3. Kniha: 6 Díl - Nejasnosti

Tým 1 šel po cestě, směřující na jihovýchodní hranice se zemí Vody.
Tai se podíval Jadenovy na rameno, přes které měl přehozenou Kataru.
Ještě se neprobrala.
„Neměl by jste se podívat, jestli ještě žije, sensei Jadene?“ řekl Tai.
Jaden se zasmál : „To snad není nutné.“
Katara pomalu pootevřela oči.
Co se stalo? Byl ten úžasnej týpek jenom sen…?? Napadlo jí.
Zjistila, že se dívá dolů na zem, která se pod ní míhala, stejně jako krajina kolem.
Pak zahlédla něčí paty.
„Kde to sem?“ zeptala se překvapeně a zvedla hlavu.
„Co jsem říkal? Vítej mezi živými.“ Řekl Jaden a postavil Kataru na zem.
„No sláva!! Už jsem si myslel, že to jenom děláš, abys nemusela šlapat!“ řekl vtipně Tai.
„Dovol!!“ urazila se Katara, ale zeptat se, kde je Hiro si radši odpustila.
Tak pokračovali.
„O co vlastně jde, sensei? Ještě jste nám od odchodu z Konohy nic neřekl.“ Zeptal se Daisaku a podíval se na Jadena.
Jaden se zamyslel.
„Na hranicích se zemí Vody prý někdo spatřil obrovského hada, a nějakou dobu tam pohřešují několik lidí…máme to prověřit.“ Řekl nakonec Jaden.
„Cože??!!!“ vytřeštil oči Tai.
„Obrovského hada??!!! A na to poslali nás???!!!“
„Klid. Že je to pravda, je šance tak 1 ku 100.“ Řekl Jaden.
„…Obrovského hada?“ řekl zamyšleně Daisaku.
„Nemá hadí podobu jeden z Bijuu?“
„Má. Osmiocasý démon Yamata no Orochi. Ale nemyslím, že by jsme měli to štěstí, aby to byl on.“ Řekl Jaden.
„ŠTĚSTÍ??!!! To nemyslíte vážně sensei!!! Potkat Osmiocasého je štěstí??!!! Ten by s námi udělal krátkej proces!!!!“ vyjekla Katara.
„To vám vysvětlím někdy později. Teď se soustřeďte na misi. Za chvíli bude večer, zastavíme se na odpočinek.“ Rozhodl Jaden a odbočili z cesty kousek do lesa.

Večer seděl Jaden na větvi stromu a sledoval své spící studenty pod ním.
Tvář mu osvětlovala akorát záře ohně, rozdělaného uprostřed spacáků.
Všichni spali, až na Taie, který vyskočil k Jadenovy na větev a sedl si vedle něj.
„Můžu si přisednout, tati?“ zeptal se.
Jaden kývl.
„To to letí…“ řekl Jaden a podíval se na černé nebe, poseté místy zářivými tečkami.
„Cože?“ zbystřel Tai a nechápavě se na Jadena podíval.
„Přesně si pamatuji, když jsem byl já na svojí první větší misi. Byl jsem tenkrát v týmu s Narutem, Sakurou a …Sasukem. …Byly jsme Tým 7.“ Řekl Jaden a pousmál se.
Tai ho zaujatě poslouchal.
„Pár let na to jsem se stal jouninem…já s tvojí mámou a Hirem jsme zase byly pro změnu Tým Delta. Jediní Stopaři v Konoze.“
„A teď už je to zase pár let…a už vedu na misi svého vlastního syna…“ řekl Jaden a mile se na Taie usmál.
„A proč jsi vlastně odešel?“ zeptal se ho Tai.
Jaden sklopil pohled.
„…Musel jsem zařídit několik velmi důležitých věcí.“ Řekl Jaden trochu smutně a stále se díval do země.
„Nic jsem nechtěl víc, než se vrátit…k Nami, k tobě…. Tenkrát mě nenapadlo, že se z toho stane něco tak velkého…“
„Přišel jsem o tolik důležitých chvil… o tolik času, stráveného s vámi…“ řekl Jaden smutně a podíval se na Taie.
„Ale slibuji ti…že vám to všechno vynahradím!!“ usmál se na Taie Jaden a položil mu ruku na hlavu.
„Chyběl jsi mi…jsem tak rád, že jsi se vrátil!“ řekl Tai šťastně a usmál se.
„Vy mě taky…strašně!“ řekl Jaden.
10 let jsem se za nimi honil…tolik přátel co jsem získal…a ztratil…. A stále to ještě není u konce! Stále ještě dva chybí!! Doufám, že to bude on…!! Zamyslel se Jaden a zamračil se.

„VSTÁVAT!!!“ zařval něčí hlas a trojice geninů, zavrtaných pohodlně ve spacácích, vyletěla 2 metry do vzduchu.
„Kde je nepřítel??!!!“ zařval rozespale Tai, když vrávoravě vyskočil na nohy a začal se se zalepenýma očima rozhlížet kolem.
Katara s Daisakem byly z toho probuzení trochu zkoprnělí.
„Žádný nepřítel! Ranní budíček.“ Zazubil se na ně Jaden.
Trojice se na něj pomalu otočila s jasným úmyslem v obličejích.
„…budíČEK??!!!!“ řekli krvelačně se zvyšujícím se hlasem.
„Jo-proč se na mě tak díváte…?“ řekl nechápavě Jaden když si prohlédl jejich výrazy.
Katara křupla klouby na prstech.
„O ou…“ zatvářil se sklesle Jaden.

O pár nešetrných minut později.
„Vážně jste se nemuseli tak vztekat. Nechtěl jsem, aby vám zatvrdly reflexi.“ Řekl Jaden a podrbal si bouli na hlavě.
„TO SNAD ŠLO I JINAK, NE???!!!!“ zařvali na něj sborově.
„Dobře dobře, už mlčím.“ Řekl rezignovaně Jaden.
Koncem dne se jim začal v dáli, před oranžovým polokruhem zapadajícího slunce, rýsovat obrys vesnice, kam mířili.
„To je ono?“ zeptal se Tai a zapíchl prst před sebe.
„Jo, vesnice Naka.“ Kývl Jaden, trochu se zamračil a sklouzl koutkem oka doprava.
V koruně jednoho stromu, asi 30 metrů napravo od cesty, se krčila nějaká postava.
Chvíli sledovala skupinu, jdoucí po cestě, a pak zmizela.

Tým 1 dorazil ke hradbám vesnice Naka.
„Páni…ta vesnice má snad ještě větší obranou zeď než Konoha!!“ řekl ohromeně Tai a přejel pohledem po vysoké zdi, obepínající vesnici.
„Stůjte!! Kdo jste a co chcete?!!“ zavolal na ně strážný z hradeb.
„Jsme ninjové z Konohy!“ zavolal zpět Jaden.
„Dobrá, můžete vstoupit!“ zavolal strážný a obrovská vrata před čtveřicí se začala pomalu a se skřípotem otevírat.
Tým 1 se vydal do vesnice.
„Proč tu mají tak obrovskou obrannou zeď, sensei Jadene?“ zeptala se Katara.
„Tahle vesnice leží blízko hranic se zemí Vody. Kdyby došlo k nějakému konfliktu, musí být připraveni.“ Řekl Jaden a zadíval se na muže v tmavočerveném oblečení, co se k nim blížil hlavní ulicí.
„Vítejte ninjové vítejte!! Jsem rád, že vás mohu u nás přivítat!“ rozpřáhl na pozdrav ten muž ruce do stran.
„Jmenuji se Nobu Yuusuke a jsem vůdcem této vesnice.“ Představil se muž.
„Já jsem Jaden Shimoto a já a můj tým jsme tu kvůli té věci s hadem.“ Řekl Jaden a kývl na pozdrav.
Nobu se zarazil.
„Shimoto?... Jaden Shimoto??!! Netušil jsem že Konoha vezme tuto bezvýznamnou záležitost tak vážně a pošlou VÁS!“ řekl ohromeně Nobu.
„Každá mise je důležitá a já nejsem nic zvláštního.“ Řekl rozpačitě Jaden a podrbal se za hlavou, když zachytil zamyšlené pohledy svých studentů.
„Nebuďte tak skromný!! Každý přece zná jméno Jaden Tatsumaki!! Prosím, pojďte za mnou.“ Řekl pokorně Nobu a vyzval je, ať ho následují.
Prošli hlavní ulicí, zaplněnou různými lidmi, až došli k radnici vesnice.
Vstoupili dveřmi dovnitř a dál pokračovali chodbou do hlavního přijímacího pokoje.
„Takže k věci…“ řekl Nobu, když se usadil za stolem v místnosti.
„Nemyslím, že je nutné tohle řešit nějak vážně, takže tu s tím nemusíte ztrácet dlouho čas.“ Řekl ochotně.
„Jak to myslíte? Vyžádali jste si pomoc Konohy, jelikož postrádáte nějakou dobu několik občanů a byl tu spatřen obrovský had a řeknete nám, že se o nic nejedná?!“ řekl zaskočeně Jaden.
„S těmi občany je to pravda, ale s tím hadem to nemusíme brát tak vážně, jelikož jediný, kdo ho spatřil, byl jeden chlapec od nás…a to je pěkný brebta, co na sebe chce jenom přitáhnout pozornost! A ti lidé mohli být přepadeni bandity nebo zabiti zvířaty z lesa.“ Řekl trochu otráveně Nobu.
„Tak proč jste nás volali?!“ řekl už trochu rozčíleně Jaden.
„Po konzultaci rady a shrnutí událostí rada uznala za vhodné, kdyby to prošetřili ninjové z Konohy, takže jsem vás musel požádat o pomoc. Jsem sice vůdce, ale nemám konečné slovo.“ Řekl Nobu.
„Dobře. Potřebuji vědět, koho postrádáte, případně jestli nemáte jeho fotku nebo věc, co mu patřila a také bych si chtěl promluvit s tím chlapcem, co údajně vyděl toho hada.“ Řekl Jaden.
„Jistě! Všechno vám poskytnu! A ten chlapec je syn zdejšího strážníka. Jmenuje se Miharu Mizushima. Jeho dům je ten modrý v hlavní ulici. Když vyjdete z radnice, určitě si ho hned všimnete.“ Ujistil je Nobu.
„Děkujeme.“ Uklonil se Jaden a vstal.
Trojice geninů udělala to samé a následovala ho.
Nobu je chvilku sledoval a pak se zamračil.

„Tak, co budeme dělat?“ zeptal se Tai.
„Zajdeme navštívit toho kluka…. A dávejte si pozor, něco se mi tu nezdá.“ Řekl zamyšleně Jaden a zamračil se.
Trojice si vyměnila nervózní pohledy.
Došli k modrému domu a zaklepaly.
Otevřel jim kluk, asi ve stejném věku, jako Tai s ostatními, a zaraženě si je prohlédl.
„Kdo jste?!“ řekl trochu vyděšeně.
„Jsme ninjové z Listové. Máme na tebe pár otázek, ohledně toho, co jsi viděl.“ Řekl Jaden uklidňujícím tónem a pousmál se na Mihara.
Miharu se zatvářil zaraženě.
„No dobře…pojďte dál.“ Řekl nakonec a zmizel ve dveřích.

„Takže, co jsi přesně viděl?“ řekl vážněji Jaden.
Miharu se zatvářil smutně a vyděšeně.
„Obrovskýho hrozivýho hada!! Měl několik hlav a ocasů!!...“ když to Jaden zaslechl, zacukalo mu v oku.
„Bylo to kus od vesnice a v noci…. Vracel jsem se z lesa a zaslechl jsem nějaký hrozný řev! Začal sem se rozhlížet, co to bylo, až sem zahlédl v dáli obrovský dlouhý obrys nějakého monstra a několik zářivých očí…“ řekl Miharu a rozklepal se.
Tai s Katarou a Daisakem ho zamyšleně poslouchali.
Obří had s několika hlavami??!! Snad to není ten démon!! Lekla se Katara.
Je to vážně pravda, nebo ten kluk viděl akorát duchy?? Zamračil se Tai.
Daisaku se jenom zamyšleně díval do země.
Jaden se naklonil k Miharovi a natáhl k němu ruku.
„Co to děláte??!!“ vyjekl Miharu a vyděšeně ucukl hlavou od ruky.
„Jenom si ověřuji pravdivost tvé výpovědi.“ Řekl Jaden a než mohl Miharu něco udělat, tak mu přitiskl dlaň na čelo.
Miharu najednou ztuhl a v očích se mu objevil prázdný výraz.
„Co to děláte??!!! Vyjekla Katara, když uviděla Miharovi prázdné oči a pohled někam do dálky.
„Neboj se. Tohle Jutsu mi umožní vytáhnout z jeho paměti jakoukoliv informaci. Nic se mu nestane.“ Řekl Jaden a odtáhl od Mihara ruku a zamračil se.
„Říkal pravdu, ale viděl to fakt nejasně, měli by jsme se asi podívat po těch ztracených lidech…a když tak se mrknout večer do toho lesa.“ Usoudil Jaden a narovnal se k odchodu.
„Do lesa a večer??!!!“ dostal ze sebe Tai.
„Copak, snad se nebojíš duchů?“ popíchl ho Daisaku a pousmál se.
„Jistě že ne!!! Já se nebojím ničeho!!“ prohlásil sebejistě Tai.
„Výborně! Takže o půlnoci vyrážíme.“ Zazubil se na něj Jaden. Taiův sebejistý výraz se docela rychle vytratil.
„A co s tím klukem? To ho tu jen tak necháme??“ zeptala se Katara a podívala se na ležícího Mihara na zemi.
„Přesně tak. Co jsme chtěli vědět už víme. On se za chvíli probere a ani nebude vědět, že jsme tu byly. Vymazal jsem mu to z paměti.“ Řekl jen tak Jaden.
„Vy jste teda dobrej, sensei!! To vám není ani trochu blbý mu takhle manipulovat se vzpomínkami??!!“ řekla káravě Katara.
„Nooo…ani ne.“ pousmál se nevině Jaden a odešel ze dveří.
Trojice si vyměnila skleslé pohledy a vydala se za ním.