Ninja z Listové - 28. kapitola - Příliš dlouhá cesta domů

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 110

Sasuke zjistil, že oproti Narutovi je stále slabší. Dokázal zahodit přátelství a zradit Konohu. Opustil vesnici a se čtyřmi ninji ze Zvučné se vydal hledat Orochimarua.

Lianna protahovala ztuhlé tělo. Nevěděla, jak daleko od Listové může být. Zůstaly jí všechny zbraně, byl to od nich výsměch, protože byli přesvědčeni o tom, že se nevyprostí z pout. Dokázala jim, že je v ní mnohem víc, dokázala to všem. Orochimaru ji málem zničil, ale díky včasné pomoci legendárního Sannina Jiraiyi se opět postavila na nohy. Překonala očekávání všech a bránila Konohu všemi silami, které jí zbyly. Teď najde cestu domů a bude zase vše v pořádku. „Jistě tam nahoře nelitujete, že jste do mne vložil důvěru, Hokage-sama. Protože já vás nezklamu.“ Tvář měla plnou šrámů a krátké blonďaté vlasy zcuchané a špinavé. To nevadí, rány se zacelí, hlavní je, že je naživu.
Obstarala si trochu jídla, které jí dodalo energii. „Je na čase začít hledat správnou cestu! Bunshin no Jutsu!“ Vzápětí se zjevily čtyři klony. Stačilo, aby si navzájem pohlédly do očí a pak se každá z Liann rozběhla na jinou stranu.
Putovala mnoho dní, zkoušela různé taktiky, jak vydržet dlouhou a namáhavou cestu, až po mnoha strastiplných dnech objevila brány Konohy! Konečně!
Šla krokem, tolik byla zesláblá. Vešla do vesnice a procházela ulicemi. Všechno bylo tak blízké a přece tolik vzdálené.
„Tak studenti, zítra se uvidíme! Přijďte všichni!“ Mistr Iruka ukončil procházku a pro dnešek rozpustil třídu. Pak si všiml dívky, která se sotva vlekla. „Nemožné!“ V té chvíli padla na kolena, ale hned se zase pokoušela vstát. Přiskočil jí na pomoc.
„Jste to vážně vy… Iruko sensei?“ Podívala se na něj, očima černýma jako noc bez hvězd.
„Kde jsi byla tak dlouho? Měli jsme tě za mrtvou!“
Pokusila se usmát. „Mnoho nezbývalo.“
„Pojď. Vezmu tě za Pátou Hokage.“ Iruka jí pomohl vstát.
„Pátá Hokage?“
„Ano. Tsunade, legendární léčitelka.“
Došli společně až na místo. „Odpočiň si v předsálí, půjdu jí to říct.“ Zůstala ležet a jen pozorovala holé zdi. Byla vysílená, ale našla cestu domů. Iruka se po chvíli vrátil. „Je příliš zaneprázdněná, tak musíme chvíli počkat. Zatím mi pověz, co se stalo.“
Lianna se protáhla. „Nechce se mi o tom mluvit, Iruko sensei. Dva muži mne unesli, přestože to zřejmě vůbec neměli v plánu. Jen je nějak zaujaly… moje černé oči.“
„Lianno! O takových věcech se nemá žertovat!“
„Mluvím vážně. Nikdy jste si nevšiml té zcela náhodné podobnosti mezi mnou a Sasukem? Možná jsme přeci jen vzdálení příbuzní. Nedá se to potvrdit ani vyloučit.“
Iruka se zamyslel. „A víš, kdo byli ti útočníci?“
„Jeden z nich se jmenuje Kisame. Tím druhým byl Itachi Uchiha.“
„Tak je pravda, co říkala Kurenai! A to jsi celá? Kde jsou ti dva teď?“ Údiv mistra Iruky nemohl být větší.
„Vypařili se a nechali mne uvázanou u stromu. Měla to prý být pocta, chtěli, abych tam vyhladověla. „Mám v úctě protivníka, který přečkal mou jedinečnou techniku, Mangekyou Sharingan.“ Ale já se dokázala dostat z té pustiny a teď jsem zde.“
„Mangekyou Sharingan?“ opakoval Iruka zděšeně. „Ale… Kakashi tím byl zasažen a nemohli ho dostat z bezvědomí. A Sasuke jím byl také mučen. Jak se ti podařilo…?“
Lianna polkla. „Bylo to genjutsu, které mělo znásobit strach. Neprozradila jsem mu, čeho se doopravdy bojím, takže si myslím, že jsem to přečkala, protože… to nebyl skutečný strach. Na konci jsem cítila jen strašný vztek, ale ne strach.“
„Statečné děvče!“ rozplakal se Iruka. Jejich hezkou chvilku přerušila asistentka Páté, Shizune. „Tsunade-sama vás očekává!“