Uč se dcero...10 - Speciál!

Tak a máme tu 10. Díl a je to speciálek! Není sice, tak dlouhý, jak jsem prvně plánovala, ale tohle je na mě už výkon . Tak doufám, že se bude líbit a nebudu ukamenována z důvodů mé choré mysli a špatného pravopisu.

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa ...10.Díl speciál!

10. Díl – Speciál!!

14:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Kancelář Hokage.

Byl horký ,slunečný den, Hokage si znuděně podepírala hlavu a dívala se na ten obrázek, který se jí naskytl.
„Jak jsem říkal! Trénování nám jde skvěle! Ale musím říct, že Hamano celkem postrádá Sílu mládí! To se však napraví….,“ Komentoval situaci Gai, který právě oznamoval výsledky jeho dvoutýdenního tréninku s Hamano.
„Takže trénink přinesl své ovoce…“ Zeptala se Tsunade.
„Ano, ano, dá se to tak nazvat, ale….“
„Co?“
„Není to pořád tak nějak..ono..no je to takové….jak bych to jen nazval…“
„Je shnilá se vůbec pohnout…,“ doplnila ho Tsunade a naše zelená šelma jen souhlasně přikývla.
„Snažil jsem se dělat všechno možné, abych ji donutil k nějaké aktivitě, dokonce jsem do ní nacpal celý hrne kari života! Její výdrž je na tom však velmi špatně a chuť něco vůbec dělat také.“
Tsunade jen souhlasně přikyvovala. Sama měla Hamano 5x denně v týdnu na starosti, tedy spíše její trénink a moc dobře věděla, jaká je Hamano lemra líná.

„Dobrá, nechám ti ji ve výcviku ještě jeden týden. Měla na plánu sice něco jiného, ale tohle je přednější.“ Zkonstatovala Pátá a vrhla pohled na Hamano, která se nacházela…..na podlaze….hlasitě funěla a úplně rezignovala. Jazyk vyplazený, jak Akamaru po absolvování 50km dlouhého závodu na Sahaře. (No, Akamaru má výdrž…)
„..hn j….ue…….. nehmci….,“ ozvala se najednou Hamano a strhla na sebe pozornost těch dvou.
„Co mumlala?“ Zeptala se Pátá a naklonila se přes stůl, aby Hamano lépe slyšela.
„…Já…už….. NECHCI!!!“ Sebrala Hamano poslední zbytky sil a znovu unaveně padla na podlahu, kterou se jala, tak ochotně slintat.
„Ale Hamano, vždyť nám to tak spolu šlo…..a pokud jde o ten trénink s 50kg závažím..slibuji, že slevím na 40Kg ,“ a hodil po Hamano svůj extra záblesk zubní protézy. (O zuby přišel v zápase proti Kakashim, kterého těmi záblesky oslepoval, a tak mu Kakashi omylem při jednom záblesku, kdy nic neviděl vyrazil všechny zuby.)

Najednou někdo zaklepal na dveře.
„Dále..,“ ozvala se otráveně Tsunade. Klika cvakla, dveře se rozletěly a dovnitř nevstoupil nikdo jiný než slavný Orochimaru-sama. Na hlavě žlutý klobouk s růžovými kytičkami, kolem krku liány žlutých kytek, růžovou plážovou volně rozepnutou košili, zelené trencle s žlutými žraloky a na nohách růžové žabky. To vše ještě doplňovali růžové brýle ve tvaru obřích srdíček s dokonale černými skly.
„Nazdar lidi!!“ Přešel ke Galovi a :„ pravá, levá, pravá, levá,..“ Gai dostával slušně po klapačce a ani s jeho sílou mládí nedokázal rychle zareagovat, při tom zjevu Orochimara: „ kopnout,“ Gaiív rozkrok utrpěl další z vážnějších zranění a v bolestech se zhroutil, při dopadu, kdy se ťuknul do hlavy, mu z pusy vyletěla protéza, kterou ani blendadent, žijte, jako s vlastními zuby nedokázal dostatečně připevnit, vznesla se do vzduchu, udělala salto a vrátila se opačně do Gaiovi otevřené pusy naprostém zděšení : „ ten vohoz je fakt klasa..KÁMO!!!“ Dokončil Orochimaru a spokojeně se ušklíbl na Tsunade, která na něj jen zírala s otevřenou pusou. Hamano jen také bezmocné na Orouše zírala.

„Ale co Tsuny, ty už nepozdravíš ani starý kámoše? A kde je ten perverzák Jiraya?!“ Spustil na ni hned Orouš. Tsunade se oklepala, jako když pudl vyleze z vany.
„Jiraya je….. nejspíš někde ….na sběru dat…,“ Vykoktala nakonec ze sebe Tsunade.
„Hele…mám jednu žádost…nebo prosbu..prostě říkej si tomu jak chceš.“
„A o co jde?“ Zeptala se Tsunade už schopná fungovat.
„No, trochu jsem přemýšlel a napadlo mě, že když jsme vlastně něco jako spojenci a máme za úkol SPOLEČNĚ vycvičit shinobiho, který by nám vyhrál tu sázku, tak bych se chtěl na tom podílet, jako chápej mě, vaše metody tréninku jsou pomalé a zastaralé, chce to inovaci a pokud jsem s vámi v jenom družstvu a vy prohrajete, bude to i moje prohra a to si nemůžu dovolit!“ Orouš zatnul pěsti a zlověstně se oblíznul.
„A na ten geniální nápad jsi přišel kdy?“
„No..teprve včera, když jsem se vracel z dovolené, heleď se. Naruto je u nás nasomrovanej pořád! Chci za oplátku aspoň na týden mít ve výcviku toho ninju! Copak chci tak moc?“

Hamano tajně poslouchala rozhovor rozplácklá na zemi. Z toho co slyšela, se jí ježily chloupky. První Gai a teď Orochimaru?! To už by nepřežila!!! Okamžitě změnila směr a tajně se snažila vyplížit z Tsunadiné pracovny, už byla u dveří, když v tom….
„A kde vlastně je? Chci si ho prohlídnout…,“ A Oroxicht se mlsně olízl.
„Hamano, můžeš na vteřinku?“ Ozvala se Tsunade, když Hamano chňapala po dveřích.
„Hmm…no…já mám ..ještě domluvenou nějakou schůzku a je to neodkladné.“ Snažila se zažehlit celou záležitost a pracně se vyhrabala na nohy.
„Holka??“ Neudržel Orouš své zklamání na uzdě.
„Ano a co jsi čekal? Je na tom snad něco špatně?“ Zeptala se Tsunade a v hlase jí zněla velká dávka feminismu.
„Ohh..né…proč?“ Zareagoval již instinktivně Orochimaru. V tom napětí mezi sanniny přerušily zvláštní zvuky. Všichni tři se podívali na jejich působitele. Gai ležel na zemi a v obličeji byl celý modrý.
„Ježiši!! Ta protéza ho dusí!!!! Orochimaru pomoz mi!!!“ A Tsunade se vrhla k dusícímu se Gaiovi.
„Já?!“ Byla jeho jediná reakce. Hamano poznala šanci, zařadila trojku a metla si to pryč co nejdál od Orouše a Gaie.

18:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cvičiště.

„Ááááá!!!“ Ozval se výkřik a hned na to zvuk praskající ho dřeva. Za okamžik byl statný smrk na zemi. Hamano zdobily čelo krůpěje potu a mocně se nadechovala, aby do plic dostala nějaký ten kyslík. Vzápětí proti ní svištěly tři kunaje. Odskočila a kunaje se zabodly na místě, kde ještě před 2 sekundami stála. Opět uslyšela zvuk svištících zbraní. Vyběhla na strom skákala po větvích hlouběji do lesa. Proti Tenten bude mít větší šanci v zarostlém porostu, než na volném prostranství. A tak smiřovala stále hlouběji do lesa. Když doskákala na místo, které se jí zdálo vhodné, vytáhla z kapsičky strnu a výbušné lístky, které nastražila v okolí. Když vše měla schovala se do houští a čekala na svou příležitost.

19:10
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cvičiště.

„Myslím, že počínaje dneškem s tebou už končím.“ Prohlásila Tenten mezi hlubokými nádechy. Hamano na tom nebyla o nic lépe. Měla pocit, že jí prasknou plíce a držela se za levý bok , ve kterém ji bolestivě bodalo. „Ty pasti byly fakt dobře nastražené a zamířit dokážeš už bez problémů. Není důvod dál tě něco učit.“ Hamano na chvíli přestala funět, jak parní lokomotiva a natáhla ruku k Tenten.
„Arigató za vše.“ Řekla, když se jejich ruce semkly.
„Není za co.“ Odpověděla Tenten a mířila si to z lesa ven. Pak se otočila: „Na hlavní souboj se určitě přijdu podívat. Ne, že nám tam uděláš ostudu.“ A mrkla na Hamano.
„Budu se snažit.“ Slíbila jí a když se jí Tenten ztratila s dohledu unaveně padla do mechu.

„Jsi naštvaná?“ Ozvalo se napravo od ní a zpoza stromu vyšla Tsunade. Hamano nebyla překvapená. Cítila její přítomnost už hodnou chvíli. Tsunade si přisedla k Hamano a mlčky čekala.
„Asi jo.“
„To jsem si myslela. Jinak bys v době, kdy máš mít odpočinek, nebo se něco učit rozhodně nepodnikla nic tak namáhavého, jako je souboj s Tenten.“
„Asi mě už celkem za těch 14 týdnů znáte.“ Odpověděla Hamano a se zájmem studovala svá zranění.
„Právě že skoro naopak.“ Řekla Tsunade a povzdechla si. „O té doby co jsi tu jsem s tebe skoro nic nevytáhla o tobě.“
„Nemusíte mě znát jen proto, že víte mou minulost.“ Řekla Hamano, která moc dobře věděla kam tím míří.
„No, asi se s tím budu muset spokojit.“ A trochu se pousmála.
„Jak dopadl Gai a mise protéza?“ Zeptala se Hamano při vzpomínce na totálně modrého Gaie.
„Utrpěl z toho celkem šok, ale při jeho síle mládí bude za dva dny z postele.“
„Ksó…teda ne že bych mu to přála, aby se mu něco stalo…,“ začala ,když uviděla zvědavý pohled Tsunade , „ale ten jeho trénink…“
„Rozumím.“
„Ne, to si nemyslím. Nikdy do vás nikdo nenalil celý kotel kari života, nikdy jste neběhala maratón s 50kg a nedělala všechna ta cvičení.“ Tsunade se jen začala smát a to Hamano přivádělo k šílenství.
„Sakra nesmějte se! Vy vůbec nemáte ponětí, co je to za dřinu!“
„Tys nikdy nezažila válku viď?“ Přerušila Hamano Tsunade a úsměv jí ze tváře úplně zmizel.
„Ne…“
„Tak vidíš. Jsou ještě horší věci, než cvičení s Gaiem a Oroušem. Často si to neuvědomíme, dokud je nepoznáme a nepřinesou nám strašné zážitky a vzpomínky na celý život. Ty si jednou na tohle vzpomeneš a jen se tomu zasměješ, ale to co přináší válka nebo jiné. Nad tím úsměv strne.“ Hamano si překvapeně prohlížela Tsunade a pak sklesle spustila hlavu.
„Tsunade- řekněte mi, ale upřímně. O co vlastně doopravdy v té sázce jde?“