MISE KONOHA 3. Pomoc lidem dobré vůle aneb spasení se spouští komínem!

Když Orouš překousal provaz, důležitě se olízl až poslintal nejbližší okolí a začal obíhat kolem celé místnosti,přičemž se třikrát zamotal do řetězů a jednou ho přes ksicht přetáhli hrábě,které byli důmyslně nastavené v cestě.
Pak se zase zastavil u mě a překousl mi poslední provaz omotaný kolem zápěstí.
“Pochutnal sis?“ zeptala jsem se škodolibě a začala jsem hledat východ.
“Cože to?“zeptal se Orouš nechápavě.
“Hov…teda,šmakoval ti ten provaz hodně?“odpověděla jsem jak nejzdvořileji jsem dovedla.
“Znám lepší!“řekl Orouš a usmál se.Otřásla jsem se a začala dloubat do zamřížovaného okna kovovou tyčí.Snažila jsem se takhle asi tři hodiny. Orouš si mě celou dobu prohlížel jako chovance z Dobřan,ale nechal mě.
Nakonec doopravdy vypěnil a začal mi nadávat,co to jsem za ninju, když neumím ani vysadit okno.Pak ke mně přišel,chytil mříže do rukou a škubnul. Okno zaskřípalo a vypadlo na zem.Ohromeně jsem se na Orouše podívala a nezapomněla jsem ani otevřít pusu.“Co čumíš ty tele?“zeptal se mě Orouš zdvořile.
“Zázrak!“vykřikla jsem.Orouš ale zavrtěl hlavou a odvětil: “Hniloba.“
Vyškrábala jsem se na okno a shledala jsem,že je to celkem dost vysoko od země,na můj vkus.Chytila jsem se okraje okna a začala jsem se klepat. Orouš na mě nejdřív svolal všechny možné i nemožné věci,kletby a nemoci a pak mě z okna vyhodil.
Chvíli jsem se kutálela ze svahu a pak jsem přistála v křoví. Orouš se za mnou ze svahu šoural a tvářil se,jako bych byla jen na obtíž.Pak mi podal kus toaletního papíru se slovy: “Tady je moje adresa,abys ke mně zítra ráno trefila.“….
“Chcípni šmejde?“ přečetla jsem z papíru a zavrtěla hlavou.
“Oh,ne!To je dopis pro mého otce!!“ omlouval se Orouš a podal mě další kus hajzlpapíru. Tentokrát ten správný.
“Ten dopis u sebe nosíš teda hodně dlouho.Tvůj fotr už musí bejt dávno pod kytkama.“ řekla jsem.
Orouš se zatvářil nadmíru vyděšeně a pak lehce sladkým hlasem řekl: “Přece se každý rok nebudu převlíkat!“ Pokřižovala jsem se a běžela do lesa někde přenocovat.

Ráno jsem si zabalila svačinu v podobě rozmačkaných borůvek a rozsednutých jahod a vydala jsem se na cestu. Chvíli jsem bloudila a pak jsem si vzpomněla na hajzlpapír s adresou.Ale hned jsem se začala mlátit do hlavy, protože jsem do toho papíru zabalila borůvky.

Nejméně třikrát jsem pak klepala na dveře úplně cizích lidí,hlavně důchodců kteří mě vyhnali se slovy,že už na takovéhle triky nenaletí a že je chci určitě okrást a jestli hledám hadí skrýš,tak si mám prej jít obracet kameny.Začalo se stmívat…

Nakonec jsem opravdu narazila na správný dům.Přišel mi otevřít Kabuto,zřejmě jsem ho vyrušila při koupeli,protože měl okolo pasu jen starej ručník a v ruce podezřele páchnoucí kolínskou(zřejmě pěknou řádku let ležela ve sklepě).
Zakryla jsem si nos a oči a zakřičela: “Ježiš!!!Schovej to ty debile!!!!!“
Kabuto se naštval,vyvalil oči a řekl: “No tohle!!!Vždyť jsem si ten ručník utáhnul,a není zase tak krátkej aby…“
“Jsem alergická na voňavky a všelijaký tyhle smrady!!!Dej to ode mě!!!“ vrčela jsem dál a začala jsem posmrkávat.
“Ty jedna malá…“rozkřikl se Kabuto,ale stačil ho zarazit Orouš který se právě vyhrabal z něčeho,čemu by se při dobré vůli dalo říkat,vystěhovaný obývací pokoj.Orouš se usmál a řekl:“Jde nám sem na týden uklízet!Nech jí,Kabuto!“
Vešla jsem dovnitř a začala jsem se polohlasně bavit s Oroušem,tak aby to Kabuto slyšel:“Já vím,Orochimaru že jsi někdy neobvykle hodnej,ale tohohle jsi v tom blázinci mohl ještě chvíli nechat!“ Kabuto se rozkřikl na celé „hadí sídlo“.“Tak s takovouhle vemenoidní postiženou krávou tu týden nebudu!!!!Zapíchnu jí během dvou dnů!!!“Zamračila jsem se a začala jsem se hádat,v tom jsem byla taky hodně dobrá.“Kabuto,ty sis dneska asi zapomněl vzít růžovej prášek,viď?Ten je na hlavu?Jo a když už jsme u toho,nadáváš jak africkej křovák!Ty blbečku,blbečku!Ani Sasukeho chytit neumí!Dylyňák!“ Kabuto se naštval a začal mě honit po celém „obývacím pokoji“ nakonec mu Orouš přišlápnul ručník,který se z milého Kabuta odmotal.Začervenala jsem se,otočila se a dělala jsem,že si prohlížím Orochimarův Akatsuki prsten.Kabuto se na Orouše usmál a odhopkal pryč.

Odpoledne se přišourali ostatní.Tayuya vedla zapálenou debatu se Sakonem o spodním prádle.Málem to vyvrcholilo ve rvačku,protože,heh,oba trvali na svém.Jiroubou se právě cpal něčím,pro mě neznámým a mlaskal jako hovado.Dloubla jsem do něj smetákem,ale jen nade mnou mávl rukou a mlaskal vesele dál.Kidoumaru si právě hrál s pavučinou a svým oblíbeným pavoukem, černou vdovou.Čmáral na kus papíru různé tvary pavučin a navrhoval je nebohé pavoučici tak dlouho,dokud ho neštípla do nosu. Kidoumaru se tam skácel na hromadu.“Nebožáček!“zastala jsem se ho a převalila ho na záda.Za chvíli se nade mě naklonil Kabuto a řekl:“Dej mu umělý dýchání, nebožtíčkovi!“Naštvala jsem se a zarazila mu násadu od koštěte mezi nohy. Kabuto se zkroutil do nepojmenovatelného tvaru a odšoural se na pohovku.
Orochimaru věnoval Kidoumarovi krátký pohled.Pak se zeptal: “Tuhej?“a zašťoural do něj vidličkou. “Tuhej!Defenestrovat z okna!“ řekl.Za chvilku se ze židle zvedl Sakon a hodil nebožáčka Kidoumara do křoví pod oknem.

Večer Kidoumaru ze křoví vyběhl jako zajda a šel dovnitř.
“Nic mi není!Kde je moje vdova?“ ptal se mě.
“No… Myslim, že budeš vdovec! “řekla jsem a ukázala na stůl.Tam byla rozplácnutá pavoučice.
Orochimaru se sladce usmál a řekl: “Japonskej masakr Tv Magazínem!“ A Kidoumaru se mi na podlahu zhroutil podruhý.

Večer jsem ještě trochu zametala okolo krbu.když se najednou na mě vysypaly saze.Zaklela jsem.A náhle v krbu přistála Petra v černém oblečku.“Ty jsi…“řekla jsem.“Santa Claus ty chytrá!“zavrčela Petra a kopla do smetáčku.“Satan Kalous?“optala jsem se.“A nekopej tu laskavě do všech věcí co jsou na zemi,musím to tu domést“Petra mě chytla za ruku.“Hele Báro,ty se nemáš,ten tvůj,heh..kamarád vypadá jako by se právě vyválel ve vydrolený bílý omítce!“řekla Petra polohlasně.“Není to muj kamarád!Právě mě nějak tak…zaměstnává.“odpověděla jsem.“Uklízíš po něm jako nějaká služka!Mohla bys dělat něco užitečnějšího!“zavrčela mi Petra do ucha.Pak se obrátila a zakřičela:!Tak hele bělouši,beru ti služebnou!Je to moje kamarádka a ne nějaká tvoje uklízečka,kuchařka,náhodná milenk…“nedořekla Petra a už jsem jí strhla na zem.“Já ti dám náhodnou milenku ty socko jedna kozatá“!vřískala jsem a škrtila Petru,až měla v obličeji pomalu stejnou barvu jako Orouš.Z vedlejší místnosti vyběhl Sakon a Kidoumaru.“Hele bitka!“rozvášnil se Sakon a začal povzbuzovat.
Za chvíli vyklusal i Kabuto a přetáhl je srolovanýma novinama.“Orochimaru-sama chce spát!Jděte si řvát do stáje!Před chvílí jste ještě leželi jak dva pytle hnoje a teď div nevyletíte dva metry vysoko!“zařval Kabuto až mu sklouzly brejle z nosu.Natrénovaným pohybem ruky si je poupravil a nakonec se zeptal:“A co tady vlast…Orochimaru-sama!Poskok vám utíká!“Ze vzdáleného konce sídla vyběhla Tayuya a zaječela:“Zabte sv**ě!!!“Ale to si Petra nenechala líbit!“Tak hele holka,ty jsi větší obluda než moje máti!“Tayuya se načepýřila a zavrčela:“Tvoje máma je teda krasavice!“…“To o tvojí se to říct nedá!Musí bejt tlustá a musí smrdět!Podívej se na sebe!“zavřískala Petra.A Tayuya si hned přisadila:“To tvoje máma je tak tlustá,že potřebuje mapu aby vůbec našla hajzlík!“A tak jsem to ukončila:“Tayuyo,tvoje máma je tak tlustá,že když si sedne na duhu,lítaj samý lentilky!“.Tayuya na mě vyplázla jazyk.Z pokoje se vypotácel Orochimaru a vyplázl ten svůj přes celou chodbu a s vítěznými slovy:“Kdo ho má delší?“mě chytil za rukáv.“Péťo!Zachraň mě!“zaječela jsem a škubala sebou.“Smůla!“řekl Orochimaru a táhl mě přes obývák pryč.Zaryla jsem nehty do stolu a snažila se chytit.Ale zaskřípalo to tak hlasitě,že si Orouš přikryl uši a pustil mě.Vítězoslavně jsem se uchechtla a skočila do komína.Petra vylezla hned za mnou.

Pak jsem ještě slyšela nadávky,jaký by nevymyslela ani Tayuya za sto let.Od Orouše adresovaný pro Petru.No ale byla jsem šťastně na svobodě!A to je to hlavní!Se všema kamarádkama!A moje teta se rozhodla že už nás nikdy nikam nepošle!

KONEC!!!!