Sabaku no Hinata XII

Za stolem v Hokagově pracovně stála růžovovlasá Kunoichi a tiše si oba návštěvníky z písečné prohlížela, jak usrkávají svých čajů a pravděpodobně se nemohou dočkat, až se zdejší kage ráčí dostavit.

"A co manželky, jak se mají?" Pokusila se o uvolnění atmosféry. Ticho narušilo ostré dopadnutí Gaarova šálku na talířek. Horký čaj se mu otřesem zpoloviny vylil na ruku, on si toho ale příliš nevšímal. Jen neustále hleděl před sebe, myšlenkami nepřítomen.

Co jsem zase řekla špatně?! Na tohle já nejsem, Naruto, pospěš si! Zaprosila dívka v duchu zoufale a vlídně se na hosty usmála, očekávajíc odpověď.

Shikamaru se raději sám ujal slova: "Temari se má báječně! Mateřství si náramně užívá: Hned, jak se jednou nadchla pro malého Deie, jdou děti jako po běžícím páse!" Zasmál se vesele a volnou rukou podrbal za krkem. Sakura na něj překvapeně pohlédla.

"Upřímně ji obdivuji. Vychovávat čtyři děti..." Podotkla poté s jistou dávkou úcty. Už se nadechovala, aby řekla něco dalšího, ale Shikamaru ji přerušil:

"A co ty a Naruto? Už jste se konečně odhodlali?"

Cože? On zapomněl?! Sakura nemohla uvěřit vlastním uším. "Shikamaru!" Rozšířila pohoršeně oči "Ashita-chan se narodil ve stejnou dobu, jako váš Deimaru!" Jak mohl zapomenout?

"Oh, gomen, Sakuro. Mám tolik známých, že už nevím, kdo má koho!" Rozesmál se znovu Shikamaru. Sakura ho probodla pohledem. Tohle je ale dítě hokageho, troubo!

"Sakura-san." Promluvil náhle Gaara. Všichni na něj pohlédli. Konečně se rozhodl promluvit?

"Nazdar ve spolek!" Přerušil je náhle znovu nalezený Hokage. Obešel hosty a posadil se na křeslo vedle Sakury. "Konečně jsem se utrhl-hehe, slíbil jsem dětem na akademii, že je trochu procvičím..." Uchechtl se a ruce opřel za hlavu. A taky jim dopřát ulití ze školy. Podotkla v duchu unavená kunoichi.

"Naruto," Obrátila se na svého manžela. "Kazekage-sama s Shikamarem si jistě nepřišli jen poklábosit." Vysvětlila trpělivě. Normálně byla dobrou diplomatkou, ale Gaara, zamyšleně hledící do šálku a tvářící se, jakoby měl každou chvíli sesadit vládce, zavraždit poddané a pak se projet na psovi kolem celé Ohnivé země, ji nedal příliš možností. Upřímě se těšila, až odsud zmizí.

"Oh jistě, pardon." Sundal Naruto nohy ze stolu a vážně na pár návštěvníků pohlédl. "O co jde?"

***

"Řekni mi, už se u tebe objevil byakugan?" Zeptala se Hanabi vesele a vyběhla po schodech na verandu.

"Byakugan?" Zopakovala nechápavě Lin. Tohle se ji ani trochu nelíbilo! Ta ženská snad neumí japonsky! Cokoliv řekne, přivádí dívku jen na další otázky. Kunoichi na zrzku překvapeně pohlédla.

"Hinata-ane ti nic neřekla?" Hinata? Sakra o čem to ta ženská mluví? Jsem hladová, ztratila jsem se od své skupiny v neznámé skryté vesnici - Jestli se Dei-kun probudí, bude mít kvůli mě problémy! - a navíc ještě potkám tuhle šílenou kunoichi, která je naprosto přesvědčená, že jsem její příbuzná! Honilo se dívce hlavou. Rozhodla se, že tomu učiní přítrž.

"Promiňte paní, ale já už nevím, jak vám říct, že si mě s někým pletete. Jsem Lin Neini! NEINI! Nejsem žádná Hyuuga, ani nic podobného! Mám matku a otce. Oba jsou naživu a rozhodně ani jeden z nich nemá rezavé vlasy, nebo dokonce biakugan! Jestli mi chcete nějak pomoct, tak mi kupte jídlo a vraťte mě tam, kde jste mě odchytila!" Uvědomila si, že křičí. Křičí tak, že kdyby někdo spal na druhém konci toho obrovského sídla, pravděpodobně by se probudil s infarktem. Tohle bylo příliš na duši desetiletého děvčete. Posadila se na schody a rozplakala se. Ne! Nechtěla plakat, vždyť nemá proč! Tolik situací se ji ještě přihodí, je to přece silná kunoichi! I tak ji ale beznaděj dokonale ovládla.

Hanabi chvíli stála, jednou nohou na posledním schodu, a překvapeně na dívku hleděla. Ne, ona se nemýlila. Tohle musí být Aneki! Ale co se stalo? Ta dívka absolutně o ničem neví! Možná, že na ní šla příliš zhurta? Po chvíli váhání si přisedla vedle plačícího dítěte a ruce složila do klína. "Já..." Chtěla něco říct, ale nevěděla co. Ne, s dětmi to nikdy neuměla, avšak když se Aneki narodila, byla velice šťastná. Cítila se tak... zodpovědně. Měla se o koho starat a hrát si s ním, už nebyla nejmladší z rodiny! Aneki byla batole, když odjížděla, přesto Hanabi tak nějak doufala, ze si bude pamatovat její tvář. Tvář své tety a první nejlepší kamarádky. "Přijela jsi do vesnice sama?" Zeptala se nakonec.

"Ne," Fňukla rudovláska. "jsme tu čtyři, ale je to tajná mise, takže nemůžu říct, s kým." Vysvětlila ochraptěle. Hanabi se pokusila povzbudivě usmát.

"Víš, mám sestru, která se provdala za samotného Kazekageho, takže pár lidí z Písečné znám." Odůvodnila svůj zájem. Lin na ni překvapeně pohlédla. Tak tahle Hinata! To ale znamená, že by nám mohla pomoci ji najít! Napadlo ji hned a rychle se postavila.

"Paní, přišla jsem sem s Gaarou-sama! Hledáme jeho manželku, která sem před dvanácti lety odjela, a již se nevrátila!" Hanabi překvapeně vykulila oči.

"Hinata se nevrátila domů?!"

***

"Jak si to představuje, jen tak zmizet?!" Nadával pro sebe rozcuchaný chlapec. "Ale já to v Listové neznám, to je tak problématické..." Jen na chviličku usne a ona se hned vypaří, jako pára nad hrncem! Tahle holka je celé misi jen na obtíž, lepší by bylo, kdyby vzal stríček Gaara jen jeho a tátu.

"Promiň, hledáš někoho?" Pronikavě modrýma očima Deie pozoroval blonďatý chlapec a přátelsky se usmíval.

"A ty jsi kdo?" Zeptal se Deimaru. Chlapec k němu natáhl svou ruku a nabídl ji k potřesení.

"Jsem Ashitakagi, Hokagův syn." Promluvil sebevědomě.