Ztraceni 2

"Pusť mě, jdu do pokoje!'' Kisame chvíli přemýšlel a pak ji pustil.
''Díky, žes mi dovolil jít aspoň do pokoje.'' Hnusně se na něho podívala. Cestou do pokoje pořád klela. ''Proč já!? Proč s Itachim a Kisamem??!! Proč ne s Deidarou Tobim a Sasorim!'' A pořád dokola.
Když vešla do pokoje, zabouchla za sebou dveře a praštila do stěny pěstí.
''Saruwatari, máš hodně síly tak laskavě nemlať do stěn protože tan barák spadne.'' Ozvalo se za ní posměšným hlasem.
''Hele, Sasori, jdi si kuchat loutky..... jo a proč si vůbec přišel?? Je hodně pozdě všiml sis toho??''
''No všiml, ale proto tu jsem.''
''Co chceš?''
"Slyšel sem jak si šla nahoru po schodech a mumlala sis něco pro sebe.''
"A co jako?''
''Nic, jen tak.'' Chtěl se otočit a jít do svého pokoje ale Saruwatari ho chytla za ruku a přitáhla si ho k sobě.
''Co děláš??''
''Nic, jen ste mi zabili přítele, tak si chci užít.'' Ďábelsky se usmála a Sasori znervózdněl.
''Saruwatari, já sem nepřišel jen tak, to máš pravdu, ale nepřišel jsem ani kvůli tomuhle''
"To nevadí, pohrajeme si trochu, co ty na to?''
''Ne, to nejde, Itachi by mně zabil. Má jednu holku v týmu a já se s ní vyspím, ten by ti dal, Saruwatari... a mně taky.''
''A co jako??''
''Aha, už to chápu, už vím o co ti....''
''Pššššt.'' D
ala mu prst na ústa. Dychtivě ho začala líbat a Sasorimu se to vskutku moc líbilo.
''SSSSaruw......Já nemůžu,'' nemohl skoro ani mluvit.
''Ale můžeš.'' Svalila ho na postel.
''Saruwatari to nesmíš.'' Skousl si ret, chytl ji za ramena a odstrčil ji od sebe.
''Sasori, nevrť se pořád tak stejně nemáš šanci.''
Sasori nic neříkal a nechtěl, aby věděla, že se mu to líbí.
''To je odporné.'' Podíval se zamračeně na ni ale ona na něho mrkla a nevšímala si jeho pohledu
''Teď je řada na tobě, pomůžeš mi??'' zaptala se ho roztomilým hlasem.
''Nech toho, prosím.'' Zakňučel Sasori, ale Saruwatari dál pokračovala v rozdělané činnosti. Sasori se ji nakonec poddal.

''Nebylo to zase tak těžké ne??'' Chtěla pokračovat ale Sasori ji rychle chytil. Položil ji vedle sebe na záda. Připravovali se na dlouhou noc, když v tom někdo vešel do pokoje...... Byl to Itachi. Jakmile uviděl co Ti dva provádějí, jakoby zkameněl. Jakmile se vzpamatoval, zavřel dveře a vplížil se do svojeho pokoje.
Když Saruwatari se Sasorim skončila, začala se smát.
''Hele, co je tu k smíchu?''
''Nic.''
"Tak já raději půjdu.''
''Nikam!''
Omotala svoje nohy kolem jeho, objala ho a usla. Sasori tedy oba přikryl a usnul taky.

Itachi ležel na posteli a pořád se mu v hlavě promítalo jak vešel do pokoje.
''K sakru,'' zaklel a otočil se na levý bok. Usnul.

''Co tu děláš?!''
''Itachi, přišla sem za tebou.''
''Jo fakt? Dík nechci abys za mnou lezla.''
''Nebuď uražený.''
''Jdi pryč!''
''Nikam nejdu.''
''Vypadni, Saruwatari.'' Řekl rozčíleně Itachi.
''Mluv se mnou slušně!''
''Vypadni, říkám naposledy, jsi v mém pokoji a tady si budu mluvit jak chci!''

Najednou zaskřípali dveře a někdo nakoukl do pokoje. Itachi se převaloval a ze spaní něco mluvil. Najednou zakřičel něco nesrozumitelného a posadil se. Seděl se sklopenou hlavou, celý udýchaný a spocený.
''Klid Itachi,'' vylezl spoza dveří Deidara a pomalu šel k posteli.
''Co ty tu děláš?'' Obořil se Itachi a ani se nepodíval na Deidaru.
''Kde je Sasori?'' Itachi lehce zvednul hlavu aby pohledem dosáhl na jeho obličej.
''Myslíš Sasoriho z červeného písku?''
"Nedělěj vtípky! Jo přesně ten!'' Itachi se ušklíbl a řekl.
''Jo, tak ten je s naší novou dámou.''
''Cože?'' Podivil se Deidara.
''Jdi si za ním.'' Odfrkl Itachi.
''Počkat počkat, nikam nejdu. A jak to víš ty?'' Zvedl Deidara jedno obočí.
''Chtěl sem se jí jít na něco zeptat.''
''Jo? Tak to ti fakt žeru a na co? Hm?''
''No fajn, ať si o mně něco nemyslíš.... měl jsem za úkol od Peina jí vymazat paměť a dát ji tam trochu jiné vzpomínky. Víš, protože by nám možná pak chtěla pláchnout.''
''Je to nějaká silná holka?''
''Tak to si piš!''