Naprosto úžasně romantické SasuShi 2

Sasuke, 7. jednání:
První šok: Ty voe! Bunda dole! Škoda, že to tričko zůstalo … Hodně volné, jako kdyby něco skrýval … A nemá chlupaté ruce … Hmm …
Druhý šok: Ježiš mane ten je na těch rukou bílej … To bude tím, že se na těch místech nikdy neopaluje … Myslím, že má taky takový plavky, který vypadaj jako skafandr …
Třetí šok, který jsem už vykřikl nahlas: „Tetování!“

Shino, 7. jednání:
„Sakuke-kun.“ Promluvil jsem po chvíli, kdy omámeně hleděl na mé tělo. „Tohle jsem si nechal udělat pro jednoho člověka.“ Ukázal jsem na své tetování na paži, jež bylo ve skutečnosti obyčejné srdíčko a v něm nápis "Uchiha love". Ano. Bolelo to. Bolelo to jako čert, když do mě mí broučci neúprosně vráželi svá žihadla. Avšak... Stálo to za to, co cítím.

Sasuke, 8. jednání:
Itachi … Určitě … Je to jenom pro Itachiho! Nebo … nebo … Madara? On je na starší! Já to celou dobu tušil …
„Ty zrádče!“ neodpustil jsem si zhrzený, „Chceš, abych se pomstil?!“

Shino, 8. jednání:
Co? Proč na mě křičí? On mě... Nemiluje? Všechny mé naděje byly plané? Můj život, můj svět... Všechno to byla jen iluze? Překvapeně jsem se posadil na zadek a hleděl do jeho nahněvaných očí. Co? Co jsem udělal špatně?

Sasuke, 9. jednání:
Proč si sedl na trávu?
Piknik? Asi ne … Podle mě sebou jídlo nemá …
Sednu si taky.
„Tak co, kterej. Nebo máš rád všechny Uchihy? Nebo … Nebo … Nebo jsi jedním z nás?! “ Co se skrývá pod těmi brýlemi? Sharingan snad?

Shino, 9. jednání:
„Sasuke?“ Fňuknu, a jsem vděčný za své brýle. Zrovna dnes jsem mu to chtěl říct. Přiznat se mu že... Ale on mě prostě... nechce!
Ehm... Co? O čem to mluví? Jak kterej? „Sasuke...“ Pohlédnu na něj „Jak..Jak to myslíš??“

Sasuke, 10. jednání:
Nebudu milosrdný! Chci vidět, jakej vzor má jeho sharingan!
„Sundej si brýle, Neo … Tedy … Shino!“

Shino, 10 jednání:
Co? Sundat si brýle? Ale.. ale to nemůžu... Poznal by mé tajemství! Tedy... Já mu to chtěl říct, ale teď... Teď, když vím, že už je to jedno... Zpod sklíček mi steče po tváři slza. Rychle ji setřu. Snad si toho nevšiml! „Sa-*vzlyk* Sasuke-kun, já... Já tě...“ Řekni to, sakra! Řekni to! Vytři mu zrak! „Mil-eh-ehm...“ Bože, já to málem řekl?! „Nechápu!“

Sasuke, 11. jednání:
Jéžiš, hysterák jeden …
„Sundávej a neremcej jak ženská!“ neodpustil jsem si.

Shino, 11. jednání:
Neremcej jak.. ženská? To řekl? Ale vždyť... Já, já...! Sasuke... Tolik jsem se v tobě spletl? Tolik? „Zraňuješ mě! Zraňuješ mé city!“ vykřikl jsem rozzuřeně a zároveň rozvzlykaně. Vstal jsem. „Zklamal jsi mě,“ procedil jsem potichu, opět se svou ledničkovskou pózou a otočil se k odchodu.

Sasuke, 12 jednání:
Sakra. To, to jsem nechtěl …
Můj broučí muž odchází … Broučí muž … Já bych byl hadí muž. Hmm, to je jak hadí žena …
„Broučí …“ Ne, na tohle se nechytí, půjdu na to podle vzoru Ameriky, „Beatlemane! Stůj!“

Shino, 12. jednání:
Beatleman. Kdyby jen věděl....Hořce jsem se zasmál a znovu se otočil. Stejně jsem tu nechal bundu.

Sasuke, 13. jednání:
O-ou. Začal jsem odříkávat hippokratovu přísahu, ale když ani to nepomohlo, musel jsem ho zastavit silou. Vzal jsem ho za rukáv a trhl … A teď doufám, že mu to roztržený tričko nebudu muset platit … Počkat … To .. To je podprsenka?!

Shino, 13. jednání:
Ne! On.. On....! Tváře mi zrudly z rozpaků. Takže to nakonec zjistil.
„Já... Chtěl(a?) jsem ti to říct. Jsem ve skutečnosti dívka.“
Přiznal jsem nakonec. Asi si říkáte: Dívka? Víte, tak dlouho jsem o sobě mluvila v mužském rodě, až jsem to začala používat o ve vlastních myšlenkách.
„Tohle je ten důvod, proč chodím tak zahalený...ehm...zahalená.“ špitla jsem potichu a vytrhla z jeho křečovitě sevřených rukou polovinu mého trička. Tohle už jen tak nesešiju.

Sasuke, 14. jednání:
U Tutatise! Budu potřebovat kouzelnej nápoj … Abych to vydejchal… Protože … Tady někdo napodobuje Tsunade. Jak tohle mohl schovat?!
Přeskočil jsem své způsobilé chování a prostě jsem vykřikl: „Si děláš pr*el, ne?“
On je … On je žena?! Žena maskovaná za muže … To je jako ze seriálu! Ještě že si nenalepil knírek, he he. Teda … Nenalepila …

Shino, 14. jednání:
Myslím, že teď už nemá cenu nic skrývat. Lehkým pohybem ruky také sundám své brýle. Od narození mám dlouhé, husté a tmavé řasy, které by každému okamžitě prozradily mou pravou identitu. Alespoň mi bude koukat do očí a ne na...Na hrudník, sprosťák jeden!

Sasuke, 15. jednání:
Meh! On … To … On to není Neo ale Trinity?!
Do žirafy, ten má delší řasy než já! Teda … Ta … Já si nezvyknu.
Počkat. To znamená jednu věc.
„Já … Ty … My … Jsme legální pár! Teda, legálnější!“

Shino, 15. jednání:
„Promiň, že jsem ti to tak dlouho tajil....la. Je mi opravdu líto, žes kvůli mě musel pochybovat o své sexualitě, ale... Nikdo se to nesměl dozvědět,“ vysvětlila jsem. Ale... Co když o své sexualitě nepochyboval? Co když mě teď, kvůli tomu, že jsem holka, nebude chtít?

Sasuke, 16. jednání:
No lol. Teď jsem se usmál. Usmál jsem se tak pěkně, jak jsem to ještě neudělal … A vůbec. Já a usmívat se … Usmál jsem se tak pěkně, až sníh (který se tam zčistajasna vzal), roztál. Usmál jsem se tak pěkně, až kolem začaly kvést dávno rozkvetlé kytky. Na obzoru se objevila duha a tučnáci okolo nás začali zpívat.
„Já nejsem gay,“ uvědomil jsem si.

Shino, 17. jednání:
On se usmál! Usmál se tak pěkně, jak to ještě nikdy neudělal. A vůbec! On se usmíval! Takže.. Takže mě chce? Byla jsem tak šťastná, až sníh roztál a rozkvetly květiny. Jako důkaz mého štěstí se na obzoru oběvila duha a tučňáci okolo nás zpívali Valentinskou píseň. „Víš, miluji tě, Sasuke-kun,“ špitla jsem, abych příliš nenarušila ten krásný okamžik.

Sasuke, 17. jednání:
Žádná shonen-ai! Normální pár! Jů (i Hele by byl rád). Ale já to celou dobu věděl. Že jsem normální. Ne jako Kabuto.
Jasně, celou dobu mi to bylo prostě jasný. Tak co teď blbnu.
Vzpomněl jsem si na Konohamara. Jak se mi kdysi smál, zmetek malej. Vzpomněl jsem si na Naruta. Jak se mi tehdy smál, zmetek oranžovej.
„Shino … Ty mě miluješ?“ Taky bych to asi měl říct. „Tak já tebe taky,“ usmál jsem se znovu. To mi udělá vrásky!

Shino, 17. jednání:
„Ach Sasuke!“ Vykřikla jsem v slzách štěstí a objala ho. „Víš co? Vraťme se do konohy!“ Zaradoval jsem se. Sasuke tiše kývl. Sledoval mě, jak si znovu nasazuji bundu a brýle, pak jsem ho chytla za ruku a rozběhla se s ním vstříct nástrahám osudu.
„Stejně jsem se chtěl vrátit. A tým jsem už .. ehm .. rozpustil ...“ zvolal Sasuke.