Sabaku no Hinata X

Nechtěl se za tou holkou honit po celé Konoze. Byla jako koloušek a on ji nechtěl vyděsit. Šel pomalu za ní, nenuceně. Potichu.

"Kazekage-sama?" Zastavila. Stála k němu zády a přesto věděla, že tam je. "P-proč mě sledujete?" Hlas se ji třásl. Zdálo se mu to, nebo plakala?

"Eee V...Viděl jsem tě odejít z náměstí a tak jsem si řekl že-" Výmluvy? Proč za ní vlastně doopravdy šel? Připadal si k smíchu. On to NEVĚDĚL!

"K-Kazekage-sama, p-rosím, mohl by jste... já chci..." Ona skutečně plakala! Viděl, jak se třísla potlačovanými vzlyky. Proč plakala? Měl by ji utěšit? Ale ona očividně nechtěla, aby ji někdo viděl!

Otočila se. Měla klidnou tvář. Snažila se předstírat, že ji nic není, ale opuchlé oči mluvili za vše. "Kazekage-sama já..."

"Mé jméno je Gaara." Skočil ji do řeči. Je slušnost se představit, to věděl, ale hodí se to pro tuto chvíli? Tolik chtěl vědět, co se té dívce honí hlavou. Proč se vůbec stal Kazekagem, když ani nedokáže pochopit city jedné kunoichi? Nevěděl, jak se k ženám chovat. Vždy se vyhýbal rozhovorům s nimi. Hlupák! Proč za ní šel, co má říct?

"J-Já vím. Už jsme se potkali...dříve." Odpověděla. Ano, vzpomíná si. Tehdy, když šel spolu s Temari a Kankurou na pomoc skupině, která měla přivézt Sasukeho zpět. A také na chuuninské zkoušce. Ale... Byla to ta samá dívka? Tamta měla krátké vlasy...

"Hyuuga Hinata?" Raději se ujistit. Je to vždy lepší, než se splést.
"Ano." Rozesmála se. Čemu se směje?

***

Kazekage seděl u ohně na své pokrývce a pozoroval pravidelně oddechující děvčátko.

Copánky, které si večer zapomněla rozplést, ležely kolem jejího roztomilého obličejíčku jako paprsky slunce a lechtaly Deimara, který se roztahoval až k jejímu spacáku, na obličeji.

Jeho hlavou se honila bláznivá myšlenka. Byla tak šílená, že to snad ani nemohla být pravda!

Díky Hinatě se Gaara docela vyznal v propletenci vztahů klanu Hyuuga. Věděl, že v době, kdy se Lin narodila, byl jediným rezavovlasým ninjou, který se oženil s jejich členem.

Lin je Hyuuga, to je jisté. Je tedy možné, že by mohla být... Ach Gaaro, neboj se to říct! Je tu možnost, že by mohla být tvou dcerou? Když Hinata odešla, mohla být těhotná? Proč by ale pak své dítě opustila? Ne, Hinata taková není, nikdy by neopustila své vlastní dítě! Není možné, aby Lin byla...!

Ale stále ti ta možnost nedává spát, že, Gaaro? Ta myšlenka, že bys mohl mít dceru. Tolikrát sis přeci všiml vaší podobnosti, i když jen v maličkostech...

Deimaru se zavrtěl a a podrbal pod nosem, přičemž do Lin drkl loktem. "Hej! Di si na svou půlku...!" Zamumlala ta, když si uvědomila jeho přítomnost.

***

Seděl na větvi. Byla letní noc, na nebi zářily hvězdy a couvající měsíc. On si toho však nevšímal. Jeho pohled znovu a znovu přitahovalo svítící okénko a postavy za ním.

Byla tam Hinata. Splétala Narutově snoubence růžové vlasy a vesele si povídaly.

Sakura se v bílých šatach několikrát zatočila před zrcadlem a pak se na kamarádku nadšeně zazubila. Její pohled sklouzl k oknu. Všimla si ho! To je tak... Trapné! Má se schovat? Ne, to se na kazekageho nehodí. Bude si ale myslet, že je špehuje! Ona však jen důvěrně drkla do Hinaty a ukázala jeho směrem. Ta se okamžitě začervenala, jako by věděla, kdo tam stojí. Přistoupila k oknu a otevřela ho.

"Ehm... Hinato-san!" Pozdravil. Snad ve stínu větví nebylo vidět jeho rudých tváří.

"Gaaro-kun, co tady děláš?" Podivila se. Lokty si opřela o parapet.

"Já- chtěl jsem...víš... Zdržím se na Narutovu svatbu a tak jsem si řekl, jestli..."

"To stačí." Špitla. Kazekage se po větvích přiblížil až k oknu.

"Hinato-san, chtěl jsem se tě zeptat jestli..." Nedokázal to říct. Duše, srdce i mozek ho k tomu nutily, ale ústa se odmítala otevřít. Tmavovláska se k němu naklonila a něžně ho políbila. Když se zase odtáhla, tváře se ji roztomile červenaly.

"Gaaro-kun, já... Když jsem byla zamilovaná do Naruta, snažila jsem se změnit, ale opravdová změna přišla, když jsem potkala tebe." Vysvětlila. "Chci s tebou odejít do Písečné!"

Kazekage nemohl uvěřit tomu, co slyší a.. cítí? Ona ho políbila! A půjde s ním do Písečné? Ovládla ho nepřekonatelná radost. Ať se tomu snažil jakkoliv zabránit, jeho tvář ovládl radostný úsměv. Nic neříkal, jen sledoval, jak zavírá okno a s občasným mrknutím jeho směrem se opět věnuje nastávající nevěstě.

***

"Ach, Hinato. Kde jen teď jsi?" Zašeptal, aby nikoho nevzbudil a pohlédl na bezhvězdné nebe. Třeba zrovna teď, v tuhle chvíli, na něj také hledí, jak to bývá ve filmech...

"Hned zítra se vydám co nejrychleji do Konohy a najdu tě, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám." Slíbil. Netušil, že ho někdo poslouchá. Rezavovlasé děvče, které přez pozdní hodinu stále ještě nemůže usnout.