Žádost 10–Hledání v písku

„Ne! Už ne!“ křičela Ina.
Písek se jí drolil zpět do části, kterou zrovna prokopávala. Do konce časového limitu zbývaly jen 2 dny a ony ještě nenašli střep. Teda, pokud tady střep je. Podívala se na hodinky.
„Je dvanáct pryč. Čas pro polední pauzu na oběd,“ pomyslela si a balila náčiní.
Odcházela do stanu. V polovině cesty potkala Sakuru.
„Tak co? Našla si něco, Sakuro?“ zeptala se jí.
Růžovláska, zřejmě stejně vyčerpaná jako Ina zavrtěla hlavou a dodala: „Doufám, že Oročák taky ještě nic nenašel. Sem si jistá, že pátrací oddíl vyslal. Snad zatím hledají neúspěšně.“
„Mě víc trápí ten časový limit. Pozítří přijde posel a my se budeme muset vydat dál.“
Za tohoto rozhovoru došli k jídelně. Odložili si věci a šli se najíst. Po jídle si šli lehnout do stanu, protože v „bílých hodinách“, tedy od 12:00 do 15:00 bylo největší horko. Přesně v půl čtvrté se vydali prohledávat další část písečných plání. Navečer obě dívky, vyčerpané a s bolavými zády padly do spacáků a usnuly, jako když je do vody hodí.

Druhý den navečer

„Mám!!“ zařvala Sakura.
Ina se k ní rychle rozeběhla. Byl to skoro zázrak, že poslední den hledání Sakura našla střep.
„Co je?“ zeptala se Sakury, když k ní doběhla.
Sakura totiž stála nad střepem a přemýšlela.
„Ino, hlavně na ten střep nesahej.“
„Proč?“ nechápavě se Sakury zeptala.
„Neptej se a radši vem kus hadru. Támhle leží,“ ukázala Sakura.
Ina ten hadr vzala a podala ho Sakuře. Ta bez rozmyšlení hadr popadla a prohlížela, jestli není děravý.
„Ino, přines ještě sáček a provázek.“
Ina se na nic neptala a přinesla sáček a provázek stylem zpomaleného filmu.
„Konečně,“ vydechla Sakura. „Podrž to, prosím.“
Sakura se sklonila a střep zabalila do hadru. To pak ovázala provázkem a zabalený střep dal do sáčku. Ten pečlivě zauzlila.
„A to si jako udělala proč?“ zeptala se jí nakvašeně Ina.
„Nevím jakou to bude mít reakci, proto jsem to dala to toho hadru. Aspoň to nepřijde do styku s kůží,“ odsekla jí Sakura.
„No to mi nedošlo. Co myslíš, že to bylo za střep?“
„Střep Času. Byl na tom znak přesýpacích hodin. Ale to ty asi nechápeš, když si bloncka, viď?“
„Grrrr. Tak tohle mi zaplatíš!“ zařvala bojovně Ina a dívky se začali honit. Po chvilce toho nechali a šli do stanu.
Bylo pozdě, když šli Ina se Sakurou spát, ale přesto si povídali. Pak asi po hodině obě vyčerpáním usnuli.

Poslední den v Písečné

„Uááá,“ zívla ospale Ina.
„Dobré ráno, ospalče. Měla bys začít balit. Připravím ti snídani.“
Ina nechápala význam věty, kterou řekla Sakura, ale aspoň pochopila, že by měla vstát a pobalit si.
Sakura mezitím přichystala snídani. Ina se na ní hladově vrhla. Po snídani šli uklidit zbývající věci a zabalili stan. Už čekali jen na posla se zprávou. Ten došel asi půl hodiny po skončení balení. Sakura ho zahlédla jako první.
„Posel, podívej Ino.“
„Vidím. Jsme zvědavá, kdo to je.“
Posel k dívkám v klidu došel a dívky nestačili s dechem. Jako první se vzpamatovala Sakura.
„Neji?! Ráda tě vidím, ale proč ty?“ zeptala se ho.
„Lady Tsunade mě poslala, tak jsem tady.“
„Neji, jen mi nejde do hlavy, proč najednou říkáš lady Tsunade?“ zeptala se Ina.
„Taková blbá otázka. Protože sme v jiný vesnici. Tady trocha respektu k Tsunade neškodí.“
„A vzkaz od Tsunade?“ otázala se Sakura.
„Jo. Tak máme jít do Mlžné. Na hledání střepů je zas 30 dní.“
„Počkej, počkej,“ zarazila ho Ina. „Říkal si my?“
„Ino, copak to nechápeš? Tady Neji nám to řek stručně a je to logický. Přece nepůjde zpět do Konohy, když má hledat s náma!“ vysvětlovala netrpělivě Sakura.
„Přesně. A našli ste nějakej střep?“ zeptal se Neji.
„Jo. Máme střep Času. Teda, aspoň si to tady to čelo z billboardu myslí,“ provokovala Ina.
„Říkala si něco, Ino-Prase?“
Neji mezi ně radši skočil. „Hele, nechte toho a pudem. Musíme se tam dostat do zejtřka, jinak máme průser.“
„Tak jo,“ řekli obě naráz, popadli věci a vyšli na cestu.

Mezitím v Konoze

„Tak mládeži. Budete trénovat pod mým dozorem.“
„No jo. Jenže jak víš, co máme dělat, zvrhlý poustevníku?“ zeptal se Jiraiyi Naruto.
„Vím to od Tsunade. Nejdříve se zaměříme na palbu do terčů. Tak Sasuke, začni první.“
Sasuke si stoupl do kruhu, který Jiraiya vyznačil a čekal na příkaz.
„Všichni od toho kruhu odstoupí asi tak 4 metry. Sasuke, až ti dám povel, čistým bleskem zasáhneš 5 terčů. Chápeš?“
„Jo. Chápu to, Jiraiyo,“ zavrčel Sasuke a připravil se.
„Tři, dva, jedna, TEĎ!“ dal povel Jiraiya.
Sasuke uviděl kolem sebe 5 terčů. Vypálil první blesk.
První terč hořel. Druhý byl minut a začala hořet tráva.
Naruto hasil, jak šílený.
Třetí byl proškrtnut. Čtvrtý byl trefen a pátý nebyl zasažen vůbec.
Naruto dohasil poslední skomírající plaménky.
„Nic moc, Sasuke. Ale i tak to je obdivuhodné. Jakmile se všichni vystřídají a já uvidím vaše schopnosti, budete trénovat sami pod jiným dohledem. Naruto, teď si na řadě ty. Máš stejný úkol. Připraven?“ Naruto kývl. „Tři, dva, jedna, TEĎ!“
Naruto netrefil ani jeden terč. Většinou promáčel ostatní.
„Další,“ volal Jiraiya.
Shikamaru se postavil a čekal na odstartování. Propálil jeden terč a zapálil 5 cm od lesa. Ten les by chytl, kdyby Naruto nehasil.
Pak byl na řadě Gaara. Ten to měl se zemí jednoduché. Kořeny stromů propíchaly tři terče.
Temari vzduchem sfoukla všechny terče.
„Výborně. Nebylo to perfektní, ale je to první trénink. Musíte ty útoky dělat vědomě. Trénovat na nepohyblivý cíl budeme 1 týden. Za ten týden musíte trefit 20 terčů. Teď vás přidělím, k někomu jinému. Sasuke půjde ke Gaiovi, Naruto bude u mně, Shikamaru k Asumovi, Gaara je u Kakashiho a Temari půjde ke Kurenai. Čekají na vás na různých místech. V Okruhu dvou kilometrů. Můžete jít.“

Všichni trénovali až do setmění. Sasuke trefil 4 terče z 5, Naruto 3, Shikamaru 4, Gaara 5 a Temari také 5 terčů. Po zvládnutí 20 terčů začali trénovat na pohyblivý cíl. Jak jim to půjde, se dozvíte příště.