New generace 9- "A to je náš syn Minato"....... Nééééééé !!!!!!!!

„Ake..., můžu k tobě?“ zeptá se mě ten krásnej a otravnej kluk, co jsem ho viděla ten první den a pak na skále Hokage.
„No jasně, že jo!“ řeknu s úsměvem a odhrnu si peřinu.
„Jsi tak hezká, Ake...“ řekne a pohladí mě po tváři.
„Díky...“ odpovím.
„Ake...“
„Co je?“
„Musíš vstávat, Ake!“ řekne a začne se mnou třást.
„Co…..co….co je ???“ vyhrknu a otevřu oči.
„Ake, vstávej, už je deset pryč!“ usmívá se máma a podává mi podnos se snídaní. Chvilku se rozkoukávám a chce se mi brečet. Ten nádhernej kluk byl jenom sen T_T.
„Jé, mňam! Kakao, párky a vajíčka!“ vyhrknu lačně a začnu slintat nad tou dobrotou.
„Jak jsi to věděla, že to miluju?“ divím se a nadšeně hltám.
„No, pamatuju si, co miloval tvůj otec, a když jsi s ním rostla, napadlo mě, že budeš mít podobný pachutě!“ usmívá se máma.
„Vážně se ti to povedo. Mňam!“ huhlám s plnou pusou a cpu tam další sousto.
„To jsem ráda, víš, napadlo mě, že... mohly bysme strávit den jako matka a dcera. Vůbec se neznáme, a tak jsem si vzala dneska dovolenou a strávíme den spolu, jo?“ ptá se a já hbitě kývu.
O tom jsem vždycky snila. Jít s mámou nakupovat a prostě jen tak chodit. Strašně se už těším.

„Tady pracuji, je to prestižní nemocnice. Je jedna z nejlepších vůbec.“ říká máma a ukazuje na velkou budovu, postříkanou grafity. Mno, z venku moc prestižně nevypadá! Jdeme dál až dojdeme k hlavám.
„Kdo je to třetí a čtvrtý?“ vyhrknu a ukážu na ně.
„To třetí je Sarutobi a ten zachránil vesnici před Orochimarem, ten čtvrtý se jmenoval Minato Namikaze. Zapečetil Kyuubi do Naruta a proto zachránil vesnici. Byl taky znám jako Žlutý Blesk z Konohy. Protože umřel jako mladý, pak byl Hokage zase třetí. Toho zabil Orochimaru. Pak byla Pátá vnučka Prvního. A teď je Naruto. Vždycky chtěl být Hokage.“ usmívá se máma a táhne mě dál.
„Nemáš už hlad?“ zeptá se mě kolem poledne.
Já hladově přikývnu. Už chodíme asi dvě hodiny. Zasloužim si doplnit energii a cukry ne?
Nakonec zakotvíme u nějakého stánku s ramenem. Mamka říká, že tam mají ten nejlepší na světě. Trošku tomu nevěřím, ale když myslí....

„MŇÁÁÁM“ vykřiknu a sežeru poslední sousto z páté porce. Tak fajn, už jí to věřim. Něco tak dobrýho jsem ještě nejedla!
„Čau holky!“ ozve se za náma.
Obě se s mámou otočíme.
„Ahoj Naruto!“ řekneme najednou a obě se usmějeme. Naruto na nás jen vyjeveně kouká.
„Ty kráso, jste jak dvojčata.“ vypadne z něj nakonec.
Pak si sedne k nám objedná si hned čtyři porce.
„To sníš?“ divím se i když já jsem do sebe v klídku naházela šestou porci.
„Ten? Je schopnej jich sežrat dvacet!“ usmívá se Sakura.
„Nene. Maximálně devatenáct, víc sem jich zatím najednou nesněd!“ ušklíbne se Naruto a začne jíst. Teda, padá to do něj rychlejš než do mě, a to je co říct!
„Muvila s tebou už Hinata?“ huhlá Naruto s plnou pusou.
„Ano.“ řekne máma a udělá takovej divnej ksicht.
„Ake, Hinata a Sasuke mají oba misi a já, no slíbila jsem, že jim pohlídám kluky. Nevadí ti to?“ optá se a nervózně se usměje.
Hlavou mi bleskne... kluk... šestnáct... uznávaný ninja...
„Né mami, vůbec!“ přesvědčuju jí a mnu si ruce.

O tři hodiny později...
Sedím na gauči a nervozitou si okusuju své tak pěstěné nehty.
„Ake, chceš něco?“ usměje se mamka a pohladí mě po tváři.
„Ne mami, všechno v pohodě!“ opětuju jí úsměv a svezu se co nejíž.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Pane bože! Je to tady! Rychlostí Michaela Schumachera vlítnu do koupelny a naposledy si zkontroluju účes a líčení.
„... takže my se vrátíme asi pozítří!“ slyším hlas nějaké ženy.
„Chovejte se slušně! A Minato, postarej se o bratra, ať na to Sakura není sama!“ to je pro změnu nějaký muž.
„Nebojte! Mám tu posilu, už mi dorazila dcera!“ slyším hrdý hlas mamky.
V té chvíli mě úplně polije horkost.
„Ake! Pojď sem, broučku!“
Nééé, já nechci... vlastně chci, ale vy, holky, určitě chápete, jak to je, že?
Pomalu se šourám přes chodbu ke dveřím. Na rohu se nadechnu a se zářivým úsměvem vylezu ke dveřím.
„To je moje dcera Ake!“ usměje se mamka a přitáhne si mě za pas k sobě.
„Ahoj Ake, já jsem Hinata!“ usměje se tmavovlasá žena s milým úsměvem.
Já se taky mile usměju.
„Těší mě!“ pronesu.
„Takže ty slečno jsi mladá paní Haruno?“ ušklíbne se ten muž. Při pohledu na něj trochu zblednu. Vypadá uplně stejně jako ten kluk! Ale úplně. Jen má jiné oči. Znovu mě polije horko.
„A...ano, pa...pane!“ vykoktám.
„Já jsem Sasuke!“ řekne.
Ten obličej. Stejně cool pohled jako ten kluk.
Já se jen usměju.
„To je náš syn Sarutobi!“ usměje se Hinata a koukne na miminko, které něžně chová.
„To je brouček!“ řeknu nervózně.
„A to je náš druhý syn, Minato!“ řekne Sasuke a popostrčí dopředu kluka.

NÉÉÉ... JE TO ON... POMOC! POMOOC!! POMOOOC!!!
Zblednu jako stěna. Trošku se zatřesu. Pak se ale přinutím k úsměvu.
On se potutelně, jako by se mi vysmíval, usměje.
„Těší mě!“ řekne a nasadí ďábelskej úsměv.
„Jo, taky mě těší!“ nasadim stejnej ton.
Fajn, chce válku, bude jí mít, frajírek!
„No, my už půjdeme!“ usměje se Hinata.
Pak dá pusu Sarutobimu, pokusí se políbit Minata a usměje se na mě a mamku.
„Zatím a děkujeme!“ řekne mile a už jsou oba pryč.
„Ake, jdu dát napapat tomuhle zlatíčku. Můžete jít třeba k tobě do pokoje a trochu se poznat!“ řekne.
My oba se na sebe usmějeme.
„Jasně!“ odpovíme současně.