Můj život změnil Naruto - 19. kapitola - Boj dvou bratrů

„Gaaro, dáš si s náma popcorn?“ zavolala Ashley z obývacího pokoje. „Ten film začne sice až za chvíli, teďka jsou tam zprávy, ale…“ Zarazila se v půli věty a vytřeštila oči na obrazovku. Reportérka komentovala nenadálou demonstraci před světoznámým muzeem madam Tussaud.
„Nebyly dosud objasněny důvody, proč se ředitel muzea rozhodl objekt dočasně uzavřít. Jisté je jen to, že na místě se objevila policie…“
„Děje se něco?“ zeptal se jí Kankurou, protože mu připadala vyděšená, navíc byla v obličeji bledá jako stěna.
„Nic mi není. Akorát do toho muzea jsme měli jít zítra se školou na exkurzi. Policie… nikoho ale nenašli…,“ uvažovala.
„Mohl by tam být někdo z naších?“ ozval se Deidara.
„Musíme to prověřit,“ kývla hlavou Ashley. „Kdo z těch, které hledáme, by se tam mohl ocitnout?“
„Tobi, je na to blbej dost,“ zamručel blonďák.
„A co ten váš nesmrtelnej kumpán?“ navrhl Kankurou.
Zetsu to rázně zamítl. „Hidan? Co by dělal mezi neživejma sochama? On by spíš potřeboval nějakej chrám,“ mínil.
„Tak to by se mu u nás nelíbilo,“ rozesmála se zrzka. „Jen samý kříže a řeči o lásce.“
Zelený ninja se zakuckal a bylo mu důrazně doporučeno, aby se pakoval do koupelny.
„Kdyby tam byl Tobi, jedna velká starost by byla z krku,“ vzdychla dívka.
„Mýlíš se! Tím by všechno špatný teprve začalo. Zatraceně! Proč jsme teď na tom trpaslíkovi všichni závislí? Co je tohle za divnej trest?“ bědoval Deidara.
Ashley se rozchechtala naplno a se slovy: „Na!“ vrazila blonďáčkovi do ruky misku s popcornem.
„Měla jsem za to, že se díváš na horor,“ podivila se její matka, která se právě vrátila z koupelny, kde si dopřávala lázeň. „A potom ten svinčík ukliď, ano?“
„Rozkaz!“ vypískla zrzka.
„Horor?“ zpozorněl Gaara a zjevil se těsně za rusovláskou, která se příšerně lekla.
„Z té televize jednou zblbneš,“ dostalo se jí ponaučení od matky, než zmizela v kuchyni. Děvče se naštvalo a začalo se s klukem z Písečné prát.

Uzumaki ráno vzbudil Kimberly dost nevybíravým způsobem. Sakura už pár dní spala v obývacím pokoji. Lee ze sebe dělal drsňáka, odmítl deku a ulehl na koberec. Kabuto v podkroví pohodlím zrovna netrpěl.
„Udělej snídani!“ houkl Naruto černovlásce do ucha.
„Jaj!“ Kim vylítla jak čertík z krabičky, rozhodila rukama a přitom praštila ninju do nosu. S očima ještě napůl zalepenýma sešla po schodech dolů, ale neustále se přidržovala zábradlí. Unaveně pohlédla na až příliš čilého Rocka Leeho, který v rohu obývacího pokoje dělal sklapovačky.
„Pošta! Noviny jsou tady!“ vřískla Janett ze zahrady.
Jestli začne napodobovat toho zelenýho nadšence, něčím ji zaškrtím. Pomyslela si zdrceně a znovu zabloudila pohledem k chlapci s nesmírně tlustým obočím. „Ty seš vážně magor, Lee.“ Zavrtěla hlavou. Ve stejné chvíli kolem ní proběhla sestra v pyžamu. „Nejdeš do školy?“ podivila se Kimberly. Janett nasadila svůj oblíbený výraz. „Chápu, už zase simuluješ. Takže naval noviny, vlez do postele, já ti udělám čaj…“
„Já chci taky hledat ty animáky!“
„Jenže oni nejsou kreslený!“ vzdychla Kim. „Jsou hrozně nebezpečný, takže do terénu tě nepustím ani náhodou!“
„Proč ne?“
„Jak jen ti to vysvětlit… tak například všichni ti chlápci černopláštníci jsou nájemný zabijáci a ten kluk v bílý košili k tomu taky nemá daleko.“
„No páni!“ Janett se chvíli divila a pak začala sestře mávat novinami před nosem. „Koukni se na hlavní stranu! Ta holka vypadá jako ty!“
Kim jí vyškubla tiskovinu z ruky. „Sakra!“
„Dobré ráno!“ zívla mladá růžovláska.
„Zdravím, Sakuro.“
Janett se okamžitě chytla sestřiny ruky, aby zas mohla spatřit ty divné návštěvníky.
„Umírám hladem, dattebayo!“ ozvalo se z horního patra.
„To nejsi schopnej udělat si snídani sám?“ zařvala Kimberly na Naruta, ale vzápětí ztuhla. Ty jsi vážně úplně pitomá! Copak už si nepamatuješ, jak to dopadlo minule?
„Stalo se něco?“ Sakura hleděla na fotografii na titulní straně novin.
„Někdo mě viděl. Tu záležitost s „lovem“ Deidary.“ Pohlédla na snímek děvčete, které se ohlíží za sebe, ale pohybuje se tak rychle, že bylo štěstí, že fotka nebyla rozmazána celá.
„Dones nůžky, Janett! Toho článku se musíme zbavit, než to uvidí máma.“
„Budeš muset být opatrnější,“ hlesla Sakura.
„To ale není tak jednoduchý,“ vzdychla Kimberly.

Černovláska a zrzka se nemohly dočkat, až konečně skončí otravné vyučování. Měly co dělat, aby záměrně nevyrušovaly. Učitelé byli už tak dost rozladění, když plánovaná exkurze odpadla a oni museli narychlo vymýšlet náhradní program.
„Kdy už to skončí?“ šeptala Ashley, jak už hrozně chtěla vypadnout ze školy a začít opět hledat.

Ninja v černém plášti s červenými mraky, ve kterém mu muselo být příšerné horko, pobíhal po městě a všímal si každého podezřelého blonďatého stvoření. Právě si se svým týmovým kolegou z Akatsuki spletl dvě dívky. Utíkal k nim, div se přitom nepřerazil a povykoval u toho jak malé děcko. „Deidaro-senpai! Zetsu-san!“
Jedna z dívek zavrávorala, měla pocit, že do ní někdo strčil. „Co to bylo? Tys do mě strčila?“
„Já?“ Dvě ženy se začaly hádat, Tobi posmutněl. Zatím neměl štěstí.

„Janett dostala instrukce. Uklidit předsíň, ohlídat barák, nakrmit Kabuta…“
„Trochu divný, když ho neuvidí, ne?“ rýpla si do kamarádky zrzka.
„Tak to jsem nedomyslela. Možná ho budem muset chytat nanovo,“ mávla rukou Kim.
„Kdy už začneme?“ Lee se neustále dožadoval nějaké akce, Naruto se k němu po chvíli váhání přidal.
„Nechala jsem písečný brášky doma. Netušila jsem, jestli se budou Zetsu s Deidarou chovat slušně,“ dodala Ashley na vysvětlenou. „Mám trochu obavy, protože je to už pár dní, co je Peabodyová klidná. Až nezvykle klidná, jestli mi rozumíš,“ ztišila malinko hlas.
„Čekáš útok?“
„Něco se semele. Ale to je teďka vedlejší.“

Nedaleko muzea se děvčata rozloučila se Sakurou, Leem a Narutem. „Tady je mapa, a když někoho najdete, zadržte ho a hnedka to hlaste.“
„Provedeme,“ uchechtla se Sakura.
„Rozkazuje jak Kakashi sensei,“ zabručel Naruto.
„Ó! Hurá, jdeme na to!“ vykřikl Lee, až si obě dívky musely zakrýt uši.
Kim se dnes opět podařilo ovládnout Byakugan. Sotva ninjové zmizeli za rohem, vybídla ji Ashley, ať zrentgenuje budovu. „Je tam nějaká šmouha,“ povzdychla si černovláska. „Hinata by to určitě měla na jeden zátah, ale já se prostě potřebuju dostat blíž. Co budem dělat?“ obrátila se na rusovlásku.
„Tvoje kámoška sice nemá žádnou úžasnou nadpřirozenou moc, ale umí to s převleky. Protože…“
„Protože vždycky toužila hrát ve filmu. Nevytahuj tu historku, Ash, prosím.“
„Jak dlouho ti to jutsu asi tak vydrží?“ zeptala se zrzka s předstíraným vztekem.
„Do večera,“ špitla Kim.

Do hodiny se objevily na stejném místě, vklouzly za roh, kde Ashley přestrojila Kimberly za vědmu, na hlavu jí uvázala šátek. Oči s Byakuganem zakryly tmavé sluneční brýle. Kráčely důstojně až ke vchodovým dveřím, než je zadržel hlídač. „Tam nesmíte!“
Zastavily se a jako na povel cudně hleděly do země. Pak se zrzka s rozcuchanými vlasy a nalíčenýma očima, díky kterým vypadala starší, usmála. „Jsme spiritistky, vážený. A ze zpráv jsme se dozvěděly o vašem drobném problému.“
Podezřívavě si je prohlížel.
„Madam… mohla byste?“ Ashley strčila do Kim, která sňala brýle, odhalila velice zvláštní barvu očí, muž zůstal stát na místě jako přikovaný. „Něco tam vidím…“ Kim v dlouhém pestrobarevném plášti se malinko zavlnila v bocích. „Nečistá síla, ano…“
„Co to znamená?“ zakoktal se hlídač.
„Že tady máte ducha.“
„Nejste vy dvě nějaké mladé?“ zapochyboval.
„To je díky našemu vzrůstu. Málokdo uvěří, že už je nám přes dvacet.“ Rusovláska opravdu dokázala chytře využít své výmluvnosti.
Kim si opět nasadila brýle. „Jednejte rychle, může vám tu napáchat skutečně velké škody.“ Nasadila ten nejvážnější výraz, jakého jen byla schopna.
„Hned!“ vyděsil se hlídač a ihned telefonicky sháněl svého nadřízeného.
Ředitel muzea byl podezřívavý, ale na druhou stranu by byl rád, kdyby nemusel objekt uzavírat návštěvníkům. „Nevím, zda bych vám měl umožnit vstup do Síně.“
„Chápu, že máte obavy,“ ozvala se Ashley. „Můžete s námi někoho poslat, abyste měl jistotu, že jsme vám tu nic nezcizili.“
„Není třeba, doprovodím vás až k Síni. Klíče, pane Atkinsi!“ Hlídač mu je okamžitě podal.

Jakmile sestoupili až k oné místnosti, Kimberly opět zaostřila. Vzápětí zůstala stát jako přimražená.
„Jak to tam vypadá?“
„Hi… hi…,“ zakuckala se a už ze sebe nevypravila slovo.
„Je to obzvlášť nebezpečná záležitost, takže nedoporučuji, abyste tam s námi šel. Ovšem k vymítání ducha budeme potřebovat nějaký čas. Nemějte obavy, vše potřebné máme v tomto kufříku,“ poklepala zrzka na své neobvyklé zavazadlo.
Byly vpuštěny dovnitř, Kim sňala brýle a přikrčila se u stěny.
„Je tu Hidan, že jo?“ promluvila Ashley svým normálním hlasem.
Černovláska přikývla. Netrvalo dlouho a obě spatřily nesmrtelného ninju, jak buší svou kosou do stěny. Zaslechl slabé vyjeknutí a prudce se otočil.
„Další maškary do sbírky.“ Zkroutil obličej do neidentifikovatelného šklebu.
„Jashine, to je ale zabedněnec!“ rýpla si Ashley.
„Cože?“ zpozorněl. „Vy mě vidíte? Co jste ksakru zač?“
Kim na něj upřela pohled, který ho provrtal skrz naskrz. Byakugan na ninju udělal dojem. „Řeknu tři slova, poslouchej pozorně. Itachi… Deidara… Zetsu. Když půjdeš s námi, všechny je uvidíš.“
„To jsou kecy!“ zavrčel Hidan.
Zrzka přiskočila k černovlásce a odhalila jí krk, dívka se k ninjovi otočila zády. „Vidíš tu značku? Nemáš na ruce nějaký symbol, který se podobá slunci?“ pokračovala Kimberly a Hidanův údiv neznal mezí.
„Co za to, když s váma půjdu bez kladení odporu?“ zeptal se nakonec.
„Pro začátek halda dobrýho jídla a sekání s přáteli z Akatsuki.“
„Hm.“ Stále váhal.
Kim se postavila doprostřed místnost, začala se prapodivně kroutit a vykřikovat slova, kterým nerozuměla ani ona sama. Rusovláska mezitím vysvětlovala nesmrtelnému ninjovi, co se děje.
„Zaklínám tě, zlovolný duchu! Silou, kterou mi propůjčila bohyně nebes, tě vyháním z tohoto místa! Odejdi v pokoji!“ Pak se ovšem nečekaně poroučela k zemi, protože si přišlápla plášť. Hidanovi tekly slzy, ještě když ty dvě následoval na chodbu.
„Jak to dopadlo?“
„Pro začátek zkuste zítra nechat dovnitř vstoupit návštěvníky, ale nejdříve zakryjte tu hroznou díru ve zdi,“ prohlásila Kim moudře, zatímco Hidan stojící za ní se prohýbal smíchy.
„Co žádáte na oplátku? Smím znát vaše jména?“
„Nic za to nechceme, neobtěžujte se s odměnou. Madam i já bychom rády zůstaly v anonymitě, pokud vám to nevadí. Všechna ta publicita by ještě mohla člověku stoupnout do hlavy.“
Ředitel je s mnoha díky vyprovodil před vchod. Uklonily se a vzdálily se. Schovaly se v nejbližším koutě, kde se odmaskovaly. Mise byla splněna.

Ashley byla už úplně vyčerpaná, ale přinutila se nesmrtelnému ninjovi s obrovskou kosou otevřít domovní dveře. „Příště… buď opatrnější… ty lidi v podzemce se moc netvářili, když jsi prorazil to okno.“ Vlasy měla zcuchané, vypadala jako divoženka. Ohlédla se a spatřila na zápraží protějšího domu paní Peabodyovou.
„Z tebe a tý černovlasý se fakt prohýbám smíchy. Jste rozený nemehla!“ chechtal se bělovlasý ninja.

Vešli do obývacího pokoje. „Hidan!“ Zetsuovi samým překvapením zaskočilo kuřecí stehno a teď se chudák dusil.
„Ne! Už zase!“ bědoval Gaara nad představou, že se té slizké masožravky bude muset znovu dotknout, načež nutil Zetsua, aby ono osudné sousto vyplivl.
„Na koberec ne!“ vyjekla Ashley, bylo však příliš pozdě.
Nesmrtelný si z toho nic nedělal. Setřel z obličeje slzy, které mu způsobil smích, a prohlásil, že když je tu taková prča, asi tu zůstane.
„Mamka se ještě nevrátila?“
Červenovlasý zavrtěl hlavou.
„Aha, tak to asi zase pracuje přes čas.“ Rozhlédla se po místnosti. „A kdepak máte zbytek?“
Gaara se zaškaredil a mávnul rukou směrem ke kuchyni. „To uvidíš sama.“
Zděšeně polkla a rozběhla se do kuchyně. Zůstala stát ve dveřích. Kankurou na sobě tentokrát neměl kostým, kousky Karasu poletovaly ve vzduchu a vrhaly se na zeleninu. Deidara v bílé zástěře se oháněl pánvičkou, na které se smažila vajíčka, a po tváři mu stékalo něco červeného. „Jo, připravit pořádnou večeři, tomu se říká umění.“ Spokojeně se zašklebil, otočil se, spatřil Ashley stát ve dveřích, cukl rukou a vajíčka mu vylétla z pánve. Zachytil je na poslední chvíli a poté nasadil svůj oblíbený nevinný výraz.
„Co to tu vyvádíte?“
Kankurou se ohlédl a usmál se. „Večeře bude za chvíli na stole. Doufám, že si dáš s námi.“
„Nebejvají náhodou tvý loutky obvykle napuštěný jedem?“ zapochybovala.
„Co s tebou bydlím, není potřeba tuhle techniku používat. Všechny tři jsou pořádně umyté. Nemusíš mít strach.“
Začala se smát. „Jak jste se vůbec v té kuchyni zorientovali?“
„No to víš, tomu se říká přirozenej talent,“ zachechtal se Deidara a očka mu svítila. „Akatsuki mají přece dovolenou, ne?“ mrkl na ni.
„Dobře, tak udělejte ještě jednu porci navíc. Přivedla jsem Hidana.“ Podívala se na hodinky a dodala: „Ale hoďte sebou, mamka může každou chvíli přijít.“
Vrátila se do obývacího pokoje, kde se teď dva ninjové prohýbali smíchy a jeden se opíral o druhého.
„Co je tu k smíchu?“ Zrzka nevěděla, kterého z těch dvou vytrestat dřív.
„Hidan mi vyprávěl, jak jste… co že to údajně dělaly?“
„Vymýtaly duchy,“ pleskl ho bělovlasý do zad.
„Moc vtipný. Ale jsem ráda, že ta tvá ničivá nálada tě neopustila, Hidane. Bez toho bychom tě jen těžko našli.“
„Dej na mě, kámo. Tahle holka je hodnější než ta druhá,“ pošeptal Zetsu Hidanovi do ucha.
„Pojďte jíst!“ Deidara a Kankurou začali servírovat.

Staré paní Peabodyové nešlo do hlavy, proč se případem malé Ashley nezabývá ona věhlasná lékařka. Přece jen se chová čím dál divněji. Teď právě stařenka svírala v ruce telefon a čekala, až ji přepojí. „U telefonu Gréta Peabodyová, ano. Chtěla jsem se zeptat na děvče jménem Ashley Sommersová.“
Lékařka na příjmu se zarazila. „Nechápu to. Zdá se, že ten případ ještě nebyl vyřízen. Děkuji za zavolání, paní Peabodyová.“

Sakura, Lee a Naruto dorazili ke Kimberly domů naprosto zchvácení. „Jak to šlo?“
Růžovlasá se nadechla a pak to přišlo. „Pátrání probíhalo dobře, dokud se nám neztratil Naruto. Pak jsme upustili od hledání a ohlíželi se po něm.“
„A kde byl?“
„Civěl skrz okno na nějakého chlápka, co zrovna dělal nudle.“
„Ty jsi ale hrozná práskačka, Sakuro-chan!“ rozzlobil se Naruto.
„Fajn, hlavně, že jste se vrátili v plném počtu. Tady bylo taky veselo.“ Kim mávla rukou za sebe a trojice si všimla ninji v brýlích, který se cpal jídlem. „Janett zapomněla donést Kabutovi snídani a oběd, takže tu ninja hladověl. Nejdřív jsem se hrozně omlouvala, a abych mu to nějak vynahradila, tak jsem ho propustila na podmínku. Je teda s podivem, že doteď se choval slušně.“ Sakura se zahihňala, Lee se k ninjovi přiblížil a začal ho okukovat, Naruto trucoval v rohu. Nic nového pod sluncem.

Sasuke se uprostřed noci přikradl k černovlásčinu domu. Chtěl jen ohlásit, jak pokračuje pátrání. Netušil, že jeho bratr měl stejný nápad a právě nyní stojí na opačné straně budovy. Jak jednoduché bylo přeskočit plot u sousedů. Oba dva se dotkli značky současně.

Kimberly se zavřenýma očima sáhla po svém nehezkém tetování, spíše po paměti, ze zvyku. Dvě postavy se zhmotnily uprostřed pokoje.
„Co ty tu sakra děláš?“
„Podávám hlášení, co myslíš?“ Itachi se usmíval, což jeho bratra přivádělo k šílenství.
„Tak můžeš vypadnout, protože já to udělám první!“
Začali se hádat. Kimberly se otočila na bok a přitiskla se blíž ke spícímu Narutovi. „Jestli se chcete mermomocí zabít, jděte s tím na balkón,“ zamumlala.
Povyk ustal. Spokojeně se zachumlala do peřin, ale její dřímání dlouho netrvalo. Ze spaní ji vytrhl zvuk katan bijících o sebe. „Co jsem to jenom provedla?“ zaúpěla, v mžiku byla na nohou a utíkala k terase. Bratři se po sobě vrhli, z paží tekla krev, přes jejich rychlost nebylo možné poznat, kdo stojí na které straně. Oba sípali a bojovali skutečně na život a na smrt.
„Dost! Přestaňte!“ rozkřikla se černovláska a vrhla se mezi ně. Do toho výkřiku dala veškeré své emoce a podařilo se jí zaktivovat pečeť a transportovat ty dva rozdychtěné ninji pryč, než došlo k neštěstí. Seděla uprostřed terasy, jen v noční košili, a hlasitě vzlykala. Matka k ní doběhla a položila jí ruku na rameno. „Co se děje, Kim?“
„Mami… asi jsem… náměsíčná.“ Přitiskla se k ní a chvíli zůstala v tom teplém mateřském objetí. Musí zůstat silná.