Nyu-Sou 2: 3

Démon jde do akce!

„Co se stalo?“ zopakoval Naruto.
„Tohle bys měl vidět.“
Lee i Naruto vyšli ven do ulic Konohy a spěchali do nemocnice. Došli až do prvního patra a Lee otevřel dveře jednoho z pokojů. Lékařský ninja se otočil a když uviděl Hokageho, opustil místnost a nechal je v pokoji se zbědovaným ninjou.
„Chouji?“ vyhrkl Naruto. „Co se to stalo?“
„Byla to obyčejná mise,“ začal a zkřivil obličej bolestí, když se pokusil sednout si na postel. „Všechno šlo hladce, až se objevil... on.“
„On? Kdo?“ chtěl vědět Naruto a přiblížil se k nemocničnímu lůžku.
„To nevím. Měl na čele prasklou čelenku z mlžné vesnice. Už po pár vteřinách mi bylo jasné, že ho nezvládnu. Byl moc silný a já jsem se začínal bát, že mě zabije...on mě ale nechal jít...“
Naruto se na něj překvapeně podíval.
„Chtěl, abych ti vzkázal...“
„Co?“
„Šestý, toho démona dlouho neuhlídáš... Přesně tohle řekl.“
„Dobře,“ snažil se ho uklidnit Naruto. „Teď si odpočiň a zkus nabrat síly.“

Dalšího rána přišel do své kanceláře neobvykle brzo a čekal na příchod Hidekiho, kterého si sem nechal přivolat.
Celou noc nedokázal myslet na nic jiného, než na vzkaz od tajemného ninji. Bylo mu jasné, že démonem myslel pětiocasého v těle Hidekiho, protože o Kyuubim v těle hokageho se všeobecně vědělo a bylo by nepravděpodobné, kdyby se někdo pokusil zmocnit se právě jeho.
Toho démona dlouho neuhlídáš... Přemýšlel, jak to svému žákovy říct, tak, aby ho nevyděsil.
„Dále,“ odpověděl Naruto na zaklepání a otočil se čelem ke dveřím.
„Tak jsem tady,“ řekl Hideki a došel až k jeho stolu. Posadil se na židli čelem k Narutovi.
„Chtěl jsem s tebou mluvit o něčem důležitém,“ začal klidně a opatrně.
Hideki vyděšeně polknul, protože věděl, že když s ním chce Naruto mluvit o něčem vážném, vyklube se z toho něco, co mu obrátí život naruby- třeba jako to, že je ve skutečnosti jinchuuriky.
„Tak... povídej,“ pobídl ho, když Naruto nějakou chvíli mlčel a přemýšlel.
„O tvém démonovi ví pouze tři lidé- Já, ty a Sakura, která má mojí plnou důvěru. Jak se ale ukázalo včerejší večer, je tu nejméně ještě jedna osoba, která ví o démonovi a vše ukazuje na to, že ta osoba nemá zrovna dobré úmysly.“
Hideki mlčel, tak tedy Naruto pokračoval.
„Porazil jednoho dost silného ninju a troufá si na pětiocasého- to znamená, že to nebude žádný slaboch... nebo alespoň to, že skromností zrovna neoplývá. Tak jako tak, chci po tobě, abys byl opatrný a neopouštěl hranice naší vesnice, protože-“
„Jak to myslíš?“ vyhrkl náhle Hideki. „Když se mnou chce bojovat, tak ať si to zkusí!“
„Hideki... Vím, jak to myslíš, protože jsem byl taky takový. Musím ti ale zakázat s ním bojovat, když neznáš sílu nepřítele. Pane bože- mohl by tě i zabít!“
„Ale Naruto! Už pět let tvrdě trénuju každý den s mistrem jako ty! Ovládat chakru jsem dokázal bez předchozích příprav během tří hodin!“ namítal stále Hideki a prudce vstal ze židle.
„Vím, učíš se rychle, ale jak už jsem řekl, neznáme schopnosti nepřítele a já nedovolím, abys takhle riskoval.“
„Naruto,“ oslovil ho Hideki s beznadějí i s trucem v hlase. „Slibuju, že ho porazím. Už jen kvůli tomu, že napadl cizího ninju, jen aby tě kontaktoval, si zaslouží potrestat.“
Naruto vstal a došel až k oknu. Nenáviděl těžké rozhodování, ale ve svého studenta věřil. Přece ho sám učil.
„Dej mi dva lidi do týmu a já ti ukážu, že se vyrovnám všem ninjům z Konohy. Naruto...“
„Dobře,“ svolil po chvilce úmorného rozhodování a otočil se na Hidekiho, jehož tvář zářila nadšením. „Dám ti do týmu dva ninji a vydáte se po stopách toho chlápka a něco o něm zjistíte. Musíš mi ale odpřísáhnout, že na něj nezaútočíš, jestli to nebude nezbytně nutné.“
„Přísahám,“ řekl Hideki a nedokázal zabránit úsměvu, aby se vydral na jeho rty. Jeho první oficiální mise...
„Tak,“ přemýšlel hlasitě Naruto. „Bude to vlastně špionážní mise, takže by se hodil byakugan mojí milované švagrové.“
Hideki sebou trhnul.
„Hanabi?“ zeptal se, jako by členy Narutovy rodiny neznal moc dobře.
„Ano, myslím, že se pro tuhle misi hodí... Koho dál? Už to mám!“ vykřikl vítězoslavně a spiklenecky se usmál.

„Mise s Konohamarem a s...s...“
„S Hidekim,“ doplnil jí klidně Naruto a podepisoval papíry na svém stole.
„Ty si ze mě děláš srandu?“ začervenala se a aby skryla svoje nadšení, otočila se k hokagemu zády. Srdce jí radostí poskočilo.
„Nejdete na piknik!“ zarazil jí. „Ten ninja vážně zranil Choujiho a nebyl by tak troufalý, kdyby si nebyl jistý tím, že se může rovnat našim ninjům.“
„Dobře, dám pozor na sebe i na tým.“
„V to doufám, protože oba dva jsou to tvrdohlaví kluci,“ pousmál se.
„Slibuju, slibuju, slibuju. A kdy můžeme vyrazit?“

Hideki došel k bráně Konohy a rukou si chránil obličej, který mu spalovalo rozžhavené letní slunce. Párkrát zamrkal a zjistil, že Hanabi i Konohamaru jsou na místě.
„Tak můžeme už vyrazit!“ rozběhl se k bráně Konohamaru a dlouhá šála za ním jenom vlála.
„Jak se cítíš?“ zeptala se Hanabi.
Hideki se na ní nechápavě podíval.
„Je to přece tvoje první mise, ne? A hned takhle nebezpečná!“
„To jo... Chvilku jsem se cítil jako malé dítě. Myslím, že i Kushina by se připravila rychleji, než já.“
„Neboj, to zvládneš,“ uklidnila ho a ta prostá slova zněla v jejím podání jako balzám na duši..
„Hej vy dva! Mise čeká!“ zakřičel na ně Konohamaru a jeho nedočkavý hlas je rychle vrátil do reality, kde existovali i jiní lidé, než jen oni dva.
Společně se vydali čelit neznámému nebezpečí daleko od jejich vesnice.