Splněné přání - 15

Splněné přání - 15

Další díl od Kieko . Doufám, že se bude líbit.

Ráno mě vzbudí nepříjemný drnčivý zvuk budíku, který jsem hned poslala na okružní let po svém pokoji. Po tváři mě lechtají ranní paprsky a chtě nechtě si musím zkřehlými prsty před nimi oči. Unaveně zívnu a přetočím se na druhou stranu. To však byla ona chyba. V domnění, že budu s klidem dál spát, jsem bolestivě dopadla na prkenné podlahy. Rukou poslepu nahmatám polštář, který následně stáhnu dolů a spokojeně si dál ležím. Do zas mě sice studí nepříjemný chlad, ale únava ze včerejšího tréninku je o dost větší. Spánek mi ale nebyl dopřán. Dveře mého pokoje se prudce otevřely a dovnitř jako hurikán vlítla Miya.
Její pohled se logicky stočil na mojí postel, která momentálně zela prázdnotou.
,,Co otravuješ?" Zeptám se nevrle a hlavu schovám do polštáře s marnou snahou zachránit spánek.
,,Lenochu! Je už poledne! Mimo to, když jsi zjistila svojí vrozenou schopnost, musíš ji hodně trénovat."Odbyla mě a vytrhla mi čisťounce bílý polštářek. Teď už jsem neměla na vybranou. S námahou jsem se postavila na ztuhlé nohy, které zdobily četné jizvy.
,,Ty jsi netrénovala do desíti do večera." Kontaktuji a už si to mířím z pokoje rovnou do kuchyně, kam mě táhne kručení žalůdku. Musím potom Miye poděkovat. zahlédla jsem, jak mi ustlala postel v jejím stylu (Čti: Všechno na jednu hromadu. Kdo by se s tím měl otravovat?) Už chápu, proč spí pod stromem. Sejdu schody a objevím se v naší kuchyňce. Jak tak koukám, Risa už je vzhůru a smaží vajíčka na pánvičce od Tefalu, protože chytré věci nenahradíš. Dobře, tohle je sranda...od Tefalu ta pánvička rozhodně nebude. Sednu si ke stolu, kam mi moje kamarádka nachystala snídaňo-oběd.
,,Díky." Řeknu a popadnu chleba s máslem a pomalu žvejkám svůj příděl jídla. Risa kývne na znamení, že není za co a dál se věnuje svému kuchařskému nadání.
,,Katsumi, dneska budeme trénovat spolu." Řekla po chvilce a vajíčka dala na talíř před Miyu, která taky už dorazila.
,,Počkej...takovýhle logický přemýšlení...to je na mě po ránu moc. Vysvětli mi proč." Řekla jsem a do rytmu svých slov jsem si ještě zívla. Risa se posadí ke svému jídlu a dá se do vysvětlování.
,,Protože jsme objevily Kekkei Genkai. Musíme je zdokonalit. Příjdeš?" Otázka je směřována na Miyu, která sklesle dloube do míchaných vajíček.
,,Taky se dočkáš. Jen musíme přijít, co máš za dědičnost a pak jen trénovat a trénovat." Povzbudím Miyu a sama si povzdechnu při slově trénovat. Včera mi dala Sakura vážně zabrat a celé tělo mě bolí ještě teď. I když se učím léčení, nechci plýtvat chakrou na takovou malichernost. Modřiny a jizvy a kdo-ví co ještě se uzdraví samo.
,,Jo...Risa umí vidět budoucnost...a ty?" Zeptala se Miya se zájmem a konečně začala jíst. Šlo na ní vidět, že nálada se jí zlepšila.
,,Rozdělit duši a mysl, následně na to vlézl do cizího těla. Tohle se podobá rodině Yamanaka. Ale já dokážu z toho těla vysát všechnu chakru a životní energii." Vysvětlím ji ve zkratce.
,,Tím může léčit a přitom i bojovat...nedojde ji chakra." Doplní mě Risa, které jsem to pověděla už včera. Chudák holka na mě čekala dlouho do noci. Trénovala jsem sice do desíti, ale byla jsem tak zmohlá, že jsem se domů dostala asi o hodinu a půl později.
,,Chceš názornou ukázku?" Zeptám se Miyi. Rázem jsem celá probuzená a na tváři se mi vytvoří ďábelský úsměv. Miya na mě párkrát mrkla, ale nakonec přeci jen záporně zakroutila hlavou. Asi ji došla ta slova: Vysát životní energii...to pak ten dotyčný zemře.
,,Navíc záleží na mých schopnostech a dovedností, jak dlouho můžu být mimo tělo a kolik chakry vysát." Řekla jsem ještě. Ale to už Risa uklidila ze stolu a hnala nás , aby jsme se převlékly do civilu.
********************
,,Takže...začínáme!" Vykřikla Risa a hodila po mě pár shurikenů. Těm jsem se v pohodě vyhnula. Na oplátku jsem zkoncentrovala charku do ruky a udeřila do země. Díky tréninku od Sakury jsem vytvořila měnší kráter.
Risa vyskočila na strom. Udělala příslušné pečete a na mě se hnalo několik ohnivých koulí. Překvapilo mě, když jsem v nich zahlédla shurkeny. V rychlosti jsem udělala pečetě a ohnivé shurikeny a se zastavili o vodní stěnu.
Takhle to pokračovala ještě dost dlouho. Miya mezitím trénovala vodu a vzduch, ze kterých se pokoušela udělat led.
Asi kolem čtvrté hodiny jsme obě unaveně padly. Risa ležela na zemi a ztěžka oddychovala. Miya seděla ve stínu vyřízená, ale s dobrým pocitem, že se zlepšila. Sebrala jsem poslední síly a s námahou se postavila na nohy. Dopotácela jsem se ke svojí kamarádce. Risa otevřela oči, aby viděla, kdo ji stíní. Při klekla jsem k ní a ruce jí dala na hruď a na čelo. U rukou se mi obějvyla zelená chakra. Trvalo to chvilku a Risa už se mohla posadit.
,,Hmmmm...holky...pamatujete, jak Tsunade říkala něco o zradě?" Zeptala jsem se a pohledem jsem uhla na pařez, který mě v tento moment naprosto uchvátil.
,,Prosím tě...je to blábol. Nic jiného než výmysl." Zamsála se Risa a mávla nad tím rukou. Na tváři se mi objevil nejistý úsměv, kterým jsem nejspíš svoje kámošky o něčem ubezpečila.
,,Riso! Schválně! Dáme si zápas. Kdo vyhraje, zve ostatní na ramen." Vykřikla Miya a postavila se do bojové pozice. Rise se v očích objevili bojové plamínky.
,,Připrav si peněženku!" Odvětila jí a jejich západ na život a na smrt (Čti: Zadarmo nebo zaplatit.) právě začal.
Já jsem se odklidila do stínu stromu a sledovala, jak si ty dvě počínají.
Je mi jasný...že tyhle dvě jsou schopné se navzájem zabít, jen aby neprohrály.
Je mi jasné, že dnešní večeři tudíž platím já.