Akatsuki a zahrádka
Toto je má první FF, tak snad se bude líbit. Přeji pěkné čtení
Byl horký letní den a partička Akatsuki si to mířila, jak leader nařídil, přímo na zahrádku. Měli štěstí, že Zetsu nebyl přítomen. Byla to sice Peinova zahrádka, ale plná Zetsuových zeleninových příbuzných, jak sám tvrdil a vždycky hlasitě protestoval, když se podával k večeři téměř všemi (spíše Peinův a Konanin) oblíbený zeleninový salát dle Konanina receptu (prý pro zdravou výživu). Posledně Masožravka nesla hodně těžce pojídání blízkých rostlin a nějak přiměla Peina slíbit, že na jeho zeleninové přátele nevztáhne ruku. Což Peinovi nyní Deidara cestou horlivě připomínal.
„Šéfe, to proti Zetsuovi vážně není fér, když už mu něco slíbíte, měl byste to splnit hmm.“
„Není to jeho pozemek a jestli to nepoklidíme my, poklidí to hmyz. Navíc, potřebuje to trochu vyplet, zalít a pohnojit.“
„Jsme sběratelé Bijuu, ne zahrádkáři hmm.“
„Jestli nepřestaneš remcat, nechám tě vyplet celý ten jahodový záhonek, který vypadá jako ta nejhorší džungle v Brazílii a bez jílu.“ Deidara tedy jen v duchu klel, ale o slovo se přihlásil Hidan, který zrovna pročítal Jashinův zákoník.
„Ehm Peine, nejsem si jistý, jestli tenhle typ práce není v rozporu s moji vírou.“ Prohlásil začtený Hidan a roztržitě listoval knížkou. Kakuzu se jen ušklíbl (pokud se to dá pod jeho maskou usoudit) a Leader navztekaně zamrkal rinneganovýma očičkama.
„JESTLI TU NĚKDO JEŠTĚ BUDE MÍT PROBLÉM S JEMU PŘIDĚLENOU PRÁCÍ, BUDE MÍT ZÁROVĚŇ VELKÝ PROBLÉM I SE MNOU. HIDANE, TY POŘÁDNĚ PROPLEJEŠ JAHODY A DEIDARA TI S TÍM POMŮŽE, PRO TY VAŠE BLBÉ ŘEČI, MÁ JEŠTĚ NĚKDO NÁMITKY?? Výborně.“ A šlo se dál. Jen Deidara v duchu ještě více klel při představě zašpinění jeho překrásných ručiček, případně jeho pečlivě udržovaného hábitu, nedej bože účesu. Hidan si zas vnitřně opakoval Hidanův slovník sprostých slov. Kisame jen zlostně pohlížel na oblohu (jasno, teplota kolem 35°) a pomýšlel na hromadu věcí, které by v tomto počasí nejraději, jako napůl žralok, dělal. Itachi si vytáhnul své vysoce dioptrické brýle s předpokládaným UV filtrem proti slunci. Kakuzu přemýšlel pomalu o shození nějakého toho svršku. Nakonec si řekl raději ne, přece jenom, kam by tu ukradené věcičky, včetně Peinovy peněženky schoval a jak by kabát nesl? Konan si udělala speciální papírový deštník, který velice dobře stínil. Sasori si naneštěstí pro něj nechal na Peinovo přání (chtěl by jsi mi snad rozdupat bylinky?) svou loutkovou schovávačku v jeskyni. Sice si mohl stínit ještě druhou příruční loutkou, ale měl neustále pocit, že z toho horka z něj odpadávají třísky. Tobi vesele poskakoval kolem Deidího se pokřiky „Tobi is good boy!“, ale jen do té doby, než na něj začal Deidí mručet: „Jestli toho nenecháš, poznáš umění výbuchu.“ Tobiho toto prohlášení na chvíli zarazilo, poté však začal kolem Deidary kroužit se slovy „Is Deidara sad boy?“ Deidara to už nevydržel a nechal na Tobiho sednout vymodelovaného ptáčka, který podle „Katsu!“ způsobu explodoval. Pein, kráčející v čele průvodu poté poručil Kisameovi uhasit hořícího Tobiho (mohl být rád že ten pták byl špatně vytvarovaný a neměl moc velký buch efekt) a Deidíkovi přiložil k pletí jahodové hrůzy ještě pletí rajčat a hnojení jak jahod, tak rajčat, z čehož měl Dei nesmírnou radost.
A tak deset černých županů (počítejme Sasoriho vznášející loutku) došlo na zahrádku. Pozemek to nebyl velký, ale vypadal spíše jako vyrostlé, nepovedeně rozdělené pole převážně se zeleninou.
„Deidara, Hidan na jahody, vyplet, plody posbírat, neochutnávat. Deaidara podle dohody ještě pohnojí (Dei se zhnuseně podívá na páchnoucí peklo zvané kompost) jahody, a také pohnojí rajčata. Kakuzu půjde zapracovat na okurkách, Kisame si vezme na starost zalívání všeho, až skončí jednotlivé záhonové práce (Kisame při slově zalévat propukne v hlasitý jásot), Itachi fazole a hrášek, Sasori mrkev a ředkvičky, Tobi pomůže Deidarovi s rajčaty a žádné ohňostroje! A Konan ...“
„Já si vezmu na starost petržel a bylinky.“ Dopoví za něj modrovlasá dívka.
„Dobrá všichni do práce.“
„A ty Peine budeš ku*va dělat co?“
„Dobrá trochu to pozměníme, Hidan si vezme na starost celá rajčata, a také bych byl rád, kdyby pokosil trávník už to bude potřebovat. Deidara a Tobi jen jahody, za tu blbou otázku. Jsem váš šéf a jako takový na vás budu dohlížet. A teď šup-šup do práce.“ Hidan něco nesrozumitelně zamumlá a se slzami na víčkách pohlédne na svou milovanou kosu. A tak se šlo pracovat. Kisame si spokojeně v rohu zahrady, kde nic nerostlo (jen menší bodláková hrůza) si udělal menší jezírko (voda dosahovala všude, nebyly vyjímkou ani vyvýšené a oddělené záhonky a kolem nich stojící osoby, protože nic se neubránilo rozsáhlé drtivé vlně, která jezero roznášela) a hrál si nějakou rybí hru, lidem zatím neznámou, nedbaje proklínajícího Peina (promáčení piercingů)a Konan, které zrovna dostala nápad na novou variantu papírové růže (voda a papír nejde dohromady). Vlnou zasáhnutí Deidara s Itachim, také nekoukali zrovna nejpřívětivěji a měli i proč. Jejich sexy účesy byly ty tam a vypadali jako zmoklé slepice. Tobi s pochichtáváním pokukoval po Deidarovi a měl štěstí, že Deidí byl plně zaměstnám probodáváním Kisameho nepříjemným pohledem a pokusů o zachování jakž, takž účesu. Také Hidan a Sasori nebyli zrovna nadšeni. Hidan si stěžoval, že nebude moci zabíjet zrezivělou kosou a Sasori měl strach, že jeho dřevěná, nyní promoklá část nabobtná a rozpraská se. Kakuzu měl taky co dělat, aby se na Kisameho nevrhl, protože mu zmokly od ostatních pracně nakradené bankovky. Pein, tady naštvaně požádal rozjásaného napůl žraloka, aby tu vodu trochu stáhnul a ostatním pod hrozbou použití jeho kekei genkai rozkázal, aby konečně začali pracovat. A tak tedy všichni začali pracovat na úkolu jim danému, sice neradi, ale jejich zaměstnavatel nevypadal, že by měl náladu na protesty.
Práce začala a pokračovala, jen na několik výjimek. Kakuzu uvažoval, jak naznačit Pienovi, že tohle je práce navíc a že jako zaměstnanec pověřený prací navíc má právo na zvýšení platu. Deidara ohrnoval nos a taky přemýšlel. Nechtělo se mu hrabat v té hlíně, ještě by jeho neposlušné pacičky snědly něco nepoživatelného a ještě by mu musel Kakuzu přišívat jiné. Pohlédne na Tobiho, který se poddajně krčí nad plevelem a vytrhává ho. Nemůže na to jít jako on, jeho ručičky by to odnesly, i když by mohl použít rukavice, ale kde ty sehnat? V tom ho z přemýšlení probudí jakési šimrání na nohou, až kousání, které se rychle rozšiřovalo směrem nahoru. Pohlédne dolů a …
„ÁÁÁ, FŮJ, MRAVENCÍÍÍ!.“ Vzápětí je vidět rozvlněnou hladinu Kisameho rybníku, blonďatého človíčka po pás v ní a nadávajícího Kisameho, přece jen je to jeho rybník. Pein, z po vzdálí to všechno sleduje a pomalu se začíná mu obličej měnit na barvu jeho vlasů. Deidý tedy rychle shodí zbylé mravence a ačkoliv nerad, pouští se do pletí jemu udělenému záhonku a Tobi se neubrání chichotání deroucího z jeho úst. Deidara se na něho podívá *pokud-toho-nenecháš-jsi-death-boy* pohledem a Tobi se špitnutím „Tobi is good boy“ raději pleje dál. Všichni si až moc klidně hledí své práce, jen Konan, která právě dotrhala potřebné množství petrželky se optala svého partnera, kde jsou vysazené bylinky. Pein dlouze zavzpomínal a došel k názoru, že bylinky byly na jednom rohovém záhonku, který byl sotva vidět. Konan tedy prošla zahradu po obvodu, ale v žádném dostupném rohu hledaný záhon nenašla, a tak to řekla Peinovi. Tomu už konečně došlo, ve kterém rohu byly bylinky nasázené a zlostně pohlédl rinnenganovým pohledem typu *jseš mrtvej* na Kisameho, který si pohodově ležel na zádech na vodě a okolní svět nevnímal. Konan se snažila Peina uklidnit a šla za Kisamem s žádostí o opuštění a vypuštění rybníčku. Kisame sice odmítal, ale Peinův pohled ho přece jen donutil přestat s koupáním a jít s lehkou sprškou zalít zbývající petrželku. Jelikož z bylinek nezbylo nic, Konan měla volno a už jen trénovala skládačky z papíru. Mezitím přišel Itachi, že fazole jsou otrhané. Dostal pak za úkol je ještě pohnojit a očistit od škůdců. Uchiha tedy ne zrovna nadšen pokračoval v opečovávaní pnoucích rostlin. Když byl Kisame hotov se zalíváním (nebo spíše přelíváním) petrželky, byla mu přidělena pomoc Itachimu s fazolemi, dal se tedy do toho a osoba poloslepý sharingan byl rád, že alespoň nemusí dělat sám.
Mezitím na jahodovém záhonku, kde sběratele plodů zastupoval Tobi (Deidí jen dělal, že sbírá), začínala nacházet místo nepřátelská nálada.
„Tobi, můžeš přestat s tím prozpěvováním um?“
„Ale senpai, Tobi má dobrou náladu, a když má Tobi dobrou náladu musí si zpívat.“ A tobi dál pokračoval v broukání neznámé písničky.
„Tobi, znáš tuhle písničku? Deset malých černoušků ...“ Deidara začne v ruce žmoulat jíl.
„Ne Senpai, jak se to dál? Líbí se mi to.“
„ … bylo na zahrádce, jeden z nich ...“
„Senpai??“Zní už trochu vyděšeně (ale kdo by nebyl vystrašený z pohledu na hliněnou věcičku nabírající tvar v ruce někoho, kdo má rád malé figurky a velké výbuchy?).
„Udělal bum (Tobi zpozorní a začne pomalu couvat pryč, při čemž šlápne na svůj košík plný jahod) a zbylo jich devět. Katsu!!“ A postavička v oranžová masce, která se ještě před chvíli dívala na svou jahodovou marmeládu vyletěla hodně vysoko a někam pryč. Deidara si spokojeně oddychl a nechal další vymodelované broučky sbírat jahody za něj. Konan mu za to lehce vynadala, že organizace teď ztrácí členy, ale mu to nějak zvlášť nevadilo.
Chvíli se nic zajímavého nedělo, jen Hidan při pohledu na rozmáčklé rajče propadl touze zabíjet a rozsekal kosou nevinné keříčky. To moc nepotěšilo Peina, ale ten byl rád, že alespoň plody co Hidan nerozmačkal, nebo jinak nezlikvidoval (ne, že by jich bylo moc) přežily a byly použitelné do salátu.
Pak přišel Sasori s košíkem mrkve a ředkvičky a s tím, že je hotov kompletně s prací, myslí tím i s pohnojením, zbavení škůdců apod. a dostal také volno. Deidara jen zhnuseně pozoroval jak jeho malé výtvorky nesou humus k jahodám (měl štěstí, že to nezpozoroval Pein). Pak dostal výjimečný nápad – nechal jednoho většího ptáčka s hnojem vyletět nad jahody a vybuchnout. Dostal sice později od Peina vynadáno, že jahody se takhle nehnojí a že se takhle listy keříků zničí, nicméně práce byla hotová a jeho košík plný jahod. Hidan pod hrozbou rozčtvrcení a nesešetí ač nerad, pokosil trávník.
Už se čekalo jen na Kisameho, který stále zalíval a měl z toho ohromnou radost a na Kakuza, který schválně zdržoval, aby dostal zaplacený i přesčas. Hidan, který Kakuza přece jen znal i z této stránky, šel Kakuzovi vysvětlit, že žádné peníze z této práce nekoukají.
„Cože? Mám to chápat tak, že je tohle otroctví zadarmo?“ Křičel vztekle Kakuzu, jakmile se tu novinu dozvěděl.
„Vysvětli si to sakra jak chceš, ale koukej ty okurky dotrhat, ať už to může tamhleta paryba (ukázal na Kisameho, který ještě zalíval-přelíval jahody, ze kterých byla pěkná břečka) i tohle zalít, nebo si na tebe vezmu svou kosu a nikdo tě už nesešije.“
„Nechceš mi s tím alespoň trochu pomoct, mám tušení, že se mi brzo rozpárají prsty.“
„Ne, já si svou podělanou práci odbyl.“ Zaskřípá zuby a kosou Hidan.
„Dobře, dobře.“ A hned okurky do přiděleného košíků létají o něco rychleji. Kakuzu tedy dotrhal, prsty se mu nerozpáraly a šel svůj košík odevzdat Konan. Ta si ze všech surovin dělala seznam (Ne, že by toho bylo moc) a přemýšlela, který typ salátu udělat na večeři. Kisame šel zalívat, Pein smutně truchlil nad zničeným bývalým jahodovým záhonem (nyní jezírko s trčícími, polámanými, zkaženými listy, které zdánlivě připomínaly, že tu kdy něco jako jahody rostlo) a zbytek partičky si řešil v různých koutech zahrady své blbůstky. Loutkář a pan Velký buch rozbouřili hádku o tom, co je pravé umění (co jiného by mohli dělat), Skrblík kontroloval počet kreditek, bankovních účtů a nakoupených akcií, listoval příslušnými novinami a hledal co je nového na burze. Věřící s kosou se pomodlil a dál se věnoval vymýšlení určitých slov do svého Slovníku. Skladovačka papírového sběru roztržitě rozdělávala a zase skládala všemožné papírové růže, protože hledala recept na salát a nevěděla, do čeho ho složila. Poloslepý rudoočka trénoval se zrcátkem extra-super-mega-cool pohledy. Když Zrzy piercing milovník dotruchlil nad tím, co ze zahrádky zbylo a Pan modrý si dohrál na potopu, vydala se parta černooděnců na zpáteční cestu. Cestou to museli vzít přes nedaleký obchůdek (jen pár desítek kilometrů, ale když to vezmete po větvích, které neprasknou, tak se to dá) a doplnili potřebné surovinky. Trochu tím narušili Kakuzům rozpočet, ale mu to ani tak nevadilo (jen chvilka v mdlobách a poté chtivost všechny zabít).
U pokladny je čekalo menší překvapení.
„SENPAAÍÍ, KLUCÍÍÍ, good boy vás tak rád vidííí!!“
„TOBI?!“Zazní mnohohlasně a je slyšel i žmoulání jílu.
„Tobi říkal, že byli na zahradě.“ Zazní ledový hlas.
„Chtějí sníst naše příbuzné.“
„To se nesmí stát, my sníme je.“
„Ne, to ne, mají nechutné maso.“
„Něco musíme udělat.“
„Tak je sníme.“
„Zachráníme zeleninu, znovu ji vysadíme, bude žít dál.“Rozmlouvá dál sám se sebou Zetsu a hned se odhodlá k činu.
„Zetsu! Co to děláš, to je naše večeře!“ Volá Pein na zdrhající kaktus s nakoupenou i natrhanou zeleninu.
„Ehm, pane, váš účet!“ Ozve se pokladní.
„Kakuzu, zaplať to!“ Křikne Pein.
„Nemám čím.“ (ne, vůbec )
„De*ile dělej!!, já tu kosu použiju!“
„Nee, není třeba.“Kakuzu vytáhne peněženku.“
„Ty jedna mumie dělej, Zetsu může být kdo ví kde pryč!“
„Hmm, šéfe, pokud použil své šup-do-hlíny-jutsu tak už je pryč.“
„Tak ji najdi ty nepovedená barbíno!“ Otočí se Pein vytočeně na Deidaru.
„Nejsem barbína!“
„Eee, jílový umělče, mohu tě poprosit abys tu kytku našel s pomocí tvého ctihodného umění a speciálního dalekohledu?!“ Rozkřikne se Pein s výrazným, ironickým tónem.
„To už je lepší.“ Umělec alá *umění je výbuch* vytvoří ptáčka, nasedne a odletí pronásledovat Aloe.
„Bezva, jeden problém se řeší. (Pein se pokusí o úsměv) A teď další problém. (Pein se ohlédne na Tobiho) MUSEL JSI TOMU ROZDVOJENÉMU POROSTU ŘÍKAT, ŽE HODLÁME K VEČEŘI MÍT SALÁT!“
„Tobi is good boy, on to myslel dobře, on myslel na kamaráda.“ Fňukne slabým hlasem zhroucená postavička.
„Samozřejmě, Tobi is good boy, Tobi za nic nemůže (S jistou dávkou ironie).“
„Přesně tak! Tobi hodný kluk!“ Tobi vyskočí a začne jásat.
„Buhehehéé, proč zrovna já musím spolupracovat s takovýma volama?“
„No tak Peine, jestli chceš, půjčím ti svůj Slovník sprostých slov a můžeš hledat výstižnější slova a uleví se ti.“ Pein Hidana ale úplně ignoruje a v koutku u dveří zády k ostatním si fňuká a stěžuje dál. Zbytek party někam zmizel, s vyjímkou Kakuza, který zkoušel stále projít bez placení. V tom kolem proběhlo něco vysokého zeleného s taškou, následované malými bílými skákajícími věcičkami.
„Dej sem tu tašku! Katsu! Katsu!“ Mihne se kolem další osoba. Prchající křoví uhýbá bouchajícím věcičkám.
„Nedám, jsou to moji příbuzní!“
„Přesně tak nedej je!“
„Co se do toho pleteš černej?!“
„Co mi nadáváš bílej?!“ A věřte tomu nebo ne, to černo-bílé Aloe se zastavilo, tašku hodilo stranou a začalo sama sebe fackovat a hrozivě si nadávat. Jenže chudák taška plná všech potřebných zeleninových výrostků dopadla na jedno právě explodující zvířátko a bylo po budoucím salátu. No, nebylo. Salát byl krásně rozprsklý po celém obchodě. Zetsu v výkřikem „VRAŽDÁÁÁ!“ Se vrhl na opodál stojícího příjemně překvapeného a pyšného Deidíka (no jo, umělec a jeho umění) a začal místo sebe fackovat jeho. Pokladní chtěla po Kakuzovi, aby krom nákupu zaplatil ještě vzniklý nepořádek. Kakuzu ji stejně nevnímal. Nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí hopsala taška a kde měl i jednu z mnoha peněženek. Po chvíli zírání se vrhl společně se Zetsuem na nebohého umělce. Tomu došlo, že mu jde o život a k jeho smůle po zahrabání v obou taškách, které měl připnuté k pasu, zjistil, že jíl do této chvíle stojící vždy při něm, došel. Vysmýkl se tedy Masožravce, neboli jsem-totálně-psychopatická-vraždící-kytka-a-chci-tě-ufackovat-a-sežrat a rozhodl se zdrhnout. Naneštěstí pro něho, pokladní uzavřela všechny východy a zavolala ochranku. Byla to pěkná mela. Blonďák milující ohňostroje prchající před šílenou chodící masožravkou a před sešívaným bankomatem taktéž toužícím po pomstě za tu jednu peněženku, to celé se ještě snažila uklidnit zdejší ochranka. Pein nevnímaje okolní svět si vytáhl jednu ostrou zatím nenasazenou náušnici a řezal se do zápěstí.
„Haloo, lidi nechte toho a pojďte mi pomoci s nákupem!“ Zakřičela Konan, která zrovna platila paní pokladní celkovou hotovost za současný i předchozí nákup a kupodivu i za znečištění obchodu. Pak šla odchytit Kakuza a vyřídit mu, že už nemusí platit, dokonce mu dala malé odškodné za tu peněženku. Zetsua zas podplatila kýtou masa.
„Konan, já ...“
„To nic, jen až budu příště dělat salát pomůžeš mi, víš jakou práci to dá nakrájet? Ty to jednou odpálíš a je to, počítám s tebou v kuchyni.“
„Hmm dobrá.“ Pak šla modrovláska ještě povzbudit Peina. Ukázalo, že Konan ve chvíli, kdy viděla Tobiho a Zetsua, raději šla koupit rezervní suroviny na salát a zbytek party (Sasori, Hidan, Tobi, Kisame, Itachi) pomáhalo při nákupu. A tak se šlo na základnu, která sloužila i jako obydlí. Neobešlo se to bez menších problémů. Pein trucoval, protože se těšil na zeleninový salát z čerstvých surovin z vlastního pozemku. Zetsu a Kakuzu stále nemohli Deidovi odpustit tu nešťastnou vybuchlou tašku a oba mu slibovali pomstu. Deidara zase zlostně pokukoval po Tobim. Ten radostně cupital vedle něho a neustále mu sděloval co se stalo od chvíle, kdy vyletěl ze zahrádky na vyhlídkový let.
„A tak jsem doletěl na takový pěkný místečko a co nevidím ...“
„Tobi, mě to fakt nezajímá.“
„Vidím Zetsua, jak si tam povídá s jedním ...“
„MŮŽEŠ UŽ SAKRA ZMKNOUT UM?“
„ … keřem. Tobi is good boy!“
„Buď rád že nemám jíl.“
„Jak to že nemáte jíl senpai? To je velká chyba, umíte dělat vůbec něco jiného, než vybuchující sošky? Pokud ne Tobi by rád vás něco naučil, jsem dobrý učitel.“
„Um, ty a učitel? To má být vtip hmm?!“
„Tobi vás má rád Deidara-senpai.“
„SLEZ ZE MĚ TY MASKOVANÁ HRŮZO!“
„Vy mě nemáte rád senpai?“
„Ne, hmm.“
„Tobi is sad booy, behehéé.“ Tobi se rozbrečel a začal hlasitě a srdceryvně vzlykat.
„Deidaro, nemůžeš se k němu alespoň chvíli chovat hezky, pěkně se mu omluv!“ Sprdne umělce Konan a otočí se k plačícímu Tobimu „No tak neplač, on to tak nemyslel a koupí ti lízátka, že koupíš?“ Podívá se temným pohledem na Deidaru.
„Ale když on ….“
„Omluv se mu!“
„Ne, nemá být tak otravnej“
„Fňuk, Tobi není otravnej, je to good boy, buhuhuu.“ Brečí dál Tobi a Konan se na Deidaru podívá ještě více zle.
„Tak promiň hmm.“
„Senpai, já věděl že mě máte rád.“ Skočí Tobi vesele Deidíkovi kolem krku. Zmáčknutý Deidara sice chtěl protestovat, ale pohled na mračící Konan radil „Budeš to muset vydržet“. A tak celou cestu domů musel snášet vlezlého Tobíka a posměšné pohledy ostatních černých županů (s výjimkou Sasoriho, ten vypadal, že žárlí).
Po příchodu na základnu šla Konan hned do kuchyně připravit jídlo a odvlekla si sebou i Deidaru se slovy „Slíbil pomoc, ať ji plní“ (odvlekla ho tam po tom, co si ve svém pokoji doplnil do tašky zásoby jílu). Ostatní se šli věnovali svým oblíbeným zábavám. Jelikož byl Pein nepřítomen, rozjela se debata o tom, „Kdo chce k večeři zase salát?“ a došlo se k závěru, že jen Pein a Konan. Tak se debata rozvíjela a prošel zde i návrh povstání proti salátům a že vedení by se s radostí ujal Zetsu, jak sám dosvědčil, ale to už se nějak nestihlo probrat. Základnou otřásl hrozivý výbuch z kuchyně. Bylo vidět, jak se někdo, kdo měl pravděpodobně výbuch na svědomí, kolem mihl a chtěl se vyřítit pryč z dohledu, ale rozohněná žena toho někoho chytla pod krkem a spustila:
„MUSEL JSI TOHO JÍLU TAM NECHAT VYBUCHNOUT TOLIK! VŽDYŤ VIDÍŠ, CO TO DĚLÁ, KUCHYŇ JE V TAHU A CO MYSLÍŠ, ŽE BUDE K VEČEŘI!“
„Chtěla jsi pomoci a umění je velký ...“ Odpovídá přidušeně Deidara.
„TO JSI ALE NEMUSEL NECHAT VYBUCHNOUT CELOU MÍSTNOST, JÁ CHTĚLA JEN SALÁT! JEN SALÁT, DOCHÁZÍ TI TO UŽ VŮBEC!“
„Mluvil tu někdo o salátu a vybuchlé kuchyní?“ Šéfik se zrovna vynořil ze svého pokoje.
„ANO, TOHLE PAKO TO ODBOUHLO!“
„Dobrá, zítra se jde na zahrádku, celodenní práce vám prospěje a zdravá výživa je velice potřebná. Už jsem si najal nový pozemek, zítra ráno odcházíme a žádné protesty, to platí i pro tebe Zetsu a k zítřejší večeři bude váš oblíbený zeleninový salát dle Konanina receptu.“ Oznámil Pein a ostatní to náramně rozveselilo natolik, že hned začali připravovat hnutí proti salátům.
Prosím komentujte, budu jen ráda. Původně to nemělo být tak dlouhé, ale když se člověk rozepíše, dělá to divy
Tak to je bomba
Tak to je haluzácký xD Sice dlouhý, ale stojí to za to xD
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
Jak by řekl Deidei... Un... Já na to nemám slov! Jedna z nejlepších vtipných povídek, co jsem kdy četla! A že jsem jich četla hodně.
Jen tak dál, už se těším, co z tebe vypadne příště. Protože pokud TOHLE bylo první dílko, tak jaký budou ostatní, když TOHLE je dokonalý?
Teda až nějaké překlepy a tak... Tak si to hlídej.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Jéé, díky moc
mám už rozpracovanou další povídku, tentokrát sérii, tak snad bude mít taky úspěch
Je to perfektní. Já se nemůžu přestat tlemit. Super.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
super xDD sem se nasmála xD aspoň něco mi dneska spravilo náladu xD
XDDDDDD tak na začátk usem se té délky fakt lekla XDDD ale začetla sem se a ani mi to nepřišlo XD bylo to supeeer XDDDDDDD
Je to úplně úžasné, skvělé atd. Vážně! Ještě teď se válím smíchem po zemi . Určitě piš dál, máš na to talent. A Akatsuki jsou nej.
holka to je dobré nemôžem sa prestať smiať
najprv tá ich malá brigádka v záhradke, hehe to nemalo chybu, a potom ten obchod a šalát, to je naozaj skvelé
na to, že je to prvá ff, je to úžasné, teším sa na tvoje ďalšie poviedky
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.