Oranžový Peiňátko

"Tak, moje zlatíčko," řekla Peiňátkova matka.
"Maminko, co mi nabalíš s sebou tentokrát???" Zeptal se nedočkavě Peiňátko.
"Tak tentokrát to budou, nůžky na vypíchnutí očí, katanu na probodnutí a kunaie a shurikeny, kdyby náhodou dělal binec a nezapomeň ode mě Narutínka pozdravovat!"
"Ale mami, já chci svojeho plyšového medvídka a vodku! Kdybymi bylo smutno a měl žízeň!"
"Vidíš synku, málem bych zapoměla, tohle jsem ti ušila."
"Mami, jaktože je to od krve???"
"Vidíš, sem to ale nešika, to jsem si usekla ruku, když jsem to šila."
Ale najednou Peiňátko vyletěl oknem.
"Mami!" zakřičel naní zlostně
"Měj se dobře můj milovaný synku," řekla, aniž by tušila, že mu při prohození vypíchla oko.
Když tak šel sám, zpíval si: A já sám, vždycky sám, své přátelé povolám! A já sám vždycky sám, je všecky povolám.
Najednou, ale uviděl pumu.
"ÁÁÁ... pomoct, křeček!!!!" ječel vyděšeným ženským hlasem.
No tak, Peine, zachovej chladnou hlavu, vždyť je to jen malý, ubohý křeček, stačí si ho pohladit a skamarádit se sním.
Ale to netušil, že příde i o svou pravou ruku.
"Hej, ty sv**ě jedna nepodařená! Vrať to, nebo zavolám na maminku!"
A tak křičel, ale křeček (tedy puma) ho neposlouchal a tak šel k nejhoršímu řešení...
"Mamííí!" Najednou se křeček lekl, když uslyšel volat Mami!
"Cha, ani se mu nedivím, jestli zná mojí maminku, tak je totální chudák."
No a tak přemýšlel jak přidělá ruku, protože kdyby ho viděla maminka, asi by ho prohodila oknem ze sedmého patra...
"Už to mám! Zkusím to imaginárně." Bohužel nic, tak po dvou dnech, ho napadl shuriken. Jeden vrchol zapodl do ukouslé ruky(samozřejmě špatnou stranou)a druhý do ruky, která ještě byla na těle..
"Juchůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!" křičel snad víc, jak Lee, když zjistil, že má jutsu.....

U Chaloupky z Ramenu
"Narutínku??? Si doma??" zeptal se zdvořile.
"Ano jsem, pojď dál..."
"Už jsem skoro u tebe."
"Jo jasně a kdo si?"
"Narutínku, tady je tvůj kamarád, Peiňátko."
"Jasně, klidně poď dál...."
"Mám pro tebe katanu, kterou tě propíchnu, potom nůžky na vypíchnutí očí a kunaie a shurikeny, kdyby si dělal binec souhlasíš?"
"Posluš si.." Aniž by slyšel, co říkal, zabýval se totiž jinou věcí.. (jak uchytit hůlky, aby ramen nejlépe chutnal)
"Jo, a pak tady mám vodku, s kterou se podělím, ale až budeš mrtvý, jinak by si mi to taky mohl vypít...."
"No jo, pořád, ale pohni si nebaví mě čekat."
"Už na to letím, jo a měl jsem tě moc rád (hlavně když si mě zásoboval Ramenem")
A tak skončil život Naruta Uzumaki.