Romeo a Julie po Narutovsku 7

Vítězství aneb Konec I. :
Někdo klepal na dveře. Sasuke otevřel a spatřil svého návštěvníka.
"Chouzo!" Byl to Chouza Akimichi, jeho kamarád. Znali se ještě ze školy a Sasu mu zrovna včera poslal orla se vzkazem, kde se teď nachází. Byl v Kakashiho domě sice teprve chvíli, ale už tak mu bylo smutno. Hlavně po Narutovi, ale ten se zatím neukázal. Sasuke se jen modlil, aby se Narutovi city k němu nezměnily.
Chouza se tvářil vážně.

Jestli chcete vědět, jak u toho asi vypadal, tak si představte panáčka z reklamy na pneumatiky Michelin, který se blbě netlemí, ale vypadá smrtelně vážně.

Stále se tak úplně nevzpamatoval z Chojiho smrti. (Jako ne ten panáček, ale Chouza.)
"Rád tě vidím, Sasuke."
"Pojď dál, jen pojď," řekl Sasu a už zavíral za Chouzou dveře. Posadili se v obýváku na gauč. Uchiha si svého kamaráda zamyšleně prohlížel. Stále vypadal smutně, ale na pozadí toho výrazu bylo slabě vidět cosi, co se snad dalo nazvat zadostiučiněním.

Když už jsme u toho pozadí… To Chouzovo je opravdu… hm… majestátní. Skoro pro mě na gauči nezbylo místo, když se tam posadil.

"Jak se cítíš?" zeptal se.
"Už je to mnohem lepší. Stále se s tím nemůžu smířit, ale to přejde. A co ty? Jak to tady zvládáš? Sám, bez přátel a rodiny…"

A bez Naruta… fňuk!

"Ujde to. Bratr Kakashi tady má docela zajímavou knihovnu, takže toho hojně využívám."

To je pravda. A jaké tam má zajímavé tituly… Jak se stát Úchylem v deseti krocích, Jak vytvořit perverzní knížku s informacemi co dům dal a taky Jak přežít setkání s Uchihou, jehož autorem byl jistý Kakashi Hatake… Kdo to tak může být?

"Mám informaci, která by tě mohla potěšit."
Sasuke zvědavě nastražil uši.
"Věděls, že si mladý Uzumaki má brát lorda Orochimara?"
"COŽE?" Že by to nevěděl?
"Takže nevěděl. Ale věř mi, je to pravda. Dneska měl proběhnout obřad. Jenže neuhádneš, co se stalo."
"Madaro, co ještě?" naříkal zoufalý Sasuke.

Tehdy mě napadlo, jestli se třeba Naruto ode mě neodmiloval. Pak jsem si ale vybavil Orochimarův ksicht a okamžitě jsem tu myšlenku zavrhl. Naruto sice může vidět špatně, ale TAK špatně zase ne.

"Dnes ráno, když šla Kushina Uzumaki pro svého syna, našla ho v jeho ložnici mrtvého. Nikdo neví, jak zemřel. Odpoledne ho strčí do té jejich rodinné hrobky," zatloukl hřebíček do rakve Chouza.

Doslova. Teda aspoň do té mojí.

"Naruto je mrtvý? Cože? Jak? To nemůže být pravda! Můj Naruto ne! Můj manžel!" křičel Sasuke a plakal.
Teď zase nechápal Chouza. Ale i jemu to po půl hodině došlo a začal svého kamaráda litovat.
"Páni, Sasuke, to jsem nevěděl…Je mi to líto. Teda není… Nikdy jsem neuměl lhát." Položil mu ruku na rameno. V důsledku tohoto činu se Sasu zabořil asi metr do pohovky.
Černovlásek se zoufalým výrazem zvedl hlavu.
"Musím na Jedovatou," řekl.

A taky do nemocnice se zlomenou ramenní kostí.

"Proč?" divil se jeho společník, jako by to nebylo jasné.
"Potřebuju si něco sehnat," pronesl temným evendžrovským tónem Sasuke a vyšel z domu, těsně následován Chouzou Akimichim.

Sasuke Uchiha a Chouza Akimichi otevřeli dveře krámku Jedy a hnusy na Jedovaté ulici (číslo popisné 666) a vešli. Zavalitý prodavač je uctivě pozdravil a projevil zájem o jejich přání.
"Chci ten nejsilnější jed, který tu máte," nezdržoval se pozdravem Uchiha.
Prodavač zvedl obočí.
"A smím se zeptat, jakému účelu má ten jed posloužit?"
Dostal věcnou odpověď: "Ále, chci se zabít."
"Ach tak, v tom případě vám doporučuji tento extra silný jed na krysy. Účinkuje do dvou minut se stodvacetiprocentní účinností. Budete mrtvý tak, že už vás nikdo neoživí,"odvětil prodavač, jako by se nechumelilo.
"Výborně, koupím ho. Kolik to bude?"
"Deset yen."
Sasuke zaplatil a obrátil se k odchodu. Ještě než stačil odejít, prodavač ho zastavil a se slovy: "Určitě vám přijdu na pohřeb," se rozloučil.
"Přineste kytky. Nejlíp nějaké barevné," řekl malý Uchiha a odešel. A to bylo naposled, co ho Jedovatá ulice viděla naživu.