Cesta za smrtí 05

Když dozvěla ozvěna, omámeně si kecl na zadek a jako zázrakem se mu začala klížit víčka. Chvíli spánku odolával, pak se mu ale poddal.

Když se po dlouhé době probudil, zjistil, že se nad ním někdo sklání. Na tvář mu dapadl prstenec černých vlasů. Překvapeně zamrkal a posadil se. Rychle si protřel oči, pak se štípl a když zjistil, že se mu to fakt nezdá, hlesl:
„Kdo jsi?“ Ještě před chvílí se nad ním skláněla drobounká dívčina, ve věku asi tak šestnácti let. Měla vlnité středně dlouhé vlasy, které byly střídavě černé a červené. Hnědé oči na něj přátelsky pomrkávaly. Na sobě měla dlouhé síťkované tílko. Síťkované tílko. Síťk… Proboha! Vždyť ona pod ním nic nemá! pomyslel si Nobu zděšeně a rychle zavřel oči.
Chvíli bylo ticho a pak se dívka uráčila promluvit.
„Zanechte hledání…“
„Nání?“
„Zanechte hledání…“ opakovala už vcelku netrpělivě.
„A co kdybys mi to vysvětlila trochu?“
„Zanechte hledání…“
„…?“
„Zatraceně, seš snad blbej?!“ zavrčela a sedla si. Nobu měl ještě pořád zavřené oči, radši.
„Když máte zanechat hledání, tak tím myslím, že máte zanechat hledání. Něco není jasné?“ Rozmarně potřásla hlavou a začala si namotávat dva pramínky na prsty. Nobu pootevřel jedno oko a znovu ho rychle zavřel.
„A kdo jsi?“ Neodpověděla. Nobu otázku ještě dvakrát zopakoval a pak po ní vyjel:
„Sakra, to neumíš mluvit?!“
„Neječ na mě! Nechápu proč bych ti měla říkat kdo jsem, když stačí říct ‚Ano zanecháme hledání!‘ a já tě propustím.“ Nobu zavrtěl hlavou.
„Nemůžeme nechat hledání léku. Jinak všichni zemřeme.“
„Opravdu si myslíš, že ho naleznete? Jdete na to špa…-“ černovláska si rychle připlácla dlaň na pusu.
„Jdeme na to špatně?,“ zeptal se zvědavě. „A jak na to teda máme jít? Hledáme na špatným místě? Tak kam teda? A jsou všichni v pořádku? Co Daia?“ chrlil na ní otázky. Dívka počítala do deseti, asi dvakrát a pak chvíli žmoulala v puse ty dva pramínky, načež se rozhodla odpovědět.
„Daia je v pořádku, neměj péči,“ zahuhlala a vyplivla vlasy. „Všichni vcelku taky až na… takovou tu divnou holku, co dělá s jedema, nebo co to bylo. Páč já v tom nemám moc přehled, ale je teda mrtvá… A kam máte jít… chmch… Odsud se v tomhle případě nedostaneš, tudíž ti to s klidný srdcem prozradím…“ Dramaticky si odmlčela a znovu začala točit několik pramínků na prstě.
„Takže… musíte se vydat za Smrtí.“