Uč se dcero...05

Tak předem se omlouvám, jenž v tomto dílku se moíc nedovíte a navíc je takový zvláštní.

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 5. Díl

16:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cvičiště.

„Miř na střed!!“ Řvala už vzteky Tenten, která byla psychicky vyřízená.
„Já mířím!! Ty kunaje jsou nějaký divný!!“
„Ty kunaje jsou naprosto v pořádku!“ Tenten přišla k Hamano chytla jí pravou ruku v níž držela kunaj. „ Tu ruku musíš mít víš a nesvírej ten kunaj, tak křečovitě! Dívej se na cíl! A navíc stojíš úplně špatně! Postoj z velké části taky rozhoduje směr letu!!“ A začala si Hamano rovnat podle všech těch parametrů.
„Ty jsi horší než náš trenér na koních!!“ Vyprskla Hamano. Tenten odešla a zkontrolovala svoje dílo.
„Tak a teď ten kunaj hoď a zkus zůstat v tomto postoji!“ Hamano se zadívala na cíl a pustila kunaj na zem.
„Ksó!! Co to děláš!!!“
„Řekla, že ta mám zůstat!“ Řekla Hamano a v duchu se smála vlastnímu vtípku. Do ruda rozžhavená Tenten nyní zbělala. Drapla kunaj, brutálně ho narvala Hamano do ruky, zpravila její postoj a švihla s její rukou takovou silou, že ruka Hamano málem letěla zároveň s kunajem. Kunaj konečně trefil černý střed terče.
„Asi jsi mi natáhla svaly….“ Řekla Hamano. To už jí však Tenten rvala nový kunaj do ruky.
„Tak a teď to zkusíš sama!“ Hamano si povzdychla, zamířila na cíl, rozpřáhla se a …hodila…a kunaj letěl….a letěl…..a zase letěl…a zabodl se….do terče!!“ Hamano vyvalila bulvy! Přiskočila k terči a začala měřit vzdálenost kunaje od černé tečky.
„Pět palců…pět…palců!!! JO!“ Nemohla tomu pomalu uvěřit. Trefit terč už pro ni znamenalo úspěch. „Tento den nechť vejde do dějin!!“ Tenten jen sklesle sledovala Hamano užívající si toho, že se konečně nelebla.

19:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Cesta k Hokage.

Hamano se ploužila po ulici pomaleji než Udonův sopel a přitom si brblala nějaké narážky na Tsunadinu adresu. Konečně se jí podařilo totiž setřást Tenten, kterou na ni Tsunade poslala. Navíc měla strašný hlad. Ale rozkaz byl zajít co nejdřív a nejrychleji k Hokage-sama. A jelikož Hamano není s těch, kteří poslouchají na slovo, rozhodla se ,že aspoň půlku toho příkazu nevyplní. Tak se pomalu táhla početnou ulicí konožské populace a přejížděla očima stánky na ulicích.

„Kdybych si aspoň něco malého koupila…“ řekla a kolem uší se jí objevili dvě malé postavičky. Ta u pravého ucha, celá v bílém, křidélka a svatozář nad hlavou, hned začala:

„Je to příkaz Hokage-sama, máš se dostavit ihned do její kanceláře, už tak se táhneš, jak lemra na posledním tažení! Co se asi stane, jestli se ještě zastavíš na jídlo!“
Hamano se už pomalu rozhodla, že teda půjde dál, když postavička u jejího levého ucha oděná v černo-červeném rouchu, zlaté řetězy a prsteny, v ruce zlaté vidle, černé kozačky podle poslední módy, ocas a rohy na hlavě zastavila akci na rozhejbání se Hamano:

„Tak to prr…máš přece hlad ne?“
Hamano jen zkroušeně kývala.
„Tak vidíš!! Nebudeme si kvůli té staré rašpli co na nás poslala tu cirkusačku se zbraněmi ničit žaludek, který se za chvíli začne sám žrát!!! Chvíli si holt počká no. Co se tak strašného stane?! Nemusí být vždycky po jejím!!“

Bílá postavička vytasila protestní tabuli a začala řvát:
„Tsunade tě killne jestli se tam neukážeš do pěti minut!!“
Červeno-černá postavička:
„Ale nekillne! Ať se de zahrabat rašple!! Mám hlad!!“
Bílá:
„Killne!!“
Červeno-černá:
„Nekillne!! A zavři zobák, protože killnout je moje hláška!!!!“

A to už byli obě postavičky v sobě. Začal souboj a vlasy létali vzduchem, hysterické výkřiky neutichaly a nastoupili i ženské zbraně, jako kousání, drápání a štípání.

„Tak dost!!“ Zařvala Hamano a chytla ty pidipostavičky. „Nechte se vy dvě!“ Každou držela mezi palcem a ukazováčkem za šaty. Ty sebou jen vztekle zmítali.
Bílá:
„Pusť mě na ní!!! Já té mrše natrhnu šos!!!“
Červeno-černá:
„Ty jo!!! Tak pojď!! Vždyť nepřepereš ani mouchu!! V tom vašim nebeským karate si nezískala ani zelenej pásek v karate!!!“

To už Hamano nevydržela a hodila je do nějaké smradlavé tekutiny co přepravoval jeden chlápek na svém volovi. (Vůl né Volvo ) Oprášila si ruce, koupila si dvě jabka a metla si to ke kanceláři hokage.

19:30
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, kancelář Hokage. (už se to Tsunade nechtělo zapisovat do kalendáře xD )

„Co ti to tak trvalo!! Příkaz zněl hned!!!“ Rozčilovala se Tsunade za svým stolem a její oříškové oči se měnili ve vzteklé štěrbinky.
„Osobní problémy…“ Řekla jen Hamano na svou chabou obhajobu. Slunce již opět zapadalo za zelené kopečky hor a kancelář osvětlovali jeho poslední paprsky dnešního dne.
„Takže, vezmeme to zkrátka. Od zítřejška počínaje si tě vezmu do parády. Už se nebudeš flákat, jako doteď ale budeš makat, až se z tebe pot bude jen lit!“ Hamano se při té představě otřásla, což způsobilo, že nemohla zareagovat rychleji.
„Nějaké otázky?“
„Jo!!“ Vyhrkla konečně Hamano. „Takže za 1) Necháte mě se šrotit na Akademii, pak tam musím trénovat, zajdu si na oběd a pak zase trénuju s Narutem!! Což je podle mě už dostačující!!
2) A nepřerušujte mě!“ Vyhrkla, když viděla, jak Tsunade zlostně otvírá pusu. „Jste na mě poslala to individuum, kvůli kterému mám natažené svaly po celé délce pravé ruky a pekelně to bolí!!
3) Já s vámi nechci trénovat!!!“
A Hamano si po tomhle výčtu oddechla a čekala na Tsunadinu reakci.
„Všechno?“ Zeptala se znuděně Tsunade za stolem a loupala si svůj rudý lak, který dopadal na stůl.
„No jo…“ Řekla Hamano poněkud zaraženě, jelikož Tsunadina reakce se vůbec nepodobala té, kterou čekala.
„Tak máš holt smůlu.“ Řekla a zvedla se ze židle a mířila k Hamano. Ta instinktivně začala couvat ke dveřím. Tsunade však byla rychlejší. Vzala jí její pravou ruku a začala ji léčit.