Pár hodin v Konoze-část 1.

Ahoj. Dostala jsem nápad na vcelku dobrý FF příběh. Nejsem si úplě jistá, jestli se vám to bude líbit ale doufám, ža alespoň trochu. Táááááááákže:

PÁR HODIN V KONOZE-část 1.

"Do háje," napadlo mě, když jsem si v posteli vzpoměla, že jsem si nevytiskla referát na děják.
"Úča mě zabije..." Napadla mě další radostná myšlenka.
"Ale je tu ještě jedna možnost........." Pomalu a potichu jsem se vyplížila z pokoje. Nakoukla jsem do pracovny. Bingo! Máma samozřejmě ještě pracuje na počítači.
"Až se půjde umejt, mohla bych si ten referát vytisknout" Začala jsem potichu vymýšlet plán na mou záchranu. Vrátila jsem se do pokuje. Jakmile jsem uslyšela zvuk sprchy, vklouzla jsem do pracovny.
"Tento počítač-Karolína dokumenty-škola...." Tady je to! "refer.dějak....... Soubor-tisk-OK".
Bezva. Mise splněna. Referát vytisknut. Vypla jsem okýnko se svými dokumenty. Pak jsem zaposlouchala...... Máma se ješte furt sprchovala. Klikla jsem na ikonku malého modrého "e"-internet.
"www.konoha.cz...." Říkala jsem si potichu.
"Co zase sakra je?" Napadlo mě, když se najednou počítač seknul.
"Aktualizace AVG"
"Ježiši kriste! Co jsem komu kdy provedla!?" Měla jsem chuť zařvat na celej byt.............
Konečně se počítač odhodlal a pustil mě na konohu. Klikla jsem na na žlutej rámeček, kterej se mi snažil oznámit, že mám novou zprávu.
"Kdo mi asi píše....." Napadlo mě, když jsem čekala na otevření svojí schránky.
"datum: dnes 23:59 od:.......-pár teček?" Napadlo mě, když místo obvyklého jména bylo v kolonce napsáno ....... a nějaký neidentifikovatelný znak.
"Jestli to bude nějakej pitomej řetězák....." Říkala jsem si v duchu a pomalu jsem klikla na podivnou zprávu.
"Jestli na níže danný odkaz klikneš o půlnoci a budeš si něco přát..."
"Já jsem to říkala." Zakšlebila jsem se, když jsem přečetla prvních pár slov.
"Ale proč to nezkusit? Půlnoc bude za pár vteřin takže......." Posunula jsem myš směrem k neznámému modře blikajícímu odkazu.
"Takže já si přeju............... Strávit alespoň pár hodin v Konoze" Řekla jsem a úderem půlnoci klikla na modrý odkaz. Najednou se se mnou začalo všechno točit a měla jsem podivný pocit, který jen tak někdo nezažije.......

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na podlaze, v zabordeleném pokoji.
"Toooo... too se mi určitě jenom zdá..... Joo jasně, určitě se mi to zdá!" Začala jsem si nalhávat a vrazila jsem sama sobě několik facek, abych se už konečně probrala. Prošla jsem se po pokoji. Na odřeném stolku leželo několik povědomých misek.
"To se mi snad zdá!" Vyjekla jsem, když jsem si vzpoměla, že mi to velmi věrohodně připomíná Narutovi misky od ramen. Šla jsem pomalu dál, když jsem přišla k posteli.
"Ááááááááááááááááááá!" Začala jsem ječet, když jsem si všimla, že to stvoření v posteli má blond vlasy, černou čepici s bílou bambulí a dvěma zubama na hlavě a přiblblej výraz v tváři (i ve spaní).
"Kdo k čertu seš? a proč tady hulákáš?"
"Áááááááááááááááááááááááááááááááá" Začala jsem řvát ještě víc, když na mě to stvoření v podobě Naruta začalo mluvit.
"Jáá...já sem... ehem.... mnoooo.... Karolína" Vypadlo ze mě společně s pitomým úsměvem.
"Eh?" Vypadlo na pozdrav z Naruta, když si mě tak nějak pohledem přejel.
Pak se, ale začal usmívat ještě pitomějš, než vůbec bylo možný.
"Co je?" Napadlo mě, když jsem viděla jeho pohled ve tváři. Pak jsem, ale zrudla. Měla jsem na sobě jenom polo-průhlednou noční košili.
"Ehem.... Já... Jaksi... Nooo.... Neměl bys něco normálního na voblíknutí?" Vysoukala jsem ze sebe, rudá jak rajče. Naruto se konečně probral a trochu zmateným hlasem ukázal rukou ke skříni.
"Eeee... Noo.. Jasně. Joo.. Vem si něco z támhletý skříně."
"Dík." Řekla jsem a co nejrychleji jsem se snažila dostat k staré, rozvrzané skříni. Cestou jsem se málem přizabila o moje desky, které ležely na stejném místě, na kterém jsem se před chvílí probrala. Zvedla jsem je.
"Co v nich dělá můj denník?" Napadlo mě, když v nich kromě mích naruto obrázků objevila i tlustý sešit s tvrdýma deskama. Letmo jsem jím prolistovala a už se zase hnala ke skříni. Vytáhla jsem z ní pár věcí a zaplula do koupelny.
"Tohle přece nemůže bejt pravda... Vždyť je to blbost.... Ale ta zpráva na konoze......" Začala jsem uvažovat, když jsem si v koupelně umívala obličej s nadějí, že se probudim a tenhle podivnej sen skončí. Už kvůli tomu, že jsem se probudila polonahá v Narutovim bytě....... Bože, to je tak trapný..
Hodila jsem na sebe těch pár věcí a prohrábla si vlasy zavšivenym hřebenem, kterej ležel na umyvadle.
"Konečně mám možnost potkat Kakashiho, Sasukeho, Haganeho a Kamizukiho (i když vážně nevim, jaký si to tu dělam naděje, vzhledem k tomu, že je mi 12, ale aspoň autogram!) a vypadam jak hastroš" Byla jsem vzteklá sama na sebe.
Vyšla jsem z koupelny. Naruto už byl na odchodu.
"Ehem..... Nechci tě vyhánět, ale jaksi.... Mno....... Jestli chceš, můžeš večer zase přijít...... Jako vyspat se sem...." Snažil se mi šetrně zdělit, že mám vypadnout z jeho bytu.
"Jooo... Fajn. Dík."
Vylezla jsem dveřma ven. Naruto už byl v tahu, že jsem ani nestačila postřehnout tu jeho rychlost. (teda rychlost aspoň oproti mně )

Šla jsem jen tak někam po listový. Nevěděla jsem kudy jdu, kam jdu. Prostě jsem šla.
"Ichiraku Ramen bar" Objevila se přede mnou cedule. Vzhledem k tomu, že jsem měla dost slušnej hlad, sedla jsem si za stoličku a řekla: "Jeden ramen, prosím."
"Hned to bude," ozvalo za pultem.
Bylo mi úplně jedno, kolik to bude stát.
"V kapse mam ještě stovku od táty na autobus, plus ty drobný..... To by mi mělo stačit" Přemýšlela jsem o ceně. V tu chvíli mi samozřejmě nedošlo, že tady se neplatí korunama, a navíc nemam svoje ´džíny´, ale Narutovi tepláky.
To se mi taky vymstilo. Ale nebudeme předbíhat. Jakmile jsem dostala misku s jídlem pod ruku, chtěla jsem začít jíst. Jenomže jaksi jsem k tomu dostala hůlky. To maso ještě tak nějak šlo (hůlkama jsem tak nějak jíst uměla), jenomže ty nudle.......
"Neměla byste vidličku?" Zeptala jsem se Ayame.
"Vidličku?" Podívala se na mě zaraženě...
"Nebo třeba lžíci?.... Prosím"
Tomuhle už rozuměla a tak začala něco hledat. Po chvíli se vynořila z pod pultu a podala mi odřenou a ohnutou lžíci.
"Tady!" Ťekla a podala mi ji.
"Děkuju," řekla jsem a začala si cpát nudle do pusy.
Po tom, co jsem dojedla, jsem ze zvyku sáhla do kapsy. "O-ou." Došlo mi, když jsem si vcelku ´brzo´všimla toho, že mám na sobě Narutovi tepláky. Chtěla jsem vyplížit, ale najednou se za mnou ozval známý hlas: "CHCETE PLATIT?"