New generace 8- Ma...mami?

„Ho...holky... já, já...“ začne najednou koktat Sora, zrudne a málem spadne.
„Soro? Co je?“ trošku s ní zatřesu.
Ona však jen ukazuje před sebe.
„To je on, no Ichiro!“ řekne Leila a ukáže na docela pěkného kluka, co se k nám vesele a rychle blíží. Když zmerčí a pozná kdo jsme, vesele zamává a přiběhne k nám.
„Ahoj Lei, ahoj.“ řekne Leile a mně. Pak se zadívá na megaultra rudou Soru.
„Ahoj Soro, rád tě zase vidím!“ usměje se.
Mno, nedivím se jí. Ten úsměv je vážně sladkej. Kdyby to nebyla moje kamarádka, tak nevím, jestli by mě pohled na něj nechal chladnou xDD.
„A...ahoj, I...Ichiro!“ vykoktá a zrudne jak jahoda.
Je na ní vidět, že se jí fakt líbí. Jenže ten kluk je asi úplně tupej! Otočí se na mě.
„Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděl.“ usměje se zase.
„Jsem Ake.“ usměju se.
„Je z Akatsuki, je to dcera Sakury!“ Sora měla pravdu, ta Leila je vážně drbna!
„Fakt? To je dobrý!“ usměje se Ichiro.
„Hele, snad jsi se nezamiloval!“ škádlí ho Leila a špulí pusu do polibku.
„Jsi pošahaná!“ zavrtí hlavou Ichiro a dá jí pohlavek.
„Možná.“ vytrhne se mu a vyplázne na něj jazyk.
„No nic, rád jsem vás viděl. Musim jít. Jdu trénovat! Ahoj. Ahoj, Soro!“ řekne mile a mrkne na ni.
„A...ahoj!“ odpoví rozrušeně Sora a zasněně za ním kouká.
„Jak může bejt nikdo tááák úžasnej?“ zeptá se a dlouze vzdychne.
„Tak pojď, ty naše Julie. Však toho Romea ještě uvidíš!“ usměju se a táhnu ji pryč.

Za chvilku jsme u domu. Ještě dlouho dřepíme na brance a kecáme o klukách, matkách a otcích a tak. Pak ale přiběhne nějakej chlap, seřve Soru, která k mýmu údivu jen pokorně kýve. Až pozdějc se dozvídám, že je to její otec Neji. Hm, pěkně vostrej! Nakonec se zvedne i Leila a s tim, že na ní čeká nějakej kluk, a že jdou koukat na dvd, odejde. Ona? S klukem? A na dvd? To si myslí, že jí to žeru? Vyspí se s nim a ani nebude vědět, jak se jmenoval! Mno nic, začíná mi být zima a tak seskočim s branky, abych si zašla pro mikinu. Pomalu otevřu branku a zase jí zavřu xDD. Pak se pomalu rozejdu po cestičce. Jako by mě něco sledovalo. Zastavím se a ohlídnu. Nic. Mír a klid. Rozejdu se tedy dál. Koukám do země. Když... stín přede mnou se začíná zvětšovat. Chvilku na to koukám, ale jdu dál. V poslední chvíli mi to dojde a já se otočím. S bojovným výkřikem chytím něčí ruku, ohnu jí a přehodím celou postavu přes rameno. Dva pohyby prstů a mám za sebou Kaie a Ai. Další pohyb a jsou nad postavou. Namíří na ni své meče. Všechno se to seběhne hrozně rychle. Pohlédnu na postavu a...
„Ma...mami?“ vydám ze sebe a koukám na vyděšený obličej růžovovlasé ženy.
„Akako?“ řekne a vypadá ještě poděšeněji.
„Ake!“ vyštěknu naštvaně.
Ona se usměje, vyskočí na nohy a obejme mě.
„Holčičko moje, tak dlouho jsme tě neviděla!“ usmívá se a kouká na mou tvář. Nevim proč, ale nemůžu si tu poznámku odpustit.
„Dlouho neviděla? Vždyť si mě snad nikdy neviděla!“ řeknu, ale nevím proč.
„Ale já, no... to je jedno. Chtěla jsem říct, že jsem ráda že jsi tu!“ usměje se a jde dovnitř.
Sice trochu naštvaně, ale jdu taky.
„Ake! Pojď už! Chci ti něco ukázat!“ slyším Sakuřin hlas.
Hned se rozběhnu přes halu. Jenže jaksi zapomenu na mou tašku a v plný rychlosti do ní narazim. Letim tak pět metrů nad zemí a pak pět metrů po zemi. Zaseknu se až o křeslo přede mnou.
„Ehm, Ake? Jsi v pořádku?“ směje se Sakura.
Já nabručeně vstanu a ledabyle kývnu. Pak se za ní vydám do obrovský kuchyně.
„Víš, ty jsi někomu řekla, že jsem tvoje matka?“ zeptá se mě při večeře. Mimochodem, připálenejch vajíček dělanejch na podruhý. Ty první by jste nerozeznali od uhlí!
„No jo, Soře a Leile, ale vadí to snad?“ pokrčím to rameny a strčim si další porci nechutnejch vajíček do úst.
„No, bylo to tajemství. Nechci, aby někdo věděl, že jsi moje dcera.“ řekne, ale hned začne, že to tak nemylela. Já dělám, jako by nic, ale pěkně mě to vzalo. Zachovávám si kamennou tvář, ale nejradši bych brečela a choulila se někomu do náruče. Chtěla bych, aby mi někdo říkal, že mě má rád a tak. Ale jsem zticha. Zbytek večera strávím tak, že na její otázky odpovídám jen kýváním nebo vrtěním hlavou.
Nakonec se seberu a zvednu se od stolu.
„Ty už jdeš spát?“ zeptá se Sakura.
„Jo, dobrou Sakuro!“
„Víš Ake, chtěla bych abys mi říkal mami!“ usměje se mile Sakura.
Já se jen otočím a ve dveřích na ní houknu.
„Jasně, Sakuro!“ řeknu, zvednu svou tašku a vynesu jí nahoru do patra, kde mi ukázala, že budu spát. Zaletim do koupelny, umyju se, rozčešu si vlasy a vlezu do noční košile. Pak se přesunu do postele a zahučim pod peřiny.

„Ake, já vím že jsme nezačaly moc dobře, ale jsem ráda, že ty jsi moje dcera a i když jsme spolu nikdy nebyly, často jsem na tebe myslela. Na to, jestli vypadáš jako já nebo jestli si na mě někdy vzpomeneš. Jsem moc ráda že tě vidím. Jsi už slečna, ale já tě pořád budu brát za to malé miminko. Když jsem tě porodila a Konan mi tě přinesla, tak jsem jen plakala a prohlížela si tě. Byla jsi tak krásná... Když jsem pak odcházela, dělala jsem hrdinku a byla jsem jako v pohodě. Každičkou noc od toho jsem ale probrečela. Tolik se mi po tobě stýskalo a neměla jsem nikoho, komu bych to řekla. Asi po roce jsem už přestala doufat, že tě někdy uvidím a tak jsem... Říkala jsem si, že tě vychovávají dobře a že se máš líp, než by ses měla se mnou.“ řekne Sakura a posadí se na mou postel.
Já si jen přitáhnu nohy a dívám se na ni. Odhrne mi neposlušný pramen z obličeje a pohladí mě po tváři.
„To, co jsem řekla dole, bylo špatný. Neměla jsi to jednoduchý! Promiň holčičko!“ řekne a dá mi pusu na čelo.
„Dobrou noc a hezky se vyspi!“řekne a zvedne se.
Něco ve mně hrkne a já si jí znovu přitáhnu.
„Dobrou noc, mami!“ řeknu a dám jí pusu na tvář.
Je vidět, že je překvapená. Pak ale zhasne a odejde...
Jo, tak takhle dopadlo mé osudové setkání! Bylo to pěkně náročný, ale zajímavý. A to jsem ještě ani netušila, co mě čeká další den...