Nyu-Sou 2: 4

Trénink

„Co že jsi to udělal?“ zeptala se nevěřícně Sakura. „Ty jsi poslal Hidekiho, Hanabi a Konohamara na misi proti nebezpečnému a silnému ninjovi?! Hanabi a Konohamara bych možná pochopila, ale Hideki ještě na žádné misi nebyl!“
„Počkej Sakuro!“ zastavil jí Naruto a instinktivně ucukl, když sevřela svojí ničivou pěst. „Když mu věřím já hokage, měla bys mu věřit i ty, ne? Tvrdě jsem ho trénoval a nezapomínej na to podstatné- má v sobě démona!“
„No právě!“ chytila se rychle slova. „Co když ho v tu chvíli neovládne? Moc dobře si pamatuju, co dělal Kyuubi s tebou, Naruto!“
Naruto se ponořil do svých vzpomínek a znovu viděl tu scénu, jako by to bylo včera.

„Dnes tě chci naučit využívat chakru pětiocasého podle potřeby,“ oznámil mu Naruto.
„Ale... Vážně?“ zíral na něj Hideki a ohlédl se přes rameno. Oba dva stáli několik metrů od hluboké propasti, do niž odtékaly dvě šumící říčky, a to se mu ani trochu nezamlouvalo.
„Pamatuješ, co jsem ti říkal, že ano?“
„Gobi no Houkou- pětiocasý démon. Každý z jeho ocasů představuje jeden element,“ opakoval to, co mu kdysi Naruto vštípil do hlavy.
„Dobrá. Tak a teď tě naučím jedinou mě známou metodu, jak si propůjčit chakru démona. Naučil mě to jeden velký ninja... Bude to chtít krizovou situaci,“ pokračoval Naruto.
„Nelíbí se mi, jak si vyslovil to krizovou situaci,“ zbledl Hideki a než stačil cokoli říct, Naruto k němu přistoupil a bez jakéhokoliv varování ho strčil přímo do propasti.
Propastí se ozýval Hidekiho křik doprovázený hlasitou ozvěnou a Naruto přistoupil blíž ke kamenné římse, aby viděl, jak se jeho žákovi daří. „Hm...Skoro jsem zapomněl, jak vysoko to bylo.“
Hideki padal a měl pocit, že každou chvíli naposledy vydechne. V jedné vteřině mu proběhlo v hlavě vše, co mu Naruto řekl a uvědomil si, že jeho jediná šance, jak přežít tenhle pád je propůjčit si démonovu chakru. „Jestli to vyjde, Naruto, tak tě vážně zabiju.“
Hideki zavřel oči a soustředil se na démona, na pětiocasého, na chakru a na to, že takhle nesmí umřít.
„Dej mi svojí sílu!“ poroučel v duchu démonovi a modlil se, aby to zabralo. „Dej mi sakra svou sílu!“
Ucítil zvláštní pocit a byl si jist, že to není tím, jak prorážel teplý letní vzduch. Najednou se objevil někde jinde, někde uvnitř své mysli, přímo naproti démonovi. Démon v podobě psa seděl pár metrů od něho a velké tlapy společně s mohutnými ocasy mu k zemi poutali těžké okovy. Podíval se svému hostiteli do očí a z tlamy se mu vydral lidský hlas.
„Co tu chceš kluku?“ zeptal se a jeho hlas se Hidekimu ozýval v hlavě znovu a znovu.
„Chci, abys mi dal svojí sílu, démone!“
„Á! Takhle! A proč bych ti jí asi tak měl dávat?“ zavrčel posměšně nad jeho hloupostí.
„Protože se právě řítím do hluboké propasti a jestli mi nepomůžeš, skončím někde pár metrů v zemi pod mělkou hladinou! A jestli umřu, nevím, nevím, jak to dopadne s tebou!“
„Tak mělká voda, hm? Líbíš se mi, kluku, tak bych ti mohl pomoci tím, že ti dovolím používat jeden z mých živlů. A nezapomeň se za mě nadýchat čerstvého vzduchu. Ne, že bych se tu spoutanej ve tvým těle neměl dobře, ale čerstvý vzduch jsem necítil už dvacet let.“
Po jeho slovech se Hideki vrátil zpět do reality a zpozoroval, že dno je jen dvacet metrů pod ním. Jeho ruce instinktivně vytvořili několik pečetí a z dlaní se mu začaly prudce valit proudy čisté vody, která rychle zaplňovala propast. V poslední chvíli se stačil zhluboka nadechnout a potom se ponořil hluboko pod hladinu jím vytvořeného jezera. Díky zimě, kterou ucítil, když ho obklopila chladná voda, si uvědomil, že přežil.
Rychle vyplaval k hladině a nadechl se, jako by už několik hodin zadržoval dech. Rukama si setřel vodu z očí a podíval se nahoru na Naruta.
„Tak to ti nevyšlo! He he... Já jsem to dokázal! Já žiju a právě jsem vytvořil jezero! Jezero!“ křičel radostně na Naruta a na chvíli zapomněl na svoje trauma.
Naruto se nahoře zasmál a zamával Hidekimu, aby mu dal najevo, že ho slyší.
„Tak takhle jsi se cítil, Jiraiyo,“ pošeptal si polohlasně Naruto sám pro sebe a při vzpomínce na jejich tréninky se pousmál.

„On to zvládne. Věřím mu... Je dobrý i beze mě. S vodou trénuje sám, ode mě má jenom základy.“
Sakura se zhluboka nadechla: „Dobře, když mu tak věříš, budu mu věřit i já. Je ti vlastně dost podobný.“
„Myslíš?“
„Jo, s tím rozdílem, že mi neleze na nervy tak, jako občas ty,“ zasmála se.
„He he. Když myslíš. A teď by ses měla rychle vrátit domů, než tvoji kluci podpálí dům,“ poradil jí Naruto a zabořil se do křesla.
„Na katon mají ještě dost času. Sasukemu jsem jasně řekla, že je nebude učit žádný ohnivý jutsu, dokud jim nebude sedm let. Doufám, že alespoň z Akane vychovám lékařského ninju.“
„Kushina si zase oblíbila vyvolávací jutsu. Už teď o sobě mluví jako o Kawazu Hime.“
„A já jsem doufala, že bude po Hinatě...“