátkem, které pohodlně spinkalo. Najednou někdo zaklepal na dveře.
"Jsi už vzhůru , nebo budeš vstávat až na oběd?" Ozvalo se a v Hamano hrklo.
"Jo právě jsem na počítači!" Vyhrkla a ani nevěděla jak.
"Už zase?"
"Hmmm.."
"Uč se dcero..." A otcův hlas se ztrácel pomalu s tím jak šel chodbou. Hamano si oddechla a zauvažovala nad jeho slovy, která jí tak často říkal. Poté si sundala čelenku z čela a zadívala se na ni. Napadlo jí tu větu trochu pozměnit:
"...dobrou kunoichi býti."