New generace 32 - Páni!

„Takže, jaký je plán?“ zastavim se asi dva kiláky od brány.
„No, jelikož my oba jsme hráči na dálkuj měl by být vůdcem Minato!“ ozve se Daisuke. Nejdřív zpražím pohledem jeho a pak Minata.
„Fajn,“ odfrknu si a pohodim vlasy, jako že je mi to úplně ukradený.
Minato se na mě podívá takovým tím pohledem, že je prostě dávno nad věcí. Ááá, jak já bych ho kopla!
„No, takže jakej je plán, maestro?“ pozvednu obočí.
„Já poběžím první a vy dva za mnou. Daisuke si bude hlídat strany a ty budeš hlídat záda! Koukejte kolem sebe! Můžou tu být pasti a tak. Poběžíme vždycky v intervalech dvou hodin, to je šance, že se nevyčerpáme a navíc budem brzo u tý věže! No, zatím vše! JDEME!“ zavelí Minato a já s povzdechem vyběhnu za klukama.
Minato rozhodne, že po větvích to bude bezpečnější a tak vyskočíme na nejbližší strom a běžíme po něm dál. Neustále se ohlížím, protože mám pocit, že nás něco sleduje, jenže kdybych to řekla nahlas a nic tam nebylo, maestro by si na mně smlsnul! Takže jsem radši zticha a pozoruju to.
Běžíme pořád rovně. Nad stromy je vidět maličkej kus ze střechy, doufejme, že tý věže! Rozhodla jsem se věřit, ne Minatovi, ale jeho byakuganu! Běžíme a pořád se nic neděje. Jen Daisuke si píská a já s Minatem mlčíme.
Najednou Minato prudce zastaví. Daisuke to nečeká a jen tak tak se mu vyhne. To já už to nestihnu a plnou rychlostí do něj napálim. Samozřejmě to nečeká a tak mu to podklouzne a on padá. Chytím ho za ruku, ale je moc těžkej, takže spadnu za ním. Jak jsem čekala, Daisuke mě chytl za nohu. Takže já držím Minata, Daisuke drží mě, ale... kdo drží Daisukeho? Otočím hlavu. Chudák visí za jednu ruku a je vidět, že už to dlouho nevydrží. Kouknu pod sebe... hm, plus mínus dvacet metrů, super, jestli spadnem, máme zkoušku za sebou! No tak Ake, mysli! No jo, to se jen tak řekne, ale já visím hlavou dolů! Normálně jsem b*bá ale co jsem teď? Kouknu na Minata. Pravděpodobně taky odhadl situaci, páč se začal prudce rozhlížet.
„Co teď? Dlouho vás neudržím!“ zasípe ze shora Daisuke.
Já se rozhlídnu koulem sebe. Hm, takže mám jen jednu možnost. Prudce sebou trhnu, čímž mě Daisuke pustí a já se prohnu, takže se Minato zvedne kousek do vzduchu.
„Co to děláš?“ zařve Daisuke, ale já už vyndávám svitek, který mám za páskem kalhot. Rychle ho rozevřu.
„I...Inu...Tora...Ne...HITSUJI!“ zařvu.
Objeví se velký oblak kouře. Je hustý, že téměř nic nevidím, přesto mávnu rukou, ze které mi vyjede chakrové vlákno. Hned jak se zachytí, hodím další čtyři. To už je kouř rozptýlen a já zjišťuji, že mi zbývá asi tak deset metrů k zemi. Rychle zvednu i druhou ruku a chakrou se přichytím k vyvolanému Angelovi. Pohnu k sobě ukazováčkem a on mě obejme. Pak začnu prsteníčkem pohybovat k sobě a od sebe a už letím. Kouknu nad sebe. Hahá, přesný načasování! Uchiha právě letí kolem.
//xDD//
Zvednu obě ruce a jedním ukazováčkem dám k sobě a druhým od sebe. Tím pádem mě jedna Angelova ruka sevře a druhá se vymrští do strany. Minato to pochopí a chytí se. Celá loutka trochu klesne pod jeho vahou, ale díky mému intenzivnímu pohybu prsteníčku se stále držíme ve vzduchu. Pak nás tímhle samým pohybem přemístím na pevnou zem. Minato se jako by uraženě upraví a vražedně se na mě podívá.
„Bů by stačilo!“ udělám na něj, že by mi mohl taky říct děkuju!
„Kdybys do mě nevrazila, nemusel jsem ti říkat děkuju!“ zpraží mě.
„Jo? Kdybys něco řek, mohla jsem se zastavit!“ vyštěknu.
„Co máš za problém?“ zařve zase on.
„Já? Já žádnej nemám! Ale ty ho budeš mít!“ řvu.
„Hele vy dva, nechcete se.“ začne Daisuke, který právě seskočil ze stromu.
„NE !“ zařvem oba a dál se propalujeme pohledy.
„Jako ninja bys měla tušit, kdy zastavím!“ řekne.
„Jo? Jako vůdce bys měl být inteligentní!“ zavřeštím.
„To víš že jo, ty husičko!“ poťuká si na čelo.
„Debílku!“ zasyčím.
„Kravko!“
„Ignorante!“
„Pipko!“
„Blbečku!“
„Puťko!“
„Imbecile!“
„Barbíno!“
„Kene!“ tím naše hádka skončí, páč se od sebe naštvaně otočíme a každý koukáme na jinou stranu.
„Jdeme, ať už můžu být daleko od toho... toho...“ začnu a ukážu na Minata.
„Od toho co?“ vykřikne.
“Klid!“ řekne Daisuke a stoupne si mezi nás…
„Budeme pokračovat!“ rozhodne a otočí Minata směrem, kterým jsme běželi. Ten cosi neidentifikovatelného zabručí a vyskočí na strom. Já s breptáním vyskočím za ním a společně běžíme dál. A zase! Už zase cítím něco, jako... jako by nás někdo sledoval!...........

„Utáboříme se!“ rozhodne Minato ,když se začne stmívat.
Já nic nenamítám, už mě pěkně bolej nohy a záda! Ten bágl je pěkně těžkej! Všichni tři seskočíme na trávník pod námi.
Zase. Otočím se. Ale nikdo tam není. Je mi to už doost divný! Otočim se a chci to klukum oznámit, najednou ale Daisuke vykřikne a sesune se k zemi. Rychle se k němu rozeběhnu. Chytím ho za ruku a zvednu hlavu. Jen tak-tak blokuju pět jehel, co na něj letěj. Kouknu se na Minata, ten už byakuganem projíždí okolí. Pak vyndá několik kunaiů a mrští je do trávy před námi. Daisuke mi spadne do klina. Zvednu mu hlavu. Je v bezvědomí. Prohlídnu ho a zjistím, že má tři jehly píchlý v krku. Co nejopatrněji mu je vyndám a prohlídnu si je. Cosi z nich kape. Je to zelený a dost divně to smrdí. To je stopro jed z pampelišky, třezu a koperce!
„Je to jed... Do čtyřech dnů je po něm!“ ušklíbne se něco, co se vynoří ze země kousek vedle mně. Rychle se otočim. Ze země jich vylézá stále víc a víc. Minato je asi deset metrů ode mně a snaží se dostat ze sevření. Vyděšeně se otočím na to něco před sebou. Vytáhne to dvě jehly a slizce se usměje.
„Zemři!“ zašeptá a hodí to na mě. Já se najednou nemůžu ani pohnout. Jen mrkám, jak mi to letí přímo na krční tepnu.
„Mi...Minato!“ vykřiknu, i když vím že mi stejně nepomůže. Otočím hlavu, ale on už tam není. Pomalu jí otočím zase dopředu. A hele! Stojí přede mnou! Jak to udělal?
„Ake! Vzpamatuj se! Musíš mu pomoct! Já ho vezmu, musíš nás bránit! Ake? Jsi v pořádku?“ řekne a koukne se na mě.
Třese se mi celé tělo. Přesto vezmu Daisukeho, přehodím si jeho ruku přes ramena a pomalu se zvednu.
„Já to zvládnu!“ řeknu a zatím, co nás bráním kunaiem zezadu a jednou rukou držím Daisukeho tělo, Minato ho jednou rukou vezme a brání nás zepředu.
„Teď!“ vykřikne.
Já ho pustím a vyskočím do vzduchu. Minato ho chytí oběma rukama a dá si ho na záda.
“Ake, jsou to klony!“ zakřičí na mně ještě a vyběhne pryč.
„Fajn.“ usměju se.
Vyndám dva spolu spojené svitky ,na kterých je maličké srdíčko.
„Tora...Ne...inu!“ vykřiknu a dám ruce do pečetí.
Hned se ze svitku vyvalí mnoho kouře. Moje ruce se zkříží na prsou a z prstů mi vyletí modré nitky chakry. Všechny klony se na mě otočí. Podívám se na Minata, který položil Daisukeho na strom dost daleko od nás. Otočí hlavu a kouká, co budu dělat. Já se jen letmo pousměju a roztáhnu ruce. Na každé straně mi visí jedna loutka. Otevřu doteď zavřené oči. Nalevo mám Kaie a napravo Ai. Pohnu k sobě ukazováčky oba zvednou pravou ruku. Pohnu malíčkem a na jejich břiše se objeví pět nesouměrných dírek. Pokrčím palec a oni do těch dírek zasunou prsty. Vzniknou tak jakési kličky. Hýbnu prostředníčky mírně od sebe a jim se otevře břicho. Začnu rychle kmitat prostředníčkem k sobě a od sebe a oni začnou ty kličko-ruce otáčet. V jejich břiše je uloženo kolo se třemi dírami a v něm jsou schované jehlice.
„Déšť jehel!“ vykřiknu.
Jak začnou točit jehlice, začnou vylétávat z každé díry tři. Jehlice se rozletí do všech stran. Žádný člověk nemá šanci. Natož klon! Všechny ty klony se začnou zakrývat rukama, ale nemají šanci. Jehly létají všude kolem. Dokonce i Minato musí odnést Daisukeho za strom. Když se asi desetkrát otočím, dopadnu na zem. Moje loutky zůstanou viset ve vzduchu.
Obrátím hlavu. Za mnou je jeden ninja, asi z Travnatý a hodlá mě bodnout kunaiem, z kterého odkapává tekutina. No jasně, jed! Napřáhne ruku a chce mě bodnout do obličeje, ale já se sehnu a on zaútočí do prázdna. Toho já využiju, dřepnu si k zemi a podrazím mu nohy. On vyjekne, pustí kunai a padá dozadu. S duněním dopadne na zem. Jedním pohybem rukou odvolám loutky a hupnu mu na hrudník, pravačkou pak chytím ten jeho kunai a přiložím mu ho ke krku.
„Tak hele, frajere, odborník na jedy jsem tu já!“ zakřením se a přitisknu kunai ještě víc. Ninja vytřeští oči.
„Pro..prosím, ne!“ vypáčí ze sebe, zatímco pozoruje mou ruku.
„Jo, teď prosíš co? A nechal bys mě ty?“ vyhrknu.
On asi chce přikývnout, páč pohne hlavou, ale jelikož by se mu mohl kunai provrtat do krku, tak radši jen pípne, že jo.
„Hm, to určitě!“ zařvu mu do obličeje.
“Ake! Pozor!“ zařve Minato, ale než se stihnu otočit, už mám kunai pod krkem. Pootočím hlavu.
„Tak, teď máme na vrh my!“ ušklíbne se nějakej kluk, co za mnou stojí. Přidřepne si ke mně a zatáhne mě za vlasy, až zakloním hlavu.
„Nemusím tě zabít, víš, jsi dost hezká a tak...“ začne, ale najednou se kolem nás mihne šedo-černo-modrá skvrna a ninja odletí. Za mnou se objeví Minato, ale je zády ke mně.
“Nesahej na ni!“ zavrčí a vytáhne si katanu.
„Nebo co?“ vyhrkne ninja.
„Nebo se tady tvůj kámoš může rozloučit se životem!“ vykřikne Minato a chytí nějakého kluka, ani jsem si ho nevšimla, který na něj ze shora letí. Pak mu přiloží katanu k srdci.
Už se nedivim, že je to nejlepší ninja v Konoze, pohybuje se šílenou rychlostí, postřehne věci, který normální člověk nevidí!
„Tak?“ ozve se Minato a přitlačí katanu na ninjovu hruď.
„Ááá!“ vykřikne najednou Daisuke a chytí se za krk. Oba se z Minátem otočíme.
„Tak sbohem!“ slyšíme smích ninji. Oba se tedy zase otočíme zpátky. Ninja, na kterým jsem měla nohu, se s úšklebkem potopí pod zem, stejně jako ten, co ho měl Minato. I ten poslední se propadne do země a to doslova!
„Jsou fuč!“ oznámí mi Minato.
Já zhluboka vydechnu a dřepnu k zemi.
„Jsi v poho? Byla jsi dobrá!“ řekne jako by nic Minato.
Já se ušklíbnu.
„Ááá!“ zařve zase Daisuke a vytrhne nás z debaty. Oba se zvedneme a několika skoky jsme u něj.
„Sakra, potřebuje doktora!“ řekne Minato a koukne na jeho upocenou tvář.
„Sice nejsem medic-nin, ale v jedech se vyznám, a to dobře!“ upozorním ho a pomocí chakry si prohlídnu Daisukeho tělo.
„Je to prudký jed, táhne se z krku až ke končetinám, které znehybní, to potrvá tak dva dny a pak se začne šířit do mozku a to už mu nebude pomoci!“ řeknu a tiše polknu.
„Cože? Za dva dny ho k věži nedostanem!“ vytřeští oči Minato.
„No, je tu ještě jedna možnost, neumím vytvořit protijed, ale můžu vytvořit jiný jed, který pozastaví průběh tohohle! Takže pokud by se to povedlo, měl by pět dnů!“ řeknu.
„Takže ho máme zachránit tak ,že k jedu dáme jiný jed?“ pozvedne obočí.
Já přikývnu.
„Fajn, budu ti věřit! Co k tomu potřebuješ?“ zeptá se.
„Nejdřív musíme najít nějaký úkryt! Tady jsme moc na ráně! Pak ti řeknu zbytek!“
On na to jen přikývne, vezme Daie na záda a společně vyrazíme dál.

„Co tady?“ optá se Minato a ukáže na strom, ve kterém je maličká díra.
„E?“ vydám, do tý díry sotva vlezu po kolenou!“
„Vevnitř je to vykotlaný! Trochu ten vchod zvětším a vejdeme se tam!“ řekne. Já teda kývnu a skočím za ním na zem. On položí Daisukeho na mně a jde k tomu stromu. Já ho podepřu. Když zvednu hlavu, Minatovi v ruce září modrá... chakra? Nevím, co to je.
„Chidori!“ vykřikne Minato a napálí tu ruku k díře do stromu.
Začnou lítat třísky. A to hodně. Snažím se nějak uchránit Daisukeho i sebe, ale moc mi to nejde.
„Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví)“ ozve se a najednou je kolem nás šílenej vítr. Nevím, co se děje, ale ze strachu radši zavřu oči.
„V pohodě?“ ucítím něčí dlaň na svém rameni. Otevřu je teda zase. Minato stojí přede mnou a skoro mile se usmívá.
„Jo, jasně!“ řeknu.
Kouknu ke stromu. Je tam díra, že bych tam prošla ještě s někým na ramenou! Minato mi vezme Daisukeho a odnese ho dovnitř. Já si sundám kabát a složím ho Daiovy pod hlavu. Minato mu tu hlavu podepře ale pak se na mně otočí. Chvilku zůstane koukat na moje tričko, který tvoří černej pruh v oblasti prsou a síťovina na břiše.
“Co je?“ vyhrknu a rukama si schovám břicho. On zatřepe hlavou.
„N...nic!“ řekne nakonec.
„Takže potřebujem vodu! Spoustu vody! Já použiju tu co teď máme, aby nebyl dehydratovanej! Tenhle jed totiž funguje na principu, že ti odebírá vodu ze svalů a ty jsou pak nehybné! Takže jí přines opravdu hodně, jasný?“ řeknu mu. Celou dobu mě zaujatě poslouchá a když skončím, tak rychle kývne a sebere všechny nádoby na vodu, který jsou prázdný. Pak se otočí a vyleze ze vchodu. Já se taky otočím.
„Ty Minato, buď opatrný!“ řeknu tiše, přesto však slyšitelně.
On se překvapeně otočí. Já se přemůžu a věnuju mu milý úsměv! Asi ten první! On chvilku kouká, ale pak se taky pousměje a kývne. Hned na to se odrazí a vyskočí pryč. Já se s úsměvem vrátím zpátky do „stromu!“
„Ááá!“ vykřikne Dai a začne se svíjet v křečích. Bezmocně na něj koukám, ale nemůžu nic dělat. Za chvilku se zase uklidní a vrátí se do předchozí polohy. Sáhnu mu na čelo. Má ho úplně horký. Utrhnu si kousek z kabátu a látku navlhčim ve vodě, co tu zbyla. Pak mu to jako obklad přiložim na čelo.
„Pospěš si, Minato!“ zašeptám a chytím Daisukeho za nehybnou, mokrou ruku.
„Ahoj, zlato!“ ozve se ode dveří. Rychle s kunaiem v ruce se otočím a co nevidím...