Píseň srdce
Nevěděla jsem, jaký tomu dát název. Snad jsem se trefila. :)
Mladý muž nerovózně přecházel po nemocniční chodbě a pláště Hokageho mu vlál kolem těla. Na lavičce kousek ode dveří, kolem kterých muž chodil, seděl o něco starší pán. Lehce se usmíval nad chováním svého žáka. On nikdy nepoznal, jaké to je, čekat až vám sestra příjde říct, že máte syna a vaše žena je v pořádku. Dokázal ale pochopit mužovu nervozitu. Zavzpomínal na to, jak se dověděl, že jeho žák bude mít nástupce.
„Sensei! Sensei!“ ječel blonďák na celou Konohu a s úsměvem na tváři běžel za svým učitelem. Ten se ohlédl. Jeho žák se v poslední době choval jinak. Vlastně se choval jinak od doby, co se zamiloval. Často nedával pozor, nevímal svého senseie. Jen seděl a koukal do prázdna s úsměvem na tváři. Sensei ho chápal, věděl jaká krása je to se zamilovat. Přesto, že často nedával pozor, neuvěřitelně se zlepšil. Jeho už tak obrovská síla ještě vzrostla.
„Co se stalo?“ zeptal se svého žáka. Jeho žák se smál a skákal kolem něj jako šílenec. Potom ho objal. Senseie to zaskočilo.
„Nechtěl bys mi říct, co se stalo?“ ptal se opět svého žáka. Ten ho přestal objímat, dal si ruce za hlavu a s nejširším úsměvem, jakého byl schopen, řekl ty tři slova.
„Budu mít syna.“ Sensei čekal cokoliv, ale tohle ne. Zaraženě se podíval na blonďatého muže, který opět poskakoval jako malé dítě. Sledoval ho nepřítomným pohledem. Pomalu mu docházel význam těch slov. Usmál se a chytil poskakujícího muže za zápěstí.
„Gratuluju.“ smál se sensei na svého žáka.
„Až bude větší, tak ho naučím spoustu věcí. A vy mi budete pomáhat. Bude to určitě Hokage. Nejsilnější shinobi, jakého kdy tahle planeta měla. Bude určitě celý po svojí mamce. Bude se pořád smát, budou ho obdivovat a jednou bude stát na střeše budovy Hokageho a celá Konoha mu bude provolávat slávu.“ drmolil jako o překot štastný budoucí otec. Jeho sensei se musel začít smát, když viděl to nadšení svého žáka. Potom ale trochu posmutněl. On nikdy tenhle pocit nezažije. Vždyť on je jako můj syn. Pomyslel si a znovu se zadíval na muže, který si právě začal něco zpívat. Přál mu to štěstí.
A dnes, skoro po sedmi měsících, je příchod malého chlapce blízko.
„Uklidni se. Takhle jí nijak nepomůžeš.“ poradil sensei Hokagemu. Ten jen mávl rukou a přecházel po chodbě dál. Občas se zastavil a podíval se na dveře. Po pěti minutách vyšla ze dveří sestřička. Šťastně se usmívala.
„Máte krásného syna, Hokage-sama.“ usmála se na něj sestra a otevřela mu dveře. Hokage se zarazil. Najednou nevěděl, jak se má chovat. Úcitil na rameni ruku svého senseie, která ho mírně popostrčila vpřed. Nervózně otevřel dveře a na nemocniční posteli uviděl něco, co nezapomene dokonce svého života. Rudovlasá žena držela v náručí drubounkého chlapečka s pár žlutými vlásky. Hokagemu vrhkly slzy do očí. Žena zvedla hlavu a usmála se na otce toho malého uzlíčku. Blonďák pomalu přišel ke své milované a svému synovi. Ten se zvědavě rozhlížel po okolním dění. Když uviděl svého tátu, usmál se. Sensei zůstal stát u dveří a pozoroval šťastnou rodinku. Malý chlapeček se usmíval a pozoroval své rodiče, ke kterým ho poutala láska.
„Děkuju.“ zašeptal muž a políbil rudovlasou ženu na čelo. Hokage si sedl na kraj postele, jednou rukou objal svou ženu a druhou svého syna. Malý chlapec se usmál a zavřel svá modrá očka. Pomalu usínal a k tomu mu hrála ta nejhezčí písnička. Tlukot srdce jeho šťastných rodičů.
Snad se vám to líbilo. 
Ten obrázek se mi strašně líbí.
nadpis úžasně sedí, nádherná povídka... a ten konec neměl chybu...*vzlyk*....
Slavnostně dokončená FF: [2017 - 2024, 48k slov, 22 kapitol]
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
Příběh Sasoriho - od dob, kdy se toulal jako uprchlík pouští a hledal nové výzvy, přes doby, kdy věrně sloužil Akatsuki a hledal odpovědi, do dob, kdy mu už bylo tak nějak všechno jedno a hledal klid.
Jen bych ráda na začátek upozornila na podpis nettiex. Díky němu dohnávám resty, mým "konožským mládím" nahromaděné, a toto je jeden z nich
.
Sálá z toho to kouzlo nostalgie, naděje a lásky v jednom. A i když jsem podobných povídek četla nespočetně a byly dobré a byly podobné... Holka, jak jen si to udělala, že tahle na první pohled obyčejná FF je něčím nad ty ostatní výjimečná? Nevím. Nevadí. Hlavně že to tak je. Děkuji
.
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Netřeba na něj upozorňovat.
Ikdyž moc nevím, jak jsem se do toho podpisu dostala...
To já děkuju.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Jen ať upozorňuje, já jako propagátorka za moc nestojím
A... Hm... říkala jsem si, že jsem tu svou Hidanovu kosu na nikoho už nějak moc dlouho nevytáhla
*zděšeně pobíhá po bytě a hledá klíče* A já se tebe ani tý tvý rezatý kosy nebojim, páč já má svůj starej dobrej protikosovej kryt! *podařilo se ji dokonce i odemknout, trhnutím otevřela dveře a rozhlídla se* Dobře dobře, tu rezatou beru zpátky... *sundala ruku ze dvěří i se značnym nánosem rzi* xD
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Mám takový pocit, že se tady zase začíná množit ten hnusnej bacil... mindrák nebo tak nějak se jmenuje... prevít... :-DDD Jen si tu kosu pořádně nabruš
A na tebe si ji případně vypůjčím :-DDD
Ako povedala Minatka-s tej poviedka sála happyend a štastie:D Uplne ma to zahrialo...fakt:D
Len tak ďalej!
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
To je náádherné. Malý Naruto mezi Minatem a Kushinou...
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
mocinky hezký
Třináct...jakto, že je někdo ve svých třinácti schopen napsat takovou nádheru a někdo na to nemá ani v sedmnácti či později (jako já xD)..Ailen, ty máš neuvěřitelnou schopnost vložit do povídky své srdce a pocity...já jen tiše závidím a říkám: Je to skutečně nádherné...
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Nádherný...
Jo, víte... já už tu stejně nejsem. FF jsem smazala. Česká FF nečtu, na Naruta se nedívám. A taky nelituju. A pochybuju, že někomu chybím.
Snažila jsem se pomoct s napravením té "japonštiny" tady, byla jsem ignorována. Já už se do vašich věcí míchat nebudu, klidně se to učte špatně. Bye.
"Pomalu usínal a k tomu mu hrála ta nejhezčí písnička. Tlukot srdce jeho šťastných rodičů."
Děkuji, Ailen.
Hups...
Díky vám mockrát. 
Ani jsem nečekala, že to někdo bude číst. 
Ty pochvali si snad ani nezasloužím. 
Kdo by pak psal tak nádherný povídky? 
Díky moc a ten obrázek mě prostě uchvátil. 
Jinak ti strašně mocinky děkuju a myslím, že tvůj respekt si nezasloužím.
A jinak máš pravdu, smutné věci se mi píšou lépe. Zlepšovat se budu (nebo se o to budu alespoň snažit) dokonce života. Mám toho hodně co vylepšit. Dík mockrát. 
Tvůj koment mě opět rozzářil. 
Proč se všichni diví, že píšu tak jak píšu a je mi třináct? 
Určitě jsou tady i mladší a lepší autoři.
Díky. 
sorafay, snowfox, Kubby13, Itusa Kotetsu: DĚKUJU VÁM MOCINKY!
San Inuzuka: Opovaž se ten hrob navšívit!
Ayashiki: jj Mám třináct. Nikdo by to neřekl, ale já nevím proč.
Konečně mi někdo napsal kritiku. Díky moc, jsi první a já jsem ti za to neskonale vděčná.
Min: jj Vím a mockrát ti děkuju.
Jakej aplaus? Prosim tě a za co?
nettiex: Sluníčko mě opět rozzářilo.
Leinara: Díky. nn Ten obrázek jsem našla až po napsání.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
to je moc pěkný...myslela jsem si že je to naruto
...ae až pak ta rudovlasa zena tak pak jsem si říkala že naruto to nebude 
..jinak obrázek je hezkej ztoho si vzala inspiraci?
Ailie... to je... krása
prostě jedním slovem krása...
Jak už řekly holky pode mnou, na třináct let píšeš opravdu neobyčejně...
Jej, to je nádherné... ten obrázek a název a povídka... prostě super
Ach...krásne...mám rád poviedky takéhoto tipu ...úžasné
Ten obrázek je slaďoučký! A ta povídka nádherná... Úplně mě to dostalo (až do toho konce sem si myslela, že je to Naru xD).
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
Božínku ... Taky úplně cítím, jak to štěstí z týhle fanfikce přímo sálá a já se u něj pěkně ohřívám (i když v tomhle vedru ... Ale nevadí, nabírám zásoby tepla do zimy xD) ... Ailie, to je krása ... To nejkrásnější téma, však ty víš ^^
Celou dobu sem se jenom usmívala. Vážně, tím šťastným pocitem ... A usmívám se pořád ...
Ailenko, ačkoli je ti jenom třináct, za tuhle FFci by se nemusel stydět ani třicetiletý spisovatel ... Tomu věř!
Aplaus pro tebe!
Btw. ten obrázek je super! Taky ho mám v počítači (jako ostatně snad všechny NaruMinaKushi co existujou xD) ... Skvělý ^^
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Wau, Ailee... Ty máš trinásť??? No teda... Podľa úrovne tvojich poviedok som hádala 16-17... Tak TERAZ máš môj absolútny rešpekt! Na trinásťročnú bytosť píšeš naozaj úžasne.
) zlepšiť.
No a k poviedke... Úprimne povedané, napísala si už aj lepšie veci. Smutné vecičky ti idú akosi lepšie, ale tým sa nedaj odradiť. Z tohto bolo cítiť pozitívnu náladu a to bol účel, nie? Píš takéto veci ďalej, veď ako inak ako cvikom sa zlepšíš a ty sa môžeš (a musíš
Chjo Ailen... ty mě jednoho dne svými FF přivedeš do hrobu fakt že jo!!!!!
Je to prostě krása, nádhera všech nádher, prostě... nenacházim slov kterými bych toto dostatečně a hlavně dost výstižně vyjádřila!!! 
A ten obrázek... mno co dodat...?! 
Aili, to je krásne... bože, ty dokážeš zaujať človeka... úplne z toho cítim to šťastie... a ten obrázok na konci....
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.