Naruto - Starší generace 4

Rodina

V lese nedaleko Konohy se odehrává souboj na život a na smrt:
„Mushi!“ Vykřikla dívka poté co muž ukončil sérii velice rychlých úderů, po nichž se jeden protivník roztekl, jako by byl z vody a druhý odletěl, až narazil zády do stromu.
„Hanabi.“ Odpověděl Mushi a podíval se na děvče.
„Co tady ještě děláš, Shikamaru sansei ti určitě neřekl, aby si zaútočila na mnohem silnějšího soupeře!“
„Ale Mushi já mu chtěla ukázat co to znamená naštvat Hyuugu.“
„Proboha Hanabi! Copak jsi neviděla jeho forhead protektor? A ten jeho plášť? Vždyť je to Kisame, jeden z legendárních šermířů a člen Akatsuki, to sis vážně myslela že ho porazíš? Víš jak by otec řádil, kdyby se ti něco stalo?!“
„Ale já...“ Pokoušela se Hanabi bratra uklidnit.
„Ať už tě tady nevidím!“ Řekl nesmlouvavě Mushi.
Hanabi si jenom povzdechla a radši zmizela.
„To bylo fakt dojemný!“ Ozvalo se za Mushim.
Mushi se otočil a uviděl, jak Kisame vstává ze země, kam upadl po nárazu do stromu.
„Vzdej se, nemůžeš používat svoji chakru, tenhle boj už nemá význam.“ Řekl Mushi a bylo na něm vidět, že už neuznává Kisameho jako rovnocenného soupeře.
„Pche, to se teprve uvidí!“ Řekl Kisame a napřáhl svůj meč.
„Takže šermířskej souboj?“ Zeptal se Mushi a zabodl svůj meč vedle sebe do země.
„Aspoň nějaká zábava.“ Ušklíbl se Kisame, zatočil svým mečem a zůstal v šermířské pozici.
„Ani ne.“ Opáčil Mushi a zatáhl za svůj meč. Nic se však nestalo.
Mushi chytil meč oběma rukama a začal vší silou tahat, až mu začal rudnout obličej a nabíhat žíly na rukách.
„Vždyť ten meč ani nevytáhneš!“ Začal se posmívat Kisame.
„Nemám ti jít pomoct?“ To už se Kisame málem válel smíchy po zemi, ale v tom Mushimu naběhly žíly na obličeji a meč vyletěl do vzduchu takovou rychlostí, že byla vidět jen nepatrná šmouha a všechny stromy směrem Ke Kisamovi byly pokácené.
„Tak to by bylo.“ Řekl Mushi a zhroutil se na zem, kde začal těžce oddechoval.

Nedaleko odtud právě probíhala bratrská hádka:
„Muraku!“
„Tak přece si mě pamatuješ.“ Rozesmál se muž v černém plášti s červenými obláčky.
„Tak jak ses měl? Slyšel jsem, že je z tebe už Jounin.“
„O co ti jde?“ Zařval na bratra Shikamaru.
„Já si chtěl nejdřív popovídat, ale když nechceš tak ne no.“ Řekl zklamaně Muraku.
„Pokud jde o to, o co mi jde, tak můj úkol je infiltrovat Konohu, a jako nejlepší prostředek se mi jevíš ty.“ Řekl Muraku s naprostým klidem.
„Ale já ti nikdy pomáhat nebudu!“
„Blázne, kdo stojí o tvoji pomoc?“
„A jak mě chceš donutit?“ Zeptal se Shikamaru.
„Neboj já mám svoje metody a ocenil bych, kdyby ses přestal pokoušet mě chytit stínama, já nejsem blázen.“ Řekl Muraku a ustoupil o pár kroků doprava, načež se za ním objevil koneček Shikamarova stínu.
„Nezapomeň, že jsem taky Nara a hlavně jsem mnohem chytřejší než ty.“ Prohlásil Muraku a chytil svého bratra stíny, které se spustily z větve nad ním.
„Teď je načase přistoupit k tomu, proč jsem tady.“ Řeklo Muraku a začal se přibližovat k bratrovi. V tom se z lesa vyřítila hlava ohnivého draka, která Muraka smetla.
„Yuzo Yuzo“ Ozval se hlas z druhé strany mýtiny poté co se Muraku rozplynul v oblaku dýmu.
„Používat tyhle starý techniky, že se nestydíš.“ Kroutil hlavou Muraku a došel doprostřed mýtiny.
„Tak se neschovávej a poď se pozdravit se starým kamarádem.“
Na druhé straně mýtiny zašustilo listí a vystoupil muž, který držel v ruce katanu. Jejíž čepel, jako by tvořil oheň, který se postupně měnil v dračí hlavu.
„Muraku, dlouho jsme se neviděli.“ Kývl muž na Muraka.
„A tohle není to judsu, co jsi kdysi vyděl.“ Řekl Yuzo, načež ze země za Murakem vystřelily
Další dvě hlavy a zaútočily na Muraka spolu s tou první.
Když už byly asi metr od něj, Tak se Muraku jakoby propadl do země.
„Shikamaru ihned se stáhni do Konohy, myslím že s tebou chtěla mluvit Hokage-sama.“ Zakřičel Yuzo, zatím co se rozhlížel po okolí.
„Ano Yuzo-sempai.“ Řekl Shikamaru a zmizel.
„Sakra kolik těch hlav máš?“ Ozval se ještě trochu kouřící Muraku, který se objevil nedaleko od Yuza.
„Copak narazil jsi pod zemí na moji hydru?“ Zasmál se Yuzo načež katana zchladla a on ji zastrčil zpátky do pochvy.„Takže si zabojujeme jako za starých časů?“ Zasmál se Muraku a zařval: „Kage nui!“, po čemž vystřelilo od Muraka snad 100 stínových nití mířících přímo na Yuza.
„Sharingan!“ Zařval Yuzo a začal se neuvěřitelnou rychlostí vyhýbat nitím.
Muraku nestrácel čas, odvolal stíny a zakřičel: „Kage neko!“ a ze stínu před ním se vynořila obrovská kočka.
„Ale no tak!“ Řekl Yuzo, jehož oči teď měli jasně červenou barvu.
„Katon: Raion no jutsu!“ Yuzo nabral vzduch do plic a poté vyfoukl plamen, který se sformoval do podoby lva.
Obě zvířata na sebe zaútočila a zanikla v oblaku plamenů a dýmu.
„Nemám čas si tady s tebou takhle hrát. Kage kyou!“
Les okolo Muraka potemněl stínem a na Yuza začali vyletovat tisíce stínů tvarovaných do špice.
„A mám tě.“ Pomyslel si Muraku, ale co to? Stíny mířící přímo na Yuza, jako by se před ním rozplývaly.
„Jak?!“ zařval Muraku.
„Díky tobě.“ Odpověděl Yuzo, jehož oči nyní vypadali úplně jinak než předtím.
„Když jsi odešel a zradil Konohu, tak to pro mě bylo, jako by zemřel můj nejlepší přítel a podařilo se mi probudit to, co dokázalo jen pár Uchihů. Mangekyou sharingan! A právě jsi viděl moji unikátní techniku zvanou Jiei.“
„Sakra Kage kyou mě stálo většinu chakry!“ Pomyslel si Muraku, nahlas však řekl pouze: „ Jak tak koukám, tak jsi zesílil.“
„To ano!“ A s těmi slovy mrštíl Yuzo po Murakovi jehlou takovou rychlostí, že ji Muraku stačil do cesty nastavit akorát ruku.
„To sis myslel že mě vyřídí jedna jehla?“ Řekl nevěřícně Muraku.
„Ano a myslím si to pořád.“
„Tak to jsem tě přecenil!“
„Jenom chvilku počkej.“ Řekl Yuzo a podíval se na hodinky: „Asi tak teď už bys to měl cítit.“
Muraku najednou zakolísal a upadl.
„Co se to se mnou děje?“ Vypravil ze sebe s námahou.
„Ta jehla byla namočená do paralizačního jedu.“ Usmál se Yuzo.
„Dobrou noc.“
Murakovi se najednou zatmělo před očima.

O pár minut později:
„Tak co Mushi dostal jsi ho?“
„Ne nějak zmizel, a vůbec nepobírám jak je to možný!“ Prohlásil naštvaně Mushi a nakopl kámen tak, že letěl snad až do stratosféry.
„Ale jak koukám ty jsi uspěl.“ Usmál se Mushi a ukázal na Muraka, který ležel na zemi omotaný lanem, s roubíkem v puse a spokojeně pochrupoval.
„Jo jo starej dobrej muraku se bude divit vlastním očím až se probere a zjistí kde je.“ Rozesmál se Yuzo.
„A teprve když se probudí a Ibiki Morino mu popřeje dobré ráno.“ To už se oba váleli po zemi a dusili se smíchem.

O několik kilometrů dál se právě dvě postavy vynořily ze země:
„Uf díky Zetsu to bylo tak tak.“ Řekl Kisame a rukou si prohraboval vlasy, které byly o pěkný kus kratší než předtím.
„Hmm ale dostali Muraka a náš plán selhal, to se nebude šéfovi líbit.“
„To ne, ale třeba to příště se to třeba podaří.“ Řekl Kisame a oba vyrazili směrem na západ.