Uč se dcero...08

Tak tehle díl je hooodně pošahaný. Sůl mi u moře nejspíš vlezla na mozek a pk jsou tu pololetky. Tohle bylo zběžně napsáno na úkor češtiny. No nic. Doufám, že se aspoň bude trochu líbit."

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 8.Díl

20:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Před kanceláří Hokage:

Sluneční paprsky pomalu, ač bylo léto ztrácely na síle a slunce neúprosně zapadalo za zelené kopce. Hamano stála opřená o zeď budovy Hokage a dívala se do oblohy ,po které sem tam pluly malé mráčky. Za chvíli sklopila hlavu a podívala se na hodinky na své levé ruce.
„Ksó, kde ten Naruto vězí?“ A zadívala se do davu v ulicích ve snaze najít stopu jeho hlučné existence.
„Gomen, že jdu pozdě.“
„Á!“
„Proč řveš?“
„Nemůžeš se vedle mě jen tak zjevit, jako nic!! Málem mě klepla pepka z tebe!!“
„Pepka co to….?“
„….To neřeš. Tak povídej, jak to dopadlo?“ A vybízela Naruta pohledem. Narutova rozzářená tvář jí však byla předem odpovědí.
„Skvěle! Teda aspoň myslím, určitě,musí. No zkrátka, Hamano ty jsi poklad!!!“
„Tak to díkem. To mi ještě nikdo neřekl.“
„Ta taktika funguje dokonale!“ A Naruto se zazubil na celé kolo tak, že i Gai by měl pořádnou konkurenci.
„To je dobře, ale nešel bys se mnou za Tsunade, zdá se mi nějaká podezřelá.“
„Jak podezřelá?“ A oba vkročili do budovy.
„No, jak bych to řekla.“ Hamano vystoupala na první schodek schodiště vedoucí do prvního patra budovy. „Nějak podezřele mi odpouští tresty a chyby, tak nějak s ledovým klidem…“
„Nani? Chceš říct, že bábí Tsunade je klidná?“
„No ne úplně, ale nějak podezřele se zklidnila.“
„Zvláštní.“ Hamano jen přikývla a šli do dalšího patra po točitých schodištích.

Když konečně vystoupili do patra, kde sídlila Tsunade ve své kanceláři šli úzkou točitou chodbou k jejím dveřím.
„Báka!!!“ Ozvalo se a pak obrovská rána a spousta dýmu. Naruto s Hamano se naráz rozkašlali. Když dým ustoupil uviděli zkázu Tsunadina řádění. V rozbořené zdi ležel Konohamaru, který měl výraz hrůzy ve tváři. Dveře nyní měli odlitek Konohamara v životní velikosti ve formě obří díry.
„Říkala jsi klidná?“
„No, zjevně je už ve svém živlu.“ Odpověděla zaraženě Hamano.
„Možná bychom se měli stavit jindy.“ Navrhl rychle Naruto, když uslyšel zlostné kroky a hromadu nadávek na Konohomarovu existenci z úst Godaime Hokage. Hamano jen přikývla, oba se otočili na podpatku a chtěli zmizet a nechat Tsunade se vyřádit na Konohamarovi. Už téměř byli za obloukem odkud by je nebylo vidět a mohli tak nepozorovaně utéct, jenže….
„STÁT!!!“ Ten ječivý, hrozivý zvuk, který paralyzoval a naháněl hrůzu jim málem protrhl ušní bubínky. Pomalu, jako v Matrixu se oba otočili. Naskytl se jim pohled na totálně brunatou Tsunade ve tváři.
„No my jen….“ Snažil se to zahladit Naruto.
„Do kanclu!“ A oba raději šli do kanceláře. Opatrně proklouzli kolem Tsunade a vstoupili do kanceláře. Tsunade za nimi práskla dveřmi s obrysem Konohamara a usadila se za stůl na svou židli. Ještě chvíli nadávala a pak zaměřila svůj pohled na ty dva.

„Tak co jste mi to chtěli?“
„Vy to nevíte?“
„Co mám vědět?“
„To vy jste mi něco chtěla a proto tu teď vězím.“
„A proč je tu Naruto?“
„Já jsem tu výhradně jen jako doprovod!“ Vyhrkl Naruto rychle.
„Aha.“ Řekla Tsunade.
„Kvík, kvík….“
„Jé Tsunade-baachan vy máte už nového Tontona?“ Optal se Naruto a zíral na to malé prasátko krčící se pod Tsunadiným stolem.
„Jo. Akatsuki mi ho věnovali.“
„Akatsuki?“ Podivili se Naruto a Hamano dohromady.
„No co? A ten idiot Konohamaru mi přišel vynadat!! Jaký chabý keci! Že prej založil novou organizaci, nějaký pošahaný spolek ochranářů zvířat. Něco jako Greedpers? Nebo Greenpel?“
„Nebyli to náhodou Greenpeace?“ Přerušila Hamano Tsunade z jejích úvah.
„Jo přesně!!!“
„A proč vlastně tak trváte na prasatech?“ Zeptal se inteligentně Naruto.
„Protože prasata…..oni…říká se…že …přináší…prachy!!“
„Aha, už chápu tu souvislost z Akatsuki.“ Řekla frustrovaně Hamano.
„Já ne…“

Před třemi dny.
Shinobi svět, někde neurčito, Akatsuki základna, prasečí chlívek.

„Držte ho pevně!!!“ Ječel někdo s pearsingem.
„Tobi držet a tahat jak nejlépe umět!!! Tobi is good boy!!!“
„Ksó!!! Kakuzu!!! Kolikrát ti to mám ještě říkat!!!!“ Ječel na Kakuza Itachi, který se s ním přetahoval o růžové sele, které zděšeně kvičelo. „Musíme aspoň jedno obětovat pro Tsunade!! Je to skvělá příležitost, jak si omotáme kolem prstu a bude lehčí získat svět!!!“ A Itachi zatáhnul.
„Ani náhodou!! Zařval Kakuzu a jeho zelené oči se zúžili vztekem. „Před týdnem jsem musel obětovat jedno sele, kvůli té vaší garden party a poslali jste na mě kvůli tomu Konan! A co stalo na druhý den!!!“ A zatáhl. Sele teď bylo více na Kakuzově straně.
„Jestli myslíš toho žida, který tě obral o tu pětikačku, tak za toho jsme nemohli!!! Byla to jen blbá náhoda!!“
„Ne!! Byl to osud!!!Žádný sele už vám nedám!! Už tak jste mi za celý rok snížili chov o 20%!!!“

„Tak mi sakra někdo pomozte!“ Řval už vzteky Itachi, který byl úmorným bojem vysílený, jelikož Kakuzu se selete nechtěl vzdát. Ze skupinky zbytku přihlížejících Akatsuki se ozval pohrdavý hlas.

„Nech to na mě Amatére!“ A dopředu skupinky vystoupil Deidara.
„Tsss…tak se předveď!!“ A Itachi pustil sele. Kakuzu to zcela nečekal a zahučel i ze seletem do hnoje, který se nacházel za ním. Sele však nepustil.

Deidara si stoupnul před toho skrblíka v hnoji, rozepnul svůj Akatsuki plášť, do ucha připnul zlatou sponu, kterou vytáhl z vnitřní kapsy, nasadil hromadu zlatých prstenů, rozpustil vlasy a začal:
„Tak hele.
Dej nám konečně to pitomý sele.
Ovládnout svět chceme ještě dnes
a jde to i bez peněz.
Pokud nedáš poznáš pravé umění,
měj pro ty zbylá prasata porozumění.
Pokud ne vyletí ještě dnes,
Vysoko, vysokoučko do nebes.“

„Tak to byl děs.“ Poznamenal Hidan. Zbylí členové stáli v ohromení a nikdo nevydal už ani hlásku. Jen Deidei čekal s úsměvem od ucha k uchu a ruku nataženou ke Kakuzovi. Ten se podíval na Deidaru a pak na sele. Vzlykl. Natáhl ruku se seletem a podal ho Deidarovi.
„I win!!!“ Zařval mocně Deidara a začal se ďábelsky smát.
„You are the champion our friend!!!“ Ozval se radostný zpěv a mocný zpěv zbytku Akatsuki.
„Mamí!!!!!“ A Kakuzu, který se vyhrabal s hnoje běžel s mocnými vzlyky pryč.

„Výborně Deidaro.“ Poplácal Pein Deidaru po zádech.
„Deidara is great boy!!!“ Ječel Tobi.
„Mate!!“ Ozvalo se a všichni se otočili za výkřikem. „Na něco jsme zapomněli.“
„Na co Sasori-dana?“ Zeptal se Deidara.
„Dnes hraje přeci Česko proti Portugalsku!!!“
„No jo, Sasori má recht….“ Ozval se Itachi. „Kousek vepřového by bodnul… z těch brambůrků už je mi špatně.“
„Tak hele hoši. Já nemám kdovíjak kakuza rád, ale to můj parťák a musí se ho zastat. Dvě sele v jeden den by na něj už fakt bylo moc. To mu přec e nemůžete udělat.“ Ozval se Hidan.

„Ksó….“ Řekl leader a kroutil si s pearsingem v nose.
„Tobimu brambůrky nevadí.“
„To je fakt. Mě taky ne.“ Řekl Kakuzu, „A navíc bude ještě i pivo. Dá si se mnou někdo láhvinku Budvara?“
„Já.“
„Já taky!!!“ Ozývalo se ze všech stran.
„Css…“
„Copak Deidaro? Jo a aha. Takže to máme Budvari dvanáctky a dvě černý piva.“ Spočítal to Pein a Deidara se usmál.
„Šéfe proč dvě?“
„Ještě Konan….“