Angel or devil?

„Sakra!“ zaklela tiše dívka a přitlačila na kartáč, kterým se snažila dostat z rukou zaschlou, rudou krev.
„Zlato? Jdeš už?“ ozvalo se z přízemí jejího domu.
„Ano... už běžím!!“ vykřikla a znovu ponořila ruce do teplé vody. Ta se hned zbarvila do světlejšího odstínu. Ještě chvilku si ruce drhla a pak, teď již sněhově bílé dlaně utřela do sytě růžového ručníku. Rychle vyběhla do vedlejšího pokoje a oblékla si tmavě modré kimono. Spletla si své dlouhé vlasy do úhledného drdolu a seběhla po točitých schodech dolů.
„Páni Hin tobě to sluší!“ usmál se blonďatý muž a podal jí ruku.
„Děkuji Naruto!“ usmála se a společně odešli.
„Jak dlouho tam budeme muset být??“ optala se cestou k centru vesnice.
„Nevím… snad to zase nebude na celou noc!“ vzdychl Naruto. Oba přidali do kroku.

„Óóó, Hokage je konečně tady!!“ vykřikl nějaký chlapec když se Naruto ruku v ruce s Hinatou objevil mezi mnoha lidmi.
„Á velký hokage a jeho mladá paní Uzukami!!“ usmála se růžovovlasá žena a přišla k nim.
„Rád tě vidím, Sakuro!“ usmál se Naruto a políbil jí na tvář.
„Já tebe taky, a tebe samozřejmě taky, Hinato!“ uculila se Sakura.
„Hinato!!!“ vykřikl jakýsi hnědovlasý muž se psem v závěsu.
„Ahoj Kibo!“ usmála se Hinata.
„Naruto? Půjčiš mi ji na chvilku? Chtěl bych jí něco ukázat!“ usmál se Kiba a už ji táhl pryč.
„Musím uznat, že sis vybral dobře! Hinata je pro místo hokageho ženy ideální. Je milá, zábavná, do ničeho se neplete, je hezká, ví kde ,má své místo. Nepije, nekouří a navíc... je z dobré rodiny!“ chválila při pohledu na její milý úsměv Sakura.
„Jo… měl jsem štěstí!“ pousmál se Naruto.
Večer šel dál. Šero vystřídala tma a všichni začínali být veselí. Naruto seděl s mnoha významnými muži a ženami a probíral politické záležitosti.
„V lesích kolem Konohy se začaly objevovat nekalé živly. Všechny cenné zásilky bývají kradeny jakousi partou zlodějíčků… Zrovna dnes navečer ta banda pozabíjela čtyři mé vojáky!“ řekl postarší muž a napil se Sake.
„Vím o tom, Mizukage, avšak… jsem přesvědčen, že to byla náhoda. Nějaký chudák si prostě chtěl přilepšit, to je vše!“ usmál se Naruto.
„Vážně? O tom se můžeme přesvědčit. Pravděpodobně za hodinu by měla těmito lesy projíždět zásilka s mymi penězi,“ usmál se Mizukage.
„Výborně!“ ušklíbl se Naruto.
„Zlato…já půjdu domů… není mi dobře!“ řekla po chvilce Hinata a vstala.
„Aha… no… nemám jít radši s tebou?“ strachoval se Naruto. Hinata jen němě zavrtěla hlavou. Pak se se všemi rozloučila a vydala se k domovu.

Jindy tichou Konohou se nesl křik, zpěv a smích... Na skále nad vesnicí stála postava zahalená v černém plášti. Koukala dolů pod sebe a přemýšlela nad svým životem. Za ní se mihly tři stíny.
„Jdeme, paní?“ ozval se jeden z nich.
Tázaná jen kývla a společně s ostatními zmizela do tmy lesa.
Druhý den…
„Sakra!!“ vykřikl Naruto, když si přečetl zprávu od posla Mizukage.
„Co pak se stalo??“ vylezla Hinata z postele.
„Ten gang… včera ukradl ty peníze!“ vykřikl Naruto a už byl pryč.
Hinata vzdychla, oblékla se a vydala se ven. Běžela přes vesnici a nedbala toho, že na ni mnoho lidí mluví. Doběhla až na okraj vesnice. Stál tam starý sirotčinec. Vběhla dovnitř a zamířila chodbou doleva. Vběhla do jednoho z pokojů, kde se povalovali tři kluci.
„Kare, Mizu, Loeli!!“ vykřikla a zavřela dveře.
„Paní co tu,…“ chtěl začít jeden z nich, ale Hinata ho přerušila.
„Musíme přestat! Už to nemůžeme dělat!! Všichni nás hledají!“ vyštěkla a sedla si vedle chlapců.
„Ale paní… potřebujeme ještě tyhle peníze. Dnes to provést prostě musíme!“ vykřikl jeden z chlapců.
„Mizu… je to moc nebezpečné!“ zavrtěla hlavou Hinata.
„Ale paní… my už jsme to vymysleli!!“ řekl druhý chlapec a podal jí nákresy s popisky. Hinata na ně dlouze koukala.
„Tak fajn… ale je to naposledy…“

Mezitím…

„Vsadím se, že dnes přepadnou naši zásilku. Připravíme tedy past. Schováme nějaké ninji v lese, souhlasíte?“ bouchl do stolu Mizukage.
„Ano… já tam půjdu také! Ta špína musí být odstraněna!“ vydechl Naruto.
Pak začali připravovat plán na zabití gangu.

Hinata přiběhla domů. Rychle uklidila zkrvavený plášť a očistila si rudou katanu. Zanedlouho přišel Naruto.
„Zlato... mám nějakou práci!“ řekl a zase odešel.
Hinata si vzdychla. Měla divný pocit. Něco se stane. Nedokázala ale určit co. Přehodila přes sebe plášť a tajně vyběhla ven. Padla noc a na skále Hokage stála skupinka čtyř lidí.
„Jdeme, paní?“ zeptal se jeden z nich.
Dívka jen přikývla. Všichni běželi lesem. V tichu noci byly slyšet jen tiché výdechy a křupání větviček.
„Máme je tu!“ zašeptal Naruto k Sakuře vedle sebe.
„JDEME!!!“ vykřikla dívka v kápi a vyběhla k vozu před sebou.
Ninjové začali bojovat. Ostří mečů o sebe cinkalo a tichem se ozýval křik umírajících.
„JDEME!!“ vykřikl Naruto a se svou skupinou se vrhl do boje.
„ÁÁÁ!“ vykřikl jeden z chlapců v kápi a sesypal se k zemi.
„Loeli!!!“ vykřikla dívka a chtěla běžet k němu, ale někdo jí zastoupil cestu.
„Do boje!“ vyhrkl Naruto a vytáhl svou katanu.
Dívka na něj chvilku koukala, ale pak také začala bojovat.
Všichni z dívčiny skupiny byli již dávno mrtví. I Narutova skupina ztratila spoustu lidí. On sám ale stále bojoval s onou dívkou. Noc se pomalu střídala se dnem. Dívka věděla, že musí brzy skončit. První sluneční paprsky ozářily Narutovu tvář. Dívka se zastavila uprostřed pohybu.
„Naruto!“ zašeptala.
To byla však její osudová chyba. Naruto na nic nečekal a vrazil jí katanu silnou ránou do břicha. Z dívčiných úst se vydral bolestný sten a její sněhobílá líčka se zbarvila rudou krví. Klekla na kolena a z úst jí vytekl pramínek krve. Zelená tráva pod jejíma nohama se zbarvila do červena a ona padla na záda na tvrdou zem. Naruto se nad ní nahnul, aby ji dorazil, když v tom…
„Hi-hinato?“ vykoktal a koukal do jejích levandulových očí.
„Naruto já… nechtěla jsem to takhle!“ zašeptala Hinata a z očí jí vytryskly slzy.
„Hinato, proč?“ vykřikl Naruto a sesunul se k ní.
Vzal ji do náručí a koukal jí do očí.
„Já… ti tři kluci… Mizukage jim… zabil rodiče. Chtěli se mu pomstít a tak… jsem je učila bojovat. Pak jsi ale rozhodl, že jejich sirotčinec musí být zavřen, protože nemají peníze a já… chtěla jsem jim pomoct.
A tak jsme začali Mizukageho okrádat. Udělali jsme to jen párkrát. Dneska to mělo být naposled, aby měli dost peněz na koupení toho domu. Ale ty… jsi sem přišel… prosím, neměj mi to za zlé. Nechtěla jsem ublížit tobě ani nikomu jinému, jen… věděla jsem, jak se cítí. Bez domova, bez lásky, bez ničeho! Tak jsem se cítila já, než jsem se dala dohromady s tebou!
Chtěla jsem, aby ti tři byli taky šťastní… Navíc… nedokázala jsem už žít v tom všem. Všichni ve mně viděli jen tvou ženu a milou Hinatu. Ale já to chtěla jinak. Chtěla jsem být uznávaná a známá. Jako ty… Ctěla jsem být... já... promiň...“ její hruď už se nezvedla k nádechu.
Byla mrtvá. Narutovi začaly stékat slzy po tváři. Sice se mu to všechno motalo, ale přesto…
„Odpouštím ti… lásko…“