Sabaku no Hinata VI

Jsem si vědoma, že tenhle dílek je slabší, ale můj ukazaten Inspirace je zase na bodu mrazu.

Shikamaru seděl na suché zemi a s úsměvem na tváři pozoroval svou nejmladší ratolest, jak si hraje v písku. Baculatá blondýnka s dvěma copánky si občas nějakou tu hrstičku strčila do pusinky, občas postavila bábovičku.

"Hej, tati! Podívej!" Probralo ho ze snění druhé děvče. Mladší sestřičce, jako by z oka vypadlo. "Já jsem Gaara!" Napodobila strýcův hlas, "Sabaku Kyuu!" vykřikla a pokusila se batole zahrabat v písku. To okamžitě propadlo v hysterický pláč.

"Ma-chan! Nech sestřičku na pokoji!" Chytil muž starší děvče.

"Ty chceš být Gaara?" Zaregistrovala sestřino počínání i nejstarší, opět plavovlasá dívka. "Do strejdy máš daleko, když ještě nechodíš ani na akademii!" Vyplázla na ni jazyk.

"Te-chan! Neprovokuj ji!" Pohrozil otec.

"Já ci být táta, nalozdíl od vás! Nido tátu nemá lád, ale já jo!" šišlala nejmladší a žmoulala si pěstičkami uplakaná očička.

"Neplakej, Ri-chan. Já vím, že mě máš ráda! Já tě mám taky rád!" Shikamaru pustil Ma a vzal do náruče svou nejmladší.

"To není fér! Všichni mají Ri radši než mě!" Dupla si na to Ma bojovně a zkřížila ruce na hrudi.

"To není pravda-" Bránil se muž před prostředním děvčetem.

"Ty mě nemáš lád?" Upřela na otce smutné oči Ri.

"Mě by taky zajímalo, koho z nás máš nejradši..." Připojila se Te, která doteď tiše pozorovala otcův zápas. Shikamaru ztrápeně zvrátil hlavu k nebi.

"Te, Ma, Ri. Maminka za chvilku přijde, mohly by jste se na chvilku uklidit?" Zvolal prosebně.

"Co se to tady děje?" Ozval se rázný křik nově příchozí. Temari stála s naštvaným výrazem ve dveřích na zahradu a vedle ni nejstarší potomek.

"Mami, táta nás nemá lád!" Vykřikla Ma v slzách a rozběhla se k ženě.

***

Kazekage se na chvíli zvedl ze svého křesla, aby obešel místnost a poté si zase sedl. "Nepozval jsem tě jen proto, abych tě poznal." Přiznal se po chvíli zaraženého ticha. Ruce měl skřížené v klíně a zeleným pohledem pozoroval malou dívku. Ty její oči mu stále nedávali klidu.

"Tak tedy? Co po mě chcete?" Pokusila se ho dívka trochu popohnat. Nechápala jeho rozladěnost. Co se stalo? Udělala snad něco špatně? Tolikrát si přeci s matkou opakovala, jak se před Kazekagem chovat!

"Jedu do Listové vesnice a chci, abys mě tam doprovodila." Promluvil odměřeně. Byl tak záhadný! Každé jeho slovo u Lin vyvolávalo jen více a více otázek. Nebyla u něj snad Listová, tedy spíše celá Ohnivá země, na černé listině? A teď tam chce jen tak jet! A k tomu sebou ještě vzít možná nadanou, ale jinak nezkušenou Geninku.

"K-Kazekage-sama!" Oslovla ho káravým tónem. "Ale vždyť já- já se ještě nedostala ani na Chuuninskou zkoušku a... a většina dětí v mém věku se ještě učí na akademii! Já bych vám opravdu k ničemu nebyla!" Sypala ze sebe rychle. Když si to uvědomila, překvapeně si skryla ústa do dlaní.

Gaara se pousmál. "Znal jsem jen dvě ženy, které se mi odvážily něco vyčíst. Má sestra a má manželka." Oči upřel nepřítomně někam za dívku. "Temari teď peskuje jen svého muže a děti a Hinata zmizela někde mezi Konožskými listy." Opět pohlédl na svého hosta. "Proto se chci do Konohy vydat, abych zjistil, kam zmizela. Jestli má snad nového muže, nebo se odtáhla někam do ústraní. Jestli má třeba děti! Devět let jsem se na ni snažil zapomenout, ale zjistil jsem, že to nedokážu tak dlouho, dokud od ní nedostanu vysvětlení."

Lin tiše poslouchala jeho vyprávění. Pochopila, jak se musí cítit. Z neznámého důvodu i ji bolelo u srdce, tolik by jim přála, aby byli zase spolu. "Pak vás tedy doprovodím, Kazekage-sama." Rozhodla se.