Sama proti všem 15: Osudové rozhodnutí

Rázem se jedním skokem vrhla na Itachiho a zabořila své zuby do jeho hrdla.

Yoshino pozvedla hlavu a zavyla. Skoro na celém obličeji měla krev. Nelítostně pohlédla na Itachiho mrtvé tělo. Pravidlem, které jí vlci vtiskli do paměti, se řídila často, ale teprve dnes necítila sebemenší pocit viny - "Bojuj nebo zemři. Zab nebo bud' zabita." - Tato slova jsou zákonem divočiny, která se jí právě zmocnila. Yoshino vstala. Znovu si vybavila svého otce, jak stojí nad mrtvým tělem její tety.
Otrávený kunai zasvištěl vzduchem a řízl Yoshino na obličeji. Její otec řekl:
"Jed tě nezabije, protože jsi proti němu imunní, ale ta rána se nikdy nezahojí. Bude ti připomínat, že někde na tebe čekám. Vím, že si mě najdeš, aby ses pomstila a já budu trpělivě čekat, až ten den nastane." Yoshino se rozplakala.
"Proč?" zašeptala, "Proč to všechno?" otázala se tiše. Kiro (její otec) vzhlédl k nočnímu nebi posetému hvězdami.
"Tohle všechno je důkaz mé síly. Pokud chceš zesílit, musíš zabíjet a klidně at' je to tvoje rodina. Jednoho dne to pochopíš. A jednoho dne budeš stejně silná jako já."
Yoshino si odhrnula vlasy z obličeje. Přes levou část čela se jí táhla dlouhá hluboká rána. Měla roztržený kousek obočí a rána končila až u spánku. Otočila se směrem ke Konoze.
"Otče..." zašeptala hrozivým hlasem, "...sem připravena."

Naruto dorazil na místo, kde se se Sasukem viděli naposled. Ohromný vodopád divoce hřměl a na hlavě prvního Hokage stál on.
"Sasuke!" zavolal Naruto na černovlasého chlapce. Ten chvíli nereagoval, ale pak se přece jen otočil. Oči mu zazářily Sharinganem. Naruto zat'al ruce v pěst. Sasuke se opovržlivě zašklebil.
"Tak se zase setkáváme." promluvil konečně. Naruto nebyl daleko k slzám.
"Proč? Řekni Sasuke! Proč?" ptal se nešt'astně blond'ák. Sasuke se na něj znuděně podíval. Naruto se tentokrát neudržel a vybouchl:
"Proč ty parchante zatracenej? Proooč?!" ječel Naruto. Sasuke překvapeně nakrčil obočí. Naruto mu věnoval pohled plný nenávisti, vzteku a bolesti. 4 roky ho hledal a on si ted' přijde jako by se nechumelilo.
"Vyvětli mi to! Proč jsi odešel? Já...já jsem tě považoval jako za svého bratra! Obdivoval jsem tě, i když to tak nevypadalo. A co Sakura? Víš vůbec jak ona trpěla?! Tak mluv ksakru!" Naruto se přestal ovládat. Sasuke pohlédl na velký vodopád.
"Copak ty to furt ještě nechápeš?" začal. Naruto se na něj nechápavě podíval, "To já jsem byl ten, který tě obdivoval. Taky jsem chtěl být tak vytrvalý jako ty, jít za svým snem. Tehdy, na střeše nemocnice, pamatuješ? Nebýt toho, že nás Kakashi zadržel, bys určitě vyhrál. Nebo jak jsme bojovali proti Gaarovi. Zase jsi byl o mnoho lepší než já. Odešel jsem, protože jsem chtěl zesílit. A jedině Orochimaru mi mohl splnit můj sen." Naruto se na něj vyjeveně podíval.
"Sen?! Co je to za sen opustit své přátele?!" Sasuke na něj upřel své oči.
"Jaké přátele? Já nikdy žádný neměl." Naruto by mu v tu chvíli nejraději rozmlátil hubu (pardon).
"Pamatuješ si ještě na Sakuru? Je to taková krásná kunoichi s růžovými vlasy a těma nejkrásnějšíma zelenýma očima na světě. Tak ta tě strašně milovala. Byl jsi pro ni vším a tys jí tak hrozně ublížil. A pak ještě já. Ty si ani nedovedeš představit jak strašně jsem trpěl. Ty vůbec nic nevíš!" Narutovi se po tváři skutálela slza a po ní další a další. Podíval se na Sasukeho. On se na něj taky díval. Naruto pokračoval:
"Myslel jsem si, že mám bratra. Myslel jsem si, že mám přítele. Ale s tím je ted' konec!" s těmito slovy se kolem Naruta zvedla oranžová chakra. Chlapec hlasitě zařval a chakra se počala utvářet do tří ocasů. Sasukeho prokletá pečet' se mu roztáhla po celém těle. Naruto se na něj s řevem vrhl.
(O 2 HODINY POZDĚJI) Naruto i Sauke leželi na zemi totálně vyčerpaní. Souboj dopadl nerozhodně a ani jeden už nebyl schopen bojovat dál. Najednou se Sasuke pomalu zvedl a zmláceně došel k Narutovi. Když byl už skoro u něj, zase vyčerpaně klesl k zemi.
"Naruto," začal unaveně, "proč zase nemůžeme být bratři? Přidej se ke mně a všechno bude zase jako dřív." Naruto si myslel, že špatně slyší.
"A zradit Konohu? Nikdy! A co Sakura? To ji tu zase jen tak necháš?" vyletěl na Sasukeho. Ten zakroutil hlavou.
"Ne, to ne. Sakura půjde samozřejmě s námi. Zase budeme jeden tým! Jako kdysi, vzpomínáš?" samozřejmě, že si Naruto vzpomínal. Nerozhodně se posadil.
"Slibuješ?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Slibuju." přikývl Sasuke. Oba chlapci se postavili a Sasuke řekl:
"Tak jdem pro Sakuru."

Do Konohy už dorazili Píseční ninjové, ale i tak byla Listová v nevýhodě. Sakura právě bojovala s Kin.
"Koukám, že se tvoje vlasy moc nezměnily." prohodila arogantně Kin. Byla totálně vyčerpaná, tak se aspoň snažila to zakrýt. Sakura se ušklíbla.
"Možná, ale místo toho jsem značně zesílila. A za to vlastně vděčím tobě. Tohle je tedy mé poděkování za tvou laskavost." Sakura se na ni rozeběhla a vykřikla:
"Ronshou (Drtící pěst)!" a bylo po Kin. Sakura si symbolicky oprášila ruce a rozhlédla se kolem. Najednou je uviděla. Na kraji lesa stáli 2 chlapci a jeden z nich se na ni zářivě usmíval. Ten druhý nedával najevo žádné známky emocí.
"Sasuke." zašeptala Sakura a do očí se jí nahrnuli slzy. Rozeběhla se k oběma chlapcům a 7 metrů před nimi se prudce zastavila. Něco bylo špatně. Proč tam Naruto jen tak stojí?
"Co tu děláš?!" zeptala se nepřátelským tónem Sasukeho. Ten na ni jenom koukal. Řeč za něj převzal Naruto.
"Pojd' Sakuro, půjdeme." Sakura vůbec nic nechápala.
"Cože? A kam?" zeptala se zmateně.
"Přidáme se k Sasukemu. Budeme zase tým, jako za starých časů!" dívka se na blond'áka nevěřícně podívala. Tohle přece nemohl myslet vážně!
"Zbláznil ses?! Nemůžeme zradit Konohu, to nikdy neudělám!" ječela růžovláska. Naruto se na ni zmateně podíval.
"Ale..."
"Naruto," skočila mu Sakura do řeči, "ty to nemyslíš vážně, že ne?" zeptala se s malou nadějí v hlase i když věděla, že marně. Naruto Sasukeho tak dlouho hledal a když se mu konečně naskytne příležitost s ním zase být, klidně opustí i svou rodnou vesnici. Naruto sklopil hlavu.
"Ne, já to myslím vážně!" opět se na dívku prosebně podíval.
"Copak ty nechceš abychom byli zase spolu?" zeptal se jí zklamaně. Sakura se zamračila.
"A bezděčně přihlížet tomu, jak ničí naši vesnici? Tak to nikdy!" Naruto neměl daleko k slzám.
"Naruto," zašeptala Sakura bolestně a po tváři jí stekla slza, "já prostě nemůžu. Odpust' mi to." hned na to se na oba chlapce rozběhla. Sasuke měl mezitím dost času, aby Narutovi popletl hlavu.
"Vidíš? Ona s námi už nechce být, zradila nás. Ale jen proto, že nás opustila, ji přece nenecháme, aby zničila naše přátelství! Nebo snad ano?" Naruto se v tuhle chvíli cítil bezmocný. Když už konečně našel svého tak dlouho postrádaného přítele, tak zase ztrácí jeho dlouhodobou přítelkyni. Nevěděl, co má dělat. Jen přihlížel tomu, jak se na něj Sakura vrhá se slzami v očích a jak ji Sasuke jednou ranou smetl na zem. To ji přivedlo do bezvědomí. Sasuke se otočil na totálně zmateného Naruta.
"Pojd' se mnou." přesvědčoval ho Sasuke. Naruto se střídavě díval na ležící Sakuru a na Sasukeho. Ten k němu přistoupil a podíval se mu hluboko do očí.
"Tak pojd'. Od ted'ka budeme jen spolu, my dva, proti celému světu!" pobádal ho Sasuke. Naruto zavřel oči a bezradně sklopil hlavu. Zat'al ruce v pěst a podíval se Sasukemu rozhodně do očí. Pomalu se nadechoval k rozhodujícímu slovu.