Každý začátek je těžký - 17. kapitola - Sasori vůdcem skupiny

Venku už byla hluboká noc. Na stole hořela jediná svíčka. „Teď máš poslední možnost dát mi sbohem, Deidaro,“ povzdychl si loutkář.
„Nerozumím. Proč bych to dělal?“
„Nejspíš se zítra s Uchihou navzájem pozabíjíme,“ mávl rukou Sasori. „I kdybych já se přinutil ke spolupráci, tak od něj to v žádném případě očekávat nemůžu.“
„Věř mi, to nebude tak zlý!“ usmál se blonďatý ninja. Červenovlasý mladík jenom zavrtěl hlavou a opět vzdychl.

„Prej… lež v klidu, nohy budou do rána ještě ztuhlý! Já ho rozmáznu jak švába.“
„Ale, Itachi, zítra jste přece v týmu spolu. To není nejlepší nápad. Krom toho… on tě určitě nechtěl zranit.“
Uchiha se pořád ještě zlobil, ale aspoň uznal, že má žralok pravdu. „Jedno ti slíbím, Kisame. Zítra na tebe nehodlám útočit.“

Pein sledoval souboj první čtveřice a střídavě bledl a rudnul. Nečekal, že by to mohlo být ještě horší než předešlý den. Nicméně tomu tak bylo.
„Hele, takhle je to dva na jednoho! To se tu mám dřít sám, Uchiho?!“ rozčiloval se Sasori, zatímco odrážel dva ninji, kteří na něj zkoušeli výpady. Deidara se snažil odlákat loutkářovu pozornost, ale neútočil.
„Zatraceně! Bojuj, Itachi!“ křikl na něj Pein.
Druhý souboj nedopadl o moc lépe. Zetsu a Hidan se několikrát nechtěně srazili, ve zbylém čase tři ninjové honili prchající modrovlásku.
„Pauza. Tohle se nedá vydržet! Vracím se do sídla, a asi tak za dvě až tři hodiny přijdu.“ Vůdce odcházel a přitom si neustále něco mumlal.

„Zvrtali jsme to, co?“ mínil Hidan.
„Jo, šeptá. To dělá vždycky, když je extra naštvanej,“ přitakal Kakuzu.
„Je to hrozný. Nikdy se nezlepším!“ bědovala Konan.
Deidara ležel opřený o balvan s rukama za hlavou. Loutkář relaxoval, ale co chvíli po někom střelil vražedným pohledem. „Sakra! Tolik jsem se snažil ho respektovat… a bylo to k ničemu! Co by ještě chtěl?!“
„Klid, Mistře Sasori. Prostě se jen nemáte rádi.“
„To máš pravdu. Nesnáším toho arogantního a namyšlenýho frajírka!“

Konan si držela ruku na srdci. Byla zničená z toho, že Pein se cítí tak mizerně. „Na té misi mu opravdu záleží, vím to.“
„Problém je ten, že prostě neumíme spolupracovat mezi sebou,“ mínil Zetsu.
„Tak si jednoduše najdeme učitele!“ napadlo modrovlásku.
„Ale kde bys ho chtěla vzít?“ vyptával se Kisame.
„Máme přece Sasoriho, ne?“
„Aha… taky pravda.“ Ninjové se po sobě zaraženě podívali.
Začali se mezi sebou tlumeně domlouvat. „Nikdo teda není proti?“ ujišťovala se Konan. „Fajn, teď ještě musíme přemluvit Itachiho. Kisame, to je tvoje starost.“
Žralok se uklonil a vyrazil splnit úkol.
„Nebudeš mě nabádat k něčemu takovýmu!“
„Dej si říct! Naštvem Šéfa ještě víc a potom budem trpět všichni!“
„Ale my se nepotřebujeme zlepšovat v tomhle ohledu!“ protestoval Uchiha.
„Když ti to říkají všichni okolo, je v tom zřejmě nějaký problém,“ urazil se žralok. „Ale dělej, jak myslíš. Jenže potom to schytám já!“ namíchl se Kisame a odcházel.

„Nevadí. Zkusíme to zvládnout bez něj,“ vzdychla Konan.
Procesí ninjů vykročilo a zastavilo se až před odpočívajícím loutkářem. „Co tu chcete?“ zděsil se.
„Nauč nás to!“
„Co přesně?“
„Jak spolupracovat. Závisí na tom celá naše budoucnost!“
Díval se na ně, přemýšlel, zvažoval možnosti. „Když já nevím…“
„No tak! Sasori, nenech se prosit!“
„Tak dobře,“ souhlasil loutkář. „Ale napadlo vás vůbec, jak bysme to měli udělat? Do zítřka bych něco vymyslel. Teď jsem v koncích.“
„V tom nevidím problém,“ usmála se Konan.
Když se Vůdce vrátil, byli připraveni k odchodu. Uznal, že dnes už to nemá cenu.

„Hned po večeři se zvedli, někam se zašili a víc nevím. Už jen to, že s sebou nesli ty jejich barvičky,“ vysvětloval Hidan Deidarovu a Sasoriho nepřítomnost v obývacím pokoji. Hledaní mezitím vymýšleli taktiku pro zítřejší výuku. Blonďatý ninja se ukázal jako skutečně bystrý a chápavý žák. „Vymysleli jsme celkem šest různých taktik. Jsem zvědavý, jestli to zítra půjde.“
„To i já,“ ušklíbl se Sasori. „Chceš útočnou nebo obranou skupinu? Samozřejmě se budeme střídat, ale pro první souboj tě nechám vybrat.“
„V tom případě útočnou,“ zašklebil se Deidara. „Myslím si ale, že se budou hodně divit, až zjistí, že místo jednoho učitele mají dva,“ uchechtl se.
„Zítra se to hodí. Šéf má údajně spoustu papírování, tak se o nás starat nebude. Vymluvíme se, že se jdeme projít.“
„Domluveno. Jsem na to vážně zvědavý.“

Na smluvené místo se všichni pokoušeli dostat naprosto nenápadně. Vytratili se, jakmile se Šéf zamkl ve své pracovně. „Jste tu všichni? Dobrá, tak můžeme začít.“
Uchiha je doběhl. „Na mě jste zapomněli!“
„Jdeš právě včas!“ usmál se Deidara.
„Včera jsme vymezili tři útočné taktiky a trojici obranných strategií…,“ začal Sasori s vysvětlováním. „Jednu skupinu budu cvičit já, druhou Deidara. Každý z nás chvíli trénuje dvojici, zbytek se bude dívat a hodnotit. Začneme s těmi nejjednoduššími postupy. Kdo teda chce obranu a kdo útok?“
Itachi a Kisame s remcáním následovali blonďáčka na druhou stranu údolí. Sasorimu zůstala na krku Konan se Zetsuem.
„Kdybyste nás náhodou hledali, dáváme si šlofíka!“ zavolal na ně Kakuzu a s Hidanem odešli na bezpečnější místo.

Uchihovi se to celé nějak nezdálo. „Jak si mám být jistý, že ty tomu rozumíš?“
„Kisame, prosím tě, řekni mu, co už jsem si všechno musel vytrpět!“ Žralok se nenechal dvakrát pobízet a začal Itachimu popisovat, jak s Deidarou tvrdě trénovali.
„Hm. Dobře, tak já to teda uznávám!“ rezignoval nakonec černovlasý mladík a zaposlouchal se do blonďáčkova výkladu.

Sasori si lámal hlavu se svými svěřenci. „Co mám s váma dělat?“
„Něco řekni, poslechneme tě.“
„To jsem rád, Zetsu, ale to nestačí.“
„Tak projdeme znova taktiku!“ navrhla Konan.
„To je právě to. Itachi a Kisame budou útočit zbraněmi a snažit se k vám dostat co nejblíž, zatímco je budete odrážet. Vidím to takhle…“ Sehnuli se k němu, aby lépe slyšeli. O několik minut později už začalo opravdové cvičení.
Sasori ovládal chakrou Škorpióna, seděl mu na ocase a vše pozoroval z výšky. „Zetsu, těchhle pastí by si všiml i slepej! Do toho slizu ti dobrovolně nevlezou!“ Kanibal přikývl a začal vymýšlet jiné jutsu. Loutkáři chvíli trvalo, než z modrovlásky vytáhl, jaké techniky ovládá. Teď si je zkoušela v pozadí.

Deidara sledoval svou dvojici ze hřbetu velkého jílového opeřence. „Další várka! Házím, uhýbejte!“ Kisame s Itachim se snažili vyhnout nebezpečným bombičkám.
„Tenhle trénink je drsnej až příliš!“ Uchiha skřípal zuby. Jejich učitel si to viditelně užíval.

Vše bylo připraveno. „Kakuzu, Hidane! Už můžete!“ Poslední dvojice se na souboj těšila a hned si hledala pohodlná místa k sezení.
„Jsi připravena, Konan?“ Zetsu na ni povzbudivě mrkl. Přikývla.
„Můžu používat Sharingan?“ ujišťoval se Uchiha.
„To je povoleno. Ale nesmíš dělat žádné ninjutsu ani genjutsu.“
„Vždyť já vím, Deidaro,“ zavrčel a připravil se.

Modrovláska stála úplně vzadu. Zetsu zaujal postoj ninji, který se statečně postavil do cesty útočníkům. Žralok se svým parťákem sevřeli kunaie a vyrazili do útoku. Zelený ninja rychle zformoval pečetě a z půdy vyrazily úponky.
„Zpátky, Kisame!“ Oba uskočili stranou, aby se vyhnuli nebezpečným rostlinkám. Deidara ukázal Sasorimu zdvižený palec. Zetsu udělal obrannou zeď za pomoci svých rostlinek.
„Je to na tobě!“ mrkl Itachi na žraloka. Ten neváhal a prorazil Zetsuovu obranu Samehadou.
„Fakt se snaží!“ křikl na blonďáka Sasori.
„Jo! Dělají nám radost!“ souhlasil Deidara.
Na modrovlásku se řítily kunaie a shurikeny. Zetsu se před ni vrhl a zbraně odrazil.
„Zatraceně. Ta jejich obrana je fakt dobrá!“ zaklel Itachi.
„Na co čekáš, Konan? Skonči to!“ křikl na mladou ženu loutkář. Její rysy ztvrdly. Nechala z jednoho místa vyletět papírové vlaštovky, zatímco Zetsu blokoval útoky těch dvou. Papír se proměnil v nebezpečnou zbraň a pořezal oba ninji. Svalili se na zem a snažili se zastavit krvácení. Konan nevěřícně zírala před sebe. „Já… porazila ty dva.“
Zetsu se k ní vrhl, chytl ji v pase a zatočil se s ní dokola. „Tys to zvládla! Vítězství je naše!“
„Vedu jedna nula,“ ušklíbl se loutkář.
„Příště tě dostaneme, o tom nepochybuj!“ volal na něj Deidara. „Ale naše kunoichi rozhodně udělala značnej pokrok.“
Sasori se nechal snést za zem a pak vykročil k poraněným se svou příruční lékárničkou.
„Pálí to jak čert. Nevěděl jsem, že je Konan něčeho takového vůbec schopna.“
Červenovlasý obvazoval Itachimu rameno a přitom smutně pokyvoval hlavou. „Byla by z ní skvělá Shinobi, kdyby tolik nepostrádala sebedůvěru.“
„Díky, ale teď už to zvládnu sám.“ Vytrhl mu další obvaz z ruky a soustředil se na pořezanou ruku.
„Tak si říkám, Hidane, že odteďka si budeme muset dávat víc bacha.“ Kakuzu se nehezky zašklebil a jeho zrak se stočil k modrovlásce, které se podlomila kolena.
„Je ti něco?“ Sasori jí okamžitě pomohl vstát.
„Asi… nejsem zvyklá na takový trénink.“ Zakašlala.
„Tak se koukej vzchopit! Přece se nechceš před Šéfem shodit!“
Konan uhnula pohledem. „Ne, to ne.“ Odstrčila ho a pomalu odcházela.

Vůdce dokončil práci a vyšel ven ze dveří. Kolem něj bylo skutečně nezvyklé ticho. Skupinka ninjů právě vcházela do sídla.
„Kdo má hlad, ať prohledá lednici! Já jdu spát!“ houkl na ně loutkář a vytratil se.
Pein přemlouval svůj kručící žaludek, ať ještě chvilku vydrží, a mezitím čekal, až zbylí členové Akatsuki opustí kuchyni.