Výměna KAGE III.

A je tu další díleček. Nejspíš se tady objeví pár pohádkových prvků nebo postav, já totiž miluju pohádky a kreslený filmy, tak doufám, že se to bude dát číst :)

Naruto byl nadšením celý bez sebe, už mu lezlo na nervy se jen tak poflakovat, dokonce i Kyuubi si vesele pískal Na Okoř je cesta, jen Sai se na všechny kabonil a odloupl si z holého břicha kus spálené kůže.
A jak čas plynul, měli za sebou dva…. Tři… Čtyři dny cesty, další oběd a Saiovo devátenácté namazání. Najednou se ocitli uprostřed podezřele rozlehlé mýtiny ozvučené pouze ojedinělým zaševelením lístečků. Z keře vyskočilo zpočátku nebezpečně vypadajících šest mužíků v čele s frájou v zeleným oblečku (Gai ani Lee to nejsou), zeleným klobouku s brkem, lukem a toulcem šípů přes rameno.
Ten s pérem za kloboukem se ujal slova: ,,Jsem Robin Hood, král zbojníků, bohatým i chudým beru a sobě dávám, vstoupili jste do Šervůdu, kde jen já jsem pánem, takže mi dejte, co máte nebo zaplatíte životem…. Jo, a tohle je moje družina.“
Naruto se pouze uchechtl.
,,Jak myslíš,“ vysmál se jim blonďák, udělal tři klony a pobaveně pozoroval, jak se zbojníkům plní gaťky, potom mu jeden z klonů vytvořil rasengan a v mžiku se nepřátelé rozprchli, aby se mohli zahrabat dvacet metrů pod zem.
,,No, já myslel, že si s nima aspoň trochu užiju a oni se rozutekli jak Římani před Obelixem.“
,,Neboj se, Naruto, myslím, že dostaneš ještě šanci, přece jen jsme na hlavní obchodní trase, tady se bude potulovat spousta nebezpečných lidí,“ usměrnil ho Kakashi a vedl je dál.

Ušli dalších pár desítek kilometrů, když se začalo stmívat.
,,Jak je to k čertu ještě daleko? Mám hlad,“ brblal Naruto a zakopl o kořen vrostlý do cesty. Pohledy všech se stočily na Kakashiho, který z jim zatím neznámého důvodu zrozpačitěl, nevinně se poškrábal ve vlasech a začal mumlat něco ve smyslu, že v té tmě už na mapu nevidí. Sakura mu ji vytrhla a záhy po něm hodila zabijáckým pohledem, neboť zjistila, že na mapu by bylo vidět stále dobře, ale to by ji nesměla překrývat novinka červené knihovny Láska si tě najde.
,,Kakashi-sensei!!!“ zavřískla dívka takovou silou, že být na Everestu, dávno by je smetla lavina, tady aspoň opadaly listy ze stromů v okruhu dva a půl kilometru.
Chtě nechtě, museli se utábořit, aby ráno mohli najít správnou cestu. Naruto, Kakashi i Sai se cpali jak Chouji po hodinové dietě, Sakura se šla o kousek dál vyvztekat. Zrovna přemýšlela, který ze dvou stromů bude představovat jejího senseie, když se jí za zády ozvalo zavrčení: ,,Ty jsi Červená Karkulka?“
Dívka se otočila a spatřila dvě žluté do tmy žhnoucí oči.
,,Ne, kdo má jako bejt ta Karkulka? A kdo jsi ty a co tu chceš?“
Zvíře protočilo oči v sloup a vyšlo ze stínu. ,,Já jsem vlk. Tak proč máš, sakra, červený tričko a čelenku? To je vlastně jedno. Dej sem košík a nezkoušej to na mě s buchtama, já chci víno! Mám solidní absťák! Jinak tě sežeru!“ vyhrožovalo to čtyřnohé chlupaté páchnoucí stvoření.
,,Vybral sis hodně špatnej den,“ řekla Sakura, natáhla si rukavice a počaly chlupy lítat. Konečně našla objekt, který nahradí toho trotla – Kakashiho.

Dívka se zhruba po půl hodince vrátila ke své skupině, kde hořel parádní táborák a všichni tři hoši pařili u ohně do půl těla svlečení a pomazaní jakýmsi zeleným zavánějícím bahnem.
,,Sakura-chaaan! Kde jsi byla? Pojď se k nám přidat, Sai nás naučil supr ninja tanec,“ zaječel vesele Naruto a vidinou polo-vysvlečené Sakury se mu rozklepala kolena.

V tu samou hodinu, ale o mnoho kilometrů dál seděla Tsunade ve ,,své“ kanceláři v Písečné a těšila se na nadcházející den, který měl znamenat velký obrat, jak pro ni tak pro vesnici. Byl to totiž pátý den výměny a od této chvíle se bude vše řídit podle ní. Už bylo taky na čase, placatka byla víc jak dva dny prázdná, každý den musela přes deset hodin pracovat, žádná herna a ještě na ní neustále dohlížel ten pomalovanej skrček. Třeba onehdá se jí dokonce opovážil vzbudit (usnula nečekaně na stole a poslintala tři opravdu důležité svitky), potom toho taky celý den litoval (bohužel pak Pátá zjistila, že ji pouze donesl oběd). Usmála se při vzpomínce na jejich poslední rozhovor, když se jí Kankurou s ještě ovázanou hlavou ptal: ,,Tsunade-sama, co plánuješ na první den tvého velení v naší vesnici?“
Tsunade: ,,No, nemám na mysli žádnou velkou změnu, takový normální věci. Co kdybychom třeba zničili Listovou?... Ne, jen vtipkuju. Nemusíš se hned tak děsit, ale líbí se mi tvoje naivita. Myslím, že se spolu ještě užijeme…“