Nitsuki 8 - sázka

„Tak a máme tu trochu netradiční díl. V dnešním díle sem se o vtipy spíše snažil než aby se tam sv**ě vloudili sami . Dneska je tu semnou blond vtipálek… Naruto Uzumaki!
„Ahoj lidi.“
„Takže Naruto , můžu mít otázku?“
„Jasně!“
„Kdybys měl mít dítě s někým…no…byl by to chlapeček neb holčička?“
„Já nevím…podle toho jakej pták by zrovna letěl kolem.“ Oba výtlem ( je možno pochopit 2ma způsoby )
„Aha dobře… takže k příběhu.“

„2 týdny? 2 týdny? To nevydržím! To se nedá vydržet!“ Říkal si Anshin 2. dne, když se probudil ve své posteli. Příjemné letní slunko namířilo první denní paprsky přímo do jeho tváře.
„Do háje!“ Zařval na celí dům a snažil se si zakrýt obličej tak, aby se tam ty blbý paprsky nedostali.
„Počkat? Nevsadil jsem se s Mikon?“ Začal horlivě přemýšlet, co to bylo za sázku.
„Zmrzlina! Jo jasně. Mikon pro mě musí šlohnout Sakuřinu zmrzlinu!“ Zasmál se téměř strašidelněji než Orochimaru při ranní hygieně. ( To mě jen tak napadlo blbý přirovnání Orochimaru a ranní hygiena? No nevim nevim )
„Tohle bude naše mise!“ Pousmál se a začal si připravovat projev, kterým by Mikon vyprovokoval.

Dříve než se vydal pro Mikon, stavil se u Niki.
„Niki, máš tu návštěvu!“ Zařval od dveří Naruto.
„Cože? Kdo může prudit v 8 ráno?“ Divila se znechuceně Niki, kterou Narutův řev vytrhl z nejkrásnějšího snu, za celou noc.
„Hned sem dole!“ Zívla. Anshin čekal asi hodinu než Niki vylezla.
„Co ti tak trvalo?“ Divil se chlapec.
„Já ti nevím, ale když mě někdo probudí tak určitě hned neseběhnu dolů a nepůjdu mu poděkovat za budíček!“ Od prvního písmenka až po poslední stupňovala hlas.
Anshin radši mlčel. Přeci jen Niki je dcera Sakury, takže asi bude umět taky pěkně řvát
„Takže, co podnikneme?“ Zeptala se stále ještě ospalá dívka. Anshin se pousmál. Na tu otázku čekal.
„S Mikon se neustále o něco sázíme. Poslední sázku jsem vyhrál a proto mi má Mikon donést jeden kýbl Sakuřiny zmrzliny.“ Niki se zarazila.
„To je vtip?“
„Ne, proč. Sázka byla jejím nápadem.“
„Tak to je sebevražda.“ Zasmála se dívka. Moc dobře věděla čeho je Sakura schopná kvůli zmrzlině.
„No. Aspoň se zasmějeme.“

„Niki je moje dcera?“
„No nečekal sem že to poznáš tak brzo…“
„Ta je po mě! Tomu věřte!“
„No jasně….“

Když se jim asi po půl hodině povedlo vytáhnout Mikon ven , málem se obrátila a šla zpět domů, když na ní Anshin vyklopil co chce. Propukla hádka. Niki jen přihlížela výměně názorů svých dvou kamarádů.
„Nemůžeš jít domů! Sázka je sázka! A tys prohrála!“
„Já sem žertovala!“
„No jasně!“
„Ty mi nevěříš?“
„To si měla říct dřív než sem Narutovi čmajznul ten přívěšek!“
„Stejně byl falešnej!
„A koho to zajímá? Kvůli tobě jsme na tý poslední misi málem zařvali!“
„Kvůli mně jo? Můj nápad nebyl honit toho vola!“
„Ne to nebyl ale díky tobě uprchl!“
„Mě? Kdyby do mě Nitsuki nevrazila tak bych se trefila do tý kočky a ne do jeho mříží!“
„Hele! Mě do toho netahej!“
„A stejně za to můžeš ty!“ Přenesla se hádka tentokrát na dívky.
„Já? Já jen zachraňovala misi!“
„Kterou jsme stejně nedokončili!“
„Já za to nemůžu! Kdybys neměla tak dětinský nápad tak se to nestalo!“
„Cože?“
„Jo! Prak je tak pro 8miletýho fracka!“
„Cože?Tos přehnala ty…ty…ty blondýno!“ Mikon se na Niki vrhla a začali se prát. Nebyl to boj v ninja stylu. Lítali facky, pohlavky ale nic co by mohlo ublížit. Ublížit by mohla leda taková rvačka se Sakurou .
„Přestaňte vy dvě!“ Odtrhl je od sebe Anshin. Dívky se nejdřív podívali na sebe a pak se naráz otočili na týmového kolegu.
„Můžeš za to ty!“ Ukázaly na něj.
„Já?“ Dívky měli přesilu, Anshin nechtěl ani jedné z nich ublížit.
„Dobře. Můžu za to já!“ Povzdechl si a pomyslel si. „Moudřejší ustoupí.“
„Jo! Měla jsem pravdu!“ Nadskočila si radostně Mikon.
„Dobře, dobře a teď jdi pro tu zmrzlinu!“ Pousmál se Anshin. Načež Niki chytila záchvat smíchu.
„To je mise alespoň třídy A.“ Rozchechtala se Niki, Mikon ale při pomyšlení na nas*anou Sakuru do smíchu nebylo, ale uznala svou porážku.
„Dobře tak já jdu!“ Vykřikla a vzápětí dodala . „Morituri Te Salutant!“ A vydala se na cestu k budově hokáge ve stylu jdu-spáchat-sebevraždu-přijďtě-mi-na-pohřeb-je-v-pondělí-kytky-nenosit-jsem-alergik.
„Co to řekla?“ Divil se Anshin a civěl na styl její chůze.
„Jdoucí na smrt vás zdraví. Myslím že je to latinsky.“
„Eh! No myslím že je čas najít si střechu s pořádným výhledem.“

Než stihla Mikon dorazit svým pomalím šnečím a otráveným tempem, otrávit všechny kolem jdoucí a ještě několikrát zakopnout o vlastní nohu, byli již Anshin s Niki na střeše a čekali na její příchod. Když Mikon konečně přišla , vyšplhala se po schodech nahoru a zmizela za zavřenými dveřmi.
„To byl úžasnej nápad jít sem! Nic nevidím!“ Začala se Niki rozčilovat.
„Přestaň, jsme na tom stejně.“
„Áááá to byl blbej nápad!“
„Ach jo…“

Mikon zatím hledala ty správný dveře. Sou to tyhle… nebo tyhle. Lítala po chodbě od dveří ke dveřím.
„Tyhle to jsou!“ Otevřela s jistotou dveře.
„Cože? Záchod….“ Ne tak ty to nebyly
Tak tyhle…ne tyhle…sakra kde to je…
„Tady to je!“ Vykřikla radostí když otevřela dveře a uviděla před sebou lednici. Nutno podotknout že to byli poslední dveře na patře. Už už se natahovala po klice ( já nevím jak přesně se tomu nadává ) když v tu se za ní ozvalo.
„Co tady děláš Mikon?“ Mikon rychle zauvažovala. Nutno podotknout že to už náš 2člený špiónský tým viděl. Konečně to byla místnost s oknem na správnou stranu. Pohled na Mikon lezoucí po kolenou a jednou rukou se natahující po klice je přivedl do stavu neurčitého…no jo máš pravdu, byly vytlemený jak důchodci , když jim náhodou ošetřovatel vyměnil kyslíkovou masku za masku s rajským plynem.
„Ehm…víte…Ino…já..“ Kouřilo se jí z hlavy jak zadřenému motoru který se marně pokouší jeho majitelka nastartovat.
„No? Co tady děláš?“ Zajímala se Ino svým otravným způsobem.
„No…víte…já ještě neumím pořádně používat byakugan a…a…a když ho použiji tak…tak…tak nic nevidím.“ Ulevilo se Mikon a doufala že plamen uhasila včas.
„Aha.“ Udivila se Ino a pomyslela si. „Ve 12ti neumí používat dědičnou techniku?“
„Eh nevíš kde jsou záchody?“ Vykoktala Mikon.
„Vím…ale tobě to bude k ničemu…tě tam dovedu.“

Anshin s Niki už se trochu uklidnili a pozorovali co bude dál.
„Co tady děláte děcka?“ Ozvalo se za ležícím párem s dalekohledem u xichtu.
„Pozorujeme Mikon jak se snaží šlohnout Sakuře zmrzlinu.“ Řekl ještě stále rozchechtaný Anshin bez myšlení.
„Cože?“
Niki s Anshinem došlo kdo za nimi stojí.
„Naruto sensei?“ Vykulili oči na za nimi stojícího blonďáka.

„Já sem senseiem? Krutě!“
„Jo si a si i hokáge!“
„Cože? Vážne!“
„Jo… myslel sem že si přečet předchozí díly než si sem šel.“
„No…víš…chtěl sem ale na ty papíry cos mi dal se mi vylil rámen a…no… a nebyli k přečtení.“
„Ach jo…no tak snad se vám to líbilo... tak zase zítra