Loutkař XV. - konec :)

No konec je takovej divnej :D

Maira seděla na židly v kanceláři Kazekage a kolem ní postávalo několik osob. Jen na pohovce v rohu odpčíval Kankurou, který byl stále v bezvědomí. Temari po něm starostlivě pokukovala.
„Neboj bude v pořádku. Přibližně za dvě hodiny bude otravnej jako dřív.“ Maira byla nervózní. Nesnášela, když na ní vyselo tolik pohledů. Slova se chopil Gaara.
„Naruto předpokládám, že tohle je ta osoba na kterou jsme čeklali v lese.“ Oslovený puze kývl.
„No dobře. Docela rád bych si poslechl, co se vlastně stalo. Nějak tomu nerozumím. Proč jsme se s tebou měli sejít? Přece jenom, zatkli tě jako únosce.“
„Nikoho sem neunesla.“
„Tak povídej.“
„bylajsem na cestě přes poušť do země ohně. Začalo se stmívat, když jsem na zemi uviděla ležet nějakýho kluka. Byl docela vážně zraněný a v bezvědomí. měla jsem v úmyslu mu pomoct, počkat až se probere a pak ho nechat jít. Probral se za pár hodin. Ale.... nic si nepamatoval. Nevěděl kado je, odkud je, ani co se stao. tak jsem ho vzala sebou. Myslel jsem, že by bylo nebezpečné nechat ho tam smotnýho když o sobě nic neví. Cestovali jsme spolu a dostali se blízko Listové. Chtěla jsem se zase podívat domů a Naruto mi řekl, co se stalo. Vracela jsem se zpátky za Sasorim, který na mě čekal v našem úkrytu a vysvětlila mu to co jsem zjistila. Chtěla jsem se s váma sejít abych vám to všechno vysvětlila a on se mohl vrátit domů. Zbytek už nejspíš znáte.“ Když Maira skončila probral se Kankurou. Zřejmě ho bolela hlava neboť se za ní držel. Podíval se na Mairu a měl co dělat aby nevyletěl z kůže.
„Kankurou uklidni se. Všechno je úplně jinak. Možná by jsme měli dojít pro Sasoriho.“ Temari vysvětlovala Kankurovi co se stalo zatímco Gaara došel pro svého synovce. Vrátili se spolu za několik minut. Sasori nervózně pokukoval po ostatních a stoupl si za Mairu.
„Mairo kdo jsou ti lidé?“ Zašeptal.
„Eh... Ten,c o pro tebe přišel je Gaara, kazekage a tvůj strýc. To protivný co leží na pohovce je tvůj otec. Ta blondýnka u něj je Temari, tvoje teta. A jinak tohle jsou. Hokage Uzumaki Naruto, Aburame Shino, Inuzuka Kiba s Akamaru, Akimichi Chouji, Yamanaka Ino, Hyuuga Neji, Hyuuga Hinata, Rock Lee, Haruno Sakura, Nara Shikamaru, Sai, Konohamaru a Moegi.“ Sasori si je všechny po jednom prohlížel.
„Ty si vážně nic nepamatuješ?“ Temari si stoupla před něj a Sasori jen zakroutil hlavou.
„Mairo.. támhleten je ti nějak podobnej.“
„Sasori. Pamatujš, jak jsem ti vyprávěla o člověku, co mě vychoval?“
„Myslíš tvýho bratra?“
„Jo. On je můj bratr.“ Pomalým krokem se k němu přibližovala až stáli jen kousek od sebe. Pohlédla mu do očí a nevěděla co má dělat. Neviděli se tak dlouho. Bez zbytečných slov ji Shikamaru objal. Všichni je pozorovali a na několika tvářích ta dojemná scéna vyvolala úsměv.
„Ani nevíš jak rád tě vidím, sestřičko.“ za několik málo okamžiků se otevřely dveře. Všechny hlavy se otočili tím směrem. Ale co všechny překvalpilo nebyla osoba ve dveřích, ale Sasori.
„Mami“ řekl jenom.
„Sasori, jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“ k údivu všech stačil Sasorimu jediný pohled na svou matku a pomalu se mu vracela paměť. Teď už byl všichni spokojení.

O několi hodin později.
Všicni shinobi z Listové se chystali vyrazit na cestu domu. Loučili se postupně se všemi známými. Kankurou a Sasori došla za Mairou.
„Chci se ti omluvit.“
„Nemáš za co se omlouvat, ale stejně tě vžycky složim na lopatky.“ zasmála se a Kankurou zrudl jako rajče a radši odešel.
„Mairo, já.. děkuju.“
„Rádo se stalo. Snad se ještě někdy potkáme.“
„To určitě.“ Rozloučili se spo.u a Maira doháněla ostátní kteří už byly napřed. Po několika metrech se ještě zastavila a ohlédla se. Pak už se vydala na cestu. Konečně šla domů.

The end

Velké díky patří Akasuna no Pilika za pomoc při vkládání obrázku děkuju moooc :-)