Ztráta a zisk 06

Ztráta a zisk 06

Na podlaze ležela dvě do sebe zaklesnutá polonahá těla, měsíc to všechno ozařoval svým měkkým světlem a dodával tomu na tajemnu.
Sasuke se zadíval do Narutových očích a utápěl se v jejich modři. Naruto na tom byl podobně, akorát on se propadal do temnoty Sasukeho černých očí. Oba cítili dech toho druhého. Vnímali doteky nahých hrudí i zběsilý tlukot srdcí. Jejich smysly fungovaly na nejvyšší stupeň. Naruto se trochu pohnul a musel zadržet vzdech, jelikož jím projelo zachvění. Sasuke pod ním na tom nebyl o moc líp, v okamžiku, kdy se Naruto pohnul, se mu zatajil dech.
„Já…,“ vsál Naruto do plic prudce vzduch a chtěl něco říct, ale při pohledu do obličeje osoby pod ním se zarazil v půli věty, takže ústa měl trochu pootevřená a najednou úplně suché rty.
Sasuke konsternovaně sledoval, jak si Naruto vlhčí rty. Hlavou mu projelo: „To je nebezpečné!“
Ale i přesto se nepokusil udělat jediný pohyb, aby ho ze sebe shodil. Místo toho jen upřeně sledoval jeho ústa.
Naruto si Sasukeho pohled plně uvědomoval, ale ani jemu se nechtělo zvednout a zmizet ve vedlejší místnosti. Pomalinku se začal naklánět směrem k Sasukeho ústům a v duchu se modlil, aby ho neodmítl. Srdce mu bušilo, tak že to museli slyšet ve vedlejším bytě, ale to mu teď bylo jedno. Teď mu záleželo jenom na této chvíli.
V okamžiku, kdy se jejich rty spojili, na chvíli ztuhnuli. Připadali si jakoby, dostali ránu elektrickým proudem. Ale pak to z nich spadlo a oni uvolnili stavidla svojí vášně.
Ruce se omotaly kolem těla toho druhého. Hrudě se k sobě tiskli s tichou dráždivostí. Nohy se propletly a ústa plenila. Teď už je nic nemohlo zastavit.
„Naruto,“ vydechl Sasuke, když se od něho Naruto odtrhnul a sjel mu rty na krk.
(myslím, že dál to nechám na vaší fantazii )

Slunce se znovu vyhouplo na obzor a ozářilo dvě k sobě se choulící mužské postavy, které ležely na zemi.
První se vzbudil Naruto. Zavrtěl se a pomalu pootevřel oči. První, co uviděl, byl Sasukeho spící obličej. Ležel na břiše a čelem k němu. Prudce oči do otevřel, až mu skoro vypadly z důlků.
„No to snad,“ vykoktal ze sebe zděšeně a díval se na nahého Sasukeho. Poté sjel pohledem na svoje tělo a všechno mu bylo hned jasný. Hlavou se mu najednou začaly míhat vzpomínky na včerejší noc. Jeden obraz dráždivější než druhý, až celý zrudnul.
Sasuke se najednou začal vrtět a Naruto s hrůzou pozoroval, jak se i on probouzí. Chtěl se rychle zvednout a schovat se ve svém pokoji, ale neměl na to dost času. Sasuke se v ještě v polospánku posadil bokem k Narutovi a protíral si oči. V okamžiku ztuhnul a pomalu otočil hlavu směrem k vyděšenému Narutovi.
„Na…Naruto,“ zakoktal se a přejel jeho tělo očima, což se u Naruta neobešlo bez reakce.
„Ježíši,“ zavyl celý rudý a hledal, do čeho by se oblékl. „Co jsem komu udělal?“ Hned jak to vyslovil, tak zrudnul ještě víc než předtím, jelikož se tahle věta dala vysvětlit více způsoby. Sasukemu se v obličeji zjevil nachový nádech. Naruto popadl kraťase a zmizel ve svém pokoji.

Sakura zrovna chtěla zazvonit na zvonek u bytu, kde bydleli Sasuke a Naruto, ale nestihla to. Dveře se prudce otevřely a z nich vyběhl, teď už oblečený, Sasuke.
„Sasuke,“ vydechla překvapeně Sakura.
„A.. Ahoj,“ odvětil Sasuke a uhnul pohledem.
„Řekla jsem si, že se stavím a půjdeme spolu na sraz,“ vysvětlovala Sakura. „Kde je Naruto?“
Sasuke při vyslovení toho jména zrudnul a ztěžka ze sebe vypravil: „Ve vnitř. Půjdu napřed, řekni mu, ať zamkne.“
A s těmito slovy se rozběhl chodbou pryč, nechávajíc vyjevenou Sakuru za sebou. Pak jenom pokrčila rameny a opatrně vešla dovnitř. Zula se a vťapkala. První co uviděla, byla rozbitá sklenice a částečně uschlá voda.
„Proboha, co se tady dělo,“ kroutila hlavou.
„Sakura-chan,“ ozvalo se jí za zády. Otočila se a za ní stál Naruto ve své oblíbené oranžové. „Už odešel?“
„Sasuke? Jo, před chvíli,“ odpověděla mu a přišlo jí, že si Naruto odechl.
„Naruto, co se tady dělo? Vy jste se pohádali,“ zeptala se Sakura a pečlivě si ho měřila pohledem.
„Tak bych to nenazval,“ zrudnul Naruto a odvrátil pohled.
„A jak,“ chtěla vědět.
„To máš jedno,“ mávnul rukou a teď se zeptal on: „Co se bude dneska dít?“
„Vidíš, máme nejvyšší čas. Jdeme,“ zavelela k odchodu.

Kakashi byl kupodivu na místě srazu jako první, sednul si na zábradlí a teď čekal s nosem zaraženým v knížce.
„Kakashi, už zase čteš tu prasárnu,“ ozvalo se před ním. Kakashi jenom posunul knížku krapet dolů, aby viděl, kdo si ho to dovoluje rušit. K jeho překvapení před ním stál Iruka a prohlížel si ho rozhořčeným pohledem.
„To dáváš pěkný příklad dětem,“ rýpnul si.
Kakashi seskočil ze svého místa k sezení na pevnou zem, sklonil knížku a zeptal se: „Copak, to tě tak zajímá, co se tam píše?“
Iruka celý zrudnul a odsekl: „Ani ne.“
„No já bych zase řekl, že aji jo,“ nenechal se jen tak odbýt Kakashi a v jeho obličeji hrál nebezpečný úsměv. Začal se k Irukovi přibližovat a ten jen stačil ustupovat.
„Ka..Kakashi, o co se to snažíš,“ dožadoval se odpovědi Iruka a dál couval jako rak.
„Znáš pořekadlo, kdo si počká, ten se dočká,“ zašklebil se na něho a dál pokračoval směrem kupředu.
Iruka nevěděl, co si má myslet. Vždycky tušil, že Kakashi nebude tak úplně normální, ale tohle. Najednou narazil na pevnou překážku, v rychlosti se otočil a uviděl zeď.
„Sakra,“ mihlo se mu v duchu, ale to už ho Kakashi uvěznil mezi své paže.
„Víš, s něčím se ti musím svěřit,“ začal Kakashi. Natáhnul svůj obličej k jeho uchu a zašeptal: „Vždycky, když ležím v nemocnici, slýchávám hlas, který mě volá zpátky do života. Nevíš, o tom něco?“
„Já.. jak bych o tom mohl něco vědět,“ koktal Iruka a nevěděl, kam s očima.
„A nelžeš mi tak náhodou,“ dožadoval se odpovědi Kakashi a přiblížil se k němu ještě víc.
Iruka vložil svoje ruce mezi jejich těla, aby ho aspoň trochu udržel směrem od sebe a řekl: „Nevím, o čem to mluvíš.“
Kakashi se znovu nahnul k jeho uchu a něco do něho zašeptal, až Iruka celý zrudnul, ale odpovědět nestačil. Jelikož se od něho Kakashi odtrhnul a stoupnul si o hodný kus dál. Iruka celý zmatený se rozhlédl kolem a uviděl, jak k nim jde Sasuke s hlavou skloněnou k zemi. Vypadalo, že si vůbec ničeho nevšiml, ale i tak Iruka vyklidil pole.

Přímo u Sasukeho hlavy by mohla vybuchnout mina a on by si stejně ničeho nevšiml, tak byl ponořený ve svých vzpomínkách. Na tváři mu hrál lehký ruměnec, což na jeho bledé pokožce vytvářelo zajímavé stíny. Obrazy z minulé noci se mu střídaly před očima v rychlém sledu a on se v nich utápěl.
„Nazdar Sasuke,“ pozdravil ho Kakashi a pozorně si ho prohlížel.
Sasuke s trhnutím zvednul hlavu, uviděl Kakashiho a odvětil: „Dobré ráno.“
„Stalo se něco, nevypadáš nejlíp,“ nadhodil jen tak do větru Kakashi.
Uchiha se v duchu ušklíbl: „Jaká by byla asi jeho reakce, kdybych mu řekl pravdu?“ Ale nahlas řekl: „Je mi dobře.“
Kakashi mu moc nevěřil, ale přece už to není malý dítě, aby to z něho páčil. Tak jen pokrčil rameny a znovu zabořil svůj nos do knížky, ale moc jí nevnímal. Jeho myšlenky byli taky na míle daleko.
Sai, Sakura a Naruto dorazili všichni naráz. Naruto se postavil co nejdál od Sasukeho a snažil se na něho nedívat. A když se mu pohled náhodou zatoulal směrem k němu, tak ho hned stočil jinam.
„Zdravím,“ mávnul jim na pozdrav Kakashi.
„Dobré ráno,“ zahuhlali všichni.
„No vidím, že všichni máte dost energie,“ zasmál se Kakashi a schoval svojí knížku. Všechny si je změřil pohledem a nebyl by to Kakashi, kdyby si nevšiml napětí mezi Sasukem a Narutem.
„Co si zas ti dva udělali,“ zauvažoval v duchu. A jakoby mu chtěl někdo odpovědět. Uviděl, jak ti dva po sobě hodili boční pohledy. Když ale ovšem uviděli, že se ten druhý taky dívá. Zrudnuli a svoje pohledy zase odvrátili. Kakashi to sledoval velmi zaujatě a pak mu to došlo: „No toto. Že by?“
Ale nahlas pronesl: „Tak Naruto jak ti jde trénink?“
Dotyčný sebou trochu trhnul, podíval se na Kakashiho a odvětil: „Nic moc.“
„Výborně,“ zašklebil se Kakashi, čímž si vysloužil od Naruta pohled, pochybující o jeho mentálním zdraví. „Takže všichni teď půjdeme pomáhat Narutovi s tréninkem. Jenom vám to prospěje.“
Sasuke už se nadechoval k protestu, ale předběhla ho Sakura nadšeným hlasem: „Tak jo jdeme.“
Zavěsila se do Naruta a spolu se Saiem se vydali směrem k tréninkové louce. Sasuke to sledoval zamračeným pohledem.

Na Skrytou Listovou se snášel soumrak, který ze svého okna pozoroval Iruka. Seděl na parapetu a pozoroval západ slunce.
„Sakra,“ udeřil pěstí do rámu. „Proč tady čekám?“
„Protože mě chceš vidět,“ ozvalo se vedle něho. Iruka polekaně skočil zpátky do místnosti a za ním vlezl Kakashi.
„Ka..Kakashi,“ vykoktal ze sebe zrudlý Iruka.
Kakashi za sebou zavřel okno, nechtěl, aby je někdo vyrušil. Měli spolu toho dost, co probírat. Poté se pomalinku začal přibližovat k Irukovi.
Když došel až k němu, tak se zeptal: „Byl jsi to ty, že? To ty jsi mě volával zpátky do života.“
„Já.. já,“ zakoktal se Iruka a nevěděl co na to odpovědět.
„Tak už to neskrývej,“ nabádal ho Kakashi a plynulým pohybem si stáhnul masku, která mu kryla obličej. Iruka překvapeně zalapal po dechu. Bylo to poprvé, co viděl Hatakeho bez masky a nemohl se vynadívat.
„Iruko,“ zašeptal Kakashi a přitiskl se k jeho tělu. Poté sklonil svojí hlavu a vtiskl Irukovi polibek. Ten na chvíli ztuhnul, ale po chvíli mu ho vrátil.
„Jak dlouho,“ vyrazil ze sebe zadýchaně Kakashi, když se od sebe odtrhli, aby se mohli nadechnout.
„Dlouho,“ začervenal se Iruka.
„Teď máme spoustu času,“ usmál se Kakashi a znovu spojili svá ústa v polibek. Jeho ruce zajely pod Irukovu vestu a ten se zachvěl: „Kakashi.“

Uběhlo pár dní. Kakashi s Irukou prožívali první dny svého společného života, zato u Sasuke s Narutem to vřelo čím dál tím víc. Od oné noci jeden druhého ignorovali.
Ale to se mělo brzy změnit.