Cesta za smrtí 03

Nobu nosově zachrápal a vzápětí zamlaskal a trhl hlavou. Chvilku doznívala ozvěna, která se odrážela od stěn rozlehlé jeskyně, na jejímž stropu byly stalaktity, které se nebezpečně houpaly, až utichla úplně.
Po dlouhé půlhodině Nobu zívl div si pusu neroztrhl, protáhl se jako starý kocour, zanadával na své klouby, protřel si oči a překvapeně zamrkal.
„Kde to jsem?!“ zašeptal si pro sebe. Jakmile věta dozněla, v nejzazších koutech jeskyně, kam mdlé světlo ze vzdáleného otvoru nedosáhlo, se rozsvítila spousta svící a ozářila tváře jedenácti lidí, pěti žen a šesti mužů. Tváře vypadaly jako vytesané z kamene, s přísným výrazem a semknutými rty.
Nobu se poděšeně okolo sebe rozhlédl a znovu zopakoval svou otázku. Když odpověď nepřišla, rozkřičel se.
„Kde to sakra jsem?! A kdo jste vy?!“ Žádná odpověď…
„TAK MI ODPOVĚZTE, SAKRAFIX!“ Nobu se pokusil postavit a rozeběhnout k lidem, ale něco tvrdého ho prudce praštilo do hlavy. Ochranná čelenka mu sklouzla z hlavy a jakmile se dotkla země, kovová část se roztříštila na miniaturu kousků a látka shořela v neviditelných plamenech.
Nobu se zakymácel a kecl si zpátky na svoje místo. V tu chvíli se ozvala ohlušující rána, pocházející z nejvzdálenějšího rohu jeskyně. Nobu se polekaně otočil, až mu plavé vlasy zavlály, a strnul.
****
„Nooooooobuuuuuuuu!“ křičela Daia z plných plic. Spolu s Hiroki už se půlhodinu snažily Nobua najít. Prošmejdily snad celý les, ale nikde nebyla ani stopa, ani zlámaná větvička, ani náznak nějakého souboje. Daia se o svého parťáka z Amy (Amegakure no Sato, Vesnice ukrytá v dešti ) bála a nehodlala se smířit s tím, že jen tak zmizel.
Hiroki jí polekaně připlácla ruku na ústa a přiložila prst k vlastním na znamení toho, aby byla zticha. Těsně za jejich zády se ozvalo zašustění pláště. Děvčata se polekaně otočila a vytřeštila oči.
****
„Sakra, kde by mohl být…“ zahudrovala Hanabi a trucovitě si sedla na nejbližší pařez. Kiba ještě chvíli čmuchal v jehličí a pak si sedl na zem vedle ní.
„Nemám vůbec páru…“ Zlehka si položil svou hlavu na její rameno a povzdychl si. Hanabi od něj okamžitě uskočila, jako kdyby měl lepru a začala si rameno rychle drhnout. Když Kiba uraženě zabručel, vyplázla na něj jazyk.
Vzápětí se za nimi ozval praskot větviček, jako kdyby se někdo prodíral křovím. Hanabi okamžitě zapnula Byakugan a rentgenovala okolí. Bylo to ale zbytečné, protože návštěvník, nebo spíše návštěvníci, se jim ukázali v celé své kráse.
Kiba ohromeně zazíral na černé pláště. S červenými mraky. A bílým lemováním. Než stačil něco udělat, u ucha se mu ozval výbuch. Zpoza špičatého slaměného klobouku se ozval šílený smích, doprovázený dalšími výbuchy, které se soustředily na Kibu.
„Deidara,“ sykl vztekle Kiba a vyhýbal se malým hliněným mouchám, které na něj neustále dorážely.
Zpoza klobouku se opět ozval smích. „Yare, yare, koukám, že moje pověst mě předchází, snad?“
„Nech těch pakáren, Deidaro.“ Ozval se druhý, ledový hlas.
Hanabi si, navzdory situaci, založila ruce v bok a jako přísná matka začala všechny tři plísnit.
„A to si jako myslíte, že sem přijdete, udělá baf jak nějaký perverzáci a semnou to švihne?! A ještě tady bude kecat nějaký frajerský kecičky, kterejch už mám po krk?! Tak to jste se hošánci přepočítali, na mě tyhle pakárničky nezkoušejte. A ty, co tam sedíš jak Sarutobi na záchodě, bys měl taky něco dělat, nebo ti dám takovou bombu, že se ti hlava otočí kousavým dozadu!“
Všichni tři chlapco-muži se na ni pohoršeně zadívali a Hanabi se kousla do rtu. Ajéje, pomyslela si drškatě, zase jsem to přehnala. A okamžitě, střelhbitě vzala do zaječích. Kiba se pokusil následovat jejího příkladu, ale než bys řekl švec, druhý Akatsuki ho chytil do genjutsu.
„Itachi!“ ulevil si vztekle Kiba a zatvářil se, jako kdyby šlápl do něčeho odporného.
Jmenovaný kývl na Deidaru a ten se zašklebil. Sundal si klobouk, zvětšil jednu mouchu a jal se pronásledovat Hanabi, která zdrhala až se jí za patama prášilo.
****
„Mladá, hezká holubička…“ Deidara se olizoval až za ušima a mlsně si prohlížel úplně vyčerpanou Hanabi.
„Nech si zajít chuť! Ty svoje chutě si drž laskavě pod kontrolou!“ sykla Hyuuga nenávistně a hlavou kývla k Deidarovým kalhotům. Blonďák se na ní zamračil, ošil se a pak se rozesmál. Pomalu se k ní přibližoval. Hanabi sebou začala vyděšeně házet, snažíc se tak dostat z hliněného sevření. Jako naprostý zelenáč totiž padla do Deidarovo pasti.
„Ááááá, hernajs, špačci!!!!!!!!!!!!!!! Já chcí veeen!!!!“ ječela jak siréna, až si ztracený ninja musel přikrýt uši. Nakonec k ní přiskočil a umlčel jí polibkem. (drasťák, že jo? xD)
****
Nobu se stočil do klubíčka a přemýšlel nad tím, co viděl. Tomu muži se stalo právě to co jemu! A ještě před chvílí se z úst ženy, kterou měl nejblíže, ozýval křik. A druhá žena volala jeho jméno! Co se to tu sakra děje?!, pomyslel si v duchu a když se jeskyně naplnila vzdechy, rozčileně vyskočil.
****
„Teda, ty si divoch!“ tlemila se Hanabi a plácla dlaní Deidaru přes odhalenou zadní partii. Ten se ušklíbl a procvičil si prsty. Hyuuga si pozorně prohlédla jeho tlaň a uchichtla se.
„A ta tvoje ruka taky umí zázraky, hihi!“
****
„SAKRA HANABI! DEIDARO! DRŽTE SE SCÉNÁŘE!“
„Hihi, snowfučák už zase prudí… no užijem si to příště, viď? xD“
Takže znova… Klapka, akce „Kiba a Hanabi podruhé!“, cvak!
****
„Sakra, kde by mohl být…“ zahudrovala Hanabi a trucovitě si sedla na nejbližší pařez. Kiba ještě chvíli čmuchal v jehličí a pak si sedl na zem vedle ní.
„Nemám vůbec páru…“ Zlehka si položil svou hlavu na její rameno a povzdychl si. Hanabi od něj okamžitě uskočila, jako kdyby měl lepru a začala si rameno rychle drhnout. Když Kiba uraženě zabručel, vyplázla na něj jazyk. Inuzuka po ní, naoko vztekle, skočil a něžně jí políbil. Hanabi se od něj odtrhla a klopýtla o pár kroků dozadu.
„K-Kibo, t-to n-ne…“ koktala vystrašeně a zírala na něj jak na ducha.
„Why? Why?“ zatrylkoval Kiba a pomalu se k ní přibližoval.
****
Nobu se stočil do klubíčka a přemýšlel nad tím, co viděl. Tomu muži se stalo právě to co jemu! A ještě před chvílí se z úst ženy, kterou měl nejblíže, ozývalo koktání. A druhá žena volala jeho jméno! Co se to tu sakra děje?!, pomyslel si v duchu a když se jeskyně naplnila trylky, rozčileně vyskočil.