Vysmátý apríl a dál jen tajemství s velkým T - 5.kapitola

Šestého dne cesty konečně Jiro dorazil do Konohy. Byl večer a on se ubytoval v obyčejném hotelu. Dalšího dne začal sledovat Naruta a jeho každodenní činnost. Kakashi se Sakurou vycítili přítomnost někoho cizího, ale raději to Narutovi neřekli, jenom s ním trávili víc času. Jiro si všimnul, že Naruto se hodně baví s mužem, kterého oslovoval jako Iruka-sensei.
Po týdnu sledování si Jiro řekl, že to stačí a vymyslel plán, jak se k Narutovi dostat. Večer si počíhal
na Iruku (ten šel akorát na ramen) a přepadl ho. Iruka to nečekal a tudíž se nemohl bránit. Jiro ho svázal a zacpal mu pusu. Odvlekl ho do nějaké skrýše mimo vesnici a zkopíroval Irukovu podobu. Poté se vydal k narutovu domu, kde ve větvích nedalekého stromu zahlédl stín- to byl Kakashi. Jiro se jen pobaveně pousmál a nepozorovaně se vplížil až do narutova pokoje.
Našel tam Naruta, jak spí s kunaiem v ruce. Pomalu začal vytahovat svoji katanu a blížil se k Narutovi. Najednou zaslechl nějaký zvuk, tak raději vytvořil stínového klona Iruky, na sebe si vzal vlastní podobu a šel se schovat za dlouhé závěsy u okna. Jen co tohle udělal, dostala se dovnitř dívka s růžovými vlasy.
„Iruko-sensei? Co tady děláte?“ zeptala se pochybovačně.
„Nic, jen kontro-“ chtěl odpovědět klon, ale Sakura ho zarazila:
„Ty nejsi Iruka, protože pravý Iruka by nikdy nic takového neudělal!“
„Správně.“ pochválil ji falešný Iruka. Sakura si začala natahovat rukavice, ale klon jí řekl:
„Snad bys nechtěla vzbudit tadyhle Naruta?“ kývl směrem k němu a pokračoval:
„Obávám se, že kdyby ano, tak by se musel vzbudit hmm... bez ruky... nebo bez nohy (zastávám Kisameho názor )“ Sakura chvilku zůstala na místě, ale pak najednou zmizela. Objevila se za stínovým klonem, kterému přiložila kunai na krk.
Klon se nerozplynul, naopak byl pořád docela přesvědčivou kopií Iruky. Jiro, který se schovával za závěsy, skočil za Sakuru a teď on jí přiložil svoji katanu na krk.
„Nějaká poslední slova?“ zeptal se jí.
„To... to přece neuděláš!“ pochybovala roztřeseným hlasem Sakura.
„Máš pravdu, neudělám.“ přikývl pomalu Jiro.
„Opravdu?“ dychtila se Sakura.
„Jasně, že jo. Nejdřív tě budu mučit a teprve pak tě zabiju, co sis myslela?“ odpověděl jí medovým hlasem Jiro. Přivázal Sakuru k židli a zašeptal:
„Takže, kterou část těla budeš postrádat? Už to mám... Na začátek tě můžu zbavit vlasů.“ a zašklebil se. Sakura se zatvářila velice zděšeně (no jo, chudák holka, už podruhý jí chtěli zbavit vlasů proti její vůli, tak se nedivte). Jiro tedy vzal svou katanu a čapnul Sakuru za vlasy.
Jenže Jiroovy plány se Sakuřinými vlasy se zhatily, když do pokoje vtrhnul Kakashi.
„Ach jo, kolik vás dneska ještě přijde?“ povzdechl si Jiro. Kakashi to ignoroval a jeho pohled se stočil k Sakuře. Jiro i toho všimnul a řekl Kakashimu:
„Neměj o ní strach. Až to tady s tebou skoncuju ona bude žít... teda možná bez vlasů. Musím ale podotknout, že má dost velký čelo.“ a usmál se při poslední větě. Kakashi na to nijak nereagoval, jen odhalil svůj Sharingan.
„Ty jsi Uchiha? Ne, máš jenom jedno oko se Sharinganem. A navíc, ani jako Uchiha nevypadáš. Uchihové mají tmavé vlasy.Ty... kolik že ti je? Sedmdesát? Osmdesát?“ podotkl Jiro. Kakashi stále zarytě mlčel.
„Každopádně, Sharingan na mě neplatí. Žít s Itachim pod jednou střechou není jen o tom, uklízet po něm...“ upozornil ho Jiro.
„Akatsuki, to mě mohlo napadnout.“ myslel si Kakashi, protože Jiro na sobě neměl svůj plášť (černé pláště s červenými mráčky jsou totiž v Konoze kapku nápadné ) Kakashi nic neříkal, ale nejednou proskočil otevřeným oknem ven. Jiro vyrazil za ním. Kakashi na něj ihned zaútočil s Chidori, jenže Jiro se mu prostě a jednoduše vyhnul. A tak začal boj. Po nějaké té době si pomyslel:
„Nemůžu pořád jenom uhýbat.“ Vzápětí si vzpomněl na Leadrova slova:
„TO jutsu použij jen v případě nejvyšší nouze.“
„Jestli to takhle půjde dál, tak TO budu muset použít.“ myslel si v rychlosti. A najednou Kakashi zmizel.
„Je snad za mnou? Nebo nade mnou? Kolem? Ne. Je vespod. Zaútočí tak za čtyři... tři... dva... jedna... TEĎ!“ a hbitě uskočil. Právě ve chvíli, kdy Jiro křikl TEĎ!, tak se Kakashi vymrštil ze země s kunaiem v ruce. Jiro sice uskočil, ale špatně to vypočítal o nějakou tu desetinku vteřiny, takže ho Kakashi stačil říznout na noze. Jiro si teprve teď všiml, že ten kunai nevypadá normálně. Podíval se na jeho špičku pořádně a uviděl, že je namočená do nějakého druhu uspávadla.
„A sakra, tenhle chlápek mě určitě nenechá si tu ránu vyléčit!“ myslel si Jiro.
„To znamená, že tahle bitva je prakticky dobojovaná.“ napadlo ho a podíval se na Kakashiho, který měl na tváři vítězoslavný úšklebek. Náhle se Jiroovi začalo všechno rozmazávat před očima a pomalu se propadal do tmy s jednou myšlenkou:
„Proč mě nechal naživu?...“

Vzbudil se pevně přivázaný na židli.
„No, mohlo to dopadnout hůř.“ zamyslel se. Do pokoje právě vešli Kakashi se Sakurou a Narutem. Kakashi k Jiroovi nečekaně přistoupil a vrazil mu facku.
„To máš za to urážení.“ vysvětlil mu.
„Co s ním uděláme Kakashi-sensei?“ zeptal se Naruto.
„Budeme ho muset zabít.“ odpověděl Kakashi.
V Narutových myšlenkách:
„Tenhle kluk mě chtěl zabít?“
V Sakuřiných myšlenkách:
„Kdyby nebyl takovej padouch, tak by byl docela hezkej.“
V Kakashiho myšlenkách:
„Na tomhle klukovi mi něco nesedí. A co se mu to leskne na temeni?“ Po velmi krátké chvíli ticha se Jiro zeptal s hranou vážností:
„OK, OK, když mě teda chcete zabít můžu si alespoň sepsat závěť?“ Tentokrát dostal další facku zase od Kakashiho. Jiroovi pomalu začalo docházet, jak se odsud dostat...
„Teď ho budeme muset-“ začal Kakashi, ale přerušil ho hlasitý zvuk. Všichni se otočili k židli s přivázaným Jiroem, ale byla tam jen ta židle. Jiro stál v okně a promluvil ke Kakashimu:
„Hej ty! Zítra o půlnoci přijď na to staré, opuštěné pole. A nikoho tady z těch si s sebou neber!“ a zmizel do neznáma.
„Kakashi-sensei, doufám, že tam nepůjdete.“ ozvala se Sakura.
„Nemám na výběr...“ odpověděl Kakashi.