Loutkař VIII.

Byla noc. Gaara s Temari zrovna měli menší pauzu, potřebovali si trochu odpočinout. Pátrali nepřetržitě tři dny. Temari tvrdě spala, když Gaara uslyšel nějaké kroky. Upřel oči na místo, odkud je slyšel. Za okamžik spatřil dvě postavy. Když přišly blíž, poznal v nich Shikamaru a Hinatu.
„Našli jste něco?“ Oba zakroutili hlavou.
„Dívali jsme se všude, kde se dalo, ale nikde jsme nikoho nenašli.“
„Nemohl se přece propadnout do země. Kdo všechno pátrá od vás z Listové?“
„No, většina je zrovna někde na misi mimo vesnici. Byli jsme schopni dát dohromady jen šest týmů po dvou.“
„Aha.“
„A co TenTen? Jak to vzala?“
„Celkem špatně, přece jenom je to první syn. Horší na tom je, že Kankurou o tom eště neví, je na misi. Až to zjistí, stane se z něho nekontrolovatelná střela, která se nezastaví, dokud ho nenajde. Nejspíš někomu vyhlásí válku.“
„Jo, to si dokážu představit.“
V duchu si všichni tři představovali, co udělá Kakurou, až se to dozví. Gaara měl pravdu. Nic by ho nezastavilo. Ticho přerušila Hinata.
„Někdo se blíží.“
„Gaara-sama, ...“ z lesa vyběhl udýchaný ninja. To probudilo Temari.
„Něco jsme našli. Znovu jsme důkladně prohldali místo, kde zmizel a našli jsme tohle.“
Z kapsy vytáhl čelenku se znakem Listové. Všichni na ni nevěřícně koukali. Hlavou se jim honily otázky. Proč čelenka Listové? Jak je do toho zapletená Konoha? Není to nastražená past? Jen Shikamaru měl hlavu úplně prázdnou. Vážně je to ta čelenka, jemu tak známá? Je to vůbec možné? To musí být nějaký omyl. Ale co když ne. Nastalo hrobové ticho.
„Tohle se musí vyřešit. A to co nejdřív.“ zašeptala Temari. Všichni s ní naprosto souhlasili.
„Shikamaru, Hinato, je možné, aby někdo z Listové došel až k tomuhle?“
„Ne!“ odpověděli oba naráz, dál pokračovala jen Hinata.
„Nevěřím, že by někdo z Konohy byl schopen tohohle únosu, pokud zná alespoň trochu Písečnou. Jako zástupce Hokageho mam trochu přehled a nevim o nikom, kdo by to mohl udělat.“ Žádnému z nich to nešlo pochopit. Písečná a Listová jsou spojeny, jejich přátelské vztahy se drží už od, ... no prostě dlouho.
„Někdo jde.“ Než to Hinata stačila doříct, přiřítil se Kankurou.
„Tak co? Už jste ho našli, že tu takhle sedíte jak v debatním kroužku? Kde je?“
„Bože, to je otrava. Ten tu ještě chyběl.“ pomyslel si Shikamaru.
„Kankurou, uklidni se. Ne, ještě jsme ho nenašli, ale děláme co můžeme. A taky...“ Kankurou svého bratra ale neposlouchal.
„Co to je?“ ukázal na čelenku. Jeho výraz byl téměř vražedný.
„Našlo se to na místě, kde zmizel.“
„Děláte si legraci!? Gaaro, vyhlaš Listové válku! Já chci syna zpátky!“ jeho hlas se rozhléhal po celém okolí.
„Bože, on měl Gaara pravdu.“ zašeptal Shikamaru.