Neobvyklá příhoda - 1.díl

V celé Listové vesnici panoval letní klid, který lenivě zasáhl všechny obyvatelé. Málokdo v tom horku a dusnu trénoval nebo plnil mise. Když pomineme Gaiův tým, který usilovně trénuje za každého počasí, najde se už jen dvě místa, kde se nechytají lelky. V budově Hokageho je rušno a každý má něco na práci. Chudák shizune lítala od Tsunade do nemocnice a zpátky. Člověk by řekl, že by si zasloužila metál, ale Tsunade to přela bez povšimnutí. Sakura nesla hromady spisů, hned na to vyřizovat záležitosti v nemocni. Tsunade nikoho nešetřila a pěkně všechny proháněla. Než se člověk nadál, v horkém dnu nastal příjemně chladný večer. Všichni se odporoučeli do svých domovů, kde byl klid od všeho dění.

Sakura vyčerpaně dosedla na postel a brblala nádávky, které směřovaly k úřadu Hokage. Její pohled se stočil k oknu. Skrze čisté okenice dopadaly do místnosti měsíční paprsky. Ta část, co dopadla na dívku, ji zašimrala ve tváři.
,,Přála bych si být někým jiným." Zašeptala a sledovala noční oblohu. Pozornost nepatřila jen úplňku, ale i padající hvězdě.

To druhé místo, kde přes den nebyl klid, je budova Hyuuga klanu. Hinata celý den trénovala s Nejim a se svým otcem. Samozřejmě se to neobešlo bez kárání a poučování. Hinata to vzorně poslouchala a neřekla ani slovo. Po náročném dni se i ona uklidila do pokoje.
Jakmile za sebou zavřela dveře, svezla se po nich. Zmoženě dosedla na studenou zem. Pohlédlana okno, které se vyjímalo naproti ní. Noční světlo v pokojí udělalo světelnou cestičku, která směřovala k Hinatě. Hinata spatřila padající hvězdu.
,,Chci být někdo jiný. Někdo, koho si lidé váží." Zašeptala. Zvedla se z podlahy a nehledě na to, že je oblečená, přemohla ji unava. Hinata jak velká, tak široká, padadla na postel a nechala se ovládnout světem plný její fantazie.
*****

Když se ráno dívka probrala, cítila se divně polámamě. Bodejť ne, když usnula v né moc pohodlné poze. Hinata se protáhla s několika zívnutími se odporoučela do koupelny. Začala si čistit zoubky jednou rukou, tou druhou popadla kartáč a česala s nimi vlasy. Najednou se zarazila.Její vlasy jsou daleko kratčí. Vyplivla pastu a opláchla si obličej.
,,Jestli si Neji v noci hrál s nůžkama, tak mu dám co proto." Zamumlala Hinata a pohlédla do zrcadla. Najednou vykřikla a prudce se zakolébala, že se musela chytnou umyvadla. Byla ráda, že pastu nemá v puse, protože by byla všude okolo. Hinata párkrát zamrkala. Jenže obraz se neměnil. Místo aby viděla svojí tvář, byla tam dívka s růžovými vlasy a pistáciově zelenýma očima.
,,Sakura?"Zašeptala nevěřícně.
,,Hinato? Všechno v pořádku?" Ozval se hlas jejího bratrance ze zdola.
,,Jsem v pohodě." Křikla zpátky. Hinata si šáhla na vlasy. Jak čekala. Byly krátké, přesně jako v zrcadle. Hinata opustila koupelnu a vpadla do pokoje. Zhluboka dýchala.
,,To chce klid." Zašeptala. Začala hledat oblečení na převléknutí. Když si oblékla tričko na ramínka v bíle barvě a k tomu si natáhla jedny kalhoty, co našla, přiblížila se k oknu. Otevřela ho a vyskočila na blízký strom. Pomalu seskočila z větve na větev. Takhle to pokračovalo, dokud neopustila sídlo Hyuuga. Objevila se na hlavní ulici. Rozhlídla se na všechny světové strany a přemýšlela, kde její kamarádka bydlí. Naknec se rozhodla jít vpravo. Běžela s větrem jako o závod a nevšímala si pohledů lidí, které ji doprovázely. Když konečně celá udýchaná přiběhla k Sakuřinýmu domku, modlila se aby byla doma. Několikrát zazvonila, ale nikdo neotvíral. Hinata naposledy zmáčkla zvonek, který doprovázelo klepání na dveře. Když už to chtěl vzdát, dveře se otevřely. Stála v nich ospalá dívka, která si mnula oči.
,,Copak je?" Zeptala se a neodpustila si zívnutí. Hinata však mlčela. Koukala na Sakuru s vytřeštěnýma očima. Je to, jakoby hleděla do zrcadla. Tmavé dlouhé vlasy, které spadaly do půlky zad. A hlavně bílé oči, její Kekkei Genkai. Sakura na tom byla podobně. Obě tam tak stály a koukaly jedna na druhou jako na zjevení. První se probrala Sakura. Zatáhla Hinatu za rukáv a zatáhla ji dovnitř.
,,To se musí vyřešit." Začala s povídáním Sakura. Neustále povídala o nemožném a nepravděpodoném, až z toho Hinate padaly víčka. Probudil ji zvonek, který hlásal něčí příchod. Sakura šla otevřít.
Do místnost jako tajfun vlítl Naruto.
,,Ahoj Sakuro!" Usmál se na Hinatu. Dívka chytla červenou barvu ve tváři.
,,Ahoj..Na..Naruto-kun." Zakoktala šeptavě a dala prsty k sobě.
,,Páni...nejsi nemocná? Vždyť celá hoříš..."Začal naruto a s doměním, že je to Sakura, Hinatě šáhl na čelo. Dívka protočila očima a než se čloěk nadál, ležela na zemi v bezvědomí.
,,Naruto!" Křikla druhá dívka za chlapcovými zády. Naruto se zmateně otočil. Pohlédl na Sakuru, v těle Hinaty.
,,Ahoj Hinato...nevšiml sem si tě." Začal. Jenže to už dívčina pěst pročistila vzduch a poslala Naruta na okružní let. Chlapec jen prolítl otevřenými dveřmy a zastavil se až o kamenou zeď.
Dívka vztekle zabouchla dveřma a nechala ho tam samotného.
,,Páni...to bych do Hinati-chan nikdy neřekl." Zamumla Naruto a s bolavou tváří se vydal domů.