Minulost si nevybírá - 10. kapitola - Vysvětlujte!

„Takže si to shrnem!“ Hidan se pokoušel si vše ujasnit. „Pamatuje si jen lidi, který v ní vzbudili nějaký skutečně silný zážitek. Poznala Deidaru, to se dalo čekat. A Itachi…“
„Nesnášela ho, bude to určitě tím,“ mínil Zetsu.
„Dobře. Otázka zní: Jak to říct Šéfovi? Nedá si říct!“
„Nějak už ho přesvědčíme.“
Deidara se připojil k ostatním. „Právě usnula. Je vyčerpaná.“
„Měli bychom jít nahoru a všechno vysvětlit.“
„Jo. Byla chyba držet to pod pokličkou. Měli jsme se přiznat hned.“

Pein se pořád ještě tvářil naštvaně. „Co tu chcete, vy bando rebelů?!“
„Jdem říct pravdu,“ odpověděl mu Kakuzu.
„O čem?“
„Týká se to tý holky.“
„Popravdě jí vděčíme za to, že ještě všichni žijem,“ přiznal Deidara.
„Nemluv v hádankách!“ napomenul ho Vůdce.
„Celý to byl můj nápad. Unesli jsme Shenai z jedný vesničky. Potřebovali jsme někoho, kdo zabrání tomu, abychom se v úkrytu pozabíjeli navzájem.“
„Tím se leccos vysvětluje,“ usmála se modrovláska.
„Nepřerušuj je, Konan!“ okřikl ji Vůdce. „Takže… celou dobu tam byla s vámi? A ty kresby? A to nové vybavení ubytovny?“
„Jo, lhali jsme,“ omlouval se Deidara. „Kresby jsou její a úkryt jsme vylepšovali všichni.“
„Víte Šéfe…“ Kisame se opíral o svůj meč. „Za tu dobu jsme si na ni zvykli. Taky jsme toho hrozně moc zažili a… žádný z nás jí neublíží.“
„Itachi? Ty taky rebeluješ?“ obrátil se Vůdce k černovlasému.
„Nechci s tím mít nic společného. Jenže… nedokážu na ni vztáhnout ruku, tak je to. Prostě to nejde!“
Šéf se mračil. „Tak vy jste se zapletli s kunoichi?“ vzdychl nakonec.
„Ona není ninja.“
„A jak vysvětlíte ty techniky?“
„Orochimaru ji zřejmě naučil, jak je využít. Ale popravdě… to všechno jsou naše jutsu.“ Pein zalapal po dechu, jeho obavy se vzápětí naplnily. „Je to naše vina, že je umí. Každý z nás ji něco naučil. A někteří si mysleli, že to ani nezvládne.“
„Je mi všechno jasné. Tak dobře, neukončíme její mladý život. Ale co s ní proboha chcete dělat?“
„Nechat ji tu pár dní. Než si vzpomene.“
„A kde je teď?“
„V pokoji, kde spával Sasori. Říkali jsme si, že to bude vhodný místo.“
„A jste si jistí, že to není… já nevím… Orochimarova sestra? Byli si hodně podobní.“
„Naprosto! Dokonce i Tobi ji poznal, a to je co říct!“
„Konan, co ty si o tom myslíš?“
„Já… netuším, co říct. Je to těžký rozhodnutí.“
„Prosím, Šéfe! Klidně se vám za ni do jednoho zaručíme!“
„Do rána si to rozmyslím. Teď všichni ven!“

Uprostřed noci se Pein vydal k Sasoriho ložnici. Otevřel dveře, vešel dovnitř a prohlížel si spící dívku. Tak tahle holka zamotala mým chlapcům hlavu! Ve spánku nevypadala nebezpečně a přesto… sledovat ten boj byl zážitek. Všechno to začíná dávat smysl. Ještě jsem neviděl Hidana nebo Deidaru útočit tímhle způsobem. Už od začátku ji chtěli jen omráčit, přestože její úmysly byly zcela jiné. Velmi… velmi zajímavé. Pein za sebou zavřel dveře. Tušil, že si nejspíš tímhle rozhodnutím zadělal na pár pořádných problémů.