Každý začátek je těžký - 19. kapitola - Docela nevinný flirt

Konan seděla u Itachiho lůžka a nepřestávala se mračit. „Stalo se něco?“ odvážil se zeptat.
„Ty!“ zajíkala se vztekem. „Ty tu ležíš jak lazar a užíváš si mý lásky a péče. Kdyby se stalo něco takovýho mně, do jednoho byste se na mě vykašlali!“
„Tak jdi pryč, ne?“ Nechápal, proč se rozhodla u něj sedět, když ho nesnáší kvůli tomu, co se stalo.
„K čemu by to bylo?“ namítla. „Tohle vypij a přestane tě bolet hlava.“
Upil trochu z té páchnoucí tekutiny. Nechtěl dávat najevo svůj názor, tak jen poděkoval.

Deidara se Sasorim trénovali usilovně s krátkými přestávkami ještě zhruba týden, aby dohnali ostatní. Zbylí Akatsuki to s jásotem uvítali a volno si každý z nich užil po svém.

Schylovalo se k dalšímu hromadnému tréninku. „Tak jak to vypadá?“ vyptával se Pein s neskrývanou zvědavostí.
„Myslím, že fázi jedna už máme za sebou,“ prohlásil Sasori.
„Takže nejspíš přejdeme k fázi číslo dvě,“ dodal Deidara.
„Výborně. Jsem skutečně potěšen.“
Ninji ani moc nepřekvapilo, když jim jejich dva „učitelé“ oznámili, že je mezi sebou prohází, aby si vyzkoušeli i spolupráci v cizím týmu. „Dáme ti vybrat partnera, Itachi, ale vybereme ti styl.“
„Hm. A jaký je výběr?“ zívl.
„Můžeš zvolit buď Hidana, nebo Konan. Necháme to na tobě.“
Uchiha se nakonec rozhodl to risknout. „Beru si Konan!“
„Cože?“ divil se Hidan, ale pak nad tím jen mávl rukou. Všechno nasvědčuje tomu, že Uchiha začal měknout, protože v téhle sestavě si o prohru vyloženě koleduje. Zetsu zvolil za partnera Kakuzu.
„Už jste dost zkušení, tak si sami zvolíte taktiku. Podmínky jsou následující – Itachi, vy jste obránci, zakázáno je ninjutsu. Zetsu, vy jako útočníci smíte používat pouze zbraně,“ vysvětlil jim Deidara, čtveřice neměla námitky.

„Zdá se, že ti asi budu na obtíž,“ řekla Konan a styděla se.
„Stačí, když ty dva nějak zabavíš a já se je zatím pokusím dostat svým genjutsu. Zvládneme to, akorát se musíš přestat bát.“ Snažil se, aby jeho hlas zněl povzbudivě a přitom to byl on, kdo se pokoušel zahnat strach. Byl u ní tak blízko, téměř se jí dotýkal a jeho touha se opět začínala projevovat. Modrovláska zavřela oči, zhluboka se nadechla a pak se uklidnila.
„Je čas jít.“ Zvedl ji ze země.

Oba učitelé už byli na svých místech. Kisame hlasitě povzbuzoval Itachiho tým, Hidan se šklebil. Zetsu si brousil zuby na vítězství, tentokrát jsou jejich šance skutečně velké.
„Můžete začít!“ zavolal na ně ze vzduchu Deidara. Dva ninjové se okamžitě chopili zbraní a vyrazili do útoku. Konan po nich vrhala kunaie, když se dostali už moc blízko. Itachi měl radost, zatím vše vycházelo podle plánu. Ale počkat! Kam zmizel Zetsu? „Sharingan!“ sykl a pokoušel se zjistit jeho polohu. Kakuzu se stáhl, Konan držela v ruce zbraň a mračila se, rozhlížela se po svém nepříteli a bylo na ní vidět, že je nervózní.
Náhle ze slepého místa někdo neviditelný vrhl pět kunaiů. Itachi ten pohyb zachytil, byly nasměrovány na modrovlásku. Toho si ale Konan nikdy nemůže všimnout! Zvýšil rychlost a doslova na poslední chvíli ji strhl k zemi, zbraně proletěly nad nimi a zastavily se až po nárazu do kamene. Zetsu a Kakuzu už dobíhali k nim. Nevěřícně zírali na ženu přimáčknutou k zemi a ninju, který ji líbal, to bylo jasné od pohledu. Zbylí členové je pozorovali s pusou dokořán.
Odtrhli se od sebe. Itachiho oči byly hluboké, černé a laskavé, Konaniny se podivně leskly. Brzy se ale vzpamatovala. „To sis dovolil hodně, Uchiho!“ Musel jí uhýbat, protože se mu pokoušela zasadit ránu.
„Au! Konan, nech toho já… dyť Zetsu tě málem trefil!“ Ani veškerá jeho obratnost mu nepomohla. Modrovláska se jen tak snadno nevzdala…

Večer v sídle čekalo několik ninjů, až se jejich druh probudí. Tělo měl samou modřinu a vyloženě se báli jeho reakce, až zjistí, co se vlastně stalo.
„Proč tu sedíte?“ nechápal.
„No, víš… chtěli jsme vědět, jestli jsi úplně v pořádku.“ Deidara uhnul pohledem.
„A neměl bych být?“ namíchl se Itachi.
„Vypadá, že mu nic není. Paměť má, takže se nestalo nic horšího, než že je samá modřina,“ mínil Sasori.
Uchiha se zvedl a šel se podívat do zrcadla. „Já teda vypadám!“ prohlásil, nějak mu to ale nešlo z hlavy.
„Jo. Fakt se docela parádně rozjela, museli jsme jí od tebe odtrhnout a držet jí, aby tě nedorazila.“
„Taková spousta energie. Docela by mě zajímalo, kde ji měla celou dobu schovanou?“ smál se Hidan.
„A jinak… jaký to bylo?“ zašklebil se Deidara.
„Myslíš ten polibek? Sladký… ale za tohle to nejspíš vážně nestálo!“ Mávl rukou a ninjům začínalo všechno pomalu docházet.
„Tys to celou dobu plánoval? Tak to ti Zetsu pěkně nahrál!“
„Přemýšlím, proč se tak zachovala. Je přece bez závazků a… ale tohle tady nebudu řešit! Díky za pomoc, ale teďka zmizte!“ Když osaměl, přejel prstem po rtech a usmál se. „Myslím, že tentokrát jsem se zmýlil. Rozhodně to stálo za námahu!“ Začal se hlasitě smát.